Bylo nebylo #14

Má jediná pravidelná rubrika je opět tady. Konečně jsem se dostala k přečtení Černobílého světa a nebýt zkoušky z Etiky, zhltla bych ho na jeden zátah. Ale né, já musím být zodpovědná a číst jen kousek večer nebo ve vlaku, abych si svou hlavinku nezahlcovala momentálně nedůležitými informacemi. Takže:

Kathryn Stockettová - Černobílý svět

Anotace: Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 50. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích. 

První věty: Mae Mobley se narodila v srpnu 1960 v neděli brzo ráno. Takovejm říkáme kostelní děti. Já se starám o bílý děti, k tomu ještě vařím a uklízím. Už jsem jich za život vychovala sedmnáct. Umím je uspat, utišit a posadit na nočník dřív, než jejich mámy ráno vyleou z postele.

Tak tady máte anotaci a první odstavec téhle skvělé knihy. A uvědomuji si, že obvykle to bývají první tři vety, ne odstavec, ale když ona Aibileen na začátku říká samé krátké a efekt jejích slov vyzní až ve čtvrté a páté větě.