Knižní povídání #1

Poslední dobou se po knižní blogosféře rozšířil jeden projekt. Jmenuje se Knižní zpověď a určitě jste si ho už všimli. Já tedy rozhodně ano, a dokonce jsem uvažovala, že bych se taky zapojila, ale pořád mě něco odrazovalo - a to většina otázek. Knižní zpověď je totiž dobrý nápad, ale podle mě špatně provedený. Spousta otázek mi tam přijde poněkud nadbytečná a některé bych ráda změnila nebo úplně smazala. A potom mě napadlo: proč vlastně ne? A tak vzniklo Knižní povídání.

Je to projekt čistě pro mě, pokud se vám zalíbí, samozřejmě se můžete zapojit, ale pokud už jste začali s Knižní zpovědí, nebude to mít moc smysl. Rozhodla jsem se totiž zpověď sprostě vykrást. Prošla jsem všechny otázky, použila to co se mi líbilo, změnila to co se mi tak moc nelíbilo a vyházela to, co mi prostě nesedělo. Chci tedy všechen kredit přiznat Fantě, která vymyslela zpověď (její projekt najdete tady). Já opravdu vycházela z jejích otázek, jen jsem si je upravila k obrazu svému. Pokud chcete využít mou úpravu nebo si vybrat své otázky ze zpovědi, klidně tak udělejte pod mým názvem a bannerem, ale rozhodně nezapomeňte odkázat na Fantu, jako původce celého projektu. A teď už s chutí do toho.

(Knižní povídání v mé úpravě má pět dílů a mnohem méně otázek. Otázky jsem psala pro sebe, tudíž jsou směrované na dívku, ale to jen proto, že je mnohem jednoduší napsat otázku v jedné osobě - zkoušela jsem to udělat univerzální, ale to je prostě příliš práce, tak se snad nikdo neurazí)

1. Předpokládejme, že čteš ráda, ale co lidé kolem tebe? Máš v rodině a mezi přáteli hodně čtenářů, nebo jsi světlá výjimka?

Moji rodiče hodně četli, když jsem byla mladší, stejně tak moje starší sestra, ale postupně jim ubývalo času, až jsem zbyla jenom já. Mezi přáteli moc čtenářů nemám, ale nějací se najdou. S těmi potom můžu rozebírat co jsem právě přečetla, případně doporučovat a nechávat si sama poradit.

2. Jak ses ke čtení dostala? Četli ti rodiče nebo sis ke knihám našla cestu sama?

Rodiče mi rozhodně četli pohádky, když jsem byla malá, potom jsme četli i společně, abych trénovala do školy a myslím, že už jenom fakt, že oni sami dřív hodně četli, ve mě tu lásku ke knihám trochu zasel, ale rozhodně to nebylo tak, že by mě do čtení nějak nutili.

3. Uměla jsi již před školní docházkou číst? Jakou knihu jsi přečetla jako první?

Před první třídou jsem číst neuměla, pamatuju si, že z celého ročníku to uměla jenom jedna dívka a všichni se jí za to smáli, jaká je šprtka (děti jsou někdy kruté). Ale když jsem se naučila číst, vždycky jsem chtěla číst sama. Pamatuju si některé knížky, které jsem četla už bez pomoci, ale ta první byla myslím Kvak a Žbluňk od jara do Vánoc.

4. Jaká je tvoje nejoblíbenější kniha z dětství?

Nejsem si jistá, ale ty, které nejvíc utkvěly v paměti jsou O statečném skřítku Drnovci nebo O statečném Cibulkovi.

5. A co druhý stupeň základní školy?

V té době už naplno uhodil Harry Potter a živě si pamatuju to netrpělivé čekání na další díl a potom rvačky se sestrou, kdo bude číst jako první, takže musím říct asi jeho.

6. A na střední škole, popřípadě vysoké?

Na střední škole jsem objevila kouzlo Zatancuj si se mnou a od té doby je to má nejoblíbenější kniha, takže asi tak.

7. Jak se měnily tvé oblíbené žánry?

Hodně. Jako asi každý jsem začala pohádkami, potom od nich k dobrodružným knížkám o dětech (některé fantasy, některé ne), v pubertě jsem přešla k románům o koních a dívčím románkům (hlavně Lenka Lanczová), potom jsem objevila krásu starověkého Egypta, který mi vydržel hodně dlouho a od něj už to bylo k historické beletrii, později i romantické, detektivkám, sci-fi a fantasy až po společenské romány. Dalo by se říct, že z fikce čtu prakticky všechno, kromě knih s válečnou tématikou a hororů.

8. Museli jste ve škole mít čtenářské/kulturní deníky?

Ano, nevím ve které třídě to začalo, ale čtenářský deník jsme si museli psát ručně do sešítku co si pamatuju, tak minimálně celý druhý stupeň a potom na střední jsme měli kulturní deníky. Ten jsem psala většinou na počítači a jeho vedení mě vážně bavilo. Na začátku byly knihy z povinné četby a potom veškerá kultura, ke které jsem se dostala, takže divadlo, koncerty, výstavy, muzea, hrady a zámky, mám tam dokonce i vstupenky na maturitní plesy. Mám tam vstupenky, programy, všechno možné a vedu si ho doteď, protože je to dobrý způsob, jak si všechno zapamatovat.

9. Doporučovala vám učitelka nějaké knihy?

Učitelka na češtinu se spíš soustředila na povinnou četbu, kterou jsme měli také až do konce střední školy, ale na střední jsem objevila společný zájem s naším třídním a potom jsme si často doporučovali a půjčovali navzájem knihy.

10. Máš ráda povinnou četbu?

Povinnou četbu jsem vždycky nesnášela a musím se přiznat, že většinu jsem ani nečetla. Vždycky jsem ty referáty postahovala různě z netu a zkombinovala jich několik, takže to nebylo tak poznat. Teď se ale snažím najít lásku ke klasické literatuře a musím říct, že některá za to opravdu stojí, ale všechny ty ruské realisty a rádobyspisovatele píšící ve stylu jako je dadaismus nebo magický realismus asi budu navěky nenávidět.

Tak to je poslední otázka první části. Doufám, že se vám líbila a doufám, že se na mě Fanta nebude zlobit, protože se vážně nesnažím nic ukrást nebo jí její projekt nějak hanit. Jen se mi v téhle úpravě líbí víc.