Nakladatelský maraton #9

Máme tu další díl Nakladatelského maratonu. Jedná se o projekt Verči z Books and smile a víc se o něm dočtete tady. V podstatě jde o to, vyfotit a sepsat všechny knihy, které máte od určitých nakladatelů. Tenhle týden se podíváme na knihy od nakladatelství Domino.

Od nakladatelství Domino opět moc knih nemám a většina z nich je z mé sbírky o starověkém Egyptě, tak se do toho pusťme:

Judith Tarr - Král a bohyně

Judith Tarr - Trůn bohyně Isis

Christian Jacq - Nefertiti a Achnaton

Jonathan Tropper - Co by kdyby

Christiane Desroches Noblecourt - Ramses II.

Lauren Haney - Amonova pravice

Lisa Jackson - Hrobař

Thomas Peckett Prest - Sweeney Todd: Šňůra perel

Celkem 8 kusů, ze kterých bych chtěla upozornit hlavně na knihy Judith Tarr, která je úžasnou autorkou a píše opravdu poutavě a čtivě nebo třeba Lisu Jackson. Od ní jsem zatím četla právě jen Hrobaře, ale ten mě opravdu zaujal. Jedná se vlastně o detektivku, ve které vrah zaživa pohřbívá své oběti. Lisa Jackson opravdu umí psát - nejedná se sice o žádná veledíla, která by se četla ještě za několik století, ale je to čtivé a zajímavé, přesně co běžný čtenář od knih vyžaduje.

A protože je knih zase málo a já mám knihy od mnoha nakladatelství, přihodím ještě nakladatelství Host:

Stieg Larsson - trilogie Milénium (Muži, kteří nenávidí ženy; Dívka, která si hrála s ohněm; Dívka, která kopla do vosího hnízda)

Blandine Le Calletová - Věnečky

Muriel Barberyová - S elegancí ježka

Muriel Barberyová - Pochoutka

Paulus Hochgatterer - Sladkost života

Dalších 7 miláčků do sbírky. Nakladatelství Host má opravdu povedenou produkci, protože tady bych měla upozornit téměř na všechno. Milénium jistě všichni znáte, nebo jste o těchto knihách alespoň slyšeli. Já zatím četla jen první díl, ale ten se mi opravdu líbil a rozhodně se chystám i na zbylé dva. Potom knihy od Muriel Barberiové rozhodně stojí za zmíňku. Pochoutka je o kritikovi jídla, který umírá a chce před smrtí ještě jednou ochutnat něco, co mu kdysi hrozně chutnalo. Nemůže si ale vzpomenout co přesně to bylo, protože za svůj život ochutnal mnoho věcí. Celou knihu se tedy snaží vzpomenout si a přitom probírá svůj život a vzpomíná. S elegancí ježka je potom tak úžasná kniha, že se nebudu ani pokoušet o převyprávění a rovnou vám sem dám anotaci:

Anotace: Pichlavé ostny ironie v dojemném příběhu o filozofii a kráse. Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu. Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu. Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti i věčnosti.

..tu opravdu upřímně doporučuji. Rozhodně se s ní jednou potkáte ve Knihách, ke kterým se vracím.

Postcrossing #3

Další várka pohlednic je tady! O postcrossingu jsem psala obecně v tomhle článku. Od té doby se rozšířil po knižní blogosféře jako oheň a o pohledy už se dělí hned několik blogerů a já mám opravdovou radost, i když to nebyla tak úplně moje zásluha. Myslím, že lví podíl na tom má Vendea z Vendea's dream world of books. Tentokrát jsem se rozhodla ukázat vám některé barevné a další z mých nejoblíbenějších černobílých, takže jdeme na to, máme spoustu práce.

Tenhle pohled přišel z Běloruska od 17ti leté slečny, která se mi svěřila s přáním jít na univerzitu, douvám, že se jí to splnilo. Co na pohlednici je ale netuším, azbuku jsem se nikdy neučila a tudíž mi dělá poněkud problémy přečíst si nápis na ní.

Jarní kvítí dorazilo ze Švédska. Původně jsem měla trochu problém určit, jak pohlednice patří, ale i tak je opravdu povedená. Slečna Camilla, která mi pohled poslala se věnuje geochachingu a také se zrovna chystala na dovolenou, doufám, že se jí vyvedla :)

Dál tu máme můj první Taiwan. Krásná pohlednice, zobrazující údajně opravdu slavnou vlakovou zastávku v Taiwanu. Já osobně si tedy nevybavuju ani jednu vlakovou stanici, která by byla vyloženě slavná, ale na druhou stranu, proč by ji jinak dávali na pohlednici, že?

Tenhle složený krasavec je z Litvy a slečna, která mi ho poslala prý ráda čte, a to hlavně knihy o 2. světové válce a potom z 16. a 17. století. Ta by do naší malé komunity hned zapadla. Jinak podle tohohle pohledu je Litva zemí netušených krás. Možná bych se tam mohla jednou podívat. 

Tenhle pohled je ručně vyrobený, ale opravdu povedený a přišel z Běloruska. Jeho odesilatel se moc nerozepisoval, napsal jen Greetings a Happy postrcrossing. Na druhou stranu ale překřtil Boženu Němcovou na Nemocovou. Asi podle hesla, písmenek není nikdy dost :)

U tohohle pohledu se pořád nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne. Rozhodně je zajímavý. Poslal mi ho mladý pár studentů přímo z Moskvy a velice sympaticky mi popřáli: "Have a nice day everyday!"

Jako přechod mezi barevným a černobílým světem jsem zvolila pohlednici s názvem Little Mary Poppins, která by se sice dala považovat za černobílou, ale je laděná do hnědých tónů. Poslala mi ji matka dvou zlobilů z Litvy a protože pohlednici posílala 5 dní před mými narozeninami, také mi rovnou popřála. To mě opravdu potěšilo.

A nakonec si dáme jednu z mých oblíbených. Opět vlaková stanice z Taiwanu, ale tentokrát opravdu vyjímečná. Slečna, která mi ji poslala ji totiž sama vymyslela, vytiskla a nechala z ní udělat profesionální pohlednici. Už to by z ní udělalo vyjímečnou, ale ona je navíc ještě strašně krásná. Alespoň mě se opravdu líbí. 

A jak se mé pohlednice líbily vám? Tentokrát jsem vás ušetřila těch opravdu ošklivých, ale příště se máte na co těšit. Mám tu některé lahůdky, o které se s vámi prostě musím podělit. Zatím jen přeji Happy postrossing and have a nice day everyday!

What i like about you

Oficiální text distributora: A čo miluje Holly na svojej staršej sestre Valerii? Všetko len aby nemusela ísť s otcom do Japonska. Stalo sa už totiž pravidlom, že vždy, keď Holly niekde zapustí korene, otca povýšia a musia sa znovu sťahovať. Tentokrát by radšej zostala bývať v Big Apple u sestry. Najprv jej však musí dokázať, že ich spolužitie bude perfektné... Holly Tyler (Amanda Bynesová) má 16 rokov a netúži nasledovať svojho otca do Japonska. Navštívi teda svoju staršiu sestru Valeriu (Jennie Garthová) a snaží sa predstaviť v tom najlepšom svetle a nenápadne dokázať, že práve ona by bola jej najlepšou spolubývajúcou. Keďže Valerie vyznáva Feng Shui, Holly prezariadi jej byt presne podľa týchto pravidiel. Posteľ je teda v kuchyni, aby smerovala na sever a otázka priateľa Garyho (Wesley Jonathan), či má priniesť nočnú lampu alebo otvoriť chladničku, je absolútne namieste. Ba čo horšie Holly ohrozí aj sestrinu kariéru PR manažérky v marketingovej firme, keď na prezentačnom večierku vyhodí Tonyho skateboard a potom sa ešte počas jeho skateovania na požičanom skateboarde vynorí priamo v strede jazdnej dráhy a Tony Hawk skončí na plne prestretých stoloch. Našťastie Valerie berie všetko s humorom. Koniec koncov ak by Holly odišla do Japonska, s kým by sa hádala a komu by mohla odovzdať svoje skúsenosti...?

Holly se má už zase stěhovat. Její otec dostal povýšení, kvůli kterému se ale musí přestěhovat do Japonska. Protože se stěhovali už několikrát, Holly by ráda zůstala v New Yorku, který si oblíbila. Naštěstí tu také bydlí její starší a už dospělá sestra Val. Holly se k ní tedy nastěhuje a celý zbytek seriálu je vlastně o jejich soužití. Protože je ale Holly 16, nejedná se o žádné "panebože, jak se o ní mám postarat, a jak mám ještě zvládat chodit do práce". Ne, Holly není žádná průšvihářka. Tedy ze začátku to tak vypadá, protože v pilotu zkazí na co přijde, ale potom se situace uklidní a ze seriálu se stává jednoduchá vztahovka. 

Holly má kamaráda Geryho, potom si pořídí přítele Henryho, jenže se zamiluje do dalšího kamaráda - Vince. Aby si utřídila myšlenky, odjíždí na konci druhé série do Evropy, odkud si přiváží Bena - nového přítele a řešení všech problémů. Skoro. Vince je totiž pořád někde poblíž a čeká na svou příležitost. Val se zase v průběhu všech 4 sérií snaží sehnat ženicha. Vystřídá několik potencionálních partnerů a dokonce je několikrát zasnoubená, ale pořád to ne a ne vyjít. Najde toho pravého?

What i like about you je nekomplikovaná, typicky americká dvacetiminutovka. Občas je dokonce i opravdu vtipná a hlavně má celé 4 série, takže je alespoň na chvíli na co koukat. Scénář občas postrádá logiku, ale to se stává i v lepších seriálech a hlavně obsazení je plné sympatických, koukatelných mladých lidí. Takže celkově nic světoborného ale svůj účel to plní.

Co je nového - Srpen 2012

Má oblíbená rubrika je opět tady. Sice ještě není konec měsíce, ale za těch pár dní už nečekám žádné přírůstky, takže se rovnou můžeme pustit do vypočítávání všeho, co mi přibylo za poslední měsíc. Což ale dělá tuhle rubriku nejen nejoblíbenější, ale také nestrašidelnější. Dokud jsem si nezhodnocovala každý měsíc všechno, co do mé knihovničky přibylo, mohla jsem si říkat, že má nemoc není tak vážná ale víte co? Já prostě nejsem normální. Už vlastním tolik knih, ke kterým jsem se zatím nedostala a stejně pořád dokupuju další. Ale svatosvatě přísahám, že příští měsíc už se budu krotit. Má peněženka vižně potřebuje oddech. A čím vším jsem ji potrápila tenhle měsíc? Podívejte se sami:

Začneme Levnými knihami. Tady máme Město slávy od Beverly Swerling - volné pokračování Města snů, které jsem sice zatím nečetla a ani ho nevlastním, ale jedná se o knihu ze starého dobrého New Yorku v 17. - 18. století, druhý díl je potom z 19. století. A já prostě tenhle New York zbožňuju, navíc příběhově to vypadá opravdu zajímavě, takže dokoupím první díl a pustím se do nich. Potom je tu Kapesní průvodce posmrtným životem, který se okamžitě zařadil do mé sbírky knih o smrti. Už mám smrtelné nemoci, sebevraždy, potom smrt samotnou a kanibalismus, mám i knihu o využití mrtvých těl ve vědě, tak proč se nepodívat také na to, co se může po smrti všechno dít s duší. Kapesní průvodce popisuje 91 možností posmrtného života, v závislosti na vašem náboženství.

Potom je tu Drákulův host - sbírka povídek od Brama Stokera a Šarlatové písmeno, klasika od Nathaniela Hawthorna - obě z jiného nájezdu na Levné knihy a obě mi zaplatila mamka, takže to byly v podstatě dárky.

Dál tu máme dvě fotografie knih z nákupů na různých jiných místech. Nejprve bux, kde jsem nakoupila celou sérii Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela od Michaela Scotta - Alchymista, Čaroděj, Vědma, Zaříkávač a Válečník. Alchymistu právě čtu a moc se mi zatím líbí, takže jsem snad neudělala obrovskou chybu. Ve stejné zásilce potom přišel Rychlokurz vaření od Martiny Kittlerové. Je to vlastně kuchařka, která ale kromě receptů obsahuje taky úplně základní techniky, jako jak správně uvařit těstoviny, rýži nebo vajíčko na tvrdo. Věnuje se všem věcem, které potřebujete jako základ pro vaření čehokoliv a navíc všechno vysvětluje jako pro blbce, takže naprosto ideální kniha pro mě. A protože jsem nakoupila za hodně moc peněz, mohla jsem si vybrat z několika knih se 70% slevou a já si vybrala Pilíře země od Kena Folletta, po kterých jsem pokukovala už hodně dlouho a takhle mě vyšly jen na 149 Kč, což je prostě úžasné. 

Dole na fotce je potom Luxus od Anny Godbersenové, kterou jsem našla v bazaru na databázi knih za skvělou cenu a prostě jsem neodolala. Navíc paní při odesílání prohodila obálky, takže mi přišla špatná kniha a jako omluvu mi byly vráceny peníze, takže mě Luxus přišel jen na cenu poštovného za zaslání té druhé knihy právoplatné majitelce. Není to skvělé? Je to skvělé.

Nakonec tu máme recenzní výtisky. Nejprve Lucernu v temnotě od Debory Lawrensonové, kterou mi zaslala Fortuna Libri a já se jim odvděčila touhle recenzí. Zbytek jsou recenzáky od Fragmentu. Zloděj blesku od Ricka Riordana, který se mi strašně líbil a hned jsem si napsala o další díly ze série Percyho Jacksona. Recenzi najdete tady. Potom Temné vize: Odhalení od L. J. Smith. Je to první kniha od téhle autorky, která se mi kdy dostala do rukou a obávám se, že na dlouhou dobu také poslední. V recenzích se říká, že Temné vize jsou mnohem lepší než její ostatní série. Pokud je to pravda, tak ostatní knihy nechci ani vidět, protože Odhalení mi přišlo naprosto průměrné. Přečíst si o tom můžete v mé recenzi. A nakonec kniha za série Lovkyně snů: Procitnutí od Lisy McMann. Ta se mi zase opravdu líbila a nemůžu se dočkat druhého dílu, který by měl ke mě putovat s dalšími díly Percyho Jacksona. Jak moc se mi líbilo Procitnutí zjistíte, když budete následovat tento odkaz.

Nakonec vám nabídnu celkový pohled na všechny mé přírůstky. Prosím nelekněte se, kdo průběžně počítal ví, že se jedná o 16 kousků, což je prostě strašně velká kopice.

Hrůza co? Já říkala, že nejsem tak úplně normální. Ale přísahám, že příští měsíc je s takovými vysokými čísly útrum. Bude to jen pár recenzních výtisků a 4 zakoupené knihy, které jsem ale chtěla už strašně dlouho. Žádné impulzivní nákupy. Tedy doufám. A hlavně žádné pokukování po aukru a různých bazarech. A už žádné Levné knihy. Prostě si zakážu tam vstoupit a hotovo.

A co vy? Najde se ještě někdo neschopný odolat nakupování dalších a dalších knih?

Percy Jackson: Zloděj blesku - Rick Riordan

Anotace: Bohové z Olympu se bouří! Dvanáctiletého kluka Percyho Jacksona čeká vyhazov ze školy a další trampoty na sebe nenechávají dlouho čekat. Najednou kolem něj začínají ožívat bytosti ze starých řeckých bájí. Z učitelky matematiky je rázem krvelačná příšera, z Percyho kamaráda se vyklube satyr a jeho otec je jedním z olympských bohů. Většina z nich má na Percyho spadeno, podezírají ho z krádeže blesku - mocné zbraně nejvyššího boha Dia. Percy a jeho přátelé mají jen 10 dní na to, aby blesk našli a vrátili, uklidnili náladu na Olympu a zabránili osudné válce bohů. K úspěchu výpravy ale nestačí jenom chytit pravého zloděje...

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

Percy Jackson je obyčejný kluk. Sice trochu problémový, navíc trpí hyperaktivitou a dyslexií a v žádné škole nevydrží déle než rok, ale jinak je úplně obyčejný. Alespoň do té doby, než ho na výletě s matkou nezačne honit Minotaurus. To se přece obyčejným chlapcům běžně neděje, ne? Tak se Percy dostane do Tábora polokrevných, kde se dozvídá co je vlastně zač. Percy je ve skutečnosti syn boha a to přímo jednoho z hlavních dvanácti řeckých bohů. Mýty o nich se totiž skutečně kdysi staly a nejen to, bohové nikdy nezmizeli z tohohle světa, byli skuteční a pořád žijí společně se západní civilizací. 

V táboře se má Percy učit dovednosti nezbytné pro hrdiny, protože takový osud je určen pro každého poloboha a také by nebylo od věci zjistit, který z bohů je jeho otcem.  To je totiž záhada, kterou může vyřešit jen sám Percyho otec tím, že mu sešle znamení. Všichni bohové ale mají napilno - někdo ukradl Diovi mocnou zbraň, což vyvolalo obrovský konflikt mezi Diem a Poseidonem, který by mohl ovlivnit celou Zemi. Percy tedy musí Diův blesk nalézt a vrátit, aby odvrátil katastrofu a jen tak mimochodem při tom musí očistit své jméno, protože právě on byl z krádeže obviněn. Vydává se tedy se svými kamarády Annabeth (dcera Athény) a Groverem (satyr - napůl človek, napůl kozel) na dobrodružnou výpravu, kterou mu ztíží nejedna příšera z řeckých bájí. Stihnout hrdinové vrátit blesk a usvědčit zloděje do letního slunovratu? A kdo je vlastně Percyho otec? 

Hned na začátek musím říct, že Zloděj blesku je úžasná kniha. Uznávám, měla bych být poněkud mladší, ale to mi vůbec nevadilo. Bavila jsem se u něj naprosto skvěle a upřímně se nemůžu dočkat, až se ke mě dostane další díl. Strašně se mi líbilo, že nejen že byl celý příběh psán v první osobě, ale dokonce je zahájen jako vyprávění právě vám. Člověk si pak připadá jako součást dění. Riordanův styl je hodně čtivý a napínavý. Sice by se dalo říct, že občas je příběh lehce naivní a průhledný, ale s přihlédnutím k tomu, pro jaké čtenáře je kniha určena, je to naprosto odpustitelné. Navíc oceňuju, jak Rick zakomponoval řecké mýty a báje do příběhu. Své mladé čtenáře s nimi tak vlastně nenásilně seznamuje, protože vysvětluje základní příběh všech zmíněných bájí a podstatu všech příšer, aniž by to člověku připadalo, jako nudná přednáška. 

Vlastně nemám moc, co bych vytkla. Jediným kámenem úrazu pro mě opět byla obálka a to konkrétně provedení papírového přebalu. Design samotný je celkem ucházející, ale obálkka je naprosto příšerně lesklá a hází takové odlesky, až oči přecházejí. To mi poněkud vadí, protože si ani pořádně nemůžu prohlédnout, co na obálce je a teď už ani nepřečtu zadní stranu, protože se ten lesklý povrch okamžitě ohmatal - daly by se z něj brát otisky prstů. Možná je to vzhledově efektivní, ale poněkud nepraktické a vážně nevím, jestli bych nepřišla o zrak, pokud bych se na knihu podívala na přímém slunci. Jinak jsem ale naprosto spokojená. Kniha byla zábavná, napínavá, prostě vše, co slibovala a dokázala zaujmout i mě, kterážto cílovou skupinu o pár let přestřelila. To už o něčem vypovídá.

Bylo nebylo #38

Týden uběhl jako voda, je tu zase neděle a s ní i mé oblíbené meme Bylo nebylo. Za poslední týden jsem přečetla 4 knihy, což je jakože hodně. Když se ale podíváte jaké to byly, už to nebude vypadat tak dobře, protože dvě z nich (Odhalení, Procitnutí) byly jen maličké paperbacky. Každopádně teď zrovna čtu knihu, na kterou jsem se chystala už hodně dlouho a konečně jsem se odholala ji koupit a začíst se. Zatím jsem sice teprve na začátku, ale už teď se mi to opravdu líbí, takže ji nejspíš budu mít brzy za sebou. O čem že to mluvím?

Michael Scott - Alchymista

Anotace: Nikolas Flamel žil ve 14. století ve Francii a říká se, že objevil tajemství věčného života. Když zemřel, byla jeho hrobka nalezena údajně prázdná. Možná že nalezl recept na elixír života v knize starodávných kouzel a stále žije. Během let se stal ochráncem a strážcem knihy mága Abrhama, která mu nejen propůjčila dlouhověkost, ale také ho hmotně zabezpečila. S její pomocí je schopen vyrábět zlato z obyčejných kovů nebo drahokamy z obyčejných kamenů. Naneštěstí se kniha může stát v nepravých rukou tou nejmocnější zbraní proti lidstvu a celému světu. Přesně tak ji hodlá použít i Dr. John Dee, který knihu ukradne a jediní, kteří mohou zachránit katastrofě jsou dvojčata Josh a Sofie. Nevědí ještě, že o nich bylo rozhodnuto dlouho předtím, než se narodili. Oba totiž, jak bylo předpovězeno, mají moc rozhodnout závěrečnou bitvu dobra se zlem a zachránit nebo zničit řád světa.

První věty: "Dobrá, to mi tedy řekni, proč by někdo nosil kabát v San Franciscu uprostřed léta?" řekla Sofie Newmanová a popošla s mobilem k výloze.

"Jaký druh kabátu?" zeptala se zvědavě její kamarádka Ela, která vždy věděla všechno o aktuálních módních trendech.

Sofie si pečlivě utřela ruce do utěrky za zástěrou a vyšla z poza baru prázdné kavárny, zastavila se u okna a pozorovala, jak z auta na protější straně ulice vystupují prapodivní pánové.

No nezní to zajímavě? Jen doufám, že Alchymista nezklame, protože jsem si koupila všech pět prvních dílů, což obvykle nedělám. Obvykle si koupím první díl a pokud se mi líbí, dokoupím ostatní. Tahle série ale vypadá tak dobře, že jsem neodolala a koupila všechny zatím vyšlé díly. Teď se jen děsím, že se mi nebude Alchymista líbit a že jsem udělala velice drahou chybu. Tak držte palce, ať si nemusím za pár dní pořádně nadávat.

Temné vize: Odhalení - L. J. Smith

Anotace: Schopnosti, které přesahují lidské chápání! Kaitlyn má nezvyklé oči a jasnovidecké schopnosti. Žije s pověstí čarodějky. Pozvání do institutu nadaných pro ni znamená naději na nový život. Všichni se však brzy dozví pravdu o experimentu, který ohrožuje jejich zdravý rozum a životy… 

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

Kaitlyn je jasnovidka. Dokáže zachytit budoucnost pomocí vlastních kreseb. Bohužel ale neví kdy, kde a co přesně se stane, má jen ten jediný výřez skutečnosti. Zdá se, že je tahle vlastnost naprosto zbytečná a navíc jí vysloužila nehezkou pověst čarodějky po celém malém městečku, kde žije se svým otcem. Jediné, po čem touží je dostat se odsud pryč a začít někde nanovo. Taková příležitost se jí naskytne dřív, než by čekala, když ji tajemná návštěvnice ve škole pozve do Institutu, ve kterém by mohla své schopnosti svobodně rozvíjet a nemusela by kvůli nim být terčem pomluv. Kaitlyn samozřejmě takovou příležitost přijme a brzy se v Institutu setkává se čtyřmi podobně nadanými lidmi. První z nich je Anna, mladá indiánka, která dokáže komunikovat se zvířaty - přimět je dělat, co ona chce. Dalším je Lewis, vládnoucí schopností telekineze (pohybování předměty pouze myslí). Seznamuje se také s Robem, který dokáže přenášet pozitivní energii a pomocí ní léčit a nakonec je tu Gabriel. Gabriel je telepat, dokáže s lidmi komunikovat jen pomocí své mysli, ale tahle schopnost přichází i se stinnou stránkou - Gabrielova mysl je často příliš silná, přemůže mysl člověka, se kterým se spojil a Gabriel nechtěně vysává jeho životní energii, dokud nic nezbyde. Všech pět má v Insitutu po dalších 12 měsíců své schopnosti poznávat, naučit se je ovládat a hlavně žít bez obav z odsouzení. Postupně se ale ukazuje, že lidé z Institutu před svými testovacími subjekty něco tají. Podaří se pětici hrdinů tajemství odhalit?

Odhalení je poměrně zajímavá kniha. Myšlenka možnosti různých "psychických" schopností sice není nic nového, ale je zde zpracovaná velice hezky. Líbilo se mi třeba, že Kaytlin nevidí přesně co se kde stane, její předpovědi se uskutečňují pomocí kreseb, které jsou často velice nejasné. Přesto ale mám několik výhrad. Tou asi největší je ta, že ačkoliv je kniha čtivá, nějak se mi nepodařilo pořádně se vžít do jednotlivých postav. Kaytlin mi přišla neskutečně naivní a její chování bylo často trochu přehnané, Rob mě neskutečně rozčiloval a celý jejich vztah byl podivný. V podstatě mezi nimi vůbec nic není, jen Kaytlin se občas zmíní, že ho strašně miluje a na posledních deseti stránkách si i on uvědomí, že bez ní nemůže být, že jsou si předurčeni a hotovo, láska jako trám. Bylo to takové zvláštní. Žádný postupný vývoj, prostě najednou bum a oba si uvědomí, že jsou součástí toho druhého. Jakože cože? Anna a Lewis byli vlastně celou dobu jen na pozadí, takže k nim nemám moc co říct. Ostatní postavy se také vždy jen vyskytly, odvedly svou práci a zase zmizely. Jediný zajímavý byl pro mě Gabriel. Jeho postava měla aspoň lehce načrtnutou hloubku, nějakou tu promyšlenou minulost, víc vrstev osobnosti. A i když se jednalo o přímo šablonového badboye, jeho postava jednoznačně zachraňovala celé Odhalení. Právě kvůli němu jsem otáčela jednu stránku za druhou. Naprostým hřebíčkem do rakve pak byla prupovídka na poslední straně - nevím, co se bude dít, ale kamkoliv půjdeme, budeme tam spolu.

Z celkového pohledu tedy nemůžu říct, že by bylo Odhalení vyloženě špatné, nějaké světlé stránky by se rozhodně našly.  Dohromady se všemi negativy bych to viděla na docela příjemnou průměrnou knížečku. Jednou si rozhodně přečtu i další díl, ale na druhou stranu na to nebudu nijak chvátat.

Na závěr chci ještě pochválit Fragment za povedenou obálku, protože ve srovnání s některými edicemi nám ve světě tentokrát opravdu mají co závidět.

Nakladatelský maraton #8

Máme tu další díl Nakladatelského maratonu. Jedná se o projekt Verči z Books and smile a víc se o něm dočtete tady. V podstatě jde o to, vyfotit a sepsat všechny knihy, které máte od určitých nakladatelů. Tenhle týden padla volba na nakladatelství Egmont.

 

U Egmontu to máme jednoduché:

Stephenie Meyerová - série Stmívání (Stmívání, Nový měsíc, Zatmění, Rozbřesk)

Becca Fitzpatricková - série Zavržený (Zavržený, Crescendo, Ticho)

A protože od Egmontu mám pouze sedm knih a navíc jsou v blogových sférách českého i světového čtenářstva notoricky známé, rozhodla jsem se přihodit ještě jedno nakladatelství, od kterého také nemám tolik moc knih - Ikar.

Vicki Myronová - Dewey

Erich Maria Remarque - Stanice na obzoru

Lion Feuchtwanter - Goya

Marsha Mehranová - Polévka z granátových jablek

Guillaume Musso - Budeš tam?

Marianne Fredrikssonová - Když se Bůh smál

Katja Doubeková - Kateřina Keplerová

Od Ikaru je to tedy dalších 7 kousků a když tak na ně koukám, většina je buď z levných knih, nebo jsem knihy dostala. V tomhle článku bych vážně chtěla vyzdvihnout knihu Dewey. Jedná se o knihu, sepsanou jednou americkou knihovnicí. Jednoho rána našla ve své knihovně v boxu pro vracení knih kotě a rozhodla se nechat si ho. Pojmenovala ho po významném knihovníkovi Melvilu Deweymu a protože si kotě nemohla vzít domů, udělala z něj knihovní kočku. Dewey celý svůj život bydlel v knihovně. Procházel se mezi regály, spal mezi knihami a těšil všechny návštěvníky. Vicki vlastně jen popisuje jeho přínos knihovně a jen tak mimochodem zmiňuje také informace o zákulisí chodu knihovny, které mi přišly hodně zajímavé. Navíc píše opravdu poutavým stylem. Když Dewey na konci zemře, brečela jsem jak želva, ačkoliv se to samozřejmě dalo čekat. Nejúžasnější ale je, že se nejedná o smyšlený příběh. Dewey vážně žil a Vicki je vážně knihovnicí v malém městě kdesi v Americe v Ohiu. Nevěříte? Tady máte důkaz:

Lovkyně snů: Procitnutí - Lisa McMann

Anotace: Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem...

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

Takhle rychle jsem knihu už dlouho nepřečetla. Původně jsem si chtěla na večer jen přečíst pár prvních stran, abych věděla, jestli se mi zalíbí, ale chytla mě natolik, že jsem o čtyři hodiny později dočítala poslední stránky. První, co mě na Procitnutí tak zaujalo je ten originální nápad. Sny jsou samozřejmě v knihách často využívány. Mohou být věštecké nebo být použity ke komunikaci mezi hlavními hrdiny. Ještě nikdy jsem ale neviděla knihu, kde by sny byly hlavním tématem. Janie má velký problém. Pokaždé, když se octne v jedné místnosti se snícím člověkem, ztratí vládu nad sebou a prostě se propadne do jeho snu. Tam je většinou jako nucený pozorovatel až do té doby, dokud se spáč neprobudí. Janie ale nemá nad touhle "schopností" žádnou vládu, může jen doufat, že příští sen nebude noční můra. Navíc o tom nesmí nikomu říct, protože by si lidé mysleli, že je blázen. Potom se ale propadne do snu svého spolužáka Cabela, který si jí jako první ve svém snu skutečně všimne. Našla Janie snad člověka, kterému by se mohla svěřit? A najde způsob, jak svou schopnost ovládat a pomáhat nešťastným spáčům?

Procitnutí je velice zajímavá kniha. Už jsem někde říkala, že miluju knihy a filmy z prostředí blázinců, protože šílený člověk může udělat cokoliv a vy se nad tím nepozastavíte. Se sny je to podobné. Ve snu se může stát cokoliv. Lisa McMann si tedy připravila pole pro naprosto libovolné situace, které nikdo nemůže zpochybňovat, protože se přece nacházíme ve snech lidí. Procitnutí se ale samozřejmě neodehrává jen ve snech. Janie má svůj bdělý život, který se rozhodně snu nepodobá.

Celé Procitnutí je děleno na kapitoly, které jsou potom rozkouskovány na kratší úseky podle jednotlivých dnů a přesných časů. Příběh je psán velice krátkými, téměř úsečnými větamy. Ty rozhodně přispívají k neuvěřitelné čtivosti. Kniha vás totiž sama popohání ke čtení a když vás navíc chytne její napínavý příběh, jste ztraceni, dokud se nedostanete až úplně na konec. Já za sebe musím říct, že nemůžu najít jediné opravdové negativum. Od obálky, přes příběh a styl jakým je psaný, je Procitnutí prostě opravdu dobrá kniha. Jediný takový malý detail, který mě lehce rozčiloval v průbehu celého čtení je jméno hlavního hrdiny. Cabel? Kam na tohle jméno Lisa přišla? Když jsem to jméno prvně viděla, napadlo mě jestli se nejedná o překlep - neměl to být Caleb? Potom se ale Cabel objevilo znovu a znovu a já postupně ztratila i tu malou naději, že se jedná jen o přezdívku. Ne, hlavní hrdina se skutečně jmenuje Cabel. Já vím, vždycky si musím najít alespoň jednu drobnost, na kterou bych si mohla stěžovat, ale taková už prostě jsem. Jinak ale naprostá spokojenost, kterou ještě potvrdím svým závěrečným hodnocením:

Lucerna v temnotě - Deborah Lawrensonová

Anotace: Moderní gotický román o lásce, tajemství a vraždě je svěžím počteníčkem, které vás přenese do malebné Provence.

Hlavní hrdinka Eve potkává šarmantního, ale uzavřeného Doma ve Švýcarsku. Je to jako zásah blesku – chtějí být spolu, a tak se společně vydávají na jih Francie, do opuštěného domu obklopeného voňavými poli levandule. Oboustranné okouzlení umocňuje odloučená poloha domu a překrásná tajuplná lucerna, která ho osvětluje... Pod vlivem nádherné provensálské krajiny, opojné vůně léta se Eve cítí tak jako nikdy předtím. S přicházejícím podzimem se ochlazují dny i Domova láska... Co přinese zima?

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

Chtěla bych začít tím, že vysvětlím co vlastně popis v anotaci znamená. Lucerna v temnotě je totiž označena jako moderní gotický román. Původně byly gotické romány v podstatě předchůdci hororu z 18. století. Jednalo se o rytířské příběhy doplněné o trochu nadpřirozena a strachu. Tohle označení mi ale k Lucerně vůbec nesedí. Spíš bych ji označila jako mysteriózní. Jak to myslím, vysvětlím za chvíli, vše ale pěkně popořádku.

Lucerna v temnotě je vyprávěna ze dvou pohledů. První je pohled Eve. Eve je poměrně mladá Angličanka, žívící se překlady reklamních materiálů. Jednou ji zakázka odvede až do Švýcarska, kde potká staršího, ale velice okouzlujícího muže - Doma. Oba se okamžitě zamilují a po velice krátké známosti se rozhodnou opustit své nudné životy v Anglii a spontánně se odstěhovat do Provence. Tam si najdou kouzelný dům známý pod názvem Les Genévriers. Dům je vlastně samotou a navíc je ve strašném stavu, dřív býval obrovským statkem, ale většina pozemků byla již dávno rozprodaná a dům samotný postupně chátral. Eve a Dom se ale rozhodnou ho přesto koupit, odříznout se naprosto od zbytku světa a pomalu místo opravovat a vylepšovat. Brzy se ale ukáže, že idylka nemůže vydržet příliš dlouho. Dom je stále odtažitější a výhýbá se stále více otázkám ohledně své minulosti. Podaří se Eve vypátrat, co její milenec skrývá?

Druhý pohled je pohledem Bénédicte - někdejší obyvatelky domu. Bénédicte v Les Genévriers vyrostla a žila tam celý svůj život a to ještě v době, kdy se jednalo o statek a později o turistickou atrakci. Nacházíme se sice na počátku 20. století, ale na samotě na jihu Francie jako by se zastavil čas. Svými vzpomínkami nám popisuje své dětství, seznamuje nás se svou rodinou a přes popis těžkých finančních problémů, které statek málem navždy zničily a konflikty se sourozenci, týkajícími se především možného prodeje domu, se dostává až do své současnosti. Její příběh se prolýná s příběhem Eve, který je zaměřený spíše na její vztah s Domem, tajemství, které před ní skrývá a podivnými jevy, které ji v domě čas od času straší. Tajemné vůně, zvuky a hlavně světlo lucerny, které se záhadně objevuje na cestě před domem. Bénédicte nám pomáhá doplňovat Evin příběh svými střípky, takže na konci uvidíme celou mozaiku.

Při zpětném pohledu je Lucerna v temnotě opravdu dobrá a pečlivě promyšlená kniha. Z počátku mi dělalo trochu problém se do ní začíst, ale asi po prvních sto stranách jsem se naladila na styl vyprávění a zbytek příběhu už se mi odehrával před očima sám od sebe. Za ty počáteční problémy nemůže ani tak kniha samotná, jako spíš fakt, že jsem poslední dobou četla spíš literaturu pro mladé, která je psána méně náročným stylem. Lucerna v temnotě je přemýšlivější, pozvolnější. Člověk musí nechat její příběh plynout vlastním tempem, poddat se mu. V téhle knize se nic nedá uspěchat. Všechna tajemství a záhady jsou nakonec vysvětleny, ale dostáváme se k nim velice pomalu, po částech. Proto pokud jste také zvyklí na mnohem akčnější typ knih, ale přesto vás Lucerna v temnotě láká, nenechte se ze začátku odradit - pravděpodobně se postupně také naladíte na líné tempo prosluněných dnů na jihu Francie a zbytek knihy už si užijete. Já musím říct, že jsem převážně spokojená. Příběh se mi líbil, styl Deborah Lawrensonové nakonec také, jen bych ocenila trochu větší nádech strachu, který byl v knize opravdu jen naznačen. Jinak ale Lucernu v temnotě rozhodně doporučuji. Na ty tropické letní dny, kterými jsme poslední týden trpěli je naprosto ideální a určitě by dokázala i příjemně zahřát v zimních měsících.

Van Helsing

Oficiální text distributora: Hluboko v karpatských horách se nachází mýtická a záhadná Transylvánie. Svět, kde zlo je všudypřítomné, kde nebezpečí vychází se západem slunce a příšery nabývají podoby nejhrůznějších nočních můr. Režisér Sommers, který oživil klasické monstrum ve filmech Mumie a Mumie se vrací, přivedl do nového projektu celou plejádu tradičních přízraků - Frankensteinovo monstrum, Draculu, Vlkodlaka - a staví proti ní osamělého bojovníka na straně dobra - Van Helsinga. Tento legendární lovec přízraků (Hugh Jackman) přijíždí na pokyn tajného spolku do Transylvánie, aby přemohl krvežíznivého svůdníka. V boji proti hraběti Draculovi (Richard Roxburgh) se staví po bok nehrožené Anně Valerious (Kate Beckinsale) a zbavuje její rodinu po generace trvající kletby.

Van Helsing je jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Nedokážu ani spočítat, kolikrát jsem ho už viděla. Proto naprosto nechápu, že třeba na CSFD má jenom 61% a vůbec není uctíván tak, jak by si zasloužil. Řekněme si něco k příběhu. Van Helsing je součástí tajné organizace, která chrání smrtelníky před stvůrami a monstry. Většina lidí o jejich existenci ani neví. Lovci jako Van Helsing jezdí po světě a snaží se stvůry buď zajmout, aby mohly být proměněny zpět v lidi, kterými byli dříve, nebo zabít. My se s ním setkáváme v Paříži, kde se snaží zajmout pana Hyda. Potom je poslán do Transylvánie, kde Drákula a jeho nevěsty terorizují místní obyvatelstvo. Navíc šlechtická rodina, která tuto oblast spravuje, je zavázána ke zničení Drákuly. Pokud se jim to nepodaří, nedojde ani jedna duše tohoto dlouhého rodu pokoje. Kvůli zdlouhavým bojům už z celého rodu zbývají pouze dva členové - princ Velkan a princezna Anna. Van Helsing se sem tedy vydává, aby Drákulu zabil. Není to ale tak jednoduché, jak se zdálo. Tradiční prostředky, kterými jsou upíři běžně zastrašování a zabíjeni, na Drákulu nefungují a Van Helsing tedy musí odhalit jeho tajemství a zabít ho, než se Drákulovým nevěstám podaří zbavit se Anny. 

Vím, že to takhle zní poněkud zamotaně, ale věřte mi, příběh je to skvělý, scénář je skvělý, obsazení skvělé, zpracování filmu skvělé. Opravdu, já prostě nechápu, jak se tenhle film může někomu nelíbit. Uživatelé CSFD si většinou stěžují na přeplácanost a nelogičnost. Ale zabití Drákuly mi přijde jako naprosto nezbytná věc, obzvlášť, když se snaží se svými nevěstami stvořit netopíří miminka. To je samozřejmě nemožné, protože on i nevěsty jsou mrtví a nemohou tedy stvořit život - proto potřebují využít Frankensteinovo monstrum, jediný uměle vytvořený život na světě. Sám Drákula na špinavou práci přes den využívá Vlkodlaky a pan Hyde byl na začátku jen pro ilustraci toho, co Van Helsing dělá. Přijde mi tedy, že všechna monstra jsou ve filmu opodstatněná a celé vyprávění má svou logiku. Navíc ten soundtrack. Něco tak skvělého jsem ve filmu už dlouho nepotkala. Vzhledem k vysokému rozpočtu je navíc film plný úžasných efektů a prostě já jsem celkově naprosto spokojená. Zdá se ale, že Van Helsing je zase jedno dílko, které buď milujete, nebo nesnášíte. Někoho to prostě nechytne, já jsem se zamilovala hned u první černobílé scény. Ale nebojte se, zbytek filmu je barevný, vysvětlení téhle scény jsem našla v zajímavostech, takže se tu o něj s vámi podělím a přihodím pár dalších:

Úvodní sekvence jsou záběr po záběru totožné se scénami z filmu Frankenstein (1931). Laboratoře Dr. Frankensteina byly vybaveny antikvariátními pomůckami, které produkce nakoupila na eBay.

Frankensteinovo monstrum a pana Hyda hraje stejný herec.

Film točen také v Praze na Kampě a kostelu sv.Mikuláše.

Filmová Budapešť je ve skutečnosti točila v Praze. Ve scéně pod mostem, když hlavní postavy hovoří s jednou z Draculových nevěst, se jedná o Karlův most a v pozadí lze spatřit Národní divadlo.

Části filmu, odehrávající se na Drákulově hradě, se natáčely na hradě Pernštejn.

Kostel svatého Mikuláše, kde se odehrávají scény z bálu, musel být kvůli natáčení odsvěcen a po jeho skončení byl vysvěcen znovu. 

Stephen Sommers nechal všechny herce hrající v bálové scéně trénovat tanec několik hodin denně.

Scéna, ve které se bratr Anny, lezoucí po zdi, změní ve vlkodlaka, se natáčela v táborském husitském muzeu. Jízda kočáru v lese se točila nedaleko Tábora, v přilehlé Dlouhé Lhotě, ve které měli filmaři malé stanoviště pro členy štábu. 

- ano, pochopili jste správně, Van Helsing se točil v Čechách a potkáte tam v maličkém štěku třeba i Danu Morávkovou. Teď ještě trailer, ať víte, na co se těšit:

Pokud tenhle film neznáte, rozhodně doporučuji to okamžitě napravit. A pokud ho znáte, líbil se vám? Podělte se o své hodnocení. Mé je předpokládám úplně jasné:

Co je nového - Hlášení místního rozhlasu #2

Tentokrát to bude jen velice krátká novinka. Za prvé jsem dnes dopoledne odeslala balíčky výherkyním, takže se v nejbližších dnech mohou těšit na své ctěné výhry, jen doufám, že jsem obálky neprohodila.

Za druhé mi dnes dorazil balíček od Fragmentu, takže se pokusím dneska a zítra dočíst Lucernu v temnotě, což je sám recenzák od Fortuny a hned napsat recenzi, abych se mohla věnovat dalším krásným knihám, které dorazily. O které se jedná konkrétně? První díl Lovkyně snů - Procitnutí, první díl Temných vizí - Odhalení a první díl Percyho Jacksona - Zloděj blesku. Máte se tedy opravdu na co těšit.

A jenom ještě poznámka na okraj. Také vás tak rozčiluje ten lesk na Percym? Ošklivý design obálky bych ještě překousla, ale z tohohle skoro bolí oči. Čekám, že kdybych s tím pohybovala tam a zpátky přímo před svýma očima, vyvolala bych si epileptický záchvat. Nemyslíte?

Bylo nebylo #37

Hola hola, škola volá. Ne, neděste se, ještě máte pár dní čas. Alespoň tedy ti, kteří ještě trčí na středních a základních školách, vysokoškoláci jsou na tom většinou o pár týdnů lépe. Každopádně, dneska si ještě všichni můžeme užívat prázdnin a navíc je neděle a to znamená další díl pravidelné nedělní rubriky Bylo nebylo. Tentokrát se s vámi podělím o první věty jednoho recenzního výtisku.

Deborah Lawrensonová - Lucerna v temnotě

Anotace: Moderní gotický román o lásce, tajemství a vraždě je svěžím počteníčkem, které vás přenese do malebné Provence. Hlavní hrdinka Eve potkává šarmantního, ale uzavřeného Doma ve Švýcarsku. Je to jako zásah blesku – chtějí být spolu, a tak se společně vydávají na jih Francie, do opuštěného domu obklopeného voňavými poli levandule. Oboustranné okouzlení umocňuje odloučená poloha domu a překrásná tajuplná lucerna, která ho osvětluje... Pod vlivem nádherné provensálské krajiny, opojné vůně léta se Eve cítí tak jako nikdy předtím. S přicházejícím podzimem se ochlazují dny i Domova láska... Co přinese zima?

První věty: Některé vůně zajiskří a rychle vyšumí jako třeba kůra z citrusových plodů nebo dotek máty. Jiné podivně lákají jako sirény z nepoznaných míst a připomínají volání fialek ukrytých v lese nebo kosatců po jarní přeháňce. Některé vůně uvolňují závan polozapomenutých vzpomínek.

Nelekejte se, celá kniha není jen o vůních. Zatím jsem na nějaké 70. straně a musím říct, že vypadá opravdu zajímavě. Jen mě od ní odvádí ještě zajímavější seriál. To je potom těžké, ale dneska na ní sednu a pokusím se prokousat co nejdál. Za prvé si nezaslouží být takhle opomíjena a za druhé by mi v pondělí nebo v úterý měly přijít další recenzní výtisky, tou dobou už bych tenhle chtěla mít přečtený. Nerada nechávám recenzáky dlouho čekat.

A jen tak na okraj: víte vůbec, co je to gotický román? Teta wiki říká, že gotický román je vlastně předchůdce hororu, který vznikl v 18. století v Anglii a rychle se rozšířil, protože čtenáře té doby už unavovaly věčné knihy poezie a romány v dopisech. Gotický román tradičně zahrnuje děs, tajemno, nadpřirozené jevy (duchy, strašidla, kouzla), kletby, šílenství, lásku nevinné dívky a udatného rytíře, zřícené kláštery atd. Musím ještě připomenout, že původně gotický román většinou vycházel z děsivých představ o středověku, do kterých autor zasadil hrdinský rytířský příběh a notnou dávku strachu o hlavní hrdiny - tedy rytíře a nevinnou pannu. Recept na úspěch zaručený. Lucerna v temnotě je zmodernizovaná verze právě takového gotického románu.

Outsourced

Popis z  CSFD: Todd Dempsy je mladý manažer, který pracuje ve společnosti prodávající žertovné předměty. Jednoho dne ráno přijde jako obvykle do práce, kde překvapivě najde jen liduprázdnou vyklizenou místnost. Celé call centrum, kterému šéfoval, bylo po náhlém rozhodnutí přesunuto do Indie. Mladý manažer má jen jednu možnost - odstěhovat se do Indie a vést call centrum tam. Ocitá se tak před nelehkým úkolem - jeho práce je přesunuta do zcela jiné země na druhém konci světa, kde musí pracovat s novými lidmi, kteří vyznávají jinou kulturu, a pro které jsou americké zvyky a prodávání nesmyslných žertovných předmětů nepochopitelné.

Rozhodně musím seriálu Outsourced přiznat značnou originalitu. Todd přišel jednou do práce a zjistil, že jeho práce se zatím přesunula do Indie. Teď šefuje call centru, kde je jediným američanem. Jeho zaměstnanci sice mluví anglicky, ale o americké kultuře nemají ani potuchu. Vůbec nechápou, proč by si někdo kupoval falešnou loužičku zvratků, přívěsek na klíče vydávající orgasmické zvuky nebo třeba vycpanou jelení hlavu, která zpívá. Todd jim musí všechno tohle vysvětlit. Naučit je něco o své kultuře a vysvětlit svátky jako halloween nebo díkuvzdání. Na oplátku se sám učí o kultuře Indie - o jejich zvycích a pravidlech.
Nápad je to zajímavý, obsazení povětšinou docela milé, ale ten scénář. Ten tomu tedy dává. Má se jednat o dvaceti minutový komediální seriál. Dvacet minut by i měl, ale ta komedie? Ta se někam poděla. Neříkám, že Outsourced není zábavný. To je, jen není vtipný. Skoro nikdy. Většina vtipů je strašně laciných a předvídatelných a těch pár, u kterých jsem se vážně zasmála se tak nějak ztratilo v návalu těch ostatních. Prostě docela zklamání. Přesto bych na něj nechtěla úplně zanevřít. Alespoň ty části o Indické kultuře byly vážně zajímavé. Jen nevím, jak moc je američané pro blaho seriálu zprznili. No, člověk holt nemůže mít všechno. Za mě Outsourced dostává naprosto průměrné:

Nakladatelský maraton #7

Je to tu. Článek, na který se většina z vás každý týden těší. Kdo by nezbožňoval dívat se do soukromých sbírek ostatních lidí, že? Navíc, když to máte povolené. A o to přesně v nakladatelském maratonu jde. Navzájem si ukazujeme své sbírky knih od jednotlivých nakladatelství - každý týden přijde na řadu jedno. Tenhle projekt vymyslela Verča z Books and Smile. 

7. týden: Metafora

Laura Joh Rowlandová - Pavilon z oblaků

Laura Joh Rowlandová - Sněhová císařovna

Laura Joh Rowlandová - Cesta zrady

John Maxwell Coetzee - Chlapectví

John Maxwell Coetzee - Mládí

John Maxwell Coetzee - Zrání

John Maxwell Coetzee - Deník špatného roku

Alice Kuipersová - Život na lednici

Susan Hillová - Žena v černém

Majgull Axelssonová - Ta, kterou jsem se nestala

Christopher Hitchens - Bůh není veliký

Joyce Tyldesley - Jak soudili faraoni

Jak vidíte, tentokrát to není žádné monstrozní číslo. Celkový počet: 12 kousků.

Ráda bych jenom upozornila na knihy od Laury Joh. Jedná se o detektivky ze starého Japonska a bývají opravdu dobré. Další zajímavá kniha je Ta, kterou jsem se nestala. Jedná se o příběh ženy, která kdysi ve svém životě stála před důležitým rozhodnutím - tuším, že chtěla někoho zabít. Kniha je potom vyprávění dvou dějových linií - jedna je životem té ženy, když se rozhodla pro vraždu, druhá je dalo by se říct alternativní svět, kde hlavní hrdinka nikoho nezabila. Je opravdu zajímavé sledovat, jak jedno rozhodnutí může naprosto změnit váš život.

Tak. Doufám, že se vám tento díl nakladatelstkého maratonu líbil. Příště bychom se měli podívat na Egmont, kde bude knih ještě méně, takže to vypadá, že mé nejpočetnější díly maratonu už máme za sebou.

Vítězové soutěže

Páni, tyhle články píšu vážně moc ráda. Tenhle je sice teprve druhý, ale dělá mi to strašnou radost. Jak nejspíš víte, 2. srpna měl můj blog narozeniny. Protože ale blog neocení dary, které bych mu na oslavu této události mohla dát, rozhodla jsem se obdarovat vás. Mé finanční možnosti ale bohužel nejsou neomezené, takže musím vybrat pouze dva obdarované.

Jak se dalo předpokládat, soutěže se nezúčastnilo tolik lidí, jako posledně. Mohly za to samozřejmě ceny, které nejsou tak známé a čtenářsky atraktivní. Přesto si ale myslím, že radost výherkyním udělají. Ano, já už výherce znám. Nebudu tedy napínat a dokecám si své až na konci. A kdo měl to štěstí?

Každé řešení má svůj problém vyhrává:

Makina 

(vstup č. 94 - Řekni to ostatním) 

Jak si žijí nebožtíci vyhrává:

Lady McFly

(vstup č. 36 - Kdo jsi?)

Oběma výherkyním gratuluji a hned odesílám e-maily, abychom se mohly domluvit, kam mám balíčky poslat. Také chci ještě jednou poděkovat všem za gratulace a vám, kteří jste nevyhráli můžu bohužel jenom popřát větší štěstí příště. A kolik že vás bylo? Zaznamenala jsem přesně 100 vstupů od 23 lidí. To je docela pěkné číslo, nemyslíte? Mě se rozhodně líbí hodně. Na závěr bych ještě chtěla poděkovat každému, kdo na můj malý, nedůležitý blogík zabloudil a ztratil trochu času s těmi bláboly, které tady vypouštím do světa. No vážně, proč by vás měl zajímat můj názor na cokoliv? :) Zdá se ale, že některé skutečně zajímá a dokonce natolik, že se vracíte, zanecháváte komentáře a i když už to dělám rok, stále mě to právě díky vám všem mým čtenářům baví. Proto vám slibuju, že se dočkáte mnoha dalších článků a doufejme, že i soutěží. Kdy bychom si měli zasoutěžit příště? A o co? Zkuste navrhnout ceny, o které byste opravdu hodně stáli a já už najdu příležitost, kterou můžeme využít k oslavě. Jinak už zmlknu, jen chci ještě připomenout, že stále máte možnost koupit si na mém bazárku spoustu knih za nízké ceny. Cestu k němu najdete v menu, nebo případně můžete proskočit rovnou tudy.

Postcrossing #2

Zhruba před měsícem jsem vás seznámila s postcrossingem. Tedy alespoň ty, kteří ho zatím neznali. Původní článek najdete tady. V tom článku jsem slíbila, že vám postupně ukážu své pohledy. Od té doby jsem jich zase pár dostala, ale ty si necháme až na jindy. Teď vám ukážu prostě pár náhodných z mé sbírky. 

Můj první pohled. Přišel sice jenom z Německa, ale stejně jsem z něj radostí skákala až do stropu.

Tenhle je jeden z nejošklivějších, které mám. Přišel z Běloruska a z druhé strany je předtištěná běloruská pohádka, prý si ji mám přeložit, pokud to dokážu. Nedokázala jsem.

Dokonalá ukázka toho, že jen proto, že je to černobílé, to ještě nemusí být krásné. Tohle je jakýsi finský válečný hrdina ze 16. století. Alespoň to tvrdil odesilatel pohledu.

Jeden jedinečný z Německa. Poslala ho zdravotní sestřička, že by pacient?

Jedna k Valentýnu z Turecka, dokonce přímo z Istanbulu. Jen škoda, že netuším, co znamená text na pohlednici. 

Jedna zvláštní a dalo by se říct ošklivá z Německa. Škoda, že na ní nepíšou žádné bližší vysvětlení uměleckého záměru fotografa. 

Další krasavice opět dorazila z Finska a to prosím za nejkratší dobu ze všech - pouhé 2 dny. Je taková milá a veselá, nemyslíte?

Nakonec ta pravděpodobně nejkrásnější, jakou jsem kdy dostala. Přišla z Irska, ale jedná se o Brooklinský most. Není nádherná? Jen kdyby na známce nebyla makro fotografie nějakého hmyzáka. Nesnáším hmyzáky.

Tak, to by bylo pro dnešní várku vše. Co na ně říkáte? Líbí? Nelíbí? Pokusili byste se přeložit pohádku v běloruštině? Jestli ano, ráda vám zadní stranu toho pohledu vyfotím a můžete se bavit. Je sice krátká, ale hádám, že by to zabralo pěkných pár hodin.

Jinak připomínám, že zítra končí soutěž, takže pokud jste se ještě nezapojili, rychle tam odhopkejte přes obrázek nahoře v menu. Nebudete litovat :)