Anotace: Nejsou živí. Nejsou mrtví. Něco mezi tím. V průběhu jednoho roku zemřou za podivných okolností čtyři mladí, krásní lidé, studenti ellertonské střední školy. Jonas, Arizona, Summer a - Phoenix. Ta poslední smrt zasáhne Darinu nejvíc. Byl to její kluk, její veliká, největší láska… Je její setkání s Krásnými mrtvými skutečné? Co znamenají ta andělská křídla, která vidí, slyší a která nakonec sama dostává? Jonas zemřel jako první, zabil se na motorce. Ale je tolik nezodpovězených otázek… Odhalí Darina včas temná tajemství tajemství, aby tak vykoupila duše Krásných mrtvých?
Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.
Jak napovídá anotace, hlavní hrdinkou celé série Krásní mrtví je Darina. Ta hned na počátku prvního dílu - Jonas - objeví existenci krásných mrtvých, malé skupinky lidí, kteří ačkoliv na první pohled působí naprosto normálně, jsou ve skutečnosti mrtví. V Jonasovi se ale nedočkáte žádného vystupování z hrobů, plouživých kroků a požírání mozků. Tihle zombie jsou mnohem sofistikovanější. Dokáží si pohrávat s lidskou myslí, zhypnotizovat člověka, přimět ho, aby dělal co oni chtějí a dokonce mu vymazat paměť. Dokážou být neviditělní, jsou silnější než člověk a dokonce mohou cestovat časem. Přesto nemají svobodnou vůli, ovládá je jakýsi vůdce skupiny - Hunter. Navíc je samotná jejich existence přísně střeženým tajemstvím. Darina je ale náhodou objeví a protože je ve skupince i její přítel Phoenix, rozhodne se jim pomoci. Krásní mrtví se totiž vrací zpět ze záhrobí, aby vyřešili nějakou nedokončenou záležitost, došli spravedlnosti. Mají na to přesně 12 měsíců, jinak jsou nuceni znovu odejít a tentokrát už není návratu.
Protože Phoenix zemřel až jako poslední, ujímá se Darina nejdříve zjišťování okolností smrti Jonase - prvního ze čtyř žáků ellertonské střední školy, kteří za poslední rok zemřeli, každý jiným způsobem. Jonas se zabil při jízdě na motorce, ale přesné okolnosti si nepamatuje. Navíc touží po odpuštění své přítelkyně, která jela s ním a zůstala po nehodě na vozíčku. Jonasovi zbývá už jen několik dní a Darina se tedy musí rychle pustit do akce, jinak Jonasova duše nedojde pokoje. Stihne to ale? To samozřejmě prozrazovat nebudu.
Na úvod mého osobního hodnocení musím rozhodně pochválit autorku za originální námět a vůbec za její pojetí zombie. Obvykle se s nimi v knihách přiliš nepotkávám, ale pokud vím, tak tradičně jsou pojímany trochu jinak. Také musím říct, že se Jonas skvěle četl, zhltla jsem ho za jediné odpoledne. Tím ale má chvála víceméně končí. Ze začátku se mi totiž kniha moc nelíbila a to kvůli stylu, jakým je napsaná. Jedná se o klasickou třetí osobu. Delší kapitoly dělené ještě na několik menších úseků. To je všechno v pořádku. Mě se ale nelíbila ta uspěchanost, se kterou je celý příběh popisován. Obvykle je dobře, pokud autor nezdržuje děj zdlouhavými popisy všeho. Pokud je kniha jedna akce za druhou a člověk nemá ani šanci se začít nudit. Eden Maguire to ale dotáhla trochu moc daleko. Příběh Jonase je psán téměř zbrkle. Něco se děje a než se vůbec do situace dokážete vžít, už se zase děje něco jiného. Z počátku mi to dělalo trochu problémy, protože jsem se nedokázala s postavami vůbec zžít. Jejich myšlenkám a pocitům a vůbec běžným životním situacím je dáno příliš málo prostoru. Vše, co se v knize dočtete je důležité a vy nemáte ani půl stránky na oddych od hlavní linie příběhu. Ze začátku mi to přišlo prostě příliš uspěchané. Nakonec jsem si buď zvykla, nebo autorka přecijen zvolnila, ale každopádně posledních asi sto stran už mi přišlo v pořádku a dokonce jsem si je užila. Skutečně jsem napjatě čekala, co se stane.
Mohla bych se ještě zastavit nad několika nelogičnostmi, naprosto "úžasnými" náhodami a také nad neuvěřitelností tak silné lásky po dvou měsících vztahu mezi Darinou a Phoenixem, ale tyhle věci už jsem se naučila tak moc nevnímat a smířit se s nimi, protože přecijen jedná se o knihu pro mnohem mladší a snad i naivnější čtenářstvo. Navíc tyhle nešvary jsou dnes snad v každé knize, takže nemá smysl se do nich vůbec pouštět.
Ještě pár slov k obálce. Někteří lidé se nad ní pozastavují po přečtení anotace, protože skutečně na první pohled se může zdát, že se bude jednat o další sérii o andělích, a potom se dočtete, že jde ve skutečnosti o zombie. Po dočtení ji ale pochopíte a můžete si ji vychutnat v celé její kráse bez dalších zmatků. Celkově musím říct, že se mi kniha zdála jako takový lepší průměr. Ze začátku jsem sice vážně přemýšlela, že bych ji odložila, ale po dočtení a zhodnocení Jonase jako celku, musím říct, že jsem docela spokojená a nejspíš se brzy porozhlédnu po dalších dílech.
Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.
Jak napovídá anotace, hlavní hrdinkou celé série Krásní mrtví je Darina. Ta hned na počátku prvního dílu - Jonas - objeví existenci krásných mrtvých, malé skupinky lidí, kteří ačkoliv na první pohled působí naprosto normálně, jsou ve skutečnosti mrtví. V Jonasovi se ale nedočkáte žádného vystupování z hrobů, plouživých kroků a požírání mozků. Tihle zombie jsou mnohem sofistikovanější. Dokáží si pohrávat s lidskou myslí, zhypnotizovat člověka, přimět ho, aby dělal co oni chtějí a dokonce mu vymazat paměť. Dokážou být neviditělní, jsou silnější než člověk a dokonce mohou cestovat časem. Přesto nemají svobodnou vůli, ovládá je jakýsi vůdce skupiny - Hunter. Navíc je samotná jejich existence přísně střeženým tajemstvím. Darina je ale náhodou objeví a protože je ve skupince i její přítel Phoenix, rozhodne se jim pomoci. Krásní mrtví se totiž vrací zpět ze záhrobí, aby vyřešili nějakou nedokončenou záležitost, došli spravedlnosti. Mají na to přesně 12 měsíců, jinak jsou nuceni znovu odejít a tentokrát už není návratu.
Protože Phoenix zemřel až jako poslední, ujímá se Darina nejdříve zjišťování okolností smrti Jonase - prvního ze čtyř žáků ellertonské střední školy, kteří za poslední rok zemřeli, každý jiným způsobem. Jonas se zabil při jízdě na motorce, ale přesné okolnosti si nepamatuje. Navíc touží po odpuštění své přítelkyně, která jela s ním a zůstala po nehodě na vozíčku. Jonasovi zbývá už jen několik dní a Darina se tedy musí rychle pustit do akce, jinak Jonasova duše nedojde pokoje. Stihne to ale? To samozřejmě prozrazovat nebudu.
Na úvod mého osobního hodnocení musím rozhodně pochválit autorku za originální námět a vůbec za její pojetí zombie. Obvykle se s nimi v knihách přiliš nepotkávám, ale pokud vím, tak tradičně jsou pojímany trochu jinak. Také musím říct, že se Jonas skvěle četl, zhltla jsem ho za jediné odpoledne. Tím ale má chvála víceméně končí. Ze začátku se mi totiž kniha moc nelíbila a to kvůli stylu, jakým je napsaná. Jedná se o klasickou třetí osobu. Delší kapitoly dělené ještě na několik menších úseků. To je všechno v pořádku. Mě se ale nelíbila ta uspěchanost, se kterou je celý příběh popisován. Obvykle je dobře, pokud autor nezdržuje děj zdlouhavými popisy všeho. Pokud je kniha jedna akce za druhou a člověk nemá ani šanci se začít nudit. Eden Maguire to ale dotáhla trochu moc daleko. Příběh Jonase je psán téměř zbrkle. Něco se děje a než se vůbec do situace dokážete vžít, už se zase děje něco jiného. Z počátku mi to dělalo trochu problémy, protože jsem se nedokázala s postavami vůbec zžít. Jejich myšlenkám a pocitům a vůbec běžným životním situacím je dáno příliš málo prostoru. Vše, co se v knize dočtete je důležité a vy nemáte ani půl stránky na oddych od hlavní linie příběhu. Ze začátku mi to přišlo prostě příliš uspěchané. Nakonec jsem si buď zvykla, nebo autorka přecijen zvolnila, ale každopádně posledních asi sto stran už mi přišlo v pořádku a dokonce jsem si je užila. Skutečně jsem napjatě čekala, co se stane.
Mohla bych se ještě zastavit nad několika nelogičnostmi, naprosto "úžasnými" náhodami a také nad neuvěřitelností tak silné lásky po dvou měsících vztahu mezi Darinou a Phoenixem, ale tyhle věci už jsem se naučila tak moc nevnímat a smířit se s nimi, protože přecijen jedná se o knihu pro mnohem mladší a snad i naivnější čtenářstvo. Navíc tyhle nešvary jsou dnes snad v každé knize, takže nemá smysl se do nich vůbec pouštět.
Ještě pár slov k obálce. Někteří lidé se nad ní pozastavují po přečtení anotace, protože skutečně na první pohled se může zdát, že se bude jednat o další sérii o andělích, a potom se dočtete, že jde ve skutečnosti o zombie. Po dočtení ji ale pochopíte a můžete si ji vychutnat v celé její kráse bez dalších zmatků. Celkově musím říct, že se mi kniha zdála jako takový lepší průměr. Ze začátku jsem sice vážně přemýšlela, že bych ji odložila, ale po dočtení a zhodnocení Jonase jako celku, musím říct, že jsem docela spokojená a nejspíš se brzy porozhlédnu po dalších dílech.
0 komentářů:
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)