Meg Cabotová - V kůži supermodelky

20. 7. 2012

Anotace: Šestnáctiletá Em Wattsová je newyorská středoškolačka, která má v hlavě především počítače a spolužáka Christophera, se kterým si rozumí nejlíp z celé školy. Když spolu s ním Em doprovází mladší sestru na slavnostní otevření nového obchodního domu, tragickou nehodou začíná zlý sen, jehož kulisy si lze jen stěží představit. Poté, co se ocitá na nemocničním lůžku na kapačkách a v drátcích, totiž zjišťuje, že už není sama sebou – a to doslova. Je to v cizím, pěstěném těle stále ještě ona, či někdo úplně jiný? Proč má najednou jiný hlas, jinou tvář, jiné chutě i známé? Kdo za tou přeměnou stojí a co tím sleduje? Zajímá už lidi jen to, kým je tahle pacientka navenek, anebo jim nepřestane záležet na tom, kdo se skrývá uvnitř? Dá se vůbec naskočit do rozjetého vlaku existence, kterou až dosud žil někdo jiný? A hlavně – co Christopher, pokud se mu to vůbec dá sdělit?

Po naprosto zkažené chuti Každým řešením, jsem se chtěla pustit do něčeho, co se mi zaručeně bude líbit. Vybrala jsem si tedy osvědčenou Meg Cabotovou a tentokrát mě opět neznámou sérii V kůži supermodelky. Zápletka je poměrně jednoduchá i když ne zrovna tradiční. Em, hlavní hrdinka utrpí smrtelnou nehodu, může ale děkovat osudu, protože v ten samý okamžik se zhroutí supermodelka Nikki. Nikki je natolik cenná pro svého zaměstnavatele, že se ji rozhodne zachránit za každou cenu, a tak se Em ocitne v Nikkiině těle. S ním ale nepřichází pouze výhody. Em se musí vpravit do jejího života, úplně se vzdát toho svého a hrát pro celý svět perfektní roli Nikki, což není vůbec tak lehké, jak se mohlo na první pohled zdát.
Tohle je první kniha od Meg, ze které nejsem 100% nadšená. Tedy je fakt, že jsem jich zase tolik nepřečetla (Velikost L, XL a Krajinu plnou stínů), ale myslela jsem si, že s touhle autorkou nemůžu sáhnout vedle. Očividně můžu. Ne, že by V kůži supermodelky bylo vyloženě špatné. To ani zdaleka. Jen jsem s každou větou vnímala naprosto jasně věkový rozdíl mezi mnou a zamýšleným čtenářstvem. Já vím, za to si můžu sama. A to také nehodlám kritizovat. Naopak obdivuju Meg, že dokáže psát naprosto na míru věku, který si zamane (to spousta autorů nedokáže, takže se zaměří jen na jednu osvědčenou věkovou skupinu - Meg je v tomhle jako chameleon). Tento aspekt knihy ale nebyl jediný, který se mi tak úplně nelíbil. Zdálo se mi, že narážím docela často na hluchá místa v příběhu, a to už odpustit nedokážu. Možná je to jen mnou, ale často jsem četla dál jen proto, abych se dostala k dalšímu zajímavému bodu. To by se stávat nemělo.
Celkově je to ale docela dobré počtení. Taková milá oddychovka a jsem si jistá, že pokud na to máte ten správný věk (a pohlaví), budete přímo nadšeni. Pro mě je to milý průměr, který sice měl několik světlých momentů, ale rozhodně ne dost, abych si pořídila další díly. Takže adijé a já jdu dál shánět Mediátora.


Dodatek Zpěvavého léta:

 

0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.