Patrick Ness - Válka hluku

Anotace: Ve strhujícím závěru Nessovy napínavé trilogie se do Nového Prentisstownu stahují rovnou tři armády a schyluje se k ničivé válce. Domorodí Sádráci zmobilizují všechny síly, aby pomstili vyvražděné soukmenovce. Starosta Prentiss a paní Coylová, bezohlední vůdci dvou znepřátelených lidských frakcí, se chystají za každou cenu bránit své zájmy a představy o pořádku, který chtějí v Novém světě nastolit. A do toho se na planetu Nový svět blíží kosmické lodě nových osadníků. V prostředí Hluku, jenž obnažuje všechny myšlenky, jsou následky každého činu a každého slova obrovské. Todd s Violou dospívají uprostřed válečných krutostí a hrůz. Život je nutí zpochybňovat vše, čemu dosud věřili, a v překotném tempu před ně klade přetěžká rozhodnutí a závažné etické otázky. Je možno kvůli jedné milované bytosti obětovat tisíce jiných? A je vůbec naděje, že z takového chaosu může vzejít lepší svět? Lze ještě věřit ve vykoupení, nebo je vše předem ztraceno? O tom se čtenář přesvědčí v šokujícím finále. 

Nesnáším ho. Jak já ho nesnáším! Koho? Přece Patricka Nesse. Důvodů je hned několik a ke všem se dostaneme, ale ten momentálně nejpalčivější je ten, že z Chaosu skutečně udělal JEN trilogii. Před pár hodinami jsem totiž dočetla třetí díl a chci další. A to hned! Jenomže další nebudou už nikdy. Musím se s Toddem a Violou rozloučit. Alespoň dokud se nepustím do celé série zase od začátku, ale to nějakou dobu potrvá. Každopádně, je vám už teď jasné, že se mi i třetí díl líbil. A to tak, že hodně. Abych vám pořádně vysvětlila proč a jak moc, musíme se vrátit na začátek.
Válka hluku začíná opět přesně tam, kde skončil Temný ráj. Máme tu tři armády - Odpověď na návrší, starostovu ve městě a sádráky u vodopádu. Uprostřed toho všeho je někde Viola, která jela na návrší přivítat průzkumnickou loď nových kolonistů a Todd, který zůstal ve městě se starostou. Ten má teď těžkou volbu, protože starostu sice porazil, ale pro poražení sádráků a ochránění Violy ho potřebuje. Má ho pustit? Nebo se pokusit přecijen odvrátit válku sám? Nakonec se rozhodne ho pustit a hned společně vyrazí do boje, kde se ukazuje, že tentokrát výhra nebude tak jednoduchá. Sádráci od posledně vylepšili své zbraně i taktiku a navíc do boje vytáhla snad celá jejich populace a mají nad lidmi, kteří jsou navíc rozdělení do dvou táborů obrovskou početní převahu.
Celá kniha je potom v podstatě o válce mezi lidmi a sádráky a o snahách o získání míru a uklidnění situace. To samozřejmě není ani zdaleka jednoduché. Oba tábory lidí se musí naučit znovu spolupracovat a navzájem si věřit. Domorodci zase musí zkusit odpustit lidem jejich neustálou krvežíznivots a věřit, že jsou schopni změny. Jak tohle dopadne? Ten konec je samozřejmě nejlepší, ale z něj neprozradím ani slovíčko, protože bych vás nechtěla připravit o celý zážitek. Jenom můžu říct, že jsem brečela jako želva.
Patrick zase předvedl úžasnou práci, protože Válka hluku se ostatním dílům bohatě vyrovná. Opět je psaná tak, že se ocitnete přímo uprostřed akce. Neustále trnete, co se stane hlavním hrdinům, přemýšlíte, jestli můžete starostovi věřit, nebo jestli se vás zase snaží jen ošálit a navíc se pořád dozvídáme nové informace, tentokrát hlavně o domorodcích. Proč hlavně o nich? Protože ve třetím dílu nám k hlasu Violy a Todda přibyl ještě hlas 1017. Ten totiž přežil, vrátil se ke svému lidu a prostřednictvím jeho myšlenek se seznamujeme s domorodým druhem v Novém světě, který sám sebe nazývá jednoduše Země. Jsou totiž její součástí, jejich hlas je hlasem všeho živoucího na celé planetě. Každé jednotlivé duše. A my tohle všechno zažijeme na vlastní kůži v kapitolách 1017, neboli Návratu, jak ho Země nazvala. Tyhle kapitoly jsou obzvlášť úžasné, protože jsou psané velice zvláštním stylem, aby co nejvíce přiblížily způsob smýšlení a komunikace Země.
Válka hluku a trilogie Chaosu jako celek jsou tedy naprosto úžasné kousky literatury, které budou už navždycky mít čestné místo v mé knihovničce. Proč ale Patricka Nesse nenávidím - a pozor, tady bude spoiler. Donutil mě totiž brečet. A to hodně brečet. On totiž zase zabil zvíře. Naštěstí ne Toddovu klisničku, ale "jenom" Acorna, který mi ale za celé dvě knihy taky přirostl k srdci a navíc způsob a důvod proč umřel je tak smutný, že bych knihou nejradši praštila a nečetla dál. Stalo se to ale až téměř na konci, takže už jsem se nemohla odtrhnout a chtě nechtě musela knihu dočíst. Stejně mě to ale naštvalo. Já pořád říkám: klidně zabíjej ve svých knihách kolik lidí chceš, klidně i nějakou tu hlavní postavu, ale nikdy! domácího mazlíčka. To jednoduše neodpouštím.
Další důvod proč Patricka nesnáším je, že nás nechal trochu hádat. Samozřejmě, konec se dá vyložit jako šťastný, ale rozhodně to není jednoznačně řečeno. Navíc se vyhnul popisování příjezdu nových kolonistů a vůbec podobě nového Nového světa, což mi přijde jako naprosté okradení čtenářů. Jak se teď asi dozvím, jestli válku skutečně zastavili nebo alespoň na jak dlouho, co se stalo s Toddem a Violou a jestli dokázali navázat stejné spojení se světem, jako má Země, když to nenapsal do posledního dílu celé série? Kde se to teď asi tak dočtu, co? To mě lehce naštvalo, ale naprosto pozitivní pocity z celé knihy to stejně nemá šanci převážit. Takže za mě naprostá spokojenost, a pokud tuhle trilogii ještě neznáte, rozhodně to rychle napravte, protože jinak si s vámi už nebudu chtít hrát. :)