Lucerna v temnotě - Deborah Lawrensonová

Anotace: Moderní gotický román o lásce, tajemství a vraždě je svěžím počteníčkem, které vás přenese do malebné Provence.

Hlavní hrdinka Eve potkává šarmantního, ale uzavřeného Doma ve Švýcarsku. Je to jako zásah blesku – chtějí být spolu, a tak se společně vydávají na jih Francie, do opuštěného domu obklopeného voňavými poli levandule. Oboustranné okouzlení umocňuje odloučená poloha domu a překrásná tajuplná lucerna, která ho osvětluje... Pod vlivem nádherné provensálské krajiny, opojné vůně léta se Eve cítí tak jako nikdy předtím. S přicházejícím podzimem se ochlazují dny i Domova láska... Co přinese zima?

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

Chtěla bych začít tím, že vysvětlím co vlastně popis v anotaci znamená. Lucerna v temnotě je totiž označena jako moderní gotický román. Původně byly gotické romány v podstatě předchůdci hororu z 18. století. Jednalo se o rytířské příběhy doplněné o trochu nadpřirozena a strachu. Tohle označení mi ale k Lucerně vůbec nesedí. Spíš bych ji označila jako mysteriózní. Jak to myslím, vysvětlím za chvíli, vše ale pěkně popořádku.

Lucerna v temnotě je vyprávěna ze dvou pohledů. První je pohled Eve. Eve je poměrně mladá Angličanka, žívící se překlady reklamních materiálů. Jednou ji zakázka odvede až do Švýcarska, kde potká staršího, ale velice okouzlujícího muže - Doma. Oba se okamžitě zamilují a po velice krátké známosti se rozhodnou opustit své nudné životy v Anglii a spontánně se odstěhovat do Provence. Tam si najdou kouzelný dům známý pod názvem Les Genévriers. Dům je vlastně samotou a navíc je ve strašném stavu, dřív býval obrovským statkem, ale většina pozemků byla již dávno rozprodaná a dům samotný postupně chátral. Eve a Dom se ale rozhodnou ho přesto koupit, odříznout se naprosto od zbytku světa a pomalu místo opravovat a vylepšovat. Brzy se ale ukáže, že idylka nemůže vydržet příliš dlouho. Dom je stále odtažitější a výhýbá se stále více otázkám ohledně své minulosti. Podaří se Eve vypátrat, co její milenec skrývá?

Druhý pohled je pohledem Bénédicte - někdejší obyvatelky domu. Bénédicte v Les Genévriers vyrostla a žila tam celý svůj život a to ještě v době, kdy se jednalo o statek a později o turistickou atrakci. Nacházíme se sice na počátku 20. století, ale na samotě na jihu Francie jako by se zastavil čas. Svými vzpomínkami nám popisuje své dětství, seznamuje nás se svou rodinou a přes popis těžkých finančních problémů, které statek málem navždy zničily a konflikty se sourozenci, týkajícími se především možného prodeje domu, se dostává až do své současnosti. Její příběh se prolýná s příběhem Eve, který je zaměřený spíše na její vztah s Domem, tajemství, které před ní skrývá a podivnými jevy, které ji v domě čas od času straší. Tajemné vůně, zvuky a hlavně světlo lucerny, které se záhadně objevuje na cestě před domem. Bénédicte nám pomáhá doplňovat Evin příběh svými střípky, takže na konci uvidíme celou mozaiku.

Při zpětném pohledu je Lucerna v temnotě opravdu dobrá a pečlivě promyšlená kniha. Z počátku mi dělalo trochu problém se do ní začíst, ale asi po prvních sto stranách jsem se naladila na styl vyprávění a zbytek příběhu už se mi odehrával před očima sám od sebe. Za ty počáteční problémy nemůže ani tak kniha samotná, jako spíš fakt, že jsem poslední dobou četla spíš literaturu pro mladé, která je psána méně náročným stylem. Lucerna v temnotě je přemýšlivější, pozvolnější. Člověk musí nechat její příběh plynout vlastním tempem, poddat se mu. V téhle knize se nic nedá uspěchat. Všechna tajemství a záhady jsou nakonec vysvětleny, ale dostáváme se k nim velice pomalu, po částech. Proto pokud jste také zvyklí na mnohem akčnější typ knih, ale přesto vás Lucerna v temnotě láká, nenechte se ze začátku odradit - pravděpodobně se postupně také naladíte na líné tempo prosluněných dnů na jihu Francie a zbytek knihy už si užijete. Já musím říct, že jsem převážně spokojená. Příběh se mi líbil, styl Deborah Lawrensonové nakonec také, jen bych ocenila trochu větší nádech strachu, který byl v knize opravdu jen naznačen. Jinak ale Lucernu v temnotě rozhodně doporučuji. Na ty tropické letní dny, kterými jsme poslední týden trpěli je naprosto ideální a určitě by dokázala i příjemně zahřát v zimních měsících.