Anotace: Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem...
Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.
Takhle rychle jsem knihu už dlouho nepřečetla. Původně jsem si chtěla na večer jen přečíst pár prvních stran, abych věděla, jestli se mi zalíbí, ale chytla mě natolik, že jsem o čtyři hodiny později dočítala poslední stránky. První, co mě na Procitnutí tak zaujalo je ten originální nápad. Sny jsou samozřejmě v knihách často využívány. Mohou být věštecké nebo být použity ke komunikaci mezi hlavními hrdiny. Ještě nikdy jsem ale neviděla knihu, kde by sny byly hlavním tématem. Janie má velký problém. Pokaždé, když se octne v jedné místnosti se snícím člověkem, ztratí vládu nad sebou a prostě se propadne do jeho snu. Tam je většinou jako nucený pozorovatel až do té doby, dokud se spáč neprobudí. Janie ale nemá nad touhle "schopností" žádnou vládu, může jen doufat, že příští sen nebude noční můra. Navíc o tom nesmí nikomu říct, protože by si lidé mysleli, že je blázen. Potom se ale propadne do snu svého spolužáka Cabela, který si jí jako první ve svém snu skutečně všimne. Našla Janie snad člověka, kterému by se mohla svěřit? A najde způsob, jak svou schopnost ovládat a pomáhat nešťastným spáčům?
Procitnutí je velice zajímavá kniha. Už jsem někde říkala, že miluju knihy a filmy z prostředí blázinců, protože šílený člověk může udělat cokoliv a vy se nad tím nepozastavíte. Se sny je to podobné. Ve snu se může stát cokoliv. Lisa McMann si tedy připravila pole pro naprosto libovolné situace, které nikdo nemůže zpochybňovat, protože se přece nacházíme ve snech lidí. Procitnutí se ale samozřejmě neodehrává jen ve snech. Janie má svůj bdělý život, který se rozhodně snu nepodobá.
Celé Procitnutí je děleno na kapitoly, které jsou potom rozkouskovány na kratší úseky podle jednotlivých dnů a přesných časů. Příběh je psán velice krátkými, téměř úsečnými větamy. Ty rozhodně přispívají k neuvěřitelné čtivosti. Kniha vás totiž sama popohání ke čtení a když vás navíc chytne její napínavý příběh, jste ztraceni, dokud se nedostanete až úplně na konec. Já za sebe musím říct, že nemůžu najít jediné opravdové negativum. Od obálky, přes příběh a styl jakým je psaný, je Procitnutí prostě opravdu dobrá kniha. Jediný takový malý detail, který mě lehce rozčiloval v průbehu celého čtení je jméno hlavního hrdiny. Cabel? Kam na tohle jméno Lisa přišla? Když jsem to jméno prvně viděla, napadlo mě jestli se nejedná o překlep - neměl to být Caleb? Potom se ale Cabel objevilo znovu a znovu a já postupně ztratila i tu malou naději, že se jedná jen o přezdívku. Ne, hlavní hrdina se skutečně jmenuje Cabel. Já vím, vždycky si musím najít alespoň jednu drobnost, na kterou bych si mohla stěžovat, ale taková už prostě jsem. Jinak ale naprostá spokojenost, kterou ještě potvrdím svým závěrečným hodnocením:
2 komentářů:
Procitnutí se mi také celkem líbilo. Překvapily mě ty miniaturní rozměry, myslím, že kdyby se autorka trochu rozepsala vůbec by to nevadilo - kniha se čte moc hezky :)
Pár stráněk navíc by mi taky rozhodně nevadilo. Zatím se ale aspoň můžu těšit na další díly, takže z malého počtu stran nejsem zatím úplně nešťastná - zatím jen tak napůl.
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)