Má poslední vévodkyně - Daisy Goodwinová

17. 10. 2012

Anotace: Američanka Cora Cashová se do Anglie vydává hledat budoucího manžela z donucení – její matka se totiž nehodlá spokojit s nikým menším než baronem nebo vévodou. Když se zamiluje do toho, u kterého by to čekala nejméně – Iva, devátého vévody z Warehamu –, a posléze přijme k matčině velké radosti jeho nabídku k sňatku, netuší, jak spletitou hru plnou intrik, lží a tajemství právě odstartovala. Brilantní románový debut z Anglie konce 19. století.

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Ikar za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

Cora Cashová je velice bohatá. Často se říká, že je nejbohatší dívkou v Americe. Co ale znamená bohatství, když člověk nemá titul a s ním i zajištěné společenské postavení? Cořina matka tedy trvá na tom, že i s dcerou odjede do Evropy, aby nalezly nějakého vhodného urozeného nápadníka. Proto jsou obě nanejvýš spokojené, když Cora spadne do klína samotnému vévodovi z Warehamu, pohlednému, urozenému, ale poněkud zchudlému Ivovi a  několik týdnů na to se chystá svatba. Matka konečně získá pro svou rodinu titul, dcera našla lásku. Může být něco lepšího? Cora ale zdaleka netuší, jaké komplikace budou její pohádkový vztah provázet.
Společně s titulem totiž přichází i mnoho povinností, které se řídí přísnými britskými pravidly. Cora se snaží, seč může, ale přesto stále nachází nové a nové pro ni nepochopitelné způsoby a pravidla, na která si musí zvyknou a naučit se podle nich řídit. Pokaždé, když udělá sebemenší chybu, je velice přísně souzena. Smetánka chyby neodpouští a služebnictvo každý její přešlap ještě dlouho rozebírá. Navíc se zdá, že Ivo není takový, jako před svatbou. Každé Cořino opominutí ho dráždí a on se své ženě vzdaluje. Nebo je za tím něco víc? Tají Ivo před Corou nějaké temné tajemství? A podaří se jí přizpůsobit se anglické aristokracii a zachránit své manželství? Nebo udělala osudovou chybu?
Má poslední vévodkyně je opravdu povedená kniha. Ano, příběh se může zdát trochu klišé, ale to provedení? Bezchybné. Daisy Goodwinová dokáže přesně a do detailů popsat ducha konce 19. století, její postavy na stránkách ožívají, atmosféra vás vtáhne přímo do studených chodeb Anglických sídel a příběh se před vámi začne odvíjet sám od sebe. Právě díky stylu autorky takhle kniha poskytuje dokonalý útěk ze špíny moderní doby a téměř 500 stran uteče jako voda. S napětím budete sledovat Cořiny osudy v cizí zemi, její snahu řádně se ujmout všech svých povinností, což jí rozhodně znesnadňuje její tchýně, dvojnásobná vévodkyně Fanny. Slovní přestřelky, kde diplomacie a taktní úsměvy jsou jedinými zbraněmi, jsem četla téměř bez dechu. Krutý, ale přesto fascinující svět, ve kterém téměř nic není vyřčeno bez nějakého skrytého úmyslu a kde je každý váš krok sledován a souzen, leží přímo před vámi. Stačí otevřít Mou poslední vévodkyni a ponořit se do světa americké a anglické smetánky. Rozhodně nebudete litovat. Já můžu jen konstatovat naprostou spokojenost.


2 komentářů:

Verush řekl(a)...

Jsem ráda, že se ti knížka líbila. Já jsem ji vyhrálan a stránkách Knižního klubu a po tvé recenze se těším ještě víc na to, až si ji přečtu. :)

moira řekl(a)...

hmmm, dávám na seznam. x))

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.