Sirotčinec slečny Peregrinové pro podívné děti - Ransom Riggs

Anotace: Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií.

To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu.

Tahle knížka je zážitkem dokonce ještě předtím než ji otevřete. Nejenom, že je obálka krásná, ale pokud přebal sundáte, najdete knihu působící jako z minulého století. Kvalitní vazba potažená látkou, z boku je tradiční design a zepředu jen podpis slečny Peregrinové. Říká se, že v jednoduchosti je krása a u Sirotčince to opravdu platí. Sama kniha působí třeba jako kniha záznamů slečny Peregrinové, nebo možná její osobní fotoalbum, které naleznete ve starém opuštěném sirotčinci. Potom knihu otevřete, začtete se a po prvních pár větách je vám jasné, že tohle bude neobyčejný čtenářský zážitek.
Vypravěčem je Jacob. Chlapec, který celé své dětství hltal příběhy svého dědečka. Příběhy o zvláštním místě, kde žijí podivné děti. Tohle místo je magické a udržuje děti v bezpečí před nestvůrami. I sám Abe, Jacobův dědeček tam před nestvůrami uprchl, když byl malý kluk. Jacob ale příběhům postupně odrůstá a přestává věřit, důkazy ve formě fotografií považuje za podvrhy a dědečka za snílka a postupem času i za senilního starce. Potom ale přijde katastrofa - Jacobův dědeček mu zemře za podivných okolností v náruči a zanechá ho pouze se zmatenými posledními slovy a přáním, aby Jacob šel na ostrov, kde se sirotčinec nachází a řekl jeho obyvatelům co se stalo. Ten se tam po dlouhém rozhodování vydá, ale to co najde si nemohl představit ani v nejdivočejších snech.
Sirotčinec je opravdu zvláštní kniha. Už samotný příběh je velice originální ale kniha navíc obsahuje dobové fogotrafie, které příběh dokreslují a dodávají mu neobyčejnou atmosféru. Navíc když se na konci knihy dozvíte, že fotografie většinou nebyly nijak upravované, začne vám opravdu běhat mráz po zádech. Sirotčinec ale není strašidelná kniha, jen podivná. Stejně jako děti o kterých vypovídá ji buď přijmete takovou jaká je, nebo můžete s křikem utéct. Je psaná velice poutavým stylem a příběh vás sám pohání číst pořád dál a dozvědět se, jak je to s dětmi a slečnou Peregrinovou doopravdy. Musím tedy říct, že se mi Sirotčinec opravdu líbil.
Na druhou stranu ale není zdaleka dokonalý. Konec mě spíš zklamal, víc než akční scény mě bavila ta atmosféra tajemna na začátku. Navíc když se nad tím člověk zamyslí, jsou některé části hodně nedomyšlené. Pozor teď bude spoiler!!

Časové smyčky ve který se děti ukrývají jsou málo vysvětlené. Jakto, že podivné děti o smyčce ví, ale obyvatelé ostrova ne? Co všechno smyčka zahrnuje? Je to jen ostrov, nebo se opakuje celý svět? Protože pokud je to jen omezené území, kde se potom berou německé letouny a kam děti odchází na konci knihy? A na druhou stranu pokud se jedná o celý svět, potom se sice stvůry a netvoři nedostanou dovnitř z budoucnosti, ale nic by jim nemělo bránit dostat se tam ze světa, který smyčka zahrnuje. Podle pravidel která jsem si vyvodila sama se opakování smyčky nevztahuje na podivné a protože stvůry podivnými byly, měly by o smyčce vědět také a dokázat se v ní svobodně pohybovat. Tohle mi tam hodně vadilo, protože to nedává smysl ať se na to podívám jakkoliv a chtělo by to tedy větší vysvětlení od autora, kterého jsem se ale nedočkala.

Konec spoileru.

Jsou prostě věci, které mě v knize řekněme rušily a tudíž jí musím z dokonalého hodnocení několik procent strhnout. Přesto je ale Sirotčinec opravdu dobrá kniha a já ji vřele doporučuji. Rozhodně bych brala třeba i víc dílů, kde by se Jacobova dobrodržuství protáhla a prohloubila. Možná se jich ještě dočkáme, kdo ví. Teď už ale přestaňte číst mé žvásty a běžte si přečíst Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, ten za to totiž opravdu stojí.