Nákupní seznam 2015

Je to tu zase. Období, kdy se všichni lidé ohlíží za uplynulým rokem, zpytují svědomí a vymýšlí, jak by se mohli polepšit. Většina lidí tomu říká předsevzetí, já "plané naděje". Namísto předsevzedtí, která bych stejně nikdy nedodržela si touhle dobou vždycky sestavuju seznam knih, které si hodlám v průběhu příštího roku koupit. Minulý seznam se v průběhu roku samozřejmě měnil (a ani s tímhle to nebude jiné), ale nakonec zůstal na krásných 40 titulech, ze kterých mi zbylo ke koupi jen 8. Kdyby to znamenalo, že jsem si za celý rok koupila jen 32 knih, mohla bych si pískat, ale tak naivní snad žádný z mých čtenářů není. 6 knih se z minulého seznamu přesunulo na ten nový a doplnila jsem je ještě o 24 dalších, abych to měla takové pěkně kulaťoučké. Jsou tohle všechny knihy, po kterých momentálně toužím? Ani náhodou, ale tyhle jsou tak nějak nejaktuálnější. 

Jako vždy se bude tenhle seznam postupně měnit, knihy budou mizet i přibývat, ale v tuhle chvíli jsem s ním spokojená. Knihy jsou řazené podle priority (zhruba) a stejně jako minule jsou na konci uvedeny knihy, které ještě nevyšly, i když by jinak možná byly na vrcholku seznamu.

1. Cress - Marissa Meyer
2. Kostičas - Samantha Shannon
3. Tím všechno začíná - Robyn Schneider
4. Miniaturista - Jessie Burton (leden)
5. Golema a Džin z New Yorku - Helene Wecker
6. Příliš mnoho Kateřin - John Green (duben)
7. Panna - Sanghani Radhika (leden) 
8. Kvítek karmínový a bílý - Michel Faber
9. Procitnutí slečny Primové - Natalia Santmartin Fenoller
10. Příběhy opředený život A.J. Fikryho - Gabrielle Zevinová
11. Dívka, která se dotkla nebe - Luca Di Fulvio
12. Pravidla péče o dřevěné podlahy - Will Wiles 
13. Austenland - Shanon Hale
14. Lola a kluk od vedle - Stephanie Perkins
15. Ostrov lhářů - E. Lockhart
16. Vteřinu poté - William Forstchen
17. Solitaire - Alice Osemanová
18. Nepopsatelní - Cherie Priest
19. Isla a šťastné konce - Stephanie Perkins
20. Řeky Londýna - Ben Aaronovitch
21. Anno Dracula - Kim Newman
22. Příběh služebnice - Margaret Atwood
23. Prorok - Amanda Stevens
24. Vango - Timothée de Fombelle
25. Odpusťte mi, Váš Leonard - Matthew Quick
26. Železný polibek - Patricia Briggs
27. Zkřížené hnáty - Patricia Briggs
28. Stříbrná relikvie - Patricia Briggs
29. Říční znamení - Patricia Briggs
30. Spálená mrazem - Patricia Briggs

Co je nového - Prosinec 2014

Těšíte se na Vánoce? Tedy na Vánoce 2015, protože ty letošní už máme za sebou. Přežili jste je ve zdraví? Někdy si říkám, že by Vánoce byly o tolik lepší, kdyby se oprostily od všech těch poviných návštěv u příbuzných, které jinak celý rok nemáte potřebu vidět, ale pak napočítám v duchu do deseti, nasadím úsměv a čekám až bude jednoduše po všem. Tedy Štědrý den s nejbližší rodinou a první svátek u sestry jsou fajn, jenom ten zbytek bych nejradši přeskočila a zalezla s novými dárečky pod peřinu. A co že jsem to letos dostala? Jen se podívejte:

A samozřejmě nezbytné video:

Co pěkného jste za tenhle měsíc získali do sbírky vy? Měli jste taky tak bohaté Vánoce?

The Middle

Popis z CSFD: Patricia Heatonová hraje v tomto komediálním seriálu Frankie Heckovou, ženu středního věku, která má se svým mužem Mikem (Neil Flynn) tři děti. A i když je jejich rodina někdy lehce disfunkční, společně dokážou zvládnout každý problém.
Frankie Hecková (Patricia Heaton) je super hrdinka, nebo se jí to alespoň občas zdá, když den co den vypravuje své tři děti do školy a řeší každodenní starosti. Tahle pracující žena ve středním věku, ze střední třídy, žijící uprostřed Spojených Států, však nikdy neztrácí smysl pro humor a ironii. Frankie, jako jediná dealerka ve městě, prodává auta. Její manžel Mike (Neil Flynn) je vedoucím v místním lomu. Společně vychovávají své potomstvo v lásce, ale se středozápadní praktičností. Snaží se naučit disciplíně dospívajícího syna Axla (Charlie McDermott), podporovat svou nepříliš talentovanou, nicméně optimisticky naladěnou dceru Sue (Eden Sherová) a ustát na třídních schůzkách výstřednosti nejmladšího syna Bricka.

Tahle rodinka je zcela normální a přitom naprosto šílená. Manželé v napůl šťastném vztahu a jejich tři děti. Oba pracují, děti chodí do školy a mají takové ty běžné problémy. Problém je, že na rodině Heckových není normálního vůbec nic a už vůbec ne jejich děti. Axel je líný a nevychovaný parchant, Sue se neustále snaží získat na střední škole popularitu což pokaždé skončí jedině katastrofou a Brick? No, ten už je úplně mimo. Je to sice malý génius, který neustále čte a všechno si pamatuje, ale také si rád šeptá sám pro sebe kousky konvezrací a nedokáže lhát. No, a tahle rodinka vás v dosavadních pěti sériích provádí svými "každodenními" starostmi i radostmi.
Je to komediální dvacetiminutkova o takové normální rodince, která je tentokrát výjimečně vážně vtipná. Všechny postavy jsem si zamilovala, nikdo mě nijak extrémně nerozčiloval a navíc otce hraje Neil Flynn, kterého znám víc než dobře (a miluju) ze seriálu Scrubs. Inu, dobrá zábava na mnoho nudných odpolední. Kdybyste ještě nebyli přesvědčeni, tady máte trailer:

A moje hodnocení? To je snad jasné ne?

 

Papírová města - John Green

Anotace: Po úspěchu románů Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky vychází nyní v českém překladu další dílo veleúspěšného autora Johna Greena, který si i u nás bleskurychle získal početný fanklub. Hrdinou je Quentin Jacobsen, normální, tak trochu bojácný kluk, který má od dětství rád nespoutanou Margo. Ta mu pak jednoho dne nečekaně zaklepe na okno a vtáhne ho do podivuhodného dobrodružství. Když dívka další dny ve škole chybí, Quentin začne pátrat a brzy si uvědomí, že pro něj zanechala určité stopy. Znal vlastně Margo? A co jsou papírová města, s nimiž se nyní stále setkává? Oblíbený autor přináší brilantní příběh nabitý upřímnými emocemi, který nenechá čtenáře chladným.

Anotace to tentokrát vážně vystihla. Už od dětství Quentin miloval svou sousedku Margo. Nikdy by ale neměl odvahu s tím něco udělat, protože on Margo je oblíbená, skvělá, úžasná a prakticky dokonalá a on je až na spodku potravního řetězce co se jejich školy týče. Jednou večer ale Margo zaklepe na jeho okno a vytáhne ho na šílené dobrodružství, na které Quentin nikdy nezapomene. Jenomže místo aby se z Margo a Q stali opět nejlepší přátelé, Margo druhý den zmizí. Dokáže Quentin sledovat stopy až k ní? A je na konci jeho cesty skutečně Margo nebo jen její mrtvola?
A máme vítěze. Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jestli se mi víc líbí Hledání Aljašky nebo Hvězdy nám nepřály. Teď je to jasné, Papírová města jsou z těch tři bezkonkurenčně nejlepší. Uťáplý kluk a velice populární, nepředvídatelná dívka, kteří spolu zažijí něco neopakovatelného a kluk je z toho pak po zbytek knížky mimo. Že to zní povědomě? Je pravda, že motivy má John trochu jednotvárné, ale to vůbec nevadí. Jeho styl je totiž skvělý a dokáže napsat tak skutečně působící postavy, že budete čekat, kdy potkáte takovou Margo nebo Quentina na ulici.
Navíc píše lehce a vtipně, takže se člověk ani nenaděje a je na konci knihy. Občas bych chtěla, aby jeho knihy byly trochu delší, ale co se dá dělat, alespoň se teď můžeme těšit na další - An Abundance od Katherines, která by měla vyjít příští rok. Jediný problém je, že kromě novelky Zombiecorns je Katherine zatím poslední z knih, které John napsal sám (potom už má jenom povídku v Let it snow a spolupráci s Davidem Levithanem ve Will Grayson, Will Grayson). Až vyjde v češtině a my si jí všichni přečteme, budeme muset čekat s celým světem, než John zase něco napíše. Ach, jak těžký úděl má oddaný fanoušek. Ale zpět k Papírovým městům. Co vám mám povídat, Papírová města jsou prostě skvělá a pokud mi nevěříte, přesvědčte se sami, každým dnem by měla vyjít i v paperbacku.

Co je nového - Listopad 2014

Panebože zítra začíná prosinec! Kam se ten rok poděl? Takhle je všechno příšerně rychlé a člověk si ani pořádně nestihne uspořádat myšlenky a je tu další Silvestr. Ale ještě předtím budou ty Vánoce, takže to mě maličko uklidňuje. Zpátky ke knihám. Tenhle měsíc jsem se zase trochu víc rozšoupla (i když bych měla kupovat spíš dárky pro ostatní), takže máme pořádně dlouhé video, ve kterém vám opět vysvětlím, že skutečně nejsem šílená (jenom vážně miluju knihu Na Větrné hůrce). Těšíte se? Tady je fotka všech přírůstků pohromadě:

A moje video:

Co pěkného jste si pořídili vy? A taky vás štvou série, které se k sobě navzájem nehodí?

Bitevník - Cherie Priest

Anotace: Mercy Lynchová pracuje ve vojenské nemocnici. Po smrti manžela v zajateckém táboře ji už ve Virginii nic nedrží, a proto se vydává najít svého zraněného otce, který se s ní touží setkat. Cesta napříč kontinentem se mění v dobrodružné putování. Mercy postupně vystřídá vzducholoď, vlak i říční parník. Když dorazí do St. Louis, zjišťuje, že jediný vlak, který pokračuje dál, potáhne děsivá unionistická parní lokomotiva jménem Bitevník. Původně rychlá a klidná cesta se mění v boj o život poté, co je vlak přepaden hordou lupičů a později jižanskými vojáky. Mercy by ráda viděla svého otce dřív, než zemře. Pokud však chce z vlaku vystoupit živá, musí překonat intriky Unie a útoky Konfederace.

Mercy je obyčejná zdravotní sestra. Jistě, práce v nemocnici za války ji zocelila, ale stejně by nikdy nevytáhla paty ze svého malého kousku bezpečí. Alespoň si to myslela, dokud nedostala dvě zprávy, které změnily její život. Její muž zemřel na frontě a její otec umírá a chce ji ještě naposledy vidět. Mercy se tedy vydává na nebezpečnou cestu přes celou válkou poznamenanou Ameriku a že ta cesta bude stát za to. Když váš civilní konfederační vlak táhne ta nejnebezpečnější unionistická lokomotiva, nejspíš něco nebude tak úplně v pořádku. Přijde Mercy na důvod tohoto podivného spojení? A dostane se vůbec z cesty do samotného pekla živá?
Třetí díl ze série Mechanické století opět nezklamal. Miluju steampunk a vážně se mi líbí styl Cherie Priest. Tohle je třetí kniha, kterou jsem od ní četla, a opět je úplně jiná. Tentokrát máme takový malý roadtrip spojený s občanskou válkou a starými špionskými filmy. No prostě opět dokonalá kombinace, plná akce a napětí. Mercy je skvělá postava, která dokáže být naprosto křehká a ženská jednu chvíli a vzápětí naprosto drsná hrdinka. Jak už jsem říkala, Bitevník je hodně akční, ale mě vážně bavily i ty klidnější chvilky. Líbilo se mi tajemství, které celý vlak halilo a postupné odkrývání pravdy.
Tentokrát se mi dokonce líbily i ty válečné scény, ačkoli obvykle téma války naprosto nesnáším. Naštěstí člověk nemusí mít žádné extra znalosti ohledně občanské války v Americe, aby dokázal děj bez problémů sledovat. To málo, co znát potřebujete, autorka velice ráda vysvětlí v průběhu vyprávění, takže nás nemusí rušit lekce z historie. Celkově je to prostě opravdu povedená knížka, která sérii velice elegantně vrátila do dějiště prvního dílu. Za sebe mohu konstatovat naprostou spokojenost a jen už se nemůžu dočkat, až se pustím do dílu čtvrtého, který opět slibuje obrovskou kopu napětí a skvěle napsaného steampunku.

Knižní povídání: Říjen/Listopad

Všímáte si? Je 15. a já nahrávám knižní povídání. Skoro bych řekla, že jsem už úplně zpět po všech těch zmatcích.Za tenhle měsíc je těch přečtených knih opravdu málo, ale neradujte se, že to bude krátké video. Čím míň knih, tím víc o nich vykládám, takže nakonec to do délky vyjde úplně stejně. Ne, že by to byl úmysl, ale tak to prostě je. A co jsem přečetla tentokrát? Tady to máte:

Kvalita se zdá v pořádku, já jsem opět zdravá a bezpředmětné plácání je taky na minimu, tak snad se vám bude video líbit. Co jste přečetli vy?  A můžete mi doporučit některou Vonnegutovu knihu?

Takhle to nejde (pozvánka do mé hlavy)

Takhle to nejde. V jednu chvíli čtu skvělou knihu a připadám si šťastná a ve druhou nemůžu vydržet na místě. Pocit osamělosti buší v mé hlavě. Vyhlédnu z okna, kde přes ulici svítí několik bytů. Za závěsy a žaluziemi vidím siluety lidí, žijících své životy. V mé mysli jsou všichni šťastní a spokojení a nikdo není sám. Na mě už nikdo nezbývá. Ten pocit nevydržím. Musím se odsud dostat pryč. Pryč z tohohle města plného světel a hluku a lidí. Popadnu bundu a boty a vyběhnu na chodník. Vydám se nejkratší cestou pryč z centra do relativní opuštěnosti kousku přírody v tomhle betonovém mauzoleu. Kráčím v protisměru hlavní silnice. Míjí mě jedno auto za druhým a jejich reflektory mě bodají do očí. V jejich světle jsem jako nahá. Hudba v mých uších mě nutí zrychlit krok. Nohama ukrajuju kusy chodníku, skoro běžím, hlavu skloněnou, abych se na ně nemusela dívat. V tu chvíli je všechny nenávidím.

Blížím se k cíli své cesty, pomalu opouštím jasná světla města a nořím se do tmy a ticha. Na kraji hráze potkávám ještě několik lidí, ale čím dál jsem od města, tím větší jsou mezi kolemjdoucími rozestupy, až jsem úplně sama. Sedám si na lavičku a přes vodu se zadívám na vzdálené město. Vidím projíždějící auta a světla v oknech domů, ale tady mě nemůžou dostihnout. Tady jsem konečně sama se svými myšlenkami. Město se odráží ve vodě jako sen nebo duch. Vzpomínka na to skutečné. Dívám se na něj a nechávám se pohlcovat vlastními vzpomínkami a myšlenkami. Hudba už dohrála, ale já si toho nevšímám. Nevím, jak dlouho to trvá. Nemám hodinky a ani na tom nezáleží. Tady jsem tak nádherně oddělená od všech ostatních. Nemusím přemýšlet nad nimi a mám prostor soustředit se jen na sebe. Něco mě ale ruší. Ty. Tvůj obraz se stále znovu vynořuje v mé mysli. Poslední slova, která jsi mi řekl. Tichý smích, když jsem ti bláznivě mávala na rozloučenou. Snažím se vyhnat si tě z hlavy, ale nejde to. Nemine ani několik minut a opět myslím na tu záhadu, kterou pro mě jsi ty. Chtěla jsem utéct před podobnými myšlenkami, ale dohnaly mě i tady a jako vždy převládá jedna jediná: o kolik lepší by bylo, kdybys tu byl se mnou.

Napočítám několikeré zvonění kostelních zvonů, než se konečně odhodlám k návratu. Pomalu se zvedám a volným krokem se vracím k městu. Opět se vydávám vstříc pohledům na všechny ty lidi, kteří mě budou soudit. Proč je sama? Proč má hlavu zabořenou v knize a sluchátka na uších? Proč si drží všechny od těla? Kdyby se zeptali, mohla bych jim to vysvětlit. Odpověď je tak jednoduchá. Pokaždé, když jsem někoho pustila do svého života, musela jsem nakonec změnit působiště a nechat je všechny za sebou v tom minulém životě. Nezbyl mi už téměř nikdo. Teď ses tu ale objevil ty a tváříš se, že zůstaneš. Jdu zpět domů podél stejné silnice a s každým projíždějícím autem zaduní až někde v mé hrudi. Bráním se tomu pocitu, ale i tak mě dostihne. Pořád jsem to já, ale teď jsem jiná. Rozhodla jsem se. Už se nebudu bát...

Jatka č. 5 - Kurt Vonnegut jr.

Anotace: Jedno z nejoriginálnějších protiválečných literárních děl všech dob vypráví příběh mladého Američana s německými kořeny, který se za druhé světové války dostal do německého zajetí a přežil fatální bombardování Drážďan, aby se v pozdějším věku dožil situace, kdy přestane být vázán současností a dokáže se přesouvat v čase, což mu není až tak moc platné, neboť ho unesou mimozemšťané a vystaví ho ve své zoo jako exponát člověka dvacátého století.

Zní to šíleně, že? A taky to je šílené. Billy přeskakuje v čase mezi různými obdobími vlastního života, která zahrnují jeho nešťastné manželství, jeho pobyt ve válce a v zajateckém táboře, jeho úspěšnou praxi optika, jeho dětství a také jeho zkušenost jako exponátu v zoo na planetě Tralfamadořanů. Překvapivě mi ale to přeskakování mezi milionem časových linií vůbec nevadilo. Ani ta představa Tralfamadořanů, protože není o nic absurdnější, než celá představa druhé světové války a toho, jak se Němci chovali ke svým zajatcům. 

Celá stavba knihy je opravdu zajímavá, bohužel, pro mě jí opět zkazilo to téma. Nevím, proč to opakovaně zkouším, když je podle předchozí zkušenosti jasné, že knihu s tématem války prostě nikdy nedočtu. Tahle je navíc opravdu hodně naturalistická, takže to mému slabému žaludku, který všechny nepříjemné věci radši ignoruje, prostě nedělalo dobře. Autorův styl se mi líbil, ale asi budu muset zkusit něco s jiným tématem. Takhle jsem sice knihu nedočetla, ale líbila se mi. Je to normální?

Jako v kávovém mlýnku - Cleo Coyle

Anotace: Clare Cosiové proudí v žilách káva. To je také důvod, proč se vrací do New York City jako manažerka historické kavárny Village Blend. A její nový život je plný chutí - s dcerou i exmanželem po boku a tlachajícím detektivem Quinnem potřebuje někdy pomoci s občasným šálkem zločinu?

Clare má s Village Blend starosti. Kavárna sice dobře prosperuje, ale její zákazníci umírají. Stálá zákaznice najde smrt pod metrem. Byla snad v nějaké tísni? Detektiv Quinn je přesvědčený, že někdo má na případu soukromý zájem, zvláště po „sebevraždě“ další zákaznice. Bohužel, jeho hlavním podezřelým je Bruce Bowman - nový muž v Clařině životě...

Claire nejspíš nikdy nebude mít pokoj. Jen co se její život vrátí do normálu po pokusu o vraždu její asistentky, začnou jí pro změnu umírat stálé zákaznice. Skutečně se jednalo o sebevraždy a nehody, nebo je za tím něco víc? A co tyhle mladé a úspěšné ženy spojuje? Navíc se Claire přihlašuje do internetové seznamky, což vyvolává překvapivě nelibou reakci u detektiva Quinna. Skutečně s Claire flirtuje? A kam to povede s novým nápadníkem Brucem Bowmanem? Život atraktivní, svobodné ženy ve středním věku v New Yorku není vůbec jednoduchý, obzvlášť když vám někdo usiluje o život.

Volně navazující druhý díl k detektivce Mezi zrnky kávy jsem si dlouho chtěla pořídit a po přečtení musím říct, že toho rozhodně nelituju. Cleo opět nezklamala a já se mohla vyžívat v napětí, romantice a vůni kávy. Postavy i prostředí je opět skvělé a zápletka zábavná i napínavá. Opět jsem absolutně netušila, kdo za vraždami stojí, což je velice pozitivní u detektivky. Každý správný čtenář přece chce být autorem překvapen, ne?

Tentokrát ale mám i kritiku. Není to sice nic strašného, ale vážně se mi nelíbil vztah Claire a Bruce. Zdálo se mi, že je to celé strašně uspěchané, a to od začátku až do konce. Takhle vztahy prostě nefungují a on byl až moc dokonalý. Já chápu, že si ho má člověk okamžitě zamilovat, ale tohle autorka trochu přehnala. Takové náhody se na seznamkách ani nikde jinde prostě nestávají. Nebo ano? Měla bych se zapsat do nějaké seznamky? Jinak ale opět skvělá kniha, u které jsem si dokonale odpočinula od přemýšlení a o to jde, ne?

Dospěj! - Ben Brooks

Anotace: Kdo říká, že mladým je mládí k ničemu? Jasper má ruce plné práce. Končí střední školu, zkoušky na krku, matka má na něj přehnané nároky, každý týden musí navštěvovat psycholožku (které navíc od A do Z lže), na chatech je to samá prostitutka, na YouTube samé záznamy sebevražd a jeho kámoši se cpou horem dolem drogami a nalévají levným alkoholem… a navíc je jeho otčím nejspíš vrah a holka, co se s ní vyspal (jen jednou a to v totální opilosti), nejspíš čeká mimino... Jak to má asi tak všechno zvládnout?

Jasper je ožrala a feťák a ještě navíc je posedlý sexem. To všechno je ale v téhle knize v pořádku, protože je náctiletý, a tak se mají přece téměř dospělí lidé chovat, ne?  Navíc nesnáší přítele své matky, takže si vymyslí šílenou teorii, že je Keith vrah. Na obálce píšou, že budeme chrochtat smíchy, jenomže u mě se nic takového nekonalo. Spíš mi celá kniha Dospěj! přišla trapná a místy smutná. 
Takhle opravdu někdo žije? A myslí si, že je to v pořádku? Jediné, za co mohu autora pochválit, je jeho upřímnost. S nějakým zastíráním faktů se skuteně nenamáhá, takže pokud chcete vědět, jak často sedmnáctiletý kluk masturbuje a na co při tom myslí, tak tady máte možnost. To je ale skutečně jediné pozitivum, a i tak je to sporné. 
Tahle kniha se mi prostě nelíbila a ačkoli jsem se vážně snažila, prostě jsem jí nedokázala dočíst. Je to škoda, protože podle anotace a ohlasů jsem se na ní vážně těšila. Inu, co se dá dělat, další zklamání z levných knih. Možná bych se příště měla držet nakupování knih, protože je skutečně chci a ne jen proto, že jsou levné.

Co je nového - Říjen 2014

A jsme zpět v normálu. Chvilku jsem zvažovala, že bych natáčení odložila než budu zdravá, ale to bych vám prostě nemohla udělat, takže namísto toho máme tentokrát neformální Co je nového. Jsem v posteli a v pyžamu a velice pravděpodobně mi bude občas špatně rozumět, protože ze všech symptomů nachlazení to momentálně nejvíc odnášejí moje hlasivky, ale i tak jsem tady. Jen doufám, že si toho budete náležitě vážit. Tak jdeme na to:

Co pěkného jste si pořídili vy? Taky už vás dostalo podzimní nachlazení nebo to je zase jenom můj problém? Čím to léčíte?

Vládkyně koření

Anotace: Poetický román známé americké autorky indického původu. V malé indické vesnici v dávném bezčasí přichází za zvláštních okolností na svět nemilovaná dcera s věšteckým nadáním. Dívka nepřímo zaviní smrt vlastních rodičů a neštěstí obyvatel vesnice. Po letech strastí i dobrodružství se dostává na opuštěný ostrov, kde žije tajemná stará vědma se svými učednicemi. Zde se dívka stává vládkyní a zároveň nejponíženější služebnicí kouzelného koření, ochránkyní a utěšitelkou lidí. Po iniciaci ohněm získává děvče, nyní nesoucí jméno Tilo, novou podobu. Budí se jako stará žena, majitelka obchodu s kořením v současném San Francisku. Její obchod se stává místem, do kterého se utíkají pro radu a pomoc lidé různých povah a společenského postavení z řad indických emigrantů: týraná manželka, taxikář hledající lásku, zoufalý dědeček vnučky, která se snaží vymknout ze sevření přísných pravidel tradiční indické rodiny … Podaří se Tilo, hledající nejlepší koření pro klid duší ostatních, nalézt vlastní klid prostřednictvím dobré magie? Nebo se po setkání s tajemným Američanem, který ohrozí její vyrovnanost i kouzelné schopnosti, rozhodne nedodržet slib, kterým se zavázala, a spustí lavinu neblahých událostí?

Na první pohled je Tilo obyčejná stařenka, která vlastní malý indický obchůdek v San Francisku. Pro své pravidelné zákazníky se stává zpovědnicí, která vždy ráda vyslechne jejich problémy. Málokdo si ale uvědomí, že Tilo nejenom poslouchá, ale i pomáhá problémy vyřešit. Není totiž obyčejnou stařenkou. Ve skutečnosti je to mladá žena, vládkyně koření, která dokáže s kořením to, co Harry Potter se svou hůlkou. Dokáže rozehnat chmury, přivolat bohatství, štěstí, dokonce i lásku, dokáže přimět lidi poslouchat a podléhat vůli toho, komu koření slouží. Nic ale není zadarmo a nic není tak jednoduché, jak se zdá. Koření má totiž vlastní hlavu a Tilo čeká obrovská zkouška.

Tahle kniha je rozhodně neobyčejná. Tilo je opravdu zajímavá postava a její svět vládkyň koření je tak neobvyklé téma, že zaujme už od prvních stran. U nás se také člověk nesetká s tolika knihami o Indické kultuře, takže už jen to pro mě bylo velkým lákadlem. Spojení Indie s magickou mocí a s láskou, pro kterou je člověk ochoten vzdát se všeho co má, je prostě něco úžasného. Tilin příběh je složitý a skládá se z mnoha menších příběhů všech jejích zákazníků, indických přistěhovalců v Americe. Ona sama ale také zažije dost a její příběh se tak zaplétá mezi všechny ty ostatní.

Máme tedy dobrý příběh, zasazený v zajímavém světě s pozoruhodnou hlavní postavou. Už to samo o sobě by si vysloužilo při hodnocení celé souhvězdí. Co mě ale naprosto dostalo, byl jazyk, jakým je kniha psaná. Takhle krásně poskládaná slova jsem už hodně dlouho nečetla. Její věty plynou, jako by autorčiny myšlenky plynule přecházely z jejího mozku přímo na papír, který držíte v ruce. Člověk cítí skutečné spojení s autorkou a zapomíná na všechny ty kroky mezi tím, kdy knihu napsala a tím, kdy ji můžete číst. Skutečně skvělá práce od překladatelky Libuše Hornové. Celou dobu, co jsem knihu četla, jsem měla nutkání číst ji nahlas, abych si slova mohla vychutnat hned dvakrát. To se mi opravdu moc často nestává.

Za mě tedy naprosto perfektní a pro vás, pokud vám nevadí pomalejší a méně akční příběh se spoustou tajemna a s krásným jazykem, mohu jen doporučit.

 

Honba za Hemingwayem - Diane Gilbert Madsen

Anotace: Kufřík s částí Hemingwayova díla zmizel už za autorova mládí a již nikdy se neobjevil. Nebo ano? Profesor David Barnes si to rozhodně myslí a má proč. Poštou mu totiž přišel balík s rukopisy, které vypadají jako pravé. Chystá se dražba, jenže ještě dřív dojde k vraždě.
Svérázná vyšetřovatelka pojistných událostí DD McGilová má ovšem neuvěřitelnou smůlu. Skutečnost, že David byl jejím milencem, ji nejen katapultuje rovnou do víru událostí, ale udělá z ní i hlavní podezřelou. To by ovšem nesměla být DD se svými netradičními metodami, aby si neporadila jak s policisty, tak se skutečným pachatelem.

Mnoho lidí se je pokoušelo najít, ale když se ztracené Hemingwayovy rukopisy po letech ukáží, přinesou spíš smůlu každému, kdo s jejich nalezením má něco i jen vzdáleně společného. David, odborník na Hemingwaye, který je dostal poštou a chtěl je obratem vydražit, je zavražděn a DD, která je měla prozkoumat a ověřit jejich pravost pro pojišťovnu, je náhle hlavní podezřelá. Když navíc začne mrtvol přibývat a DD se sama několikrát ocitne ve smrtelném nebezpečí, zjistí, že bude muset začít jednat, jinak by mohla sama skončit mrtvá nebo v lepším případě ve vězení. Kdo by ale mohl chtít, aby rukopisy zůstaly ztracené? A proč někdo zavraždil i Davidova právníka a kolegyni? Věděli něco, co neměli? A kdo vlastně Davidovi rukopisy poslal?
Kratičká detektivka, která mě opravdu zaujala svou zápletkou, ale v provedení nakonec dost zklamala. DD kromě záhady ohledně rukopisů řeší ještě dva případy jako vyšetřovatelka pojistných událostí, takže jí na případ vraždy zbývá opravdu málo času. Nakonec se mi zdálo, že kromě vyhýbání se pokusům o její vlastní vraždu a ukradení notebooku, ze kterého se vlastně skoro nic nedozvěděla, pro vyřešení případu neudělala vůbec nic. Vyřešil se tak nějak sám, když ji konečně konfrontoval sám vrah a jako správný padouch jí před vraždou ochotně vysvětlil, co udělal a proč. Není skvělé, jak se věci občas vyřeší samy od sebe? Ani ne, když čtete detektivku, ve které hlavní postava na nic nepřijde.
Další věc, která mě rozčilovala, byly neustálé připomínky, že DD je skotského původu. Jako by na tom bylo něco důležitého. Chápala bych to, kdyby měl tenhle fakt nějaký vliv na příběh, jenomže on neměl. Stejně tak DD bývalí milenci, které neustále omílala, mi přišli tak nějak zbyteční. A co potom ta romantická zápletka s Mitchem? Poznají se, ona udělá pravý opak toho, co on po ní chce, druhý den se on jí přijde omluvit, přinese jí květiny, pomůže jí s krádeží z místa činu a najednou jí strašně miluje a rozhodne se jí chránit před možným smrtelným nebezpečím. Co to sakra? Takhle to přece ve skutečném světě nefunguje. A neříkejte mi, že tohle je přece fikce. Je to realistická fikce, tak bych ráda viděla taky trochu toho realismu. Prostě jedno velké zklamání. Maličko lituju, že jsem si koupila ještě další 3 knihy ze stejné edice. Jen doufám, že alespoň ty dvě od jiného autora nebudou tak špatné. Musím říct, že tahle mě teda rozhodně nepotěšila.

Smrtící chaos - Matt Dickinson

Anotace: Zdánlivá drobnost – mávnutí motýlích křídel – uvede do chodu řetězec dramatických událostí a osudově ovlivní životy mnoha lidí. Matt Dickinson ve své mistrně napsané próze zavede čtenáře v krátkých „klipových" vstupech do rozličných prostředí – třeba na severní stěnu Mount Everestu, na palubu Boeingu 747, k jezeru Malawi, na dostihovou dráhu – a nechá je se zatajeným dechem sledovat klíčové okamžiky v životě svých hrdinů. Román vycházející z teorie chaosu je určen všem, kdo milují napětí, ale nespokojí se jen s povrchní četbou. Klade řadu provokativních otázek a přináší překvapivé odpovědi. Někteří přežijí. Jiní zemřou. Všichni jsme propojeni.

Nuda. Nuda. Nuda.
Obvykle dávám knize sto stran, aby mě přesvědčila, že jí mám dočíst. Tady jsem to musela vzdát už asi po padesáti, protože to se prostě nedalo. Nedokázala jsem to. Na druhou stranu už se nedivím, proč zrovna tahle skončila v Levných knihách. Občas je to na pováženou a člověk jen smutně kroutí hlavou nad vkusem českých čtenářů (i když samozřejmě důvodů, proč jsou knihy nabízeny za zlomek ceny v Levných knihách, je víc), tentokrát je to ale naprosto zasloužené. Jediné čeho je mi líto je nakladatel, který na tohle vydal nejspíš dost peněz a bohužel musím konstatovat, že vsadil na špatného koně. Za mě povinná jedna hvězdička a pryč od toho.

 

Prohlídka mého bytu

Knižní povídání tenhle měsíc nebude. Upřímně, je to proto, že bych neměla o čem povídat. Všechny přečtené knihy jsem vám shrnula už v minulém videu (Hlášení místního rozhlasu) a od té doby jsem zatím jen jednu rozečetla. Protože jsem vám ale slíbila, že video bude, rozhodla jsem se Knižní povídání nahradit videem, které by vás i tak mohlo zajímat. Nedávno jsem se stěhovala a nový byt se mi vážně líbí, takže jsem vám natočila, jak to u mě vypadá. Teď jen doufám, že mi odpustíte další výpadek z běžného provozu. Na konci měsíce se ale určitě můžete těšit na Co je nového a pak se vše vrátí k normálu. Dobře?

Ztracené memoáry Jane Austenové - Syrie Jamesová

Anotace: Fiktivní příběh Jane Austenové, při jehož čtení se několikrát vrátíte na začátek knihy a znovu se ujistíte, že to, co čtete, je fikce. Tak dovedně vymyslela, uspořádala a napsala vzpomínky slavné spisovetelky Syrie Jamesová. Memoáry, které máte před sebou, zahrnují rané období života Jane Austenové, dobu, kdy (možná...?) prožila milostné vzplanutí. Jsou skvělou sondou do duše výjimečné, inteligentní a vzdělané ženy, která duchem a talentem daleko předčila dobu, v níž žila.

Jane Austenová je pro mnohé čtenáře malou záhadou. Jedna ze dvou neprovdaných dcer početné rodiny Austenových si vymýšlela příběhy už od dětských let, později se naučila je zapisovat a nakonec se jí podařilo několik jich vydat tiskem. Jaká ale byla ona sama? Jaký byl její každodenní život, o kterém tak dovedně píše ve svých knihách? Na to všechno se pokusí odpovědět Syrie Jamesová v románu přesně ve stylu Jane Austen. 
Tahle knížka je jednoduše úžasná. Chcete si přečíst něco dalšího od Jane Austen, ale všechny její romány už máte za sebou? Některé dokonce už několikrát? Pak rozhodně doporučuji Syrii Jamesovou. Ztracené memoáry byly první kniha, kterou jsem od téhle autorky četla, ale skutečně jsem si ze začátku nebyla jistá, jestli se jedná o fikci nebo skutečnost. Tak povedené to bylo, a tak dokonale dokázala napodobit styl Jane Austen, že jsem pěknou chvíli pořádně tápala. Příběh je přesně takový, jaký od podobné knihy chcete. Život jedné neprovdané dívky, jejíž biologické hodiny podle tehdejší doby už téměř dotikaly a samozřejmě nevyhnutelná milostná zápletka. Celé je to ale napsané tak povedeně a tak uvěřitelně, že budete s napětím otáčet stránku za stránkou. Postavy jsou prostě skvělé a taky aby ne, když se jedná o samotnou Jane a její rodinu. Navíc můžete zprostředkovaně sledovat, jak Jane své romány psala a přepisovala, dokud s nimi nebyla naprosto spokojená. Uvidíte i problémy, jaké měla při prvních pokusech o vydání svých děl. No prostě vše, co si může pořádný fanoušek Jane Austen přát.
Je sice smutné, že se jedná pouze o fikci, a že alespoň podle mých informací nebyly žádné skutečné memoáry nalezeny, zase tak nešťastná bych z toho ale nebyla. Syrie Jamesová to vymyslela tak dokonale, že by to skutečný Janin život nejspíš netrumfl. Za mě prostě spokojenost veliká a všem fanouškům Janina stylu můžu jenom doporučit.

Démonolog - Andrew Pyper

Anotace: Profesor David Ullman patří k předním světovým autoritám v oboru literatury zabývající se démony, specializuje se na klasickou poemu Johna Miltona Ztracený ráj. Přitom je ateista a ke svému oboru přistupuje pouze jako k výplodu lidské představivosti. Když do jeho pracovny přijde záhadná Hubená žena, vyzve ho k cestě do Benátek a dosvědčení existence „jevu“, odmítne ji. Žena mu nicméně zanechá na stole letenky a benátskou adresu. Večer Davidovi oznámí jeho manželka, že od něj odchází. David se impulzivně rozhodne využít příležitosti a vzít svou dvanáctiletou dceru do Benátek. Dceru v poslední době sužují stejné záchvaty melancholie, jaké dlouhodobě trápí i Davida. Ale cesta do Benátek má nečekané následky. Nejprve se David na poskytnuté adrese setká se zcela jasně choromyslným mužem připoutaným k židli. Ale nemohl by být posedlý? Pak ale muž promluví hlasem Davidova zemřelého otce, přičemž opakuje poslední slova, která před smrtí pronesl k svému synovi. Slova, po nichž zůstaly jizvy v duši. David chce co nejdřív opustit Benátky a spěchá zpátky do hotelu, kde najde svou dceru Tess, jak stojí na okraji střechy nad vodami kanálu. Než spadne dolů, stačí vyslovit poslední prosbu: Najdi mě. Následuje nepředstavitelná proměna Davida Ullmana ze skeptika na přesvědčeného věřícího. V úděsném pátrání pod vedením symbolů a hádanek ze stránek Ztraceného ráje musí David Ullman sledovat démona, který se zmocnil jeho dcery, a zjistit jeho jméno. Jestli se mu to nepodaří, ztratí Tess navždy.

Ok, o čem kniha je už nemusím říkat, protože tahle anotace je tak detailní, že už člověk skoro ani nemusí číst knihu samotnou. Démonolog má zajímavou premisu - ateista, který nevěří na démony je najednou donucen věřit a dokonce po démonech začít pátrat, jinak přijde o svou milovanou dceru. Jistě, zní to zajímavě, ale skutečnost byla bohužel nudná a trochu matoucí. I když je David skeptický, stejně si rád udělá výlet do Benátek, kde uvidí podivně se chovajícího člověka přivázaného k židli a jeho dcera skočí ze střechy hotelu. Potom se vrátí domu do New Yorku a začne na základě naprosto šílených vodítek pátrat po démonech. Ta vodítka získává většinou ze svých snů, kde jeho dcera nebo někdo jiný řekne úryvek Miltonovy básně Ztracený ráj a  David najednou přesně ví kam jít. I když si vybere z celého státu naprosto náhodné město, stejně se trefí a dostane se se svým pátráním zase o kus dál. Dává to smysl? Ani moc ne. Takhle příběh pokračuje, až se dostaneme na konec.
Nechci prozrazovat žádné spoilery, ale ten konec byl tak naprosto nesmyslný, že jsem skutečně nad knihou kroutila hlavou. Celý příběh graduje k odhalení jména démona, aby ho David mohl přemoci. Problém je v tom, že David se se samotným démonem vlastně nikdy nesetká, takže celý konec knihy je vlastně naprosto o ničem. Kdo něco takového vymyslel a proč to někdo publikoval a dokonce přeložil, mi zůstává záhadou, ale pro mě byla takhle kniha rozhodně obrovským zklamáním. 

 

Hlášení místního rozhlasu #11

Jsem zpět! Máte radost? Oslavme to malým videem, ve kterém vám všechno vysvětlím. Možná jste si všimli, že jsem teď nějakou dobu nepřidávala videa a nepsala na své stránce na facebooku. Vysvětlení je jednoduché - stěhovala jsem se z jednoho bytu do druhého, což sebou přineslo mnohé komplikace mého života (včetně skoro dvou týdnů bez internetu a druhé práce). Inu, zažila jsem krušné chvilky, ale teď už se vše pomalu vrací do normálu. Tady si můžete poslechnout víc:

Za kvalitu videa se omlouvám. Budu muset vymyslet, jak to lépe osvětlit, protože okno je teď od mé knihovny trochu daleko, takže pokud není naprosto jasno, hádám, že přirozené světlo mi už stačit nebude. Možná budu muset změnit pozadí a nenatáčet až před knihovnou, ale uvidíme. Však já na něco přijdu. Zatím to tedy vypadá takhle, ale už příště to snad bude mnohem lepší kvalita.

Temný oheň - C.J. Sansom

Anotace: Intriky tudorovské doby
Píše se rok 1540 a Matthew Shardlake zažívá horké léto. Snaží se vést advokátní praxi a přežívat bez velkého rozruchu, protože má obavy z nemilosti Thomase Cromwella. Obhajoba dívky obviněné z vraždy ho však znovu přivádí do blízkosti prvního ministra krále Jindřicha VIII., který mu dává nový úkol: najít tajemství řeckého ohně, jež se po staletích zapomnění vynořilo v záznamech jednoho zrušeného londýnského kláštera, aby hned zase nevysvětlitelně zmizelo. V tudorovském Londýně nic není takové, jak to vypadá na první pohled.

Matthew bude mít opravdu perné léto. Musí vyřešit vraždu a zachránit tak nevinnou dívku před smrtí umačkáním a hlavně musí splnit tajný úkol pro lorda Cromwella. Ve sklepě jednoho zrušeného kláštera se našel sud řeckého ohně, který dokáže zničit celou flotilu lodí na moři a mohl by tak pomoct s výhrou války proti Francii a Španělsku. U sudu byl i návod, ale ten se ztratil a je potřeba sud i návod dostat zpět. Thomas Cromwell totiž slíbil řecký oheň králi, a pokud ho nedokáže včas získat, upadne v královu nemilost a přijde o své postavení a moc. Dokáže Matthew vyřešit oba případy včas a zachránit tak Cromwella i nevinnou dívku? Čas se krátí a mrtvol přibývá. Matthew se bude muset rozhodnout, na kterou stranu se přidá. Je opravdu v jeho nejlepším zájmu předat Cromwellovi temný oheň, i kdyby ho dokázal získat?
Tenhle díl historických detektivek o hrbatém právníkovi se mi už zdaleka nelíbil tolik jako Rozpuštění. První díl byl o vraždách v uzavřeném prostředí kláštera a situace se tam vyvíjela opravdu rychle a napínavě. V Temném ohni bylo příliš mnoho postav a Shardlakeova snaha vyřešit dva případy najednou také moc nepomáhala. Celé to bylo takové zmatené, když jsem na dva dny knihu odložila, měla jsem pak problém se v ní znovu zorientovat a to čtenářskému zážitku rozhodně nepřidá. Nakonec jsem jí četla víc než týden a jediné co mě donutilo ji dočíst, bylo příšerné zpoždění při cestování vlakem. Nejsem si jistá, jestli bych jí jinak vůbec dotáhla do konce. Zápletka s vraždou byla docela zajímavá, i když jsem už asi od poloviny jejího vyšetřování tušila, co se stalo, na druhou stranu zápletka řeckého ohně, i když opravu neprohlédnutelná, byla tak nudná, že jsem vážně měla chuť knihu odložit.
Většina příběhu byly jen popisy Shardlakeova popojíždění po Londýně na koni. Někam dojel, promluvil s někým nebo našel další mrtvolu a zase odjel. Mezitím si tak akorát stěžoval na bolest zad a příšerné horko. Nic extra zajímavého se nedělo tak zhruba ve dvou třetinách knihy, což už je vážně příliš vysoké procento. Prostě, tahle kniha pro mě byla velké zklamání a jen doufám, že to Vladař, tedy třetí díl, opět napraví, jinak budu vážně litovat těch peněz a času, které jsem do celé série vložila.

Poslední drakobijce - Jasper Fforde

Anotace: Kde jsou ty časy, kdy bylo kouzelnictví nepostradatelné? Dalo se s ním zachránit království, prošťouchnout ucpaný odpad a obstaralo spoustu dalších užitečných věcí. Jenže jeho význam upadá. Instalatér je lacinější než kouzelník a na létajících kobercích se rozváží pizza. Patnáctiletá Jennifer Strangeová řídí kouzelnickou agenturu Kazam, která se v těžké situaci tak tak probíjí...

Kouzelníci jsou zcela běžná záležitost. Jsou dokonce tak běžní, že si je můžete najmout na opravy v domě, zavolat si o výsledky sportky nebo klidně o zítřejší počasí. Problém je, že magická moc slábne a kouzlo se častěji ne povede, než povede, takže se lidé stále více spoléhají na vlastní síly a kouzlům se spíš vyhýbají. To ale jen do té doby než je předpovězeno, že poslední drak brzy zemře. Magická moc začne po téhle předpovědi  opět stoupat, kouzelníci jsou ve svých snahách úspěšnější a lidé jim opět začínají věnovat pozornost. Největší pozornost ale získává poslední dračí území. Ohraničený pozemek, na který nesmí žádný smrtelník vstoupit a který se už brzy uvolní, až drak konečně zemře. Jenomže proč drak najednou umírá? A co se stane s magickou mocí, až draci úplně vyhynou?
Už jsem to říkala několikrát, ale tahle knížka mi strašně připomínala Pratchetta píšícího pro děti. Poslední drakobijce je opravdu vtipná kniha, občas zacházející až do absurdna, a přesně takové knihy já mám ráda. Samotný příběh o posledním drakovi a posledním drakobijci a o tom, jaký vliv bude smrt draka mít na cenu nemovitostí, byl vážně originální. Tuhle knihu jsem si vyhlédla hlavně díky té krásné obálce, ale ani jsem moc nečekala, že by se mi vážně líbila. Je to přecijen čtení spíš pro mladší čtenáře. Celý svět posledního Drakobijce je ale tak skvěle vymyšlený, že jsem se skoro nemohla odtrhnout. 
Jistě, do Harryho Pottera to má daleko a nejsem si jistá, jestli u nás vyjdou i další díly, ale Jennifer Strange se mi vážně zalíbila. Průběh příběhu možná byl docela průhledný, ale ten závěr jsem vážně nečekala a dokonce mi to chvílemi přišlo i napínavé, což se u knih pro děti málokdy stane. Většinou se autor tak nesnaží, protože si myslí, že píše pro méně náročné a předvídavé publikum. Jasper Fforde to ale rozhodně neodfláknul a vytvořil tak skutečně zajímavou a povedenou knihu. Myslím si, že jestli u nás vyjdou i zbylé dva díly, nejspíš si je také koupím. Když už pro nic jiného, tak ty obálky jsou prostě kouzelné.

Citadela - Kate Mosse

Anotace: Carcasonne, rok 1942

Odvážná a energická dívka Sandrine zjistí, že ji události vtáhly do odboje proti německé okupaci. A stane se součástí odbojové organizace s krycím označením „Citadela“, složené z obyčejných žen odhodlaných nasadit všechno a dovést do konce děsivý boj stínové války zuřící všude kolem nich. Jih Francie je sice „svobodná zóna“ a Němci jej neobsadili, ale Pétainova vláda ve Vichy s nimi kolaboruje a nikdo vlastně pořádně neví, kdo je přítel a kdo nepřítel. Válka se nevyhnutelně blíží ke svému krvavému a strašnému závěru a Sandrine zjistí, že její osud je spojen se třemi velice odlišnými muži. Kdo je ale skutečný nepřítel? Od koho hrozí největší nebezpečí? A kdo je tím pravým strážcem pradávných tajemství, jež už po celá pokolení přitahují do podhůří Pyrenejí mnohé pátrače? Sandrine hledá nejen pravdu sama o sobě a svou lásku, ale také prastarý text, který, i když to zní neuvěřitelně, by snad mohl změnit osud války.

Citadela je příběh Sandrine, naivní dívky, ze které se stane bojovnice odboje. Nejsem si jistá, jak přesně k tomu dojde, protože jsem tuhle knihu nedočetla. Po sto stranách odkládám a hlásím, že tohle pro mě prostě není. Nesnáším knihy s tématikou druhé světové a odboje už vůbec. Všechno to skrývání, politikaření a dojemné proslovy o tom, jak bojují za svobodu. Jsem si jistá, že takoví lidé skutečně existovali a takové věci se skutečně někde staly, ale mě to prostě nebaví a nezajímá.
Myslela jsem si, že když mám styl Kate Mosse tak moc ráda, přehlédnu ten fakt, že celá kniha je situovaná kolem francouzského odboje, ale obávám se, že tohle je na mě trochu moc. Je to škoda, protože předchozí dva díly i ten nepovedený třetí (Zimní přízraky), se mi vážně líbily, ale přečíst víc než 500 stran na téma, které mě nezajímá, prostě nedokážu. Alespoň zatím ne. Vzhledem k tomu, že se jedná o poslední díl volně navazující série, knihu si rozhodně nechám a kdo ví? Třeba do ní jednou dorostu. Prozatím se na ní ale bude prášit v mé knihovničce a bude čekat, kdy nadejde ta správná chvíle.
Jinak psané je to dobře a postavy mě hned zaujaly, takže pokud nemáte proti danému tématu stejné výhrady jako já, rozhodně doporučuji se pustit i do tohohle posledního dílu.

Potrhaná křídla - Ruta Sepetys

Anotace: New Orleans padesátých let – zábava, saxofony, intriky i černá ruka mafie. Josie Moraineová přišla do města „velké pohody“ s matkou. S matkou, která jí slibovala panenku, když bude hodná, ale nikdy si na to pak nevzpomněla, s matkou, která byla prostitutkou a milovala drahé šperky, s matkou, která se o ni neuměla a možná ani nechtěla postarat. Josie se ale dokázala postavit na vlastní nohy a má hlavu plnou snů. Dokáže si je však splnit? Dokáže se vymanit z bahna Čtvrti, které se jí snaží stáhnout dolů?

Josie má jediné přání. Chce se dostat pryč od své matky, vystudovat vysokou školu a získat slušnou práci. Vypadá to jako jednoduché přání, že? Pro Josie je to ale nesplnitelný sen. Její matka je laciná prostitutka, která všechny své výdělky investuje zase jen do sebe, její hlavní zaměstnání je úklid ve vykřičeném domě a její ochránkyně je majitelka toho domu. Když se navíc matka zaplete s místní mafií a uteče z města, znamená to pro Josie jen další problémy. Dokáže se někdy odpoutat od sobecké matky? A skutečně umírá naděje poslední?
Tahle knížka byla prostě skvělá. Už jenom ta anotace mě strašně zaujala. Příběh slušné dívky, která je kvůli okolnostem spojena s mafií a prostitutkami? To zní prostě strašně zajímavě. Když k tomu přidáte ještě neobvyklé prostředí New Orleans a padesátá léta, máte zaděláno na opravdový trhák. Příběh sám o sobě ale nic nedokáže, pokud ho autor neumí správně podat. To u Ruty Sepetys ale rozhodně nehrozí. Tohle byla první knížka, kterou jsem od ní četla, ale jestli jsou ostatní stejně povedené, rozhodně se vrhnu i na ně. Zatím u nás vyšlo jen V šedých tónech, a i když se mi moc nezamlouvá to téma, asi jí stejně dám jednou šanci, protože Ruta prostě umí psát.
Josie i všichni ostatní jsou prostě skvělé postavy a zažívají opravdu neobvyklý příběh. Co mě ale na knize dostalo nejvíc je ta atmosféra, kterou Ruta dokázala navodit. Už po prvních stránkách jsem si připadala jako chudá dívka v té nejšpinavější čtvrti, která sleduje Josiinu snahu osvobodit se. Byla jsem prostě součástí toho příběhu a přesně takový pocit já jednoduše zbožňuju. Musím říct, že tahle kniha se mnou zůstane ještě hodně dlouho a já se k ní rozhodně budu moc ráda vracet. Kdyby byly všechny YA knihy takové, možná by konečně ustala ta diskuze, jestli je to hodnotný žánr nebo jen samý brak.

Zvláštní smutek citronového koláče - Aimee Bender

Anotace: Představte si, že je vám devět a těšíte se na narozeninový citronový piškot s čokoládou, ale místo citronů z něj najednou cítíte zoufalou samotu své maminky. Že je vám dvanáct a z chuti maminčiny večeře poznáte, že je tatínkovi nevěrná. Že je vám dvacet a z vlastnoručně připravené večeře cítíte továrnu... Pro mladičkou Rose se její neobyčejné nadání ochutnávat emoce těch, kteří jídlo připravili, stane utrpením, s nímž se musí naučit žít. Stejně jako s poznáním, že nikdo v její rodině není takový, jak se navenek jeví. Americká autorka napsala půvabný rodinný román o podivuhodné dívce a její zvláštní rodině, prodchnutý dojemně melancholickou atmosférou.

Poprvé se to stalo, když bylo Rose devět let. Ochutnala maminčin koláč, na který se strašně těšila, ale namísto citronů, cukru a šlehačky, cítila v koláči úplně jiné příchutě. Smutek a prázdnotu svojí matky. Samozřejmě ji to vyděsilo a pokusila se matce říct, co se děje, ale ta jí nepochopila. Od té doby v každém jídle, které ochutná, cítí emoce lidí, kteří ho připravovali. Pokud se hodně soustředí, dokáže cítit emoce i z jednotlivých ingrediencí a podle nich se postupně naučí rozpoznávat jednotlivé farmy a továrny. Dokonce si z toho udělá malou hru, protože když se opravdu soustředí na jednotlivé ingredience, může snáz ignorovat pocity člověka, který je dal dohromady. Jenomže jak lidem tuhle schopnost vysvětlit? Uvěří jí vůbec někdo? A co když není jediná z rodiny se zvláštními schopnostmi?
Z téhle knihy mám takové rozpačité pocity. Bylo mi jasné, že to bude něco zvláštního, ale to, co jsem se dočetla, bylo přímo šílené. Rosin příběh byl v pořádku. Dokáže vycítit emoce jiných lidí z jídla. Je to sice neobvyklá, ale vážně zajímavá zápletka. Právě díky téhle schopnosti se toho tolik dozvíme o její rodině, obzvlášť matce, protože z nějakého důvodu za 11 let nikdy nedostane doma jídlo od svého otce nebo bratra. O těch tedy vypráví sama, bez pomoci svých schopností. A právě ta bratrova příběhová linie pro mě knihu naprosto zkazila. Byla tam tak zbytečná a přitom zabrala víc než polovinu knihy. Podle mě to bylo prostě hloupé a ve Zvlášntím smutku to vůbec nemuselo být. A vůbec, když se nad tím člověk zamyslí, byla v téhle knize spousta těžko uvěřitelných věcí.
Už jenom to, že vždycky vařila jen matka, ale byly tam i další věci. Třeba mi přijde zvláštní, že by za 20 let života jedinkrát neviděla fotku svého dědečka, která je normálně zařazená v albu. Nebo to, že se otce na jeho strach z nemocnic nikdy pořádně nezeptala. Nebo to, že se Joe musel prostříhat díry do kalhot. (Pokud jste četli, víte, o čem mluvím). No prostě, bylo tam hodně nesrovnalostí, které mě neskutečně rozčilovaly. Přitom kdyby se autorka na tohle všechno vykašlala, soustředila se jenom na Rosin příběh a knihu tedy zkrátila, mohla by to být vážně skvělá kniha. Jenomže takhle? Veliké zklamání, takže dostane průměrné hodnocení a to jsem ještě vážně hodná. 

 

Měsíční píseň - Patricia Briggs

Anotace: Je čas na změnu! Zapomeňte na sladkobolné romance! Seznamte se s Mercy Thompsonovou!

Přátelí se s vlkodlaky. Přátelí se s upíry. Ovládá bojová umění. Opravuje stará auta. Lehce se dostane z každého průšvihu.

Je krásná, je chytrá, je jiná.

„Vlkodlaci jsou nebezpeční, když se jim připletete do cesty, ale pokud jste opatrní, nechají vás na pokoji. Umí se dobře skrývat před lidmi, ale já nejsem člověk. Když na ně narazím, poznám je a oni poznají mě…“

Mercy je obyčejná automechanička. No, možná ne úplně obyčejná, ale jediné co chce, je hledět si svého, nepřitahovat žádné problémy a dál spravovat auta ve svém malém servisu. Takový je plán do chvíle, než k ní přijde jeden hladový, opuštěný vlkodlak a požádá ji o práci. Mac je očividně v nouzi a i když si Mercy ráda hraje na tvrďačku, ve skrytu duše je strašná citlivka, takže toho chudáka od svého prahu prostě nedokáže odehnat. Tím si samozřejmě zadělává na problémy a jen bůh ví, jak velké ty problémy budou. Alfu místní smečky možná ještě dokáže zklidnit, ale vlkodlaci, kteří po Macovi jdou, budou docela jiný oříšek. O co jim vlastně jde? A proč by někdo zkoušel na vlkodlaky drogy, když na ně přece vůbec nepůsobí?

Dlouho jsem nad tím váhala, ale nakonec jsem vážně ráda, že jsem si tuhle knihu přečetla. Urban fantasy mám ráda, i když je dost těžké najít nějakou dobrou, ale zdá se, že Patricia Briggs ví, co dělá. Nejde ani tak o příběh, i když byl docela zajímavý a místy i napínavý. Jde hlavně o styl, jakým je napsaný a postavy, které dokázala Patricia vykouzlit svými prsty na klávesnici. Jednoduše řečeno: Mercy je prostě hustá! Ženská hrdinka, která se o sebe dokáže postarat je vždycky milé zpestření. Jenomže když narazíte na takovou, která se o sebe sice postarat umí, ale na druhou stranu není žádná superžena a občas sama dostane pěkně na prdel, pak máte přesně to, po čem toužím.

Hodně se mi líbilo, že Mercy nepotřebovala o všem příliš přemýšlet a rozebírat své pocity. Setká se tu se svým dávným ex, se kterým vztah neukončila zrovna nejlépe a stejně se přes všechny ty nahromaděné pocity dokáže dostat jedním krátkým odstavcem a jede se dál. To je přesně to, co mi vadí na Anitě. Všechno moc rozebírá a navíc do každého svého rozhodnutí zatahuje ještě svou víru, což může být po pár stránkách otravné. Mercy takové problémy nemá a o to je mi sympatičtější. Měsíční píseň se prostě četla skoro sama a byla místa, kdy jsem se i nahlas smála, což je vždycky plus. Já prostě nemám, co vytknou, a i když kniha nebyla dokonalá, líbila se mi vážně hodně.

 

Pikantní život Charlotte Lavigneové 1 - Nathalie Royová

Anotace: Třiatřicetiletá Charlotte Lavigneová, asistentka v televizním pořadu, je šarmantní mladá žena, která je málokdy dokonalá, ale o to zábavnější: je svobodná, beznadějně hledá ideálního manžela, užívá si života a… zůstatku na kreditní kartě. Před kameru se ještě nedostala, ale snaží se realizovat v kuchyni. Zbožňuje vaření. V něm je odhodlaná, vynalézavá a je vždy připravená svádět své hosty pomocí jídla. Jejím cílem je dokonalá večeře, ale to by musela při její přípravě vypít méně vína a být míň nemotorná… Charlotte má zkrátka dobrodružný život se svými bouřlivými láskami, věrnými přáteli, zvláštními rodinnými vztahy i historkami z práce. Být pozván k Charlotte znamená radost, ale také nepředvídatelné dobrodružství — nikdy to není jen obyčejná návštěva.

Charlotte je přímo posedlá hledáním manžela, jenomže většinou když uloví nějakého toho přítele, vyděsí ho dřív, než se vůbec stihnou pořádně poznat. Charlotte má totiž utkvělou představu, že aby si jí muž chtěl vzít, musí být po všech stránkách dokonalá. Neustále. Ale hlavně musí být dokonalá hostitelka. Neustále tedy organizuje večeře pro své přátele i pro diplomaty spolupracující s jejím momentálním přítelem. Bohužel většinou takové večeře skončí trapasem nebo přímo katastrofou. Podaří se Charlotte konečně najít manžela? A povede se jí dokonalá večeře?
Tahle knížka má moc pěkný obal i název a já měla strašnou chuť na dospělé contemporary, takže jsem si řekla, proč ne. Bohužel to jsem neměla dělat. Příběh není ničím převratný, ale to bych ani nečekala. Má to být o ženě hledající manžela, takže žádná moc velká překvapení nechci. Dokonce mě příjemně překvapily vedlejší postavy, konkrétně Charlottini přátelé. Aiša i Ugo jsou oba skvělé postavy a já je často obdivovala. Charlotte je totiž příšerná. Tuhle postavu jsem nesnášela od prvních stránek a bohužel se na tom po celou dobu četby nic nezměnilo. Přišla  mi naprosto pitomá. Neměla žádné sebevědomí, neustále se vrhá na muže, jako kdyby bez nich nemohla přežít a její závislost na kamarádech je vyloženě nezdravá. Kdyby byla některá moje kamarádka takhle vlezlá, asi bych se jí musela rychle zbavit. Navíc ta její neustálá potřeba lidi potěšit a být pro ně dokonalá Kdo dokáže takhle žít? Ještě k tomu ji většinou tyhle snahy dostaly do průšvihu, ze kterého ji opět museli tahat její kamarádi.
Další problém byl s jejím přítelem, francouzským diplomatem. Ten chlap je nafrněnej kretén. Proč by o něj vůbec kdy stála? A proč by o něj stála i podruhé? To přece vůbec nedává smysl. Nehodili se k sobě, a i když jsem Charlotte neměla ráda, takového přítele bych jí nikdy nepřála. Takže nakonec jsem z jejich "a žili šťastně až do smrti" ani nemohla mít radost, protože jsem je oba nemohla vystát. I když na druhou stranu si sebe navzájem možná zasloužili. Každopádně celkově byla kniha velkým zklamáním a to hlavně (a vlastně jedině) kvůli postavám. Za mě tedy slabší průměr a jsem si docela jistá, že druhý díl si nebudu ani kupovat.

Clementine - Cherie Priest

Anotace: Maria Isabella Boydová, úspěšná konfederační špionka, se během let stala natolik známou, že je pro výzvědnou službu prakticky nepoužitelná. Jako vdova propuštěná ze státních služeb a na hranici bídy neochotně přijímá nabídku Pinkertonovy národní detektivní agentury v Chicagu. Aby toho nebylo málo, jejím prvním úkolem je zakázka unionistické armády. Federaci totiž velice leží na srdci osud nákladní vzducholodě Clementine, kterou k nelibosti Strýčka Sama přes Skalnaté hory neúprosně pronásleduje jiná vzducholoď. Clementine převáží utajovaný vojenský náklad, který musí být co nejdřív doručen do Louisville. Podle dostupných zpráv je oním pronásledovatelem uprchlý černoch, po kterém už patnáct let úřady pátrají. Celou tu dobu se kapitán Hainey pohybuje po celém kontinentu, zanechává za sebou vyloupené banky, krade válečné stroje a pašuje zbraně od pobřeží k pobřeží. A Maria ho má chytit.

Maria dostala nelehký úkol. Jako bývalá špionka Konfederace má nyní pracovat pro Unii a zachránit vzducholoď Clementine a její cenný náklad před nechvalně proslulým vzdušným pirátem kapitánem Haineym. Už to samo o sobě zní jako vážně náročný úkol, ale když se Maria z diskrétních zdrojů dozví, že náklad vzducholodi má pomoci dokončit ničivou zbraň, kterou potom Unie použije proti Konfederaci, musí si najednou rozmyslet, ke komu cítí větší loajalitu a zda vůbec chce Clementine zachránit. Na přemýšlení ale nebude mít moc času. Situace rychle graduje, Hayneiova vzducholoď Clementine téměř dohání a v sázce je mnoho. Co vlastně Clementine převáží? A proč o ní Haynei tak moc stojí?
Tahle knížka neměla být původně plnohodnotným dílem série, takže jí budu brát spíš jako doplňující novelku, protože se Zemětřasem (první dílem) nemá kromě prostředí vůbec nic společného. První díl byl sice akční, ale byl spíš ve stylu postapokalyptického zombie příběhu, zatímco Clementine se svým stylem a příběhem blíží spíš ke klasickým westernům, i když samozřejmě s mnoha úpravami. Kniha je to kratičká a příběh v podstatě jednoduchý, ale napsaný tak dobře, že ho prostě zhltnete, ani nebudete vědět jak. Co je na Clementine výjimečného jsou její postavy. Kapitán Haynei je sice opravdový drsňák a kriminálník, ale zároveň má své zásady a když na to přijde, tak má také srdce ze zlata. Maria je zase opravdu hustá ženská hrdinka, která nepotřebuje žádného chlapa, aby jí tahal z průseru (alespoň většinou).
Ty dva jsem si okamžitě zamilovala a tak strašně jsem doufala, že i když mají být nepřátelé, nakonec skončí spolu. Navíc jsem naprosto nemorálně fandila Haineymu, aby Clementine dohnal, i když on má být vlastně ten zloduch, ale co se dá dělat. Když on byl prostě k pomilování. Příběh to není nijak originální, ale mě se to líbilo a v kombinaci se stylem Cherie Priest a jejím světem Mechanického století, to byla vážně příjemná malá jednohubka.

 

Město snů - Beverly Swerling

Anotace: Román je bohatý na nezapomenutelné postavy i jejich osudy, plný rafinovaných, neuvěřitelně poutavých zápletek. Město snů je vzrušující ságou raného Manhattanu i počátků medicínské vědy z pera mistrovské spisovatelky.
Roku 1661 se po jedenáctitýdenní plavbě na dřevěné plachetnici vypotáceli na břeh Lucas Turner a jeho sestra Sally, odhodlaní začít nový život v drsném prostředí holandské kolonie Nový Amsterdam. Lucas je lazebník a chirurg, jeho sestra Sally bylinkářka, zkušená ve výrobě rozličných lektvarů. Oba sourozenci jsou nadanými léčiteli, svázaní nejen pokrevním svazkem, ale i osudovou nutností. Přesto z nich vášeň, zrada i vražda učiní smrtelné nepřátele. V boji o přežití v Novém světě se oba dopustí činů, které zatíží pomstychtivou touhou celé generace jejich potomků, Mezi těmi pak nacházíme vynikající lékaře a chirurgy, piráty i provozovatele nevěstinců. Záštiplné dědictví postaví bratrance proti bratrancům, lékaře proti chirurgům a v neposlední řadě americké vlastence proti loajalistům, věrným anglickému králi.


Lucasem a Sally to všechno začíná a o šest generací později končí. Není to ale vůbec jednoduchá cesta. Je plná vraždy, zrady, lží a intrik, ale i lásky, přátelství a porozumění. Tento román se odehrává na pomezí 17. a 18. století, kdy mít otroka byla společenská povinnost, očkování se považovalo za čarodějnictví a vlastnictví několika bordelů z vás činilo nejvlivnějšího člověka v rozrůstajícím se městě. Město snů se soustředí na rodinu Turnerů, kteří byli jedni z prvních lékařů, chirurgů, lazebníků a apatykářek ve městě New York a na pozadí příběhu téhle jedné rodiny můžeme sledovat vývoj malé osady Nový Amsterdam v překrásné město New York. 
Tenhle román mě docela hodně zklamal. Já vím, že je už v anotaci řečeno, že se jedná o generační román, ale nečekala jsem, že těch generací bude tolik, a že mezi nimi budeme přeskakovat tak rychle. Sotva jsem si stihla zvyknout na jednu sadu postav, už jsme přeskočili o 15 let dopředu a zabývali se úplně novými lidmi. Občas mi dělalo dost velký problém zorientovat se, kdo je vlastně čí příbuzný a když jsem se pokoušela zorientovat podle rodinného stromu na začátku knihy, často jsem si naspoilerovala co se vlastně stane, protože jsem jasně viděla, kdo s kým skončí. Samozřejmě se netočil celý příběh okolo manželských svazků, takže na mě i tak čekala mnohá překvapení, ale i tak mě to dost rozčilovalo. 
Beverly Swerling umí psát. Dokonce mi přišlo, že píše vážně dobře. Jenomže by měla zaprvé zvolnit a víc se soustředit na jednotlivé postavy, a hlavně by si měla rozmyslet, jestli chce psát o postavách nebo o dějinách New Yorku a spojených států jako takových. Občas totiž příběh ustupoval do pozadí kvůli historickým událostem, což je sice pochopitelné, ale rozhodně mě to nepotěšilo. Kdybych si chtěla přečíst učebnici dějepisu, tak to udělám, že. Takže mé pocity z celé téhle knihy jsou nakonec takové rozpačité. Na jednu stranu jsem ke konci už dost trpěla a vážně si myslela, že to budu muset vzdát, na druhou stranu jsem to vzdávat nechtěla, protože mě vážně zajímalo, co se vlastně se všemi stane. Co z toho vyplývá? Průměrné hodnocení a navíc varování na závěr: tahle kniha je jen pro lidi se silnějším žaludkem, protože lékařské techniky 18. století rozhodně nejsou nic pro přecitlivělé jedince.

Ready player one - Ernest Cline

Anotace: Píše se rok 2045 a svět, utápějící se v energetické a ekonomické krizi, je velmi chmurným místem k životu. Není divu, že většina lidí utíká před realitou do uměle vytvořeného vesmíru videoherního systému OASIS, kde mohou zapomenout na běžné starosti, vytvořit si novou identitu a jejím prostřednictvím se pak pohybovat po tisícovkách virtuálních planet, pracovat, studovat, bavit se a prožívat své sny. Navíc se tam někde skrývá i dědictví po tvůrci této videohry, miliardáři Jamesi Hallidayovi, který před svou smrtí zanechal ve skrytých koutech OASIS několik klíčů, jež mají hráčům ukázat cestu k pokladu. Trvá však dlouhých pět let, než se středoškolákovi Wadu Wattsovi podaří objevit první z nich. A potom vypukne hotové peklo, protože zájemců o dědictví, které nálezci zajistí doživotní bohatství a obrovskou moc, je nespočet a v cestě za svým cílem se neštítí žádných prostředků. Když se pak soupeření přenese z virtuálního světa do toho skutečného, končí veškerá legrace — tady už jde o život.

Wade, který žil celý svůj život jako prakticky neviditelný i pro svou rodinu, je najednou slavný. Proč? Protože jako první učinil pokrok v hledání velikonočního vajíčka ve videohře, ukrytého jejím tvůrcem. Kdo vajíčko najde, získá pohádkové bohatství, a proto když se Wadovo jméno objeví na dosud prázdné výsledkové listině, způsobí to docela poprask. Potom se ale s dalšími jmény roztrhne pytel a hra začne nabývat na nebezpečnosti a to nejen pro virtuální avatary. Kdo najde velikonoční vejce jako první? A dokáže se Wade skrývat dostatečně dlouho, aby hru dokončil?
Tahle knížka byla naprosto skvělá. Já to popisuju jako akční dystopické sci-fi, které se většinu času odehrává ve světě fantasy, což už je samo o sobě prostě geniální knížka. Když k tomu ještě přidáte skvělý spisovatelský styl, svižné tempo vyprávění, první osobu, která všemu přidává na dramatičnosti, zajímavou zápletku a sympatické postavy, máte knížku, která prostě neměla skončit v levných knihách. Netuším, jak se to občas stane, že tam skončí i takhle skvělé knihy, ale asi bych měla děkovat náhodě, že jsem ji tam objevila, protože jinak bych možná zapomněla, že jsem si tenhle skvost vůbec někdy chtěla přečíst. 
Kniha je to prostě skvělá. Podle mého si v ní každý něco najde, ať už je to mnoho žánrů, do kterých příběh zasahuje nebo opravdu rozsáhlé zaměření na popkulturu 80. let. Já sama se narodila až v roce 1990 a i tak jsem si u některých referencí maličko zavzpomínala na své dětství. I když ale nebudete znát vše, o čem se v knize mluví, stejně si určitě užijete příběh samotný. Všechna ta 80. léta jsou vlastně jenom zpestření už tak skvělé zápletky. A ten konec? Skoro jsem zapomínala dýchat, jak to bylo napínavé. Já už vážně nemám co dodat. Tahle kniha byla skvělá, a pokud jste jí ještě nečetli, zkuste jí ještě sehnat. Určitě bude stát za to.