Knihy, ke kterým se vracím #8

Další měsíc uběhl jako voda a já upřímně lituju ty nešťastné duše, které už touhle dobou zase trpí ve školních lavicích. Vysokoškoláci alespoň mají většinou ještě pár dní oddychu, takže rozhodně radím využít je do poslední kapky (tím samozřejmě nikoho nepobízím ke konzumaci alkoholu). Já z pozice čerstvě dostudovaného mohu jen říct, že jsem se vždycky těšila, až se zařadím mezi samostatné dospělé jedince, kterým nikdo nedává domácí úkoly a nenutí je učit se naprosté zbytečnosti. Teď musím říct, že bych se tam moc ráda vrátila a poslouchala nudné výklady učitele. Každopádně zpět k tématu. Tentokrát pro vás mám úžasnou lahůdku, která je sice známa jen v omezených kruzích, ale o to větší radost mám, že ji tu mohu představit každému, kdo bude mít zájem. O co se jedná?

Jonathan Stroud - Amulet Samarkandu

Rok vydání: 2005

Anotace: Současný Londýn, Velká Británie. Městu i celému impériu vládnou mágové a zdroj jejich síly je v démonech, které k sobě poutají krutými zaklínadly. Když prastarého džina Bartimaea, který radil už faraonům, opět kdosi povolá, démon nevěří vlastním očím. Kouzelnický učeň Nathaniel je přece příliš mladý, aby sekýroval mocné magické bytosti. To si ten drzoun pěkně odskáče. A navíc mu nařídil, aby ukradl mocnému mágovi Simonu Lovelaceovi vzácný Amulet Samarkandu. Naprostá sebevražda, pro toho kouzelníčka i pro jeho nadpřirozeného sluhu. Bartimaeus však nemá na vybranou: musí poslechnout. Hádavý džin s dobrou vyřídilkou a ctižádostivý kluk, který touží po pomstě, se tím ovšem zapletou do mnohem větších potíží, než čekali. O Amulet Samarkandu se totiž hraje vysoká hra, v níž jsou povolenými prostředky spiknutí, vražda a magická špionáž. Londýn se hemží špehy, pod hladinou vřou zárodky vzpoury a Nathaniel s Bartimaem musí brzy bojovat o holý život. V patách mají policii, vládní agenty, příslušníky protimagického odboje a démonické hordy z celého Londýna. Podaří se jim uniknout pronásledovatelům, překazit státní převrat a zachránit sebe i stovku nejvýznamnějších členů vlády?

Recenze: Já pořád říkám, že po světě pobíhá spousta nedoceněných knih. Bartimaeova trilogie rozhodně patří právem mezi ně. V životě jsem nepotkala člověka, který by tyhle knihy znal. A to prosím ani u nás, ani ve videích zahraničních booktuberů (člověk, který na YouTube hovoří o knihách). Přitom se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších knižních sérií.

Děj Amuletu Samarkandu se odehrává v Londýně. Jedná se o téměř současný Londýn. Není na něm nic zvláštního. Až na to, že v tomhle alternativním světě je všeobecně známo, že existují kouzelníci a navíc, že jim slouží mocné bytosti z Onoho světa. Mezi obyčejným lidem už ale není známo, že kouzelníci mají prakticky veškerou moc právě od těchto bytostí - démonů. Oni sami dokáží v podstatě jen démona povolat a přinutit plnit úkoly, které mu zadají. Být mágem je ale i přes to prestižní záležitost. Např. v Anglii se veškerá politická moc skrývá v rukou mágů. V celé vládě byste nenašli jediného obyčejného člověka. A protože jsou mágové tak mocní, mají z bezpečnostních důvodů zakázáno mít vlastní děti - to aby mocné dynastie nesoupeřily proti sobě a nevyvražďovaly se navzájem. Namísto toho je zaveden systém, kdy každá rodina mágů v určitou dobu dostane do výchovy učně. Ten původně pocházel z obyčejné rodiny, ale pomocí testů byl odhalen jeho talent a rodičům bylo nabídnuto v podstatě své dítě prodat. Přesně tak se i náš hlavní hrdina, Nathaniel, dostává do rodiny mistra Underwooda.  Převyprávěla bych vám zbytek, ale anotace je víc než výmluvná, přesuňme se tedy k mému vlastnímu hodnocení.

Amulet Samarkandu je úžasná kniha. Je vyprávěna z pohledu Nathaniela a Bartimaea. Právě Bartimaeovy kapitoly jsou na knize to nejlepší. Takhle krásně sarkastickou postavu jsem už dlouho nepotkala. Jonathan Stroud navíc chytře využívá poznámky pod čarou. Postavy tedy jednoduše vypráví děj a vy si jen tak mimochodem můžete odskočit pod čáru, kde najdete většinou osobní komentáře Bartimaea, kde buď vysvětluje situaci, nebo prostě jen hodnotí svým vlastním osobitým stylem, co se zrovna stalo. Právě díky němu se dozvíte vše o různých druzích démonů, o pravidlech kouzelnického světa a také něco málo o Onom světě, který je pravým domovem všech démonů.

Ze začátku jsem se sice trochu obávala, že mě bude čtení poznámek jen otravovat a zpomalovat, ale vůbec to tak není. Spíš celý příběh ještě obohacují a prohlubují. Navíc Stroud alespoň napravil reputaci této pomůcce, nejčastěji využívané v učebnicích a studijních textech. Ona se totiž dá využít nejen užitečně, ale i zábavně. Jinak co se týče knihy obecně. Je psaná rychlým, lehkým stylem, plná akce a napětí navíc se hemží Bartimaeovými vtípky. Pro mě prostě dokonalý mix.

Proč právě tahle: Nezdůraznila jsem to dost? Je to prostě skvělá kniha. Tuhle sérii jsem objevila kdysi dávno v městské knihovně. Tam ale bohužel měli jenom první díl, takže jsme si při nejbližší příležitosti zakoupila všechny tři díly domů a podle mých záznamů na Kosmasu, což bylo jediné knihkupectví, které jsem hodně dlouho využívala, to byla teprve má druhá objednávka knih z internetu. Fascinující že? Pro vás nejspíš ani ne, ale to vůbec nevadí. Jinak jsem neskutečně ráda, že jsem ji ukořistila někdy v roce 2007, protože teď už jsou první dvě knihy vyprodané - alespoň na Kosmasu a Buxu určitě, což je mi strašně líto. Ale je ode mě nezdvořilé neustále mluvit o celé trilogii a pořádně vás s ní neseznámit. Dovolte mi to tedy napravit. Druhý díl se jmenuje Golemovo oko, třetí potom Ptolemaiova brána a víc info najdete hned tady dole:

Anotace: Od událostí popsaných v Amuletu Samarkandu uběhly dva roky a mladý mág Nathaniel dělá rychlou kariéru ve vládních službách. Jeho hlavním úkolem je zarazit stále odvážnější útoky tajemného Odboje. To však není lehké: plebejský gang vedený energickou Kitty uniká dál a Nathanielovo postavení - a možná i jeho život - je v ohrožení. Ocitá se pod stále větším tlakem a pak dojde v Londýně k dalším, tentokrát mnohem ničivějším útolům. Stojí za nimi stále Odboj, nebo jde o něco ještě nebezpečnějšího? Nathaniel musí co nejrychleji odhalit pachatele, a tak se odhodlá k zoufalým krokům: vypraví se do nepřátelské Prahy, ale nejen to, opět povolá drzého, hádavého a vynalézavého džina Bartimaea. Kitty s přáteli mezitím plánují svůj nejodvážnější kousek, který má navždy změnit dějiny Londýna. Golemovo oko, pozoruhodný druhý díl originální fantasy trilogie, je opět plný magie, humoru, dobrodružství a politických intrik, mezi nimiž se mají cesty Nathaniela, Bartimaea i Kitty osudově zkřížit.

Anotace: Tři roky uplynuly od chvíle, kdy mág NATHANIEL překazil ničivý útok na Londýn. Nyní musí jako vysoko postavený člen britské vlády čelit stále větším problémům: válka, kterou Británie vede v koloniích, se vyvíjí špatně, impérium se otřásá v základech a mezi plebejci to vře nespokojeností... V dávné minulosti se BARTIMAEOVI nikdo nevyrovnal. Nyní, po několika letech téměř nepřetržité služby, je už však u konce sil. Přepracovaný, stále nespokojenější Nathaniel s ním zachází hůř než kdy předtím. Kdysi mocný džin je zesláblý, zranitelný a dochází mu trpělivost... KITTY se mezitím u roztržitého starého mága tajně přiučuje magickému umění, studuje démony a pátrá po Bartimaeově minulosti. Doufá, že s pomocí takto získaných informací poruší začarovaný kruh nepřátelství mezi džiny a lidmi... Ohromující závěr Bartimaeovy trilogie překračuje hranice světů. Osudy Bartimaea, Nathaniela a Kitty se v něm naposledy spojí, neboť jenom společně mohou porazit proradné mágy, odhalit děsivé spiknutí a postavit se největší hrozbě v dějinách magie. A co hůř, musí přitom spolupracovat...

 Já za sebe rozhodně celou sérii vřele doporučuji. Pokud máte možnost nějak se k ní dostat, zkuste alespoň první díl. Mohu téměř zaručit, že se vám Bartimaeus zalíbí. Taky zvažuju, že bych někdy za čas zařadila do knih, ke kterým se vracím každý díl zvlášť. Zatím ale rozhodně ne. Knih, které jsem vám ještě nepředstavila a nedám na ně dopustit je mnoho a času málo. No, času je teoreticky dost, ale kdo ví, kdy mě třeba blog omrzí. Doufám, že to bude ještě za dlouho. A nakonec malá ukázka, jak je poslední dobou pro mou rubriku zvykem.

Ukázka: Část kapitoly vyprávěné Bartimaem, kde oba prchají pryč z Londýna:

Po příkrém náspu jsme vylezli k drátěnému plotu (do kterého jsem vypálil nenápadnou díru), protáhli jsme se na druhou stranu a vyšli na dlážděnou ulici. Politické srdce města jsme měli napravo, oblast kolem Toweru nalevo, Temži přímo před sebou. Zákaz vycházení už škončil, ale venku zatím ještě nebyla ani noha.

"Tak fajn," ozval jsem se a zastavil se. "Nádraží je kousek odsud. Než se tam vydáme, musíme vyřešit jistý problém."

"A to?"

"Zařídit, abys přestal vypadat - a páchnout - jako pasák vepřů." Nejrůznější tekutiny, které se v bažině přelévaly, na něm ulpěly v pozoruhodném abstraktním vzoru. Mohl by se nechat zarámovat a pověsit na stěnu v nějakém snobském obývacím pokoji.

Zamračil se a přikývl "Ano. Očisti mě. Musí existovat nějaký způsob."

"To je pravda."

Možná jsem ho neměl jen tak popadnout a strčit do řeky. Temže není o moc čistší než ten močál, kterým jsme se brodili. Ale aspoň ho to spláchlo z nejhoršího. Asi minutu jsem ho usilovně máčel, a když jsem ho zase vytáhl, z nosu mu stříkala voda. Vydal nějaký bublavý zvuk, kterému nebylo moc rozumět. Ale zkusil jsem to odhadnout.

"Ještě jednou? Ty jsi vážně důkladný."

Po dalším vymáchání vypadal jako nový. Opřel jsem si ho do stínu pod betonový násep a nenápadným Plamenem mu usušil oblečení. Vzhled mu to vylepšilo, i když náladu kupodivu ne - jeden holt nemůže mít všechno. (str. 304)