Percy Jackson: Prokletí titánů - Rick Riordan

Anotace: Že mám moc po svém otci, bohu moří Poseidonovi, už víš... Že patřím do Tábora polokrevných už taky víš... Ale na spoustu otázek neznám odpovědi ani já. Kam se poděla bohyně Artemis? Jaké nebezpečné a záhadné příšeře byla na stopě? Mám na sebe vzít děsivé Titánovo prokletí, kterým by se naplnilo proroctví Orákula? Jsem Percy Jackson a vydávám se se svými přáteli z Tábora polokrevných na další výpravu do mytologického světa. Vezmeme tě s sebou, chceš?

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

V dalším dílu Percyho se vrhneme rovnou do akce - začíná krátkou výpravou, na které mají Percy, Annabeth a Thalia pomoct Groverovi dostat dva polokrevné, které našel, bezpečně do tábora. Aby to nebylo tak jednoduché, musí se nejprve dostat přes mantichoru, která oba sourozence hlídá (nebo je možná chce sežrat). Mantichora je ale těžký protivník a vypadá to, že naše malé hrdiny porazí. Naštěstí na poslední chvíli přijde na pomoc bohyně Artemis se svými družkami lovkyněmi, mantichoru zabijí a hrdiny zachrání. Každé vítězství má ale také své stinné stránky. Mantichora sice zmizela, ale Annabet bohužel také. Hned po návratu do tábora je tedy třeba  zorganizovat záchrannou výpravu. Kromě Annabeth je totiž v nebezpečí i sama Artemis, která se vydala na loveckou výpravu za prastarou příšerou a jednoduše zmizela. Pokud ji hrdinové nezachrání do zimního slunovratu, budou se na Olympu opět dít strašné věci. Percy se tedy zase musí vrhnout po hlavě do nebezpečí, aby zachránil své přátele a možná i celý svět. Podaří se mu to? Stihnou hrdinové zachránit Artemis i Annabeth? To se dozvíte v již třetím dílu skvělé série o Percym Jacksonovi.
Je Rick Riordan génius? Pravděpodobně ne. Je dobrý spisovatel? Rozhodně ano! Rick totiž přesně ví, jak napsat napínavou, dobrodružnou knihu pro mládež, která ale baví i mnohem starší čtenáře (jako jsem třeba já) a u které se zaručeně zasmějete (stačí už nahlédnout do obsahu na názvy jednotlivých kapitol). Prokletí titánů opět nezklamalo. Hned od prvních stran mě vtáhlo do děje a jednoduše nepustilo. Samozřejmě příběh opět není nic složitého. Často se dá odhadnout, kam se hlavní linie příběhu posune dál, ale Rick ji obalí tolika drobnostmi okolo, že si té jednoduchosti ani nevšimnete a jsem si jistá, že mnoho čtenářů nekomplikovanost příběhu spíš ocení. Nečtu přeci knihu "pro děti" proto, abych se proplétala různými složitostmi a přemýšlela, co tím kterým slovem asi autor myslel. Ne, u podobných příběhů je přímočarost rozhodně plus.
Co mi trochu vadilo byla kvalita překladu. Často jsem tam zahlédla frázi, která se v češtině prostě nepoužívá. Vypadalo to, že paní Chodilová občas prostě doslovně přeložila co měla před sebou a víc se tím nezabývala. To mi přijde jako trochu škoda, ale co se dá dělat. Nejsem si jistá, jestli se to objevilo i u předchozích dílů, ale v tomhle jsem se nad tím kolikrát opravdu pozastavila. Příště si na to dám pozor a pokud se něco takového objeví i ve čtvrtém dílu, určitě si napíšu poznámku, abych měla kdyžtak i příklad. Jak už jsem říkala v recenzi k Moři nestvůr, obálkami se dál zabývat nebudu. Tuhle chci dokonce trochu pochválit námětem - miluju Chryslerovu budovu a zkombinovat ji s klukovi na černém pegasovi a ještě s mečem v ruce? Tak trochu geniální nemyslíte?
Celkově tedy opět musím Percyho Jacksona chválit a to jak tenhle díl, tak celou sérii. Opravdu. Pokud jste nad jejím čtením doposud váhali, pusťte se do něj, nebudete litovat. Tyhle příběhy a postavy si prostě zamilujete. Já rozhodně poslední díl obrečím. Tohle loučení bude opravdu těžké. Zatím ale není třeba smutnit, mám před sebou ještě celé dva díly, na které se můžu těšit. A vy se můžete někdy v budoucnu těšit na další recenze.