Bylo nebylo #47

28. 10. 2012

Sníh! Obvykle na úvod téhle rubriky zopakuju, jak ten čas utíká, že je další týden v háji a potom mluvím o svém čtecím postupu za poslední týden, ale víte co? Tenhle týden máme mnohem zajímavější téma. Sníh! Taky máte takovou radost? A taky vám pohled na zasněženou krajinu okamžitě evokuje Vánoce? A taky doufáte, že do pondělního rána zmizí, aby nekomplikoval člověku cestu do školy či do práce? Zimní kabát se mi totiž zatím vytahovat nechce. 
Co mě ale úplně dostalo byla situace včerejšího večera. Konec října za dveřmi, za oknem leží sníh jako by se nechumelilo a mě celý večer otravuje moucha! Dělá na mě nálety, motá se po pokoji ale nikdy nesedne na tak dlouho, abych ji mohla zabít. (Když už, tak si sedla na notebook, knížku nebo na mou hlavu, což jsou místa, do kterých nerada buším plácačkou). No je tohle normální? Asi mám holt štěstí. Ale vraťme se k tématu. Co že to momentálně čtu a z čeho vám tedy zákonitě nabídnu první tři věty? 

Rick Riordan - Percy Jackson: Bitva o labyrint

Anotace: Jmenuji se Percy Jackson... Je mi skoro 15. Svět kolem se zdá být čím dál nebezpečnějším. Tábor polokrevných už není co býval. S Lukem a Kronovou armádou hledáme cestu za jeho hranice. Vydáváme se do prastarého Daidalova labyrintu. Jdeš do toho s námi? Musím tě ale varovat, důmyslné podzemní bludiště může člověka dovést kamkoli, zmást, dohnat k šílenství a zahubit…

První věty: To poslední, co by mi chybělo o letních prázdninách, bylo vyhodit do vzduchu další školu. Jenže pak nastalo pondělní ráno prvního červnového týdne a já seděl v mámině autě před Goodeovou střední školou na Východní 81. ulici. Byl to jeden z těch mohutných paláců z hnědého kamene u East River.

No, už jsme viděli napínavější začátky Percyho, ale na druhou stranu tohle je 4. díl a tudíž se nemusí tak snažit na první větě člověka upoutat. Přecijen, do čtvrtého dílu už jdete tak nějak sami, nepotřebujete ještě lákadla navíc. Nebo potřebujete? Já myslím, že už jen ten nápis nahoře na obálce je dostatečným lákadlem a jsem rozhodně zvědavá, co zajímavého zase mé oblíbené hrdiny potká.

2 komentářů:

Lenka řekl(a)...

Přesně, taky mi sníh evokuje Vánoce. A to s tou mouchou znám, akorát, že mně zase pro změnu sedá jen na zdi, takže tam mám pár krvavých šmouh s křídly. :D

Ohana řekl(a)...

Lepší na zdi než na hlavě :D

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.