Mary a Max

8. 8. 2011

Mary and Max (2009)


Mary a Max je naprosto úžasný animovaný film od režiséra Adama Elliota. Oficiální text distributora zní: Dvě rozdílné povahy, dva rozdílné osudy a půlka světa spojuje tento animovaný příběh, který vypráví o přátelství dvou zcela odlišných lidí, kteří se znají jen prostřednictvím svých dopisů. Mary Daisy Dinkle, baculaté osmileté holčičky žijící na předměstí australského Melbourne a Maxe Horowitze, velmi obézního čtyřiačtyřicetiletého Žida žijícího v pulsujícím New Yorku, trpícího Aspergerovým syndromem. Film sleduje Maryino dospívání a Maxův přechod ze středního k pozdnímu věku a objevuje mezi nimi silné pouto, které překoná o hodně víc než obvyklé kamarádské vzestupy a pády. Mary a Max nás vedou cestou neobyčejného přátelství, které musí čelit autismu, taxidermii, psychiatrii, alkoholismu, obezitě, kleptománii, sexuálním rozdílům, důvěře, kopulujícím psům, náboženským rozdílům, agorafobii a mnoha dalším životním překvapením.

A i když byste si to asi odvodili z popisu filmu, musím upozornit, že to rozhodně není animovaný film pro děti. Jedná se o velice temný film, a to jak tématy na která naráží, tak barevným provedením. Já si na jeho promítání navíc zvolila naprosto skvělé okolnosti. Venku bylo ošklivo a celý den bylo pošmourno a zima. Já si zalezla k filmu hezky zahrabaná v dece s teplým čajíkem v ruce a po pár minutách jsem se ocitla ve svém vlastním světě, který jsem sdílela jen s postavami filmu. Celý příběh je dost depresivní, ale nesnaží se hrát na city. Prostě pomocí vypraveče podává situaci tak, jak je, bez přikrášlování nebo dramatizování. Určitě ne každému sedne. Dokážu si představit dva velmi rozhádané tábory: jedni jako já nadšení, druzí pohoršení a možná i znudění. Mě se ale vážně líbil (velice černý) humor tohoto filmu, scénář i sama animace, a že nebyla líbivá, jako ve filmech pro děti. Celé to bylo doplněné milou hudbou a hlasy jednotlivých postav mi k nim docela seděly. Prostě. Na CSFD dostal celých ***** (tedy maximum). A to jsem s počtem hvězdiček hodně striktní. Plný počet dostávají jenom filmy, které na mě skutečně zapůsobí natolik, abych si je i za několik let pamatovala a ráda pouštěla znovu a znovu. Mary and Max je přesně takový film. Vřele doporučuji.

A ještě poznámka k animovaným filmům. Také vás tak rozčiluje, že rodiče vezmou dítě na cokoliv u čeho je napsáno animovaný film? Kdysi jsem šla do kina na Mrtvou nevěstu od Tima Burtona a polovinu kina zabíraly děti! Co na tom, že promítání bylo od osmi, že film se jmenuje Mrtvá nevěsta a že už podle plakátu to rozhodně nebude pohádka. Píšou tam, že je to animované, tak to přeci musí být pro děti, že? Potom člověk u úžasného filmu celou dobu ztráví děláním pššššt na ostatní návštěvníky kina, protože film nechápou a nudí se. A jak se dítě v kině zabaví? Děláním nepořádku a hluku. Ovšem ony nevydrží být zticha ani u filmů, které je baví. To se potom musí dělit s rodiči, případně sourozenci a kamarády, o každý postřeh a každou myšlenku, kterou film vyvolá. U některých věkových kategorií je to potom klasické: "Mami, a proč ten princ nedojde tu princeznu prostě zachránit?...A mami?Že ten drak prince nesní?..A mami? Já potřebuju čůrat." Načež zvednou celou řadu a na pět minut je aspoň ticho a klid. Potom to začne nanovo. A váš postřeh je správný: já nejsem zrovna fanoušek těch malých zrůdiček, které nedokážou přestat otravovat, pořád něco potřebují, mluví moc nahlas a jejichž rodiče je nedokážou, nebo se ani nesnaží, zkrotit. (Rozuměj: nemám ráda děti). Naštěstí filmová Mary, které je na začátku osm toho mnoho nenamluví a vůbec se nechová tak otravně, jako její skuteční vrstevníci.

0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.