Oblíbené knihy

14. 8. 2011

Už několikrát se mě lidé ptali na oblíbené knihy. Nejvíc mě tahle otázka zaskočila asi u maturity, kdy po mě při pohledu na můj seznam četby paní zkoušející chtěla vybrat pár oblíbených. To je ale jedna z nejtěžších otázek. A nemyslím, že jenom pro mě. Copak se dá vybrat? Je tolik krásných knih, ke kterým se kdykoliv ráda vrátím. Celé dnešní odpoledne jsem se snažila najít video z maturitního plesu, abych si připomněla co jsem napsala do dotazníku, který potom předčítal moderátor při šerpování. Vím, že tam rozhodně nebyla jedna kniha. Byl tam celý seznam mých oblíbených. Pokud si správně pamatuju, nepřečetl ho celý, protože mu došel čas. Video jsem bohužel nenašla, ale nevadí. Od té doby se pár nových stejně asi našlo. A přeci bych sem nekopírovala něco, co jsem vybírala před nějakými třemi lety. Jenže ta otázka je pořád stejně těžká.

Co takhle začít s pár oblíbenými autory? Rozhodně zbožňuju cokoliv od Jane Austenové. Nejoblíbenější je asi Pýcha a předsudek. Potom se nikdy nemůžu nabažit Jiřího Kulhánka, tam bych za nejoblíbenější vybrala asi Noční klub. Dále Laurell K. Hamiltonová a celá její série o Anitě, popravčí upírů (první kniha se jmenuje Provinilé slasti). Tam asi nejoblíbenější nevyberu, stejně jako bych nedokázala vybrat nejoblíbenější díl Harryho Pottera. Prostě se mi líbí celý ten příběh. V televizním seriálu si také člověk nevybírá nejoblíbenější díl, ne? Další autor by byl rozhodně Haruki Murakami a od něj zatím nejlepší bylo Norské dřevo. Dále Jonathan Stroud a celá Bartimaeova trilogie. Ty Bartimaeovy poznámky pod čarou mě kolikrát rozesmály tolik, že se po mě díval celý autobus. Další je Caleb Carr a obě knihy, které zatím vyšly v češtině - Psychiatr a Anděl temnoty. Naprosto úžasné detektivní příběhy ze starého dobrého New Yorku, kdy v něm ještě nejčastějším dopravním prostředkem byla drožka a vrazi se nemuseli bát něčeho takového, jako jse usvědčení pomocí otisků prstů. A protože nejsem imunní k zázračným knihám, které dokáží donutit dnešní mládež číst, musíme započítat i celou sérii Stmívání od Stephenie Meyerové nebo Odkaz dračích jezdců od Christophera Paoliniho. Dále bych mohla jmenovat Thomase Harrise s jeho Hannibalem Lecterem nebo Christiana Jacqua a jeho knihy o starověkém Egyptě. Poslední autorkou, kterou bych ráda jmenovala, je Kate Mosse a její volně navazující trilogie o katarech - Labyrint, Hrobka a Zimní přízraky. A nechci se nějak vytahovat jaká jsem sečtělá co se týče klasických autorů, ale vážně se mi líbí knihy od Ernesta Hemingwaye

Oblíbené knihy jsou třeba Zlodějka od Sarah Watersové, která mě zvraty v příběhu naprosto dostala. Mary Roachová si pro svou knihu Jak si žijí nebožtíci vybrala velice zvláštní téma a zpracovala ho s neopakovatelným humorem, který spoustu lidí asi pohorší, ale já šla s každou druhou větou do kolen. Zase na jinou notu je Cormac McCarthy a jeho Cesta. Takhle depresivní knihu jsem už dlouho nečetla a i když je kratinká, rozhodně v člověku zanechá dojem, který jen tak nevybledne. Kniha Osamělost prvočísel od Paola Giordana mě zaujala už od první věty a neodtrhla jsem se po celých 256 stran. Také mám oblíbený grafický román a to Pod dekou od Craiga Thompsona. Je to takový milý příběh o autorově dětství a dospívání. Dočetla jsem se, že se jedná o první autobiografický komix. A není žádné překvapení, že je velmi úspěšný po celém světě. Z klasiky miluju hlavně Na větrné hůrce nebo Draculu. Ale je jedna kniha, ke které se často vracím. Četla jsem ji asi milionkrát a nikdy mě nenudí. Jste zvědaví o kterou jde? Na první pohled je to vlastně obyčejná romantika. Jedná se ale o dost víc, i když se rozhodně nezabývá světovým hladomorem, nesnaží se příjít na způsob zajištění světového míru ani neřeší problémy rasismu nebo finanční krizi. Tahle moje srdcová záležitost se jmenuje Zatancuj si se mnou a napsala ji Victoria Claytonová. Jedná se o jedinou přeloženou knihu této autorky. A já vážně zvažuju sehnat si ty ostatní v originále a prokousat se jimi hezky jednu po druhé. Zatancuj si se mnou je totiž vážně skvělá, i když naprosto neznámá, kniha. Já bych třeba ráda zvýšila povědomí o ní, ale bojím se jí půjčovat i nejzodpovědnějším kamarádům. Vážně totiž nevím, co bych dělala, kdybych o ní přišla. A tady máte na záver její obálku





A nakonec článku si povězme to magické číslo, tedy počet knih v mé knihovně. ..Chvilka napětí.. Přesně 380. Že bude tak vysoké jsem nečekala ani já. Nejsou započítány dětské knihy ani knihy patřící zbytku rodiny. Jen ty, které až se jednou odstěhuju od rodičů, půjdou všechny se mnou. Tak schválně, trumfne tohle číslo někdo? A jaké jsou vaše oblíbené knihy?

0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.