Martin Vopěnka - Spící město

31. 7. 2012

Anotace: Vydejte se na dobrodružnou cestu do světa, kde všichni rodiče spí a kde začíná nemilosrdný boj o přežití dětí ve světě ostatních dospělých...

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.
 
Tahle kniha mě trochu mate, co se týče jejího určení. Fragment ji doporučuje pro věk 11+, bux.cz ji zařadil do beletrie pro dospělé, já sama jednoduše nevím. Zápletka je skutečně zajímavá. Rodiče z celého světa se jednou ráno prostě neprobudí. A to nejen lidé skutečně vychovávající své děti, ale všichni kdo kdy předali svůj genetický kód, muži i ženy. Jedná se o nevysvětlitelný fenomén a na nějakou dobu naprosto ochomí celou zemi. Brzy ale začnou záchrané práce všech bezdětných, kteří se snaží shromáždit co největší množství dětí, hlavně mladšího věku. Čtyři sourozenci, hlavní hrdinové Spícího města se ale rozhodnou své rodiče neopustit a zůstat skrytí v bytě. Jedná se o Kryštofa (15 let), Kristýnu a Emu (12 let) a nejmladšího Samuela (6 let). Ti se tedy zpočátku učí postarat se o sebe doma, nakoupit jídlo a uvařit, vyrovnat se s vypadávající elektřinou a nebezpečím číhajícím všude na ulici. Všichni drží pohromadě až dokud se nerozhodnou přecijen Samuela pro jeho vlastní bezpečí poslat s červeným křížem do nejbližší školy. Když ho ale zbývající sourozenci jdou navšívit a nenajdou ho, brzy se dovtípí, že Samuel byl ve skutečnosti unesen a rozhodnou se ho vydat hledat.
Od tohoto okamžiku sledujeme dvě dějové linie - Kryštofovo, Kristýnino a Emino pátrání a potom Samuelovy zážitky. Každá z nich má něco do sebe a děti zažívají skutečně mnohá dobrodružství. Setkávají se s hodnými lidmi, kteří se jim snaží pomoci, ale mnohem častěji s těmi zlými a sobeckými, kteří se je snaží jen využít. Přitom většina událostí je velice pravděpodobná a uskutečnitelná v podmínkách, ve kterých se svět ocitl. Některé situace jsou skutečně napínavé a vy netrpělivě otáčíte jednu stránku za druhou, abyste se dozvěděli jak celé dobrodružství dopadne. Probudí se rodiče? Najdou sourozenci malého Samuela?
Potud tedy mohu skutečně upřímně chválit. Postavy jsou popisovány velice reálně, jejich osobnost se s přibývajícími zkušenostmi vyvíjí, jejich chování se mění. Někdy jsou ufňukané jako malé děti kterými jsou a jindy dokáží skutečně silně vystupovat a postarat se jeden o druhého. Hlavně ze začátku ale působily poněkud zvláštně. Má teorie je, že autor, který sám má 4 děti, začal své hrdiny psát takové, jaké by si přál aby jeho děti byly, pokud by někdy musely čelit podobné situaci. Abych uvedla několik příkladů: šestiletý Samuel všem ostatním navrhne, aby si vyčistili zuby, Kryštof si nadšeně hraje se svými mladšími sourozenci, když si Kryštof hraje na počítači, po hodině ho vypne, protože tak to rodiče chtějí, ani jedno z dětí nemá ponětí co je to sex a jsou skutečně pohoršeny, pokud slyší někoho mluvit sprostě. Podobných příkladů v knize najdete spoustu a mě to skutečně přišlo poněkud zvláštní, protože sebevychovanější dítě se takhle prostě nechová.  
Co se týče mého zmatení ohledně určení knihy. Příběh napovídá mladšímu věku čtenářů, stejně tak snaha poučovat čtenáře (Bůh je dobrý a postará se o vás, nedůvěřujte cizincům, starejte se o matičku Zemi, alkohol, cigarety a hrací automaty jsou špatné a mnoho dalšího) nebo ilustrace, kterých je kniha plná. Na druhou stranu ilustrace nejsou kreslené líbivým stylem, jako to bývá v knihách pro mladší čtenáře a vyjadřování autora je často trochu moc dospělé (např.: Kryštof, který rád přejímal zvyky druhých, čímž vyjdařoval touhu k někomu patřit - str. 33). Jednou za čas se v textu objeví podobný tip věty, který tam na první pohled rozhodně nepatří, alespoň pokud se má skutečně jednat o knihu pro jedenáctileté děti. To ale nemyslím vyloženě jako kritiku, jen mě to trochu mátlo.
Celkově za sebe musím označit knihu jako lepší průměr. Autor se velice dobře vypořádal s postavami hlavních hrdinů i těmi vedlejšími a dokázal napsat napínavé dobrodružství zasazené do současné České republiky. Dokonce se naprosto obešel bez fantasy prvků. Jediný trochu mimo tento svět je tajemný spánek, který všechny rodiče zasáhl, jinak je všechno naprosto obyčejné a všední a přesto zdaleka ne nudné. Opět si musím upravit názor na české autory, od kterých nikdy nečekám valnou kvalitu, ale kteří mě stále častěji příjemně překvapují. Martin Vopěnka chystá ještě dvě pokračování a to Spící spravedlnost a Spící tajemství. Druhý díl by měl vyjít v září letošního roku. Více o celé sérii se můžete dozvědět na webových stránkách spicimesto.cz.


Ursula Poznanski - Erebos

30. 7. 2012

Anotace: Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Pokud poslouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.
 
Na Nickově škole se děje něco velice podivného. Lidé si dávají zvláštní balíčky a pokud někdo balíček dostane, najednou přestane se všemi mluvit, často chybí ve škole, jsou na něm vidět známky nedostatku spánku. Nick je samozřejmě zvědavý proč se jeho kamarádi najednou chovají tak podivně a odmítají mu cokoliv říct. Sám ale poměrně brzy dostane svůj vlastní tajemný balíček, ale pod několika podmínkami. Nesmí o něm nikomu nic říct, musí být sám a musí za každou cenu zachovat tajemství. Potom smí konečně vstoupit do světa počítačové hry - adventury Erebos. Erebos ale není jen tak nějaká hra, tahle hra je chytrá, zná vás, dokáže s vámi mluvit a ví o všem, co děláte ve svém reálném životě. Abyste v ní mohli postoupit dál, často musíte plnit úkoly, úkoly v realitě. Pokud neuposlechnete nebo porušíte pravidla, hra se před vámi uzavře. Máte jen jedinou možnost hrát a tu rozhodně nebudete chtít za žádnou cenu propásnout.
Erebosu postupně podléhá stále více lidí z Nickova okolí a ne-hráči si samozřejmě také začnou všímat změn v jejich chování. Snaží se přijít na tajemství Erebosu, přesvědčit hráče, že se jedná o nebezpečnou hru. V té době ale nemají ani tušení, jak moc dokáže být Erebos nebezpečný. Nepřátelé Erebosu totiž rozhodně nejsou v bezpečí. Erebos přeci o všem ví a jeho hlavní prioritou je uchovat své tajemství.
Ze začátku jsem čekala, že bude kniha nudná, protože koho by bavilo číst o klukovi, který celé dny hraje počítačovou hru. Nakonec se mé obavy ukázaly jako marné. Hra je totiž popisována stylem velice připomínajícím klasickou fantasy, takže kniha působí, jako by popisovala dvě rozdílné příběhové linie dvěma různými styly - Nickova realita a potom velice reálná část ze hry, kde je hlavní postavou Sarius. Protože hra přesahuje do reality, ani jedna z částí vyprávění není lepší nebo zajímavější než ta druhá. Obě vás vtáhnou do děje a nepustí. Neustále si říkáte, jak hra může vědět všechno to, co ví. Jak dokáže komunikovat se svými hráči, jako by se jednalo o živou bytost. Kniha ale není nudná ani potom, co Nick hrát přestane. Potom teprve začíná skutečné pátrání po původu a smyslu Erebosu. K čemu hra ve skutečnosti směřuje? Kdo nebo co je Ortolan a co se stane, až bude jeho pevnost dobyta?
Erebos jsem si skutečně užila a kdyby hra samotná zůstala v podobě Boží jiskry, velice ráda bych si ji zahrála, protože zní skutečně velice neobvykle a zajímavě. Erebos kniha je opravdu povedená. Příběh vás chytne a nepustí. Ani si nestihnete všimnout jak rychle postupujete, a jste v polovině a najednou je konec. Také bych chtěla pochválit Ursulu Poznanski za velice nenásilné varování všem mladým (i starším) lidem, kteří se často nechávají pohltit počítačovými hrami a skutečně jim na postupu ve hře záleží tolik, že jsou ochotni do ní vložit i něco ze své reality, i kdyby to byly jen peníze, za které si koupíte zvláštní předměty, jak je tomu snad u každé hry třeba na facebooku. Ursula svou knihou všem říká, že takové chování může být i nebezpečné a že bychom se pouhými hrami neměli nechat tolik ovlivňovat, což je v dnešní době skutečně trefné. Já jsem tedy naprosto spokojena a i když Erebos není tak naprosto skvělý, aby dostal plný počet, velice se k němu přiblížil. O obálce snad ani nemusím mluvit, ta je prostě skvělá a velice trefná, aniž by prozrazovala cokoliv z příběhu.

Bylo nebylo #34

29. 7. 2012

Další neděle se přiřítila jako divoká voda a já budu zase jednou otravovat s mým oblíbeným meme Bylo nebylo. Původně jsem zamýšlela zapojit Erebos, který jsem včera dočetla a na který můžete zítra čekat recenzi. Nakonce jsem se ale rozhodla pro Spící město, které na přečtení čeká teď. A to prosím z jednoduchého důvodu: Erebos všichni znají a tudíž jeho představování pomocí prvních několika vět nemá nejmenší smysl. Spící město je ale známé rozhodně méně a zatím vypadá, že si místo v Bylo nebylo rozhodně zaslouží, takže:

Martin Vopěnka - Spící město

Anotace: Vydejte se na dobrodružnou cestu do světa, kde všichni rodiče spí a kde začíná nemilosrdný boj o přežití dětí ve světě ostatních dospělých... 

První věty: První se probudil malý Samuel. Otevřel oči a zjistil, že oknem z ulice se už do pokoje dere spousta denního světla. Odkopl ze sebe peřinku a posadil se na posteli - dychtivě, nedočkavě.

Tak to je začátek Spícího města. A musím upřímně říct, že jsem zvědavá co bude dál. Kdo je Samuel? Na co se tak těší? Navíc je kniha překvapivě modrá. A to doslova. Text, ilustrace, všechno tmavě modré, takže vypadá ještě zajímavěji. No, jednoduše se nemůžu dočkat. Vy se v nejbližších dnech porozhlídněte po recenzi, protože tohle vypadá, že půjde opravdu rychle. A teď mě prosím omluvte, musím jít číst.

Co je nového - Červenec 2012

28. 7. 2012


Další měsíc utekl jako voda a já se musím k něčemu přiznat. Zase jsem strašně moc utrácela. No vážně, to musí být nějaká nemoc, protože normální lidé tohle prostě nedělají. Mám asi tak milion knížek, které jen leží v mé knihovničce a čekají na přečtení a já pořád přikupuju další a další. Na druhou stranu ale věřím, že nejsem sama, takže se tím zase až tak moc netrápím. Za měsíc červenec mám tedy tyhle nové přírůstky:



Nejdříve se podíváme na můj nákup na aukru. Všechny knihy jsou od jednoho uživatele. Původně jsem si chtěla koupit jen Krajinu plnou stínů od Meg Cabot, ale samozřejmě jsem se podívala i na další nabídky a vybrala si ještě pár kousků. Mimochodem recenze na první díl mediátora je tady. Dále tu tedy máme V kůži supermodelky také od Meg Cabot. Potom knihu Každé řešení má svůj problém od autorky série Rudá jako rubín (Kerstin Gierové). Tahle kniha se mi vůbec nelíbila. Jak moc se můžete dočíst v recenzi. A nakonec Leviatan autora Scotta Westerfelda. Z něho jsem naprosto nadšená a jen děkuji náhodě, že jsem ho do košíku také přihodila.


Dále tu máme dva nákupy z internetového obchodu bux.cz. V první várce přišlo několik výtisků do soutěže, jeden dárek, který tady také nebudu propagovat a hlavně dva nové přírůstky pro mě. Dlouho očekávaný díl Anity Blake - Narcis v řetězech od Laurell K. Hamiltonové. Recenzi najdete na blogu. A potom Past, novinku skvělé Lauren DeStefano. Tahle kniha mívá dost rozporuplné ohlasy. Já jsem na straně těch, kteří se absolutně zamilovali. Nemůžu se dočkat druhého dílu - Horečka, který má vyjít snad v září letošního roku. 


Druhá várka dorazila  ve čtvrtek ráno a obsahovala 2. a 3. díl trilogie Chaos. První dil jsem přečetla na začátku měsíce a prostě jsem se nemohla dočkat dalšího dílu, takže jsem se rozhodla využít akční nabídky na buxu, kdy byl třetí díl za zaváděcí cenu jako novinka a objednala jsem si je rovnou oba. Tady tedy máme Temný ráj a Válku hluku od Patricka Nesse. Nemůžu se dočkat až se do nich pustím. 
Na fotce je ještě přifařená Alchymistova dcera od Katharine McMahonové. Kniha z bazaru Kath, kterou jsem za tu cenu prostě musela mít. Zatím jsem se do ní nepustila, ale také se samozřejmě brzy chystám.


Nakonec tu máme recenzní výtisky od Fragmentu, které ke mě měly velice trnitou cestu. Předchozí výtisky chodily totiž na kolej, kde jsem trávila většinu času. Teď jsem ale zpátky doma a ačkoliv jsem do e-mailu psala, že se má adresa změnila, asi jsem to dost nezdůraznila, takže byla zásilka poslána do Plzně, kde už si ji ale těžko vyzvednu. Po troše pátrání na mé poště a na poštovním oddělení Fragmentu ale byla chyba odhalena a knihy poslány na správnou adresu. Jenom dorazily o dva týdny později než původně měly, ale nevadí. Hlavně, že jsou tady a já se do nich můžu pustit. A které jsem si tedy vyžádala? Spící město od Martina Vopěnky, Erebos Ursuly Poznanski a první díl Krásných mrtvých - Jonas od Eden Maguire. Jonase už jsem stihla přečíst a recenzi najdete tady. Momentálně čtu Erebos, na který můžete čekat recenzi nejspíš v pondělí a potom bude na řadě Spící město, kterého se nemůžu dočkat, i když se má jednat o čtení pro poněkud mladší čtenářstvo. Hned po nich snad přijde na řadu Patrick Ness a jeho Chaos.

Tak, ještě celkový pohled na mých 12 nováčků a mohu je jít uložit do jejich nového bydliště.

Jak říkám, zase jsem to trochu přehnala, ale budiž mi útěchou, že jsem je všechny buď přečetla, nebo zařadila do okamžitého to-be-read listu (což znamená že nejsou v knihovně, ale sedí na mém stole, aby na mě neustále vyčítavě koukaly). To jsou tedy mé přírůstky, a co pěkného jste si pořídili vy?

Eden Maguire - Jonas

27. 7. 2012

Anotace: Nejsou živí. Nejsou mrtví. Něco mezi tím. V průběhu jednoho roku zemřou za podivných okolností čtyři mladí, krásní lidé, studenti ellertonské střední školy. Jonas, Arizona, Summer a - Phoenix. Ta poslední smrt zasáhne Darinu nejvíc. Byl to její kluk, její veliká, největší láska… Je její setkání s Krásnými mrtvými skutečné? Co znamenají ta andělská křídla, která vidí, slyší a která nakonec sama dostává? Jonas zemřel jako první, zabil se na motorce. Ale je tolik nezodpovězených otázek… Odhalí Darina včas temná tajemství tajemství, aby tak vykoupila duše Krásných mrtvých?

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

Jak napovídá anotace, hlavní hrdinkou celé série Krásní mrtví je Darina. Ta hned na počátku prvního dílu - Jonas - objeví existenci krásných mrtvých, malé skupinky lidí, kteří ačkoliv na první pohled působí naprosto normálně, jsou ve skutečnosti mrtví. V Jonasovi se ale nedočkáte žádného vystupování z hrobů, plouživých kroků a požírání mozků. Tihle zombie jsou mnohem sofistikovanější. Dokáží si pohrávat s lidskou myslí, zhypnotizovat člověka, přimět ho, aby dělal co oni chtějí a dokonce mu vymazat paměť. Dokážou být neviditělní, jsou silnější než člověk a dokonce mohou cestovat časem. Přesto nemají svobodnou vůli, ovládá je jakýsi vůdce skupiny - Hunter. Navíc je samotná jejich existence přísně střeženým tajemstvím. Darina je ale náhodou objeví a protože je ve skupince i její přítel Phoenix, rozhodne se jim pomoci. Krásní mrtví se totiž vrací zpět ze záhrobí, aby vyřešili nějakou nedokončenou záležitost, došli spravedlnosti. Mají na to přesně 12 měsíců, jinak jsou nuceni znovu odejít a tentokrát už není návratu.
Protože Phoenix zemřel až jako poslední, ujímá se Darina nejdříve zjišťování okolností smrti Jonase - prvního ze čtyř žáků ellertonské střední školy, kteří za poslední rok zemřeli, každý jiným způsobem. Jonas se zabil při jízdě na motorce, ale přesné okolnosti si nepamatuje. Navíc touží po odpuštění své přítelkyně, která jela s ním a zůstala po nehodě na vozíčku. Jonasovi zbývá už jen několik dní a Darina se tedy musí rychle pustit do akce, jinak Jonasova duše nedojde pokoje. Stihne to ale? To samozřejmě prozrazovat nebudu.
Na úvod mého osobního hodnocení musím rozhodně pochválit autorku za originální námět a vůbec za její pojetí zombie. Obvykle se s nimi v knihách přiliš nepotkávám, ale pokud vím, tak tradičně jsou pojímany trochu jinak. Také musím říct, že se Jonas skvěle četl, zhltla jsem ho za jediné odpoledne. Tím ale má chvála víceméně končí. Ze začátku se mi totiž kniha moc nelíbila a to kvůli stylu, jakým je napsaná. Jedná se o klasickou třetí osobu. Delší kapitoly dělené ještě na několik menších úseků. To je všechno v pořádku. Mě se ale nelíbila ta uspěchanost, se kterou je celý příběh popisován. Obvykle je dobře, pokud autor nezdržuje děj zdlouhavými popisy všeho. Pokud je kniha jedna akce za druhou a člověk nemá ani šanci se začít nudit. Eden Maguire to ale dotáhla trochu moc daleko. Příběh Jonase je psán téměř zbrkle. Něco se děje a než se vůbec do situace dokážete vžít, už se zase děje něco jiného. Z počátku mi to dělalo trochu problémy, protože jsem se nedokázala s postavami vůbec zžít. Jejich myšlenkám a pocitům a vůbec běžným životním situacím je dáno příliš málo prostoru. Vše, co se v knize dočtete je důležité a vy nemáte ani půl stránky na oddych od hlavní linie příběhu. Ze začátku mi to přišlo prostě příliš uspěchané. Nakonec jsem si buď zvykla, nebo autorka přecijen zvolnila, ale každopádně posledních asi sto stran už mi přišlo v pořádku a dokonce jsem si je užila. Skutečně jsem napjatě čekala, co se stane.
Mohla bych se ještě zastavit nad několika nelogičnostmi, naprosto "úžasnými" náhodami a také nad neuvěřitelností tak silné lásky po dvou měsících vztahu mezi Darinou a Phoenixem, ale tyhle věci už jsem se naučila tak moc nevnímat a smířit se s nimi, protože přecijen jedná se o knihu pro mnohem mladší a snad i naivnější čtenářstvo. Navíc tyhle nešvary jsou dnes snad v každé knize, takže nemá smysl se do nich vůbec pouštět.
Ještě pár slov k obálce. Někteří lidé se nad ní pozastavují po přečtení anotace, protože skutečně na první pohled se může zdát, že se bude jednat o další sérii o andělích, a potom se dočtete, že jde ve skutečnosti o zombie. Po dočtení ji ale pochopíte a můžete si ji vychutnat v celé její kráse bez dalších zmatků. Celkově musím říct, že se mi kniha zdála jako takový lepší průměr. Ze začátku jsem sice vážně přemýšlela, že bych ji odložila, ale po dočtení a zhodnocení Jonase jako celku, musím říct, že jsem docela spokojená a nejspíš se brzy porozhlédnu po dalších dílech.


Mad about you

26. 7. 2012

Popis z CSFD: Paul Buchman (Paul Reiser) a Jamie Stemple Buchman (Helen Hunt) jsou mladý ambicózní pár z New York City, který řeší své každodenní spletité "novomanželské situace" po svém. Neustálé hašteření a popichování je tu na denním pořádku...
Tento americký sitcom si získal srdce milióny diváků po celém světě svým neotřelým a laskavým humorem. Oba hlavní protagonisté obdrželi za každý díl poslední série $1mil.

Starší seriál, pocházející ze stejné doby jako Přátelé, dokonce se také odehrává v New yorku, ale z nějakého důvodu není tak známý ani oblíbený. U nás na něj můžete narazit pod názvem Jsem do tebe blázen a  pokud ho neznáte, rozhodně ho zkuste. 
Hlavní postavy jsou Paul a Jaime. Na začátku seriálu jsou novomanželé a my sledujeme, jak se srovnávají se svým novým společným životem. Vidíme prvotní štěstí, první krizi i návrat k sobě a první dítě a to vše v celkem sedmi sériích po zhruba dvaceti dílech. Jedná se o komediální seriál a můžete mi věřit, že se skutečně nasmějete. Helen Hunt a Paul Reiser vytvořili skvělé postavy, navíc doplňované spoustou dalších. Máme tu manželský pár Fran a Marka, Paulova bratrance Iru, sestru Jamie Lisu, rodiče obou novomanželů a nebo třeba pána na venčení psa - Nata. V seriálu také hraje Lisa Kudrow servírku Urshulu, dvojče Phoebee z přátel. Právě ta je hlavní zápletkou v crossoveru obou seriálů, o kterém jsem mluvila už v článku Crossover seriálů.
Jedná se prostě o obyčejný život obyčejného manželského páru. Podaný je ale naprosto neobyčejně vtipně. Vážně. Ale radši než abych vám tady popisovala, jak úžasně vtipný seriál to je, prostě se podívejte na část jednoho dílu rovnou tady a teď:

Navíc naprosto zbožňuju úvodní znělku, tu už sem ale dávat nebudu, prostě se podívejte na seriál a užijte si jí tak jak se má. Jediné, co mi na Mad about you trochu vadí jsou hvězdní hosté. Tvůrci totiž vybírají povětšinou osobnosti, které u nás nejsou známé a jestli jsem to správně pochopila, nechávají jim poměrně volnou ruku v tom, co v seriálu předvedou, aby ukázali to, co jim jde nejlépe a čím jsou známí. Tyhle části ale potom působí tak nějak nadbytečně a já bych je vždy nejradši přeskočila, protože ty lidi prostě neznám a nepřijdou mi vtipní. Hvězdné návštěvy ale naštěstí nejsou nijak časté, takže si většinou můžete vychutnat Mad abou you tak, jak má být.
 

Nakladatelský maraton #1 - 4

25. 7. 2012


Nakladatelský maraton je projekt, který vymyslela Verča na svém blogu Books and smile. Jedná se o to, že má člověk shromážtit všechny knihy od jednoho nakladatelství, něco málo o nich napsat a hlavně připojit hromadnou fotografii. Původně jsem se zapojovat nechtěla, protože moje knihovna je jedna velká hromada knih a vyndavat jich větší množství je poněkud náročné, ale potom jsem se rozhodla knihovnu stejně uklidit a vyřadit přebytečné svazky, takže jsem při té příležitosti i fotila jako divá. Prvních několik týdnů jsem propásla, takže ty zveřejním teď najednou a rovnou přihodím i nakladatelství pro tenhle týden (na konci pochopíte proč), od příštího týdne už se ale můžete těšit na pravidelnou dávku fotografií mých pokladů, tentokrát seřazených podle nakladatelství.

1. týden - Fragment


Páni to vypadá jako hodně že? Tak popořadě:
Karel Čapek - Povídky z jedné kapsy
Karen McCombieová - série Alice a ... 1 - 14
Kateřina Petrusová - Nebezpečná láska
Suzanne Collins - Hunger games 1. a 2. díl
Renata Petříčková a Michal Vaněček - S blbounem do říše pohádek
Christopher Paolini - Inheritance (reading copy)
C. S. Lewis - Letopisy Narnie 1. - 6. díl
Christopher Paolini - Odkaz dračích jezdců 1. - 4 . díl

Celkem 25 kousků

2. týden - Knižní klub


S chutí do toho: 
Annie Barrowsová a Mary Ann Shafferová - Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Luis Sachar - Malé krůčky
Jorgen Gaare a Oystein Sjaastad - Pipi a Sokrates
Meg Cabotová - V kůži supermodelky
Meg Cabotová - Krajina plná stínů
Jeanette Wintersonová - Konec času
Joanne Harrisová - Jiné světy jiní lidé
Lauren Kate - série Andělé 1. - 3. díl
Jonathan Stroud - Bartimaeova trilogie 1. - 3. díl
Scott Westerfeld - Leviatan
Nacuo Kirino - Zrůda
Jincy Willettová - Kurz tvůrčího psaní
Christian Jacq - Pomsta bohů 1 a 2
František Kožík - Pírinka
Kathryn Stockettová - Černobílý svět

Celkem: 20 knih

3. týden: CooBoo


Tady to bude jednoduché:
Francisco X. Stork - Marcelo ve skutečném světě

Celkem: jediná chudnika (Divergence už zase odputovala do lepšího domova)

Rovnou přihodím i 4. týden, protože nemá smysl za pár dní publikovat článek s tímhle:

4. týden: Fortuna Libri


Lauren DeStefano - Past

Celkem: zase jen jedna chudinka

Rozhodně se ale chystám rozšířit svou sbírku knih od Fortuny i od CooBoo. V nejbližší době se chystám pořídit třeba Rudou jako rubín nebo Závist, takže se aspoň brzy budou mít s kým kamarádit.

Knižní bazar + úklid knihovny

24. 7. 2012

Rozhodla jsem se využít přebytku svého volného času a udělat zase jednou něco užitečného. Má knihovna je obsáhlá, což ale také vede k tomu, že vlastním několikero knih, které jsem zkoušela číst a nelíbily se mi, nebo které jsem třeba dostala a vím, že je nikdy číst nebudu. Tyhle knihy pak zbytečně zabírají místo. Chtěla jsem je tedy vyřadit ze své knihovny, což ale vyžaduje větší zásah do jejího uspořádání. Kdo už mou knihovničku viděl ví, že je poskládaná převážně jako puzzle, takže pokud vezmete více kousků, může se to celé zřítit. Udělala jsem tedy dnes obrovský úklid. Všechny knihy jsem sundala z jejich původního místa odpočinku, vyskládala na postel, vyřadila ty, o které už nestojím a potom pomaličku polehoučku vracela zpět. 


Tak tohle je celý můj poklad. Fotografie byla pořízena ještě před vyřazením některých z nich, takže na ní vidíte 402 knih různých barev a velikostí. Není to nádhera? Po vyřazení mi jich zbylo 366, což je pořád docela pěkné číslo, takže spokojenost veliká. Navíc mi přibylo obrovské množství prostoru v knihovně. 
Když už jsem je měla všechny takhle krásně na hromádkách, rozhodla jsem se s nimi taky trochu pohrát, takže se nakonec přecijen zapojím do projektu Nakladatelský maraton, který pořádá Verča z blogu Books and smile. Mohu říct, že probírání 400 knih a jejich skládání na hromádky podle jednotlivých nakladatesltví byl docela záhul. Jsem teď celá rozlámaná a cítím se strašně špinavá, protože na knihách byla spousta prachu (hned po dopsání článku skočím do sprchy, nebojte), ale stálo to za to. Samozřejmě jsem nefotila všechny. Jen ta nakladatelství od kterých jsem měla víc jak tři knihy a potom samozřejmě všechna z Verči seznamu. Na články k Nakladatelskému maratonu se tedy můžete těšit už brzy. 

Co je ale hlavní pointou tohohle článku. Vyřadila jsem docela dost knih, které jsou ale pořád ve skvělém stavu a rozhodně by jim prospěl nový domov. Protože knihy zásadně nevyhazuji ani nepálím, chci je nejdříve nabídnout vám, potom antikvariátu a zbytek nejspíš skončí uložený někde na dně skříně na věky věků. 

Co pro vás tedy mám? 

Ch. Oster - Schůzky (ISBN 80-00-01493-9) 10 Kč
M. Tulli - Soukolí (ISBN 80-7185-747-5) 10 Kč

Kladivo na čarodějnice (ISBN 80-7309-361-8) 20 Kč
C. S. Lewis - Lev, čarodějnice a skříň (ISBN 80-85240-04-1) 20 Kč
C. S. Lewis - Princ Kaspian (ISBN80-85240-05-X) 20 Kč
Jerome Klapka Jerome - Tři muži ve člunu (ISBN 978-80-7388-162-7) 20 Kč
T. Fischer - Putování na konec pokoje (ISBN 80-7214-691-2) 20 Kč
 
R. Zelazny - Prokletý Dilvish (ISBN 80-86428-45-1) 40 Kč
J. Treiberová - Pokoj s vyhlídkou (ISBN 80-7327-000-5) 40 Kč
M. Proust - Hledání ztraceného času (ISBN 978-80-7309-495-9) 40 Kč
W. Watsonová - Slečna Pettigrewová začíná žít (ISBN 978-80-7249-265-7) 40 Kč
G. Chaussinand-Nogaret - Casanova (ISBN 978-80-7309-588-8) 40 Kč
G. Flaubert - Paní Bovaryová 40 Kč
F. Kožík - Největší z Pierotů 40 Kč
J. Ferris - Pak byl s námi konec (ISBN 978-80-87124-21-5) 40 Kč
S. Faulks - Abeceda bláznů (ISBN 978-80-7341-967-7) 40 Kč
B. Prus - Farao (ISBN 80-7309-162-3) 40 Kč
H. Clifton - Na hřbetě Itálie (ISBN 978-80-7341-972-1) 40 Kč
    
F. Nietzsche - Tak pravil Zarathustra (ISBN 80-85885-79-4) 60 Kč
Gijs Van Hensbergen - Gaudí (ISBN 80-7341-848-7) 60 Kč
C. Bushnellová - Sex ve městě (ISBN 978-80-7381-638-4) 60 Kč
B. de Jour - Intimní dobrodružství jedné londýnské prostitutky (ISBN 978-80-7249-255-8) 60 Kč
T. Hardieová - Labyrint růže (ISBN 978-80-89179-75-6) 60 Kč
C. Eire - Čekání na sníh v Havaně (ISBN 80-7341-499-6) 60 Kč
G. Rachet - Mykerinos a božská pyramida (ISBN 80-7306-038-8) 60 Kč
Ch. Jacq - Mnich a mistr (ISBN 80-7218-929-3) 60 Kč
J. Abelová - La Perdida (ISBN 978-80-7381-537-0) 60 Kč

J. Havlíček - Petrolejové lampy (ISBN 978-80-200-1595-2) 80 Kč

C. Kelly - Jako my všechny (ISBN80-7341-705-7) 100 Kč
M. Keyes - Dotek hvězd (ISBN978-80-7341-888-5) 100 Kč
L. Bagshawe - A zrodila se hvězda (ISBN 978-80-7381-008-5) 100 Kč
C. Bushnellová - Džungle rtěnek (ISBN 978-80-7381-032-0) 100 Kč
D. Verhulst - Úprdelný dny na úprdelný planetě (ISBN 978-80-204-2437-2) 100 Kč
R. Graysmith - Zodiac (ISBN 978-80-7309-545-1) 100 Kč

B. Hills - Princezna Masako (ISBN 798-80-7217-607-6) 150 Kč
R. Thurman - V temnotě (ISBN 978-80-7398-086-3) 150 Kč

Všechny knihy jsou ve skvělém stavu. Některé mohou mít stránky zažloutlé od slunce, za což může nevhodné uložení knih v mém pokoji (je to jediné možné místo, takže jsem se s tím smířila, ale stejně mě mrzí, že mí miláčkové trpí). Pokud se budete chtít přesvědčit o tom, jak kniha vypadá, s radostí vám ji nafotím ze všech možných úhlů. 
Poštovné bude jednotné 40 Kč, pokud si koupíte knih víc, individuálně vám ho přepočítám podle celkové váhy zásilky. Jakékoliv dotazy a objednávky pište na adresu ohanamon@gmail.com. Možná se u některých knih domluvíme i na slevě. 

Scott Westerfeld - Leviatan

Anotace: První svazek nesmírně napínavé nové série pro mladé dospělé. Odehrává se v alternativní steampunkové minulosti, v níž je svět rozdělen na Industriály, kteří ovládají ohromné parní pochodující válečné stroje, a Darwinisty, jejichž hybridní “potvůrky” fungují jako vzducholodi, parní vlaky, válečné lodi i ponorky. Příběh se odehrává těsně před první světovou válkou. Alex, utajený levoboček nedávno zavražděného arcivévody Františka Ferdinanda, prchá před strýcem Františkem Josefem, který ho chce zavraždit, do Švýcarska a tam se seznámí s Deryn, skotskou dívkou, která se v převleku za chlapce stane plavčíkem na válečné vzducholodi Leviatan, ohromném ekosystému složeném z velryb, netopýrů, včel, šestinohých psů závislých na vodíku a všelijakých jiných potvor, díky níž je neporazitelná.

Scott Westerfeld je génius! Poslední dobou tohle označní pro spisovatele používám často, ale co mohu říct, prostě si umím vybrat dobré čtivo. Původně jsem Leviatana vůbec číst nechtěla. Zaznamenala jsem sice jeho existenci, ale vzhledem k tomu, že se jedná o alternativní realitu, ve které se odehrává první světová válka, okamžitě jsem jeho čtení zavrhla. Válečná témata nemám moc ráda, obzvlášť co se týče moderních válek. Potom jsem ale na Leviatana narazila na aukru za skvělou cenu, a protože jsem od toho konkrétního obchodníka stejně objednávala, přihodila jsem Leviatana do košíku. To bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí za poslední dobu. Leviatan je totiž skvělá kniha.
Nacházíme se v roce 1914 a v Sarajevu byl zrovna zavražděn František Ferdinand, což dává do pohybu mnoho dalších událostí. Tou hlavní je samozřejmě vyhlášení války mezi Rakouskem-Uherskem a Srbskem (které údajně bylo za atentát zodpovědné) a následný dominový efekt, stahující do války valnou většinu tehdejší Evropy na základě vzájemných spojenectví. V mnohem menším měřítku je tato vražda také počátkem putování Aleka - syna právě zavražděného vévody a možného nástupníka trůnu. Německo se mladého Aleka snaží zbavit, takže ten musí následovat pečlivě připravený plán svého otce na útěk jen s minimem prostředků a pomocníků.
Na druhé straně příběhu se potom setkáváme s Deryn, která (ačkoli je dívka) pronikla jako kadet na obrovskou válečnou vzducholoď Leviatan a nyní se s ní účastní cesty přes celou Evropu až do současného Turecka, do města Konstantinopole. Leviatan ale není jen tak obyčejná vzducholoď, je totiž živá. Westerfeld velice chytře využil tehdejších evropských spojenectví a rozdělil Evropské národy do tří kategorií - Darwinovce, Industriály a Neutrální země. Jak už je řečeno v anotaci, Darwinovci (neboli státy dohody - Británie, Francie a Rusko) jako hlavní zástupce lidské pracovní síly využívají geneticky upravená zvířata. Mají upravené slony a hrochy jako tažná zvířata, původně mořské živočichy jako vzducholodě, vylepšené ptáky a netopíry namísto zbraní při boji ve vzduchu, mluvící ještěrky místo telefonů a spoustu dalších. Industriálové (Trojspolek bez Itálie, takže R-U a Německo) zase používají na všechno stroje. Hlučné a nepřesné, ale zato velice účinné stroje. Neutrálové nejsou takto vyhraněni a pravděpodobně využívají od každého něco (ti totiž v knize nejsou nijak blíž vysvětlení).
Sledujeme tedy příběh z pohledu Darwinovce (-kyně?) Deryn střídavě s Indurstriálem Alekem. Jejich části příběhu jsou velice odlišné, ale nakonec se díky obrovské náhodě sejdou asi v polovině knihy a zbytek už prožívají společně. Celý příběh je velice akční, neustále se něco děje - bitvy, útěky, dialogy. Ani na chvíli se nezastavíte, což je asi důvod, proč jsem za jeden den přečetla 400 stran z celkových 440. Další důvod bude četnost ilustrací. Svět a bytosti, které Scott popisuje jsou natolik složité a zvláštní, že je většina důležitých bytostí, strojů i situací dokreslena nádhernými ilustracemi Keitha Thompsona, které rozhodně pomáhají ještě víc se do příběhu vžít a užít si ho.
Jak už jsem říkala, celá kniha je alternativním převyprávěním první světové války. Nemusíte se ale bát nějaké nudné lekce z historie. V Leviatanovi se jedná o akci a jenom akci, žádné nudné politikaření a dlouhé plánování nebo filosofické rozpravy o smyslu válčení. Pro lepší orientaci je navíc celá předsádka potištěná nádherně vyvedenou mapou, na které jsou jednotlivé velmoci popsány a jasně rozděleny do jednotlivých kategorií. Navíc, na konci knihy se v doslovu dozvíte přímo od autora, které skutečnosti jsou smyšlené a které odpovídají realitě. Zdaleka tedy nemusíte být nějakým super-expertem na první světovou válku, abyste si knihu plně vychutnali.
Také rozhodně musím pochválit obálku, která je jednoduchá a zároveň nádherná. Na první pohled se podle obálky a anotace může zdát, že je Leviatan čtení spíše pro chlapce a muže, ale já se většinou snažím knihy takhle nedělit. Několik lékařů mi potvrdilo, že skutečně jsem dívka a přesto si dokážu užít stejně Stmívání nebo knihy Lenky Lanczové, jako Leviatana a knihy Jiřího Kulhánka. Jednoduše řečeno: já jsem více než spokojená a pokud máte rádi knihy plné akce, které vás dokážou naprosto vtáhnout do děje a ani chviličku nenudí, rozhodně zkuste Leviatana. Za mě je to tentokrát plný počet bludišťáků a už se těším, až si pořídím a zhltnu zbylé dva díly.


Dodatek Zpěvavého léta:

Jane by design

23. 7. 2012

Popis z CSFD: Teenagerka Jane miluje módu, navštěvuje střední, kde není až moc oblíbená, líbí se jí nejpopulárnější kluk, má trhlého kamaráda a nejoblíbenější holka na škole ji nenávidí. Úplně normální život amerického teenagera má ovšem trhliny v podobě absence rodičů, nezaměstnaného staršího bratra a množících se dluhů. Proto Jane přijímá práci, ke které se dostává zcela náhodně - a stává se asistentkou výkonné ředitelky módního domu Donovan Decker. Jane tak musí zvládat školu, posluhovat své nové šéfce a ubránit se pomstichtivé kolegyni v nové práci.

Miluju. Miluju. Miluju! tenhle seriál. Vážně. Zatím má bohužel jen šestnáct dílů ale buďtež varování pro všechny, že jsem je shlédla během dvou dnů. A to jen proto, že jsem ho objevila až v odpoledních hodinách. Ta myšlenka mi strašně připomíná film The Devil wears Prada. Děsivá a náročná šéfka, nezkušená asistentka a náročnost módního průmyslu zkloubená s požadavky soukromého života. Prostě chaos. Navíc Jane má situaci zkomplikovanou o malý zádrhel zvaný střední škola. Ještě nedostudovala, ale v práci ji považují za dospělou a tudíž požadují veškerý její čas.
Jane má navíc problémy i s tou trochou soukromého života, na který jí ještě zbývá čas. V práci se jí snaží okouzlit návrhář Jeremy, s tím nejkouzelnějším britským přízvukem, ve škole si ale brousí zuby na spolužáka jménem Nick a navíc má nejlepšího kamaráda Billyho, který je pro ní perfektní, ale ani jeden z nich si to zatím neuvědomil. Celý příběh se vyvíjí svižně, lehce, scénář je milý, obsazení perfektní, prostě naprostá spokojenost. Tedy téměř.
To bych totiž nebyla já, abych si něco nenašla. A teď nebudu kritizovat nějaké nelogičnosti ve scénáři, naprostou nemožnost podobné zápletky, nebo ten úžasný výběr obdivovatelů, které Jane najednou má, ačkoliv měla být dosud naprosto neviditelná. Nic z toho mi nevadí, protože to prostě k podobným seriálům patří. Co mi vadí je vývoj příběhu a tohle berte trochu s nadsázkou: Copak je slepá? Jak může chtít Nicka nebo Jeremyho, když má každou chvíli vedle sebe úžasného Billyho. Jestli ho ona nechce, tak já ho teda beru. Dovolte mi to vysvětlit názorně:

Máte nejlepšího kamaráda, který je ochotný pro vás udělat téměř cokoliv a navíc vypadá takhle:

A vy si vybíráte mezi až nechutně hezkým a navíc nepřiměřeně populárním sportovcem...:
...a očividným děvkařem návrhářem:
Vážně. Copak je slepá?? Ale dobrá, uznávám, že se mi nemusí vždy líbit, do koho se má hlavní hrdinka zamilovat, takže tuhle kritiku berte s velikou rezervou. Teď už jen doporučuji podívat se na trailer a zamilovat se tak jako já. Tedy pokud jste dívka, protože tohle pro pánské obyvatelstvo vážně není. A zmínila jsem se už, že Jane by design pochází od producentů Gilmore girls? Že ne? To mi muselo nějak uniknout. Tak honem do toho. Neváhejte ani minutu.
Moje hodnocení je (jen kdyby vám to zatím nedošlo): perfektní seriál!

Bylo nebylo #33

22. 7. 2012

Dnešní den byl zajímavý už od doby, kdy ještě obvykle nejsem ani trochu vzhůru. V pět hodin ráno jsem se vzbudila a slyšela kapání. Vešla jsem do kuchyně a hle! potopa!! Došla jsem tedy vzbudit rodiče a všichni jsme tu další dvě hodiny pobíhali, sháněli sousedy, zjišťovali co se stalo, zastavovali a zase pouštěli hlavní uzávěr vody. Ukázalo se, že sousedovi dvě patra nad námi prasklo hlavní vedení teplé vody. On inteligentně zavřel vodu studenou, takže další půl hodinu trvalo, než voda skutečně přestala téct. Mezitím vyplavila všechna patra od 7. dolů. Některé byty víc, některé míň. Každopádně se zdá, že my v 5. patře jsme na tom nejhůř kvůli špatné konstrukci celého paneláku. Jupí. Takže ačkoliv většina lidí zaznamenala pouze mokro kolem stoupaček na toaletě, my máme vytopenou i celou kuchyň. Linka mokrá, strop a stěna potřebuje vymalovat, plovoucí podlaha skutečně plove, zateklo to i do elektřiny, takže nám sporák vyhazoval hlavní jistič. Navíc opět nepoteče minimálně do zítřka teplá voda (v pátek skončil pravidelný týden bez teplé vody, který zažíváme každý rok). Prostě veselo. Ale ani to mě nedonutí, abych nezveřejnila dnešní článek. 
Tentokrát se Bylo nebylo bude týkat jedné mé oblíbené knihy - Jak si žijí nebožtíci. Setkáte se s ní ještě v Knihách, ke kterým se vracím a hlavně v srpnové narozeninové soutěži, takže vás chci už teď trochu namlsat. Pojďmě na to:

Mary Roachová - Jak si žijí nebožtíci

Anotace: Tato kniha je neobvyklou, fascinující výpravou do zvláštního života našich těl po smrti. Teprve tehdy, jak Mary Roachová s humorem dokazuje, přichází ta pravá zábava. Mrtvé tělo je podmínkou životodárných transplantací, zajímavým obchodním artiklem na černém trhu, studijním materiálem, rituální pomůckou, potravou, palivem. Po dva tisíce let byli mrtví, někteří dobrovolně, jiní nevědomky, účastníky těch nejsmělejších kroků na poli vědy. S respektem k hloubce smutku a bolesti ze ztrát blízkých je smrt poučná, zajímavá, nevšední událost, kterou by bylo škoda propást. 

První věty: Řekla bych, že mezi tím být mrtvý a být na výletní lodi není až tak velký rozdíl. Většinu času trávíte vleže na zádech a mozek máte vypnutý. Svaly vám měknou. Nic moc nového se neděje a nic se od vás neočekává.

Ano, na první pohled to může působit trochu zvláštně, ale věřte mi, je to skvělá kniha. Psaná s respektem i humorem a dozvíte se z ní spoustu zajímavých a nejspíš i nových informací, kterými můžete v náhodných konverzacích děsit třeba spolucestující ve vlaku nebo co já vím koho. Tak se mějte hezky a já jdu skládat nádobí zpět do linky, která už je naštěstí suchá.

Weeds

21. 7. 2012

Oficiální text distributora: Americký komediálně laděný seriál vypráví o osamělé matce Nancy Botwinové, která po manželově smrti začne pokoutně prodávat marihuanu, aby uživila rodinu. A přitom nakoukne do lecjakých tajemství skrývajících se za domovními dveřmi sousedů...

Začalo to poměrně nevinně. Nancyin manžel náhle zemřel. Ona, žena v domácnosti, musela začít živit rodinu a nějak se dostala k dealování trávy. Začala sama, prodávala na fotbalových hrách znuděným otcům od rodin. Postupně ale začala svou malou operaci rozšiřovat. Sehnala si další prodavače aby pokryla větší území, začala si pěstovat vlastní odrůdu a její zisky rostly a rostly. Nic ale není tak jednoduché, jak se zdá. V téhle kariéře úspěch doprovází problémy. Od lidí, co jí chtějí jen okrást, k zastrašování, drogovým kartelům a vyhrožování smrtí. 
Čím hlouběji se Nancy dostává, tím víc problémů se na ní valí. Naštěstí je dobrá v krizi, takže vždy najde nějaké řešení. Pokud ji totiž zaženete do kouta, dokáže být pořádně ostrá. Všechno to přece dělá pro svou rodinu. Její dva synové ale postupně přijdou na to, jak jejich matka platí účty a začnou se každý po svém také zapojovat. Co začalo jako způsob jak rychle vydělat dost, aby nemusela měnit svůj lifestyle manželky z předměstí se rychle mění v nebezpečnou hru a Nancy se musí hodně rychle naučit pravidla.
Tenhle seriál je opravdu zajímavý. Obsazení je milé a příběh jen tak někde nepotkáte. Navíc se s každou sérií víc komplikuje. Většina dílů končí napínavě, takže nemáte jinou možnost, než si prostě pustit další. Navíc je to po dlouhé době zase seriál s více než jednou, dvěma sériemi. Weeds má sérií už 8 a nevypadá, že by hodlal hned tak končit. Pokud se tedy chcete pobavit a jste imunní vůči drogám, ne zrovna spisovnému jazyku, násilí a sexu (není tam pořád, ale objeví se), je tohle rozhodně seriál pro vás. Docela se divím, že něco takového američani vůbec podporují. Nejde sice přímo o propagaci drog, ale také rozhodně nezdůrazňuje, jak strašně špatné jsou. No, možná trochu. Každopádně já se u něj bavím už nějaký ten pátek a zatím jsem nenašla jediné hluché místo, jedinou postavu, která by nezapadala do celkového koceptu. Prostě jsem spokojená. 


Meg Cabotová - V kůži supermodelky

20. 7. 2012

Anotace: Šestnáctiletá Em Wattsová je newyorská středoškolačka, která má v hlavě především počítače a spolužáka Christophera, se kterým si rozumí nejlíp z celé školy. Když spolu s ním Em doprovází mladší sestru na slavnostní otevření nového obchodního domu, tragickou nehodou začíná zlý sen, jehož kulisy si lze jen stěží představit. Poté, co se ocitá na nemocničním lůžku na kapačkách a v drátcích, totiž zjišťuje, že už není sama sebou – a to doslova. Je to v cizím, pěstěném těle stále ještě ona, či někdo úplně jiný? Proč má najednou jiný hlas, jinou tvář, jiné chutě i známé? Kdo za tou přeměnou stojí a co tím sleduje? Zajímá už lidi jen to, kým je tahle pacientka navenek, anebo jim nepřestane záležet na tom, kdo se skrývá uvnitř? Dá se vůbec naskočit do rozjetého vlaku existence, kterou až dosud žil někdo jiný? A hlavně – co Christopher, pokud se mu to vůbec dá sdělit?

Po naprosto zkažené chuti Každým řešením, jsem se chtěla pustit do něčeho, co se mi zaručeně bude líbit. Vybrala jsem si tedy osvědčenou Meg Cabotovou a tentokrát mě opět neznámou sérii V kůži supermodelky. Zápletka je poměrně jednoduchá i když ne zrovna tradiční. Em, hlavní hrdinka utrpí smrtelnou nehodu, může ale děkovat osudu, protože v ten samý okamžik se zhroutí supermodelka Nikki. Nikki je natolik cenná pro svého zaměstnavatele, že se ji rozhodne zachránit za každou cenu, a tak se Em ocitne v Nikkiině těle. S ním ale nepřichází pouze výhody. Em se musí vpravit do jejího života, úplně se vzdát toho svého a hrát pro celý svět perfektní roli Nikki, což není vůbec tak lehké, jak se mohlo na první pohled zdát.
Tohle je první kniha od Meg, ze které nejsem 100% nadšená. Tedy je fakt, že jsem jich zase tolik nepřečetla (Velikost L, XL a Krajinu plnou stínů), ale myslela jsem si, že s touhle autorkou nemůžu sáhnout vedle. Očividně můžu. Ne, že by V kůži supermodelky bylo vyloženě špatné. To ani zdaleka. Jen jsem s každou větou vnímala naprosto jasně věkový rozdíl mezi mnou a zamýšleným čtenářstvem. Já vím, za to si můžu sama. A to také nehodlám kritizovat. Naopak obdivuju Meg, že dokáže psát naprosto na míru věku, který si zamane (to spousta autorů nedokáže, takže se zaměří jen na jednu osvědčenou věkovou skupinu - Meg je v tomhle jako chameleon). Tento aspekt knihy ale nebyl jediný, který se mi tak úplně nelíbil. Zdálo se mi, že narážím docela často na hluchá místa v příběhu, a to už odpustit nedokážu. Možná je to jen mnou, ale často jsem četla dál jen proto, abych se dostala k dalšímu zajímavému bodu. To by se stávat nemělo.
Celkově je to ale docela dobré počtení. Taková milá oddychovka a jsem si jistá, že pokud na to máte ten správný věk (a pohlaví), budete přímo nadšeni. Pro mě je to milý průměr, který sice měl několik světlých momentů, ale rozhodně ne dost, abych si pořídila další díly. Takže adijé a já jdu dál shánět Mediátora.


Dodatek Zpěvavého léta:

 

Revenge

19. 7. 2012

Popis z CSFD: Emily Thorne (Emily VanCamp) přijíždí do Hamptons, kde strávila se svým otcem léto. To bylo předtím, než ho zatkli za zločin, který nespáchal. V Southhamptonu si pronajme dům, který kdysi patřil jejímu otci a odkud bude plánovat pomstu těm, kteří ublížili nejen jejímu otci, ale i jí.

Další seriál plný intrik v kruzích americké smetánky. Tentokrát ale nejsme v New yorku nýbrž v Hamptons a také celkový nádech seriálu je takový dospělejší. Emily se vrací pomstít svého otce, kterého nejen zavřeli do vězení za něco, co nespáchal, ale oni ho také v tom vězení zabili. I sama Emily měla dostatek problémů, protože v době zatčení jejího otce byla ještě malá holčička a navíc bez matky, musela se tedy přesunout do státní péče, která jak víme není zrovna nejněžnější. Celou dobu věřila ve vinu svého otce, ale v okamžik dospění dostala balíček, ve kterém jí otec vysvětluje, jak to všechno bylo. Navíc podědila spoustu peněz, takže si může dovolit velice nákladnou formu pomsty, včetně změny jména. 
Hamptons ovládá jedna rodina - Graysonovi, právě oni byli zodpovědní za potopení Davida Clarka za své vlastní činy. Emily ale musí postupně odstranit všechny jejich malé pomocníčky, než se pustí do těch hlavních aktérů. Celou dobu si přitom hraje na nevinou miliaedářku, která se jen přijela přes léto trochu pobavit. 
Myšlenka je to hezká, ale provedení mě ani trochu nezaujalo. Dostala jsem se až ke 13. dílu, takže zhruba do poloviny série, ale tím končím. Revenge mě prostě nebaví. Intriky nejsou téměř žádné a ta troška je velice předvídatelná. Vše se točí kolem jedné jediné zápletky, která se ale postupem seriálu nijak neprohlubuje. V prvním díle se dozvíte, že to na něj hodili, ve druhém proč a v každém dalším už se jen opakuje všechno pořád dokola. Když to srovnám třeba s Pretty little liars, kde se příběh zamotává a kroutí jako živoucí věc, musím říct, že Revenge je prostě o ničem. Navíc v Revenge není žádné tajemství, žádná záhada, která by nutila člověka sledovat další a další díly. Všechny informace jsou člověku předloženy na stříbrném talíři a s postupem seriálu nedostaneme ani sůl a pepř na okořenění toho pokrmu. Přitom z něj mohla být taková lahůdka. Mě ale neskutečně zklamal svou nezáživností. Váhala jsem mezi hodnocením 3 a 2/5, ale nakonec asi budu hodně přísná, protože potenciál by tu byl, jen ho proměnit.


Kerstin Gierová - Každé řešení má svůj problém

18. 7. 2012

Anotace: Gerri plánuje spáchat sebevraždu, ale předtím ještě napíše dopisy na rozloučenou spoustě příbuzných a známých -- a nezachází v nich s pravdou právě v rukavičkách. Shodou okolností jí ale sebevražedný plán nevyjde - a Gerriin život se ze dne na den stane opravdu napínavým dobrodružstvím. Neboť není snadné vypořádat se se svými blízkými, když vědí, co si o nich skutečně myslíte!

Po dlouhé době jsem si zase jednou vybrala knihu špatně. Osvěžující změna. Nakupovala jsem na aukru a já prostě vždy když nakupuji na internetu, koupím toho raději víc a ušetřím na poštovném. Při prohlížení nabídek tohohle uživatele jsem narazila na Každé řešení má svůj problém a to mě prostě zaujalo, nejprve obálkou a názvem a potom i anotací. Při zadávání knihy na goodreads jsem navíc zjistila, že se jedná o starší knihu autorky Rudé jako rubín. Tak to bude určitě skvělé počtení, že? Ne, nebude. Jen doufám, že se za ty dva roky mezi vydáním téhle knihy a Rudé Kerstin vypsala natolik, aby se mi její nová série líbila.
Jaký jsem měla s knihou problém? Byla neskutečně nudná. Ani nevím čím to je. Neděje se tam o nic míň, než je ve společenských románech běžné, v tom tedy chyba nebude. Asi mi prostě nesedl styl, jakým je kniha psaná. Přitom nápad je to dobrý - sdělit všem svým blízkým co si o nich myslím a potom se zabít, jenže sebevražda nevyjde a co potom s tím nepořádkem, který člověk napáchal. Kniha je psána klasicky ve formátu kapitol, které jsou ještě pokládány jednotlivými dopisy. Mě ale nijak zvlášť nezaujaly ani kapitoly ani dopisy samotné. Hrdinka mi přišla hloupá a naivní. Je mi jasné, že se na konci probere, zjistí, že vyhazov neplatí, protože se dokáže přizpůsobit novým podmínkám ve firmě, nakonec si přecijen najde muže a smíří se s tím, že má příšernou rodinu. Všichni jí nejspíš odpustí to, co jim psala v dopisech a všechno skončí naprosto skvěle a růžově. 
Obvykle mi předvídatelnost nezabrání v dočtení knihy, protože co kdyby přeci jen překvapila, ale v kombinaci s tou neskutečnou nudou to prostě vzdávám. Zkusila jsem prvních 100 stran (u filmu je limit pro zavržení prvních 20 minut) a když mě ani po 100 stranách nezačala bavit, nebudu se trápit dál. Ve frontě je nekonečné množství dalších, možná mnohem lepších knih, proč ztrácet čas s těmi, které mě nebaví?
Víc ke Každé řešení má svůj problém nemám co říct. Možná ji někdy vložím do soutěže a najde si domov, ve kterém ji budou náležitě milovat. Možná ale také skončí zaprášená na poličce. Kdo ví. Pro teď se s ní loučím a to se zatím nejnižším hodnocením:


Dodatek Zpěvavého léta:

K ošklivé knize alespoň krásná píseň.

Postcrossing

17. 7. 2012

Znáte tuhle obrazovku? Znáte Postcrossing? Pokud ne, velice vás lituji. O co se jedná? Přeci o komunitu posílající si navzájem pohlednice po celém světě, kterou najdete na adrese http://www.postcrossing.com/
Funguje to tak, že se zaregistrujete, vyplníte svou poštovní adresu a profil a potom zažádáte o vygenerování adresy někoho na světě. Systém náhodně vylosuje některého uživatele, vy si přečtete jeho profil (co chce abyste mu napsali, co chce na pohlednici mít) a potom na základě informací, které takhle získáte, nadepíšete pohlednici. Nesmíte zapomenout správně opsat adresu (pozor i lidé používající jinou abecedu, jako rusové, japonci apod. mají adresu vypsanou latinkou, takže se není čeho bát) a hlavně na pohlednici napsat její jedinečné ID. Potom jí donesete na poštu, kde vám ji ofankují a už může cestovat (po Evropě to stojí 20 Kč, po zbytku světa 21). Až pohlednice dojde, uživatel, kterému jste ji poslali ji pomocí ID zaregistruje a vám se přičte jako doručená. Za každou jednu odeslanou pohlednici vám někdo na světě pošle jednu svou. Ze začátku jsem z toho byla trochu nervózní, ale skutečně to funguje. Když se podíváte na mou aktuální stránku postcrossingu, mám 35 doručených, 2 ještě putují a 37 mi jich už přišlo. 
Postcrossing je skutečně skvělý systém. Já strašně ráda dostávám pohlednice, ale nechci mít nějakého stálého kamaráda na dopisování. Takhle mi chodí pohledy z celého světa. Doslova. A vždy se dozvím něco nového a zajímavého. Někdo napíše jen krátký pozdrav, ale jsou lidé, kteří se skutečně rozepíšou, až se divím, jak se jim to na tu pohlednici vejde. Navíc je velice nepravděpodobné, že by si vás stejný člověk vylosoval víckrát, takže se jedná jen o takové fascinující výkřiky do temnoty. Nehrozí, že by si s vámi chtěl někdo dopisovat, pokud to sami nechcete. O svou adresu se také nemusíte bát, protože není na vašem profilu zobrazena trvale, ale vidí ji jen ten, komu jste zrovna vylosovaní, aby vám poslal pohled. 
Nejvíc pohlednic dostávám i odesílám z (do) Ruska, Německa, Běloruska, Taiwanu a Číny. Jinak už ale mám posbíraný docela kus světa, hlavně Evropy: Finsko, Švédsko, Litvu, Lotyšsko, Nizozemí, Irsko, Velkou Británii, Francii, Polsko, Ukrajinu, Turecko, Indii,  Japonsko a Spojené státy. Navíc jsem si na profilu zažádala o posílání především černobílých pohlednic, takže těch mám skutečně nejvíc. I když musím vás upozornit, že ne všechno černobílé je automaticky krásné. To ale uvidíte, protože se s vámi chci v několika dílech o své přírůstky podělit. Tak jdeme rovnou na to.

Krásná pohlednice z Polska, zobrazuje údajně strašně známou ulici Mariacku v Gdańsku

Skvělý pohled Amsterdamu, který skutečně přišel z Holandska, kdo by to byl řekl.

Tenhle pohled přišel z Japonska a jeden z mých nejoblíbenějších. To na čem slečna visí je Eiffelovka a jestli se dá věřit popisu na zadní straně pohledu, fotografie vznikla v roce 1938.

Jedna zajímavá z Francie, slečna, která mi ji poslala na druhé straně píše o lidech, sekajících ještě dnes trávu ručně kosou a sušící seno třeba pro králíky (jako by to musela říkat člověku s babičkou na vesnici, která má králíkárnu za domem).

Další je z Taiwanu a slečna mi dokonce ve své zprávičce přeložila, co znamená ten nápis po straně - chci jít ven a hrát si.

A nakonec dnešní přehlídky tu máme jedno Německo. Tenhle pohled pochází z Ikey, ale je tak krásný, že by člověk na první pohled rozhodně neřekl, že se jedná o pouhý reklamní předmět.

Tak, to je pro dnešek vše. Příště se můžete těšit na víc pohlednic a míň mých keců, ale bude to zase až za pár dní, protože nechci celý blog zaplnit pouze obrázky pohledů. Jinak se omlouvám za vzhled jednotlivých fotografií, ale za boha nedokážu vyfotit hranatý předmět rovně, aby se dal jednoduše oříznout a neměl kus useklý, takže jsem pohlednice opřela a foťák položila na stůl, aby byly co možná nejlepší, taková perspektiva má ale na svědomí to, že se fotografie nedá oříznout bez zbytkových cancourků po stranách, takže to prosím omluvte. Do příště zkusím vymyslet nějaký lepší systém.

Meg Cabotová - Krajina plná stínů

16. 7. 2012

Anotace: Svět šestnáctileté středoškolačky Susannah se hemží duchy, zbloudilými dušemi, které potřebují pomoc, aby se dostaly do "země stínů". Pomoci jim mohou "mediátoři", lidé se schopností zesnulé vidět a hovořit s nimi. Suze je jinak normální 16letá středoškolačka, která se musí vyrovnávat s matčiným sňatkem, přírůstkem tří nevlastních bratrů, stěhováním z New Yorku do Kalifornie a změnou školy...

O sérii Mediátor už jsem toho hodně slyšela, ale vždycky jsem si řekla: jo, někdy na to kouknu. To byla chyba! Měla jsem si ho sehnat hned na místě a začíst se, dokud bych nepřečetla všechny díly. Zatím mám za sebou jen první a už teď vím, že to bude stejně milovaná a opečovávaná série v mé knihovně, jako třeba Harry Potter. 
V prvním dílu se jen velice zběžně setkáváme s hlavními postavami - Sussanah a Jessem. Dozvídáme se, že Sussanah je mediátor - tedy vidí a dokáže mluvit s duchy. Dokáže se jich také dotknout když potřebuje. Jesse je duch. Přebývá (chtěla jsem říct žije, ale to není úplně přesné) v jejím pokoji. 
Sussanah se totiž zrovna přestěhovala do nového domu v novém městě, protože její svobodná matka se znovu vdala. Musí si tedy zvykat na nové prostředí, školu, přátele i sourozence. Částečně to připomíná míchaninu Step by step (noví sourozenci a dům) a Buffy the vampire slayer (nová škola, přátelé, neustálé nevysvětlitelné kázeňské problémy a kdo by Dominica nepřirovnával k Gilesovi), ale nevadí. Co v dnešní době něco nepřipomíná, že. Navíc se ve škole setká s duchem dívky, bývalé studentky a musí se s ním nějak vypořádat, než napáchá trvalé škody. Toť příběh prvního dílu, tedy ve zkratce.
Námět je to v podstatě originální. Co je na téhle knize tak úžasné ale není její námět. Je to zpracování. Meg Cabotová totiž opravdu umí psát. Všechny postavy na stránkách okamžitě ožijou. Vážně. Od prvních stran zbožňujete Suze i její bratry a hned jak se objeví Jesse, zamilujete si ho taky. Navíc je vše psané tak lehkým a svižným tempem, že jste najednou na konci ani nevíte jak a při pohledu na hodiny zjistíte, že jsou dvě ráno (alespoň to se stalo mě). Navíc jsem se po dočtení nějakou dobu neovladatelně hihňala nadšením. A nedalo se to zastavit. Prostě skvělá kniha od první do poslední stránky. Jediná nevýhoda je ta dostupnost. Skutečně nechápu, proč Knižní klub nepřipravuje dotisk, když se první várka očividně vyprodala velice rychle. K obálce se nebudu vyjadřovat protože není ani krásná ani příšerná. A hlavně: legendám se obálky nekritizují. Naše verze třeba právě Harryho nebo první vydání Stmívání také nejsou nijak hvězdné, ale u nich jde prostě o obsah. Vzhled nikoho nezajímá a stejně tak je to se sérií Mediátor.


Dodatek Zpěvavého léta:

Bylo nebylo #32

15. 7. 2012

Další neděle a další Bylo nebylo. Meme, které má za úkol představit vám knihu, kterou zrovna čtu, pomocí anotace a prvních tří vět. Nevím, jak účinné je, ale mě to baví. Od poslední knihy - Pasti, jsem přečetla dvě další, které by nejspíš potřebovali představení víc, než Mediátor. Možná. Jenomže já z něj mám takovou radost, že když mi včera přišel, skákala jsem až do stropu, takže vyhrála Krajina plná stínů. Pokud by vás ale extra moc zajímaly první věty z Kurzu tvůrčího psaní nebo z Narcise v řetězech, nebojte se říct a já je zařadím na další týdny. Teď už ale k věci:

Meg Cabotová - Krajina plná stínů

Anotace: Svět šestnáctileté středoškolačky Susannah se hemží duchy, zbloudilými dušemi, které potřebují pomoc, aby se dostaly do "země stínů". Pomoci jim mohou "mediátoři", lidé se schopností zesnulé vidět a hovořit s nimi. Suze je jinak normální 16letá středoškolačka, která se musí vyrovnávat s matčiným sňatkem, přírůstkem tří nevlastních bratrů, stěhováním z New Yorku do Kalifornie a změnou školy...

První věty: Říkali mi, že tam budou palmy. Ja jim nevěřila, ale přesně tohle mi tvrdili. A taky, že je uvidím už z letadla.



První díl série Mediátor. Co mě ale děsí je, že už podle první stránky to vypadá, že si tyhle knihy zamiluju a kromě prvního dílu nejsou další k mání. To by mohl být problém, protože já když si něco chci přečíst, chci to hned a prostě to dostanu hned. Co ale dělat, když to, co chci, nelze získat? V knihovně máme 4., 5. a 6. díl, první vlastním. Druhý a třetí bude asi trochu komplikovanější. Uvidíme. Proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, že?

edit: Včera jsem si článek připravila, ale dnes už mám knihu dočtenou, takže mohu zasvěceně říct, že rozhodně chci další díly a to tak, že hned! :) Na recenzi se můžete těšit zítra

Jincy Willettová - Kurz tvůrčího psaní

14. 7. 2012

Anotace: Detektivní příběh z moderního a oblíbeného prostředí kurzů tvůrčího psaní pro veřejnost. Osamělá, stárnoucí spisovatelka Amy Gallupová je postavena před nesnadný úkol – odhalit strůjce útoků vedených na členy její nové skupiny studentů. Nepomůže ani rozpuštění kurzu, nadšení účastníci v něm – a v pátrání po pachateli – pokračují tajně. Útoky se však stupňují a brzy se z nevinných kanadských žertíků stanou vražedné skutky a z adeptů spisovatelského řemesla jejich oběti.

Taky máte rádi ten pocit, když narazíte na knihu, o které jste v životě neslyšeli, a ona se ukáže být dobrá? To se mi stalo s Kurzem tvůrčího psaní. Zaujala mě ta obálka a název, přečetla jsem si anotaci a už šla se mnou domů. A rozhodně jsem neudělala chybu.
Začínáme se začátkem semestru večerního kurzu tvůrčího psaní. Vede ho příjemná učitelka Amy. Kdysi jí vyšlo pár knih, ale po smrti svého manžela psát přestala a po rozvodu s tím druhým se prostě odstřihla od světa. Teď žije sama se svým basetem, večer systematicky prochází dům, jestli v něm nečíhá nějaké nebezpečí a její jediné zbývající spojení s dalšími lidmi je právě její výuka.
V tomhle semestru se sešla velice nadějná skupinka lidí. Najdeme tu učitelku v důchodu Ednu, právníka Harryho, novináře Rickyho nebo třeba lékaře Richarda a mnoho dalších postaviček. Všichni do jednoho chtějí být spisovateli (i když někteří se spíš chtějí seznámit). Výuka probíhá jednou týdně formou diskuze nad povídkami dvou z nich. Postupně se ale ukazuje, že jeden z nich je zákeřný a možná trochu vyšinutý. Začnou se objevovat útoky. Nejprve velice nenápadné. Zpitvořené dílko jednoho účastníka kurzu, obscéní malůvka dalšího nebo třeba velice vulgární kritika. Postupně se ale stupňují až do takové míry, že je kurz rozpuštěn. Účastníci ale přesto chtějí dál pokračovat a vyřešit záhadu Snajpera (tak záškodníkovi přezdívají). Co se ale stane, když dojde k vraždě jednoho z nich?
V průběhu celé knihy můžete hádat, kdo je tím záškodníkem. Kapitoly jsou kombinací jednotlivých hodin kurzu a Amyina osamělého života. Navíc jsou několikrát doplněny o zápisky z deníku Snajpera. Hezky to utíká, protože se nemůžete dočkat až rozřešíte záhadu večerního kurzu tvůrčího psaní. Navíc pokud vás nezaujme detektivní část příběhu, vždy se můžete soustředit na tu část týkající se samotné výuky, která je také velice zajímavá. I já sama jsem dostala chuť něco napsat, být zase jednou kreativní (ale už mě to naštěstí zase přešlo). Jednotlivé hodiny jsou doplňovány o různě dlouhé ukázky děl účastníků, která se zrovna probírají a klobouk dolů autorce za úžasně kreativní a chameleonské psaní. Skutečně to totiž zní, jako povídky od různých autorů. Prostě zábava od začátku do konce. Dokonalá ale rozhodně není. Řekla bych spíš tak dobrý průměr (dala bych 3,5/5, ale tak to tady nefunguje, takže zaokrouhlím dolů)


Dodatek Zpěvavého léta:

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.