Dnešní den byl zajímavý už od doby, kdy ještě obvykle nejsem ani trochu vzhůru. V pět hodin ráno jsem se vzbudila a slyšela kapání. Vešla jsem do kuchyně a hle! potopa!! Došla jsem tedy vzbudit rodiče a všichni jsme tu další dvě hodiny pobíhali, sháněli sousedy, zjišťovali co se stalo, zastavovali a zase pouštěli hlavní uzávěr vody. Ukázalo se, že sousedovi dvě patra nad námi prasklo hlavní vedení teplé vody. On inteligentně zavřel vodu studenou, takže další půl hodinu trvalo, než voda skutečně přestala téct. Mezitím vyplavila všechna patra od 7. dolů. Některé byty víc, některé míň. Každopádně se zdá, že my v 5. patře jsme na tom nejhůř kvůli špatné konstrukci celého paneláku. Jupí. Takže ačkoliv většina lidí zaznamenala pouze mokro kolem stoupaček na toaletě, my máme vytopenou i celou kuchyň. Linka mokrá, strop a stěna potřebuje vymalovat, plovoucí podlaha skutečně plove, zateklo to i do elektřiny, takže nám sporák vyhazoval hlavní jistič. Navíc opět nepoteče minimálně do zítřka teplá voda (v pátek skončil pravidelný týden bez teplé vody, který zažíváme každý rok). Prostě veselo. Ale ani to mě nedonutí, abych nezveřejnila dnešní článek.
Tentokrát se Bylo nebylo bude týkat jedné mé oblíbené knihy - Jak si žijí nebožtíci. Setkáte se s ní ještě v Knihách, ke kterým se vracím a hlavně v srpnové narozeninové soutěži, takže vás chci už teď trochu namlsat. Pojďmě na to:
Mary Roachová - Jak si žijí nebožtíci
Anotace: Tato kniha je neobvyklou, fascinující výpravou do zvláštního života našich těl po smrti. Teprve tehdy, jak Mary Roachová s humorem dokazuje, přichází ta pravá zábava. Mrtvé tělo je podmínkou životodárných transplantací, zajímavým obchodním artiklem na černém trhu, studijním materiálem, rituální pomůckou, potravou, palivem. Po dva tisíce let byli mrtví, někteří dobrovolně, jiní nevědomky, účastníky těch nejsmělejších kroků na poli vědy. S respektem k hloubce smutku a bolesti ze ztrát blízkých je smrt poučná, zajímavá, nevšední událost, kterou by bylo škoda propást.
První věty: Řekla bych, že mezi tím být mrtvý a být na výletní lodi není až tak velký rozdíl. Většinu času trávíte vleže na zádech a mozek máte vypnutý. Svaly vám měknou. Nic moc nového se neděje a nic se od vás neočekává.
Ano, na první pohled to může působit trochu zvláštně, ale věřte mi, je to skvělá kniha. Psaná s respektem i humorem a dozvíte se z ní spoustu zajímavých a nejspíš i nových informací, kterými můžete v náhodných konverzacích děsit třeba spolucestující ve vlaku nebo co já vím koho. Tak se mějte hezky a já jdu skládat nádobí zpět do linky, která už je naštěstí suchá.
0 komentářů:
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)