Anotace: Holly a Gerry patří k těm šťastným manželským párům, kterým by každý mohl závidět. Náhle, v jeho třiceti letech, odhalí lékaři u Gerryho rakovinu v konečném stadiu. Holly si vůbec nedokáže život bez Gerryho představit a vlastně si ani nic takového představovat nechce. Jenže Gerry s ní má jiné plány. Pár měsíců po jeho smrti dostane Holly balíček dopisů, které pro ni její manžel sepsal a v nichž ji žádá o splnění nečekaných úkolů. S pomocí těchto dopisů, svých potrhlých kamarádek a milující rodiny, která ji někdy dohání k šílenství, Holly postupně objevuje nový život; život dokonce rozmanitější než ten, který ji osud donutil nechat za sebou.
Jeden z mála případů, kdy se mi film líbí víc než kniha. Viděla jsem ho první a v průběhu četby jsem zase nadávala co všechno je jinak, ale po dočtení jsem musela uznat, že tentokrát to Hollywůd zvládnul líp. Základ příběhu je jasný: Šťastné manželství Holly a Gerryho se rozpadlo jen proto, že Gerry zemřel na nádor na mozku. Protože to ale byl velice dobrý manžel a věděl, že jeho žena to jen tak nepřejde, připravil si pro ní takovou cestu ke štěstí v podobě seznamu věcí, které má dělat (koupit si něco hezkého na sebe, jít zpívat karaoke, jet na dovolenou, najít si práci,...). Tenhle seznam se k Holly dostane až po jeho smrti a ona postupně plní všechny části (každý měsíc jeden vzkaz) a učí se znovu žít.
Myšlenka je to skvělá. Originální, velice řekla bych cituplná (jakože neustále působí na city čtenáře). Taky kdo se kdy potkal s příběhem, který začíná smrtí hlavního hrdiny a pokračuje jeho vzkazy ze záhrobí? Je to takové zvláštní. Co se mi ale nelíbilo je, jak se kniha bere strašně vážně. Snaží se být jakousi psychickou sondou do duše čerstvě ovdovělé ženy, ale přitom z toho vychází jen popis kohosi, kdo se prostě zhroutil a odmítá dál existovat i několik měsíců po pohřbu, protože její manžel byl očividně jediným smyslem jejího života. A tahle myšlenka mi přijde prostě idiotská. Jako chápu, že když je člověk zamilovaný, tak občas ztrácí perspektivu, že když o tu lásku přijde (natož takhle), tak je to strašné a bolestivé a nejspíš se z toho na chvíli sesypete ale ztratit smrtí manžela svůj smysl života? Cože? To je jako poselství téhle knihy? Všichni se zamilujte a doufejte, že to bude šťastný a spokojený vztah, protože jinak nebudete mít proč dál žít. Prostě hrůza. To, jak slabá a zničená Holly byla ještě měsíce po Gerryho smrti mě rozčilovalo. Hodně. Mám asi radši silné hrdinky, které se opráší a jdou dál. Třeba si trochu potruchlí, ale rozhodně proboha nepřijdou o smysl života, protože s tím chlapem už nemůžou být.
A přesně proto mi přišel film lepší. Ano, taky tam byla Holly hodně nešťastná, ale celý ten scénář se nebral tak vážně. Nepřišlo mi, že se mi snaží vnutit takovéhle pitomosti jako naprosto vážnou a jedinou možnou cestu životem. Samozřejmě film byl také natočen velice citlivě a člověk si kolikrát pobrečel, ale rozhodně se nesnažil o žádné psychické sondy.
Co se mi ale na knize hodně líbilo byl konec. Protože mě překvapil. Celou knihu si říkám, že je přece nad slunce jasné, že toho druhého chlapa, toho "kamaráda", miluje a on se nakonec taky vysloví v tom smyslu, ale ona ho pošle do háje, protože není připravená a už se dohromady nedají. To bylo dobré překvapení, protože kdyby ještě i konec byl tak předvídatelný, jak vypadal, asi bych s PS: Miluju tě třískla někam do kouta. Jinak psané je to hezky. Člověk sice na hrdinku nadává, ale aspoň se nenudí. Utíká to poměrně rychle a pokud máte podobné ubulené příběhy rádi, rozhodně doporučuji. Já zjišťuju, že je ráda nemám, takže za mě je to tentokrát jen slabý průměr.
Dodatek Zpěvavého léta:
Jeden z mála případů, kdy se mi film líbí víc než kniha. Viděla jsem ho první a v průběhu četby jsem zase nadávala co všechno je jinak, ale po dočtení jsem musela uznat, že tentokrát to Hollywůd zvládnul líp. Základ příběhu je jasný: Šťastné manželství Holly a Gerryho se rozpadlo jen proto, že Gerry zemřel na nádor na mozku. Protože to ale byl velice dobrý manžel a věděl, že jeho žena to jen tak nepřejde, připravil si pro ní takovou cestu ke štěstí v podobě seznamu věcí, které má dělat (koupit si něco hezkého na sebe, jít zpívat karaoke, jet na dovolenou, najít si práci,...). Tenhle seznam se k Holly dostane až po jeho smrti a ona postupně plní všechny části (každý měsíc jeden vzkaz) a učí se znovu žít.
Myšlenka je to skvělá. Originální, velice řekla bych cituplná (jakože neustále působí na city čtenáře). Taky kdo se kdy potkal s příběhem, který začíná smrtí hlavního hrdiny a pokračuje jeho vzkazy ze záhrobí? Je to takové zvláštní. Co se mi ale nelíbilo je, jak se kniha bere strašně vážně. Snaží se být jakousi psychickou sondou do duše čerstvě ovdovělé ženy, ale přitom z toho vychází jen popis kohosi, kdo se prostě zhroutil a odmítá dál existovat i několik měsíců po pohřbu, protože její manžel byl očividně jediným smyslem jejího života. A tahle myšlenka mi přijde prostě idiotská. Jako chápu, že když je člověk zamilovaný, tak občas ztrácí perspektivu, že když o tu lásku přijde (natož takhle), tak je to strašné a bolestivé a nejspíš se z toho na chvíli sesypete ale ztratit smrtí manžela svůj smysl života? Cože? To je jako poselství téhle knihy? Všichni se zamilujte a doufejte, že to bude šťastný a spokojený vztah, protože jinak nebudete mít proč dál žít. Prostě hrůza. To, jak slabá a zničená Holly byla ještě měsíce po Gerryho smrti mě rozčilovalo. Hodně. Mám asi radši silné hrdinky, které se opráší a jdou dál. Třeba si trochu potruchlí, ale rozhodně proboha nepřijdou o smysl života, protože s tím chlapem už nemůžou být.
A přesně proto mi přišel film lepší. Ano, taky tam byla Holly hodně nešťastná, ale celý ten scénář se nebral tak vážně. Nepřišlo mi, že se mi snaží vnutit takovéhle pitomosti jako naprosto vážnou a jedinou možnou cestu životem. Samozřejmě film byl také natočen velice citlivě a člověk si kolikrát pobrečel, ale rozhodně se nesnažil o žádné psychické sondy.
Co se mi ale na knize hodně líbilo byl konec. Protože mě překvapil. Celou knihu si říkám, že je přece nad slunce jasné, že toho druhého chlapa, toho "kamaráda", miluje a on se nakonec taky vysloví v tom smyslu, ale ona ho pošle do háje, protože není připravená a už se dohromady nedají. To bylo dobré překvapení, protože kdyby ještě i konec byl tak předvídatelný, jak vypadal, asi bych s PS: Miluju tě třískla někam do kouta. Jinak psané je to hezky. Člověk sice na hrdinku nadává, ale aspoň se nenudí. Utíká to poměrně rychle a pokud máte podobné ubulené příběhy rádi, rozhodně doporučuji. Já zjišťuju, že je ráda nemám, takže za mě je to tentokrát jen slabý průměr.
Dodatek Zpěvavého léta:
0 komentářů:
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)