Maggie Stiefvaterová - Mrazení

Anotace: Romance mezi vlkodlaky. Něžný milostný příběh prodchnutý působivou melancholií a tragikou.

V lesích kolem amerického městečka Mercy Falls u kanadských hranic žijí vlci. Jednoho dne stáhnou z houpačky u nedalekého domu malou Grace. Pokoušou ji, ale vlk se žlutýma očima ji odtáhne do bezpečí. Od té doby dívku vlci fascinují, zvlášť její zachránce. Když o několik let později vlci napadnou Graceina spolužáka, chlapi z městečka vezmou pušky a uspořádají na ně hon. Ještě ten večer najde Grace na verandě svého domu postřeleného chlapce se žlutýma očima. Je to její vlk. Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou, v létě je na pár měsíců člověkem, než ho mráz promění zpátky ve vlka. Každý rok je však doba, po kterou může být člověkem, kratší. Sam ví, že přijde rok, kdy už na sebe lidskou podobu nevezme. Jenže ani on ani Grace se s tím nechtějí smířit, ne teď, když se konečně setkali. Jenže zima se blíží a Sam musí bojovat, aby neztratil sám sebe a taky Grace. Protože tentokrát už to bude navždy. 

 

Dočteno, a že jsem tenhle okamžik odkládala, ale  jednou člověk prostě musí dočíst i dobrou knihu. A jediná myšlenka, kterou mám vypálenou do hlavy je: přeci to nemůže jen tak skončit. A okamžitě chci letět do knihkupectví a koupit další díl, ale jak uvidíte z mého zítřejšího Novoročního knihovzetí, Váhání rozhodně není na prvním místě, protože mám ještě neodpustitelné resty, jako třeba novou Anitu.

Každopádně. Názor na knihu je samozřejmě velice pozitivní. Sama prostě miluju a jelikož Grace není totální blbka, jak to občas bývá, ale docela sympatická holčina, nezbývá, než se zamilovat do celé knihy. A mimochodem, Jacka mi vůbec líto nebylo, stejně to byl jen potížista. A i když si dokážu dost dobře domyslet, co se bude dít dál, stejně se pokračování nemůžu dočkat. Protože proč? Protože mě autorka třeba překvapí. A už za ty žluté oči to stojí za to dočíst až do úplného konce. Co říct víc? Obsah se mi prozrazovat nechce a navíc už ho většina lidí stejně zná a co dál se dá říct, než že Mrazení rozhodně miluju. 

A gratuluju autorce k novému pohledu na systém a logiku přeměn vlkodlaků. Málokdy se člověk setká s novým přístupem a odloučí se od těch zaběhnutých kolejí. Protože kdo kdy řekl, že není možné si už tak vymyšlenou bytost poupravit podle svých představ?