Vlny zmítané smrtí - Carrie Ryanová

Anotace: Volné pokračování hororové romance Les rukou a zubů. Gábi vede klidný život v bezpečí svého městečka u moře, za hradbou. Nechává přátele snít o Temném Městě na pobřeží a sama vše jen pozoruje z majáku. Nic jiného než domov nikdy nepoznala. Nic jiného ke štěstí ani nepotřebuje. Ale život po Návratu nemůže být bezpečný. Existují nebezpečí, která ani hradba nezastaví. Gabrielina matka si myslela, že svá tajemství nechala v Lese rukou a zubů, ale tajemství v jejich světě nezůstávají pohřbena – stejně jako mrtví. Gabrielin svět se začíná hroutit. Jeden večer za hradbou… Jeden kluk, kterého Gábi znala odjakživa, a jeden zahalený tajemstvím… Jeden okamžik nepozornosti, a půlka Gabrieliny generace je mrtvá, druhá půlka uvězněná. Gábi ví jediné: Jestliže má ještě doufat v budoucnost, musí se postavit lesu z matčiny minulosti.

Vlny zmítané smrtí mě opravdu zklamaly. Hlavní hrdinkou je Gábi, dcera Mary z Lesu rukou a zubů. Gábi žije se svou matkou na majáku na okraji města Vista, kde je všechno jiné, než v malé vesničce, kde Mary vyrůstala. Zombie jsou trvalou součástí Gábrielina života, ale hradby kolem města jsou pevné a těch pár, které moře vyplaví na pláž pod majákem vždy zabije její matka, než se vůbec stihnou stát hrozbou. Gábi tedy žije v relativním bezpečí a drží se jediného pravidla - zůstat za hradbami města. Tedy alespoň do osudového večera, kdy jí kamarádi přesvědčí, aby s nimi šla do zábavního parku.
Mělo by tam být bezpečno, park sice není hlídaný milicí, ale je oplocen ještě z doby, kdy ho Vista udržovala v chodu a mudo (tak ve Vistě nazývají zombie) by se tam neměli dostat, takže se Gábi nechá přesvědčit, aby šla také. Nemůže se přece nic stát, tvrdil chlapec, kterého milovala. Chlapec, který je teď nakažený smrtelnou infekcí a čeká v ruinách parku na smrt. Jediná Gábi se odsud dostala zpět do bezpeční bez následků - není nakažená ani zatčená a je teď na ní, Catchera najít a postarat se o něj, být s ním v posledních hodinách před smrtí. Její život už nikdy nebude takový, jaký byl. Rozhodně ne po tom, co v ruinách potká Eliase. Kdo je Elias, odkud pochází a proč říká zombie nečistí? Podaří se Gábi najít Catchera? Je pro něj ještě naděje?
Vlny na Les navazují opravdu jen velice volně. Kdybyste se rozhodli Les přeskočit, mám pocit, že by se nic nestalo (jen byste přišli o opravdu dobré počtení). Spoustě lidem se druhý díl líbí mnohem víc než první, ale já musím být zase něco extra. Mě se totiž Vlny zmítané smrtí do víc jak poloviny vůbec nelíbily. Nemohla jsem se začíst, děj mi přišel nudný, hrdinka hloupá a protivná a vůbec jsem měla chuť tuhle knihu prostě zavřít, vrátit do poličky a zapomenout na ní. Na prvním dílu se mi opravdu líbilo právě to neustálé ohrožení zombie. Nenazvala bych ho sice hororovou romancí, ale byl opravdu dobrý a zombie mu dodávaly šťávu. Ve Vlnách se sice vyskytují také, ale většinou nejsou přímou hrozbou a pokud ano, hrdinka s nimi přijde do styku, protože se tak sama rozhodla.
Celá první polovina je tedy dost o ničem (alespoň pro mě) a číst pořád dokola Gábiny pocity strachu, nejistoty, vyznání lásky ke Catcherovi, zase strachu a nemůžu zapomenout na sebeobviňování a hledání své identity, které vede k další nejistotě a strachu, mě prostě nebavilo. A dokonce i potom, co se děj konečně trochu rozjede se tu pořád vyskytuje stejný nešvar, jako v prním dílu: Gábi, Elias a Catcher, oba dva ji nejspíš chtějí, ale zase na druhou stranu ji odstrkují a ona sama neví, kterého vlastně chce, takže se líbá a drží za ruce s oběma a přitom všem pořád přemýšlí, který je pro ni ten pravý. Vážně to tam muselo být? Nemohl prostě Catcher umřít hned na začátku a Elias převzít jeho unikátní roli? Nebylo by pak všechno jednodušší? Mě by to tak rozhodně vyhovovalo, protože pak by se Carrie mohla při psaní soustředit spíš na ty akční a opravdu zajímavé scény a vynechat všechno tohle filosofování o lásce a smyslu života. Za tyhle nešvary (špatný začátek a neustálé řešení pocitů mezi hlavními hrdiny) musím strhnout hned několik bodu ze stupnice hodnocení a chudák druhý díl tedy končí na pozici slabého průměru. Je to věčná škoda, ale nedá se nic dělat. Mám pocit, že si čtení třetího dílu opravdu hodně rozmyslím.