Sedm knižních smrtelných hříchů

Napad mě nápad. A protože mám poslední dobou dostatek času i energie, hned jsem se do něj pustila. O co se jedná? Jednorázový článek, který bych ráda viděla proběhnout celou knižní blogosférou, ale pokud budu jediná, taky nevadí. V tomto článku by každý bloger (případně jen já) měl odpovědět na sedm otázek, založených na sedmi smrtelných hříchách (hříších?), a to podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Tak tady jsou:

Pýcha

Pýcha občas zasáhne každého z nás. Na který přírůstek ve své knihovně jste nejpyšnejší?

Já se rozhoduji mezi třemi kategoriemi. 

1) Má bakalářská práce - důvod je snad očividný

2) Pád exemplářů s podpisem - jsem pyšná na to, že vlastním podpis například Jiřího Kulhánka, nebo Christophera Paoliniho (i když ten jsem si poctivě nevystála)

3) Má reading copy Inheritance a recenzní výtisk (zatím jen jeden) - na ty jsem pyšná, protože značí, že mé skromné názory se někomu tam nahoře ve světě nakladatelství líbí natolik, že mu stojí za to vynaložit peníze a čas k zaslání takovýhle věcí mým směrem jen proto, aby si poslechli můj názor i na tohle. Není to skvělé? Je to skvělé..

Lakomství

Lakomství je mrcha. Já jsem co se týče mých miláčků hodně lakomá - nechci je nikomu půjčovat, protože mi je lidé potom poškodí nebo nevrátí a já bych za takovéhle věci nejradši vraždila. Jakou knihu byste nikdy nikomu nepůjčili, protože pro vás hodně znamená a nechcete o ni přijít?

Já zásadně nepůjčuju své Kulhánky, protože tohohle autora miluju a jeho knihy už se prostě nedají sehnat. Teda alespoň ty starší. Já vlastním ty nejnovější, takže Vyhlídku na věčnost, Stroncium, oba Noční kluby a 3. a 4. díl Divokých a zlých. První dva díly ale za boha nemůžu sehnat a Cestu krve nebo Vládce strachu už asi neseženu nikdy. Mistr sám totiž tahle svá původní díla nemá rád a odmítá povolit jejich dotisk. Alespoň se to tvrdí. Dají se sice občas sehnat na aukru nebo podobných serverech, ale za tak astronomické částky, že i kdyby mi za to stály, stejně bych na to neměla. Kulhánka tedy nepůjčuju, protože kdyby se těm knihám něco stalo, tak už je nikdy znovu nezískám. 

Závist

Panebože já jsem občas tak strašně závistivá a žárlivá. Co se týče knižní závisti taky by se našla. Existuje něco, co vy závidíte ostatním lidem co se týče knižního světa? Ať už konkrétní knihu, celou jejich obrovskou sbírku nebo prostě jen čas nebo schopnost rychleji číst..

Já opět závidím hned několik věcí. Času na čtení mám poměrně dost a na velikost své sbírky si nemůžu stěžovat, ale je tu pár věcí.

1) Opravdická knihovna - teď myslím dostatek vhodného úložného prostoru pro knihy (kdo viděl, jak mám knihy uložené já, pochopí - viz Kouzelná knihovnička)

2) Dobře zásobená městká knihovna - já momentálně bydlím v poměrně malém městě, a i když naše knihovna zdaleka není z nejhorších, je docela malá a všech novinek, které bych si chtěla přečíst, se prostě nedočkám.

3) série Mediátor - jednoduše závidím těm, kteří ji objevili natolik včas, aby vlastnili všechny díly, protože sehnat se už nedá a já bych si ji vážně chtěla přečíst, protože jsem na ni slyšela samou chválu (má městká knihovna opět zklamala)

4) recenzní výtisky - teď nemyslím to, že lidé dostávají knihy zdarma, ale to, že měli tu odvahu a to sebevědomí napsat do jednotlivých nakladatelství a nabídnout své služby. Já mám pořád pocit, že mé recenze nejsou ani zdaleka dostatečně dobré aby stály za výtisk zdarma + poštovné, prostě ne

5) návštěvnost některých blogů - můžu si kolikrát říkat, že to přece nedělám kvůli návštěvnosti, ale prostě když se podívám na svůj toplist a potom na některé vybrané blogy, ten osten závisti tam prostě je a nic se s tím nedá dělat

Koukám, že závisti je opravdu dost, ale to je prostě ta lidská povaha - toužit po všem, co člověk nemá.

Hněv

Hněvu a zloby je ve světě (i ve mě spousta). Co rozčiluje vás, co je relevantní ke knižnímu světu?

Mě rozčiluje opravdu hodně věcí ale řeknu jen pár těch nejstálejších a nejpalčivějších.

1) Kniha a film - štve mě, když je má oblíbená kniha zfilmována a film mi zážitek navždy zkazí, štve mě, když lidé soudí a kritizují knihy podle filmů a štve mě, když lidé tvrdí, že nemusí číst knihu, protože přece viděli film a tudíž ví, co se bude dít.

2) Ničení knih - štve mě, když lidé ničí knihy a to nejen moje. Když v knihovně potkám knihu různě poslepovanou izolepou, je v ní čmáráno a nebo jsou dokonce vytržené stránky, nejradši bych toho vandala našla a navždy mu zakázala veškerý přístup ke knihám.

3) Obálky Anity Blake - o tomhle jsem psala nedávno, takže jen stručně - štve mě, že nakladatelství Epocha naprosto změnilo vzhled obálek knih Laurell K. Hamiltonové, protože ty původní byly skvělé a i kdyby se jim nelíbily, tak měnit obálky celé sérii je prostě pitomost.

4) obecně - štve mě, že lidé málo čtou a na mě s knihou v ruce časou koukají jako na exota

Smilstvo

Tohle je velice zajímavý hřích. Co se smilstva týče, zajímalo by mě, kterou jednu knižní postavu (muže či ženu) byste z postele rozhodně nevykopli (případně s ním chtěli chodit a pusinkovat se někde za školou, pokud na opravdové smilstvo nemáte věk)?

Tahle otázka je hodně náročná, protože člověk musí projet všechny ty knihy, které četl alespoň poslední dobou a uvědomit si, jak kdo vypadal a jak bylo jeho chování popisováno. Já bych rozhodně brala Jean-Clauda z Anity, i když to jeho oblékání by mi asi úplně nevyhovovalo. Případně abych už s tou Anitou nebyla trapná, bych nepohrdla ani Čtyřkou z Divergence, i když mě neskutečně rozčiluje to jméno nebo Michaelem z Nebezpečné lásky, samozřejmě ze druhé poloviny knihy. Ale Jean- Claude je rozhodně favorit, protože má dvornost starých časů ale postupem doby je doplnil ve svém chování přímočarostí dneška. Protože se mi sice líbí ty krásně popsané slušné postavy mužů z knih Jane Austenové, ale co s nima, když by se styděli vám dát i jen pusu, že? 

Obžérství

Toho mám dost i ze života se svou ledničkou, ale co knihy? Trpíte knižním obžérstvím? Ať už co se týče nakupování, nebo čtení více knih najednou.

Já se svým obžérstvím nijak zvlášť netajím. Když mě chytne ta správná slina, doplněná dostatečnými fondy v peněžence, jsem schopná objednat nebo nakoupit takový balík knih, že mám pak problém donést to všechno domů a hlavně pro to najít místo. S místem se potýkám už hodně dlouho a začíná to docházet do takových rozměrů, že knihy vytlačují z mého pokoje všechno ostatní. Můj další problém s množstvím nakoupených knih naprosto skvěle vystihuje citát Schopenhauera:

"Koupě knihy by byla dobrá, kdybychom si mohli současně přikoupit i čas na její přečtení."

Co se ale týče čtení více knih najednou, tak tam mám pevnou vůli a vždy vydržím, dokud nedočtu jednu, i kdyby na mě z poličky koukala sebelákavější knížka. Zastávám totiž názor, že čtením více knih najednou bych si pak pořádně neužila ani jednu, a já se o požitek z četby rozhodně nechci připravovat.

Lenost

Ta je mým věčným problémem. Postihuje lenost i vás? Existují nějaké knihy, do kterých se vám prostě nechce, protože jsou příliš dlouhé nebo komplikované, a i když vám je všichni doporučují, ne a ne se donutit? Nebo nějaká kniha, kterou byste si i chtěli přečíst a čeká na vás na poličce, ale vždy ji přeskočíte a jdete k něčemu dalšímu?

Já osobně jsem líná jako veš. Naštěstí tahle lenost nepostihuje mé čtení. Nebo si to alespoň neuvědomuju. Žádná kniha není moc dlouhá nebo komplikovaná. Je fakt, že jsem třeba nečetla většinu školní povinné četby. To ale nebylo leností, ale mou zatvrzelostí - mě přece nikdo nebude přikazovat, co mám a nemám zrovna číst! :) Potom nečtu moc ráda většinu klasiků, protože jsou často psáni velice zvláštním jazykem a dostat se k nějaké akci trvá 2/3 knihy. V tom ale také nevidím lenost prokousávat se tím, ale spíš mou nechuť číst něco, co mě vyloženě nebaví a nezaujme už od první stránky.

Musím ale uznat, že občas jsem líná prostě číst. Když mám třeba náročnější období ve škole, kdy musím pořád jenom přemýšlet o důležitých věcech, jsem potom večer líná otevřít knihu a ještě dál namáhat mozek. Takovéhle stavy ale většinou rychle samy přejdou a já můžu ve svém koníčku pokračovat vesele dál. :)

Tak, to je mých sedm knižních smrtelných hříchů. A vážně by mě zajímaly ty vaše, takže s chutí do toho. Obrázky si vyberte, jaké chcete. Tyhle jsou jen ilustrační a abych nebyla za zloděje, oba dva jsou z deviantartu - zajíčci jsou od uživatele FrealaF a ty jednotlivé nastříhané jsou od BombayShiin. Pokud se rozhodnete napsat svých 7 knižních hříchů, prosím odkažte na tenhle článek, a hoďte mi sem do komentářů odkaz na svůj příspěvek, ať se můžu pokochat. Tak já budu čekat, jestli se někdo přidá a zatím se jdu kát ze svých hříchů, protože jsou opravdu příšerné :)