Suzanne Collins - Vražedná pomsta

9. 1. 2012

Anotace: Jste hladoví po dalším strhujícím čtení? Napínavý příběh dobrodružství, útlaku a romantiky pokračuje! Katniss dosáhla vítězství v Hladových hrách aktem vzdoru proti všemocnému Kapitolu a jeho krutým pravidlům. Katniss s Peetou očekávají pomstu mocných. Překvapivé výsledky zápasu v drsné reality show však povzbudily obyvatele země Panem, aby se postavili k odporu, a v krajích se formuje odboj. Podaří se zabránit krvavému střetnutí, jehož důsledky by byly víc než hrozivé?


 Znáte ten pocit, když dočtete knihu a sice jste si naprosto vědomi, že poslední slova máte přímo před sebou, ale vy se s tím nechcete smířit, protože prostě potřebujete víc? A tak chvíli zoufale civíte na poslední stránku, jestli se tam náhodou něco neobjeví, potom zkoušíte listovat ještě těma posledníma stránkama, kde už samozřejmě k ději nic nového neobjevíte. A tak se postupně smíříte s tím, že budete muset počkat na další díl.
Tak přesně takhle jsem se cítila já. Tyhle knihy prosím doporučuji číst jen na vlastní nebezpečí, protože člověk chce víc a víc. Další a další. A vážně si nedovedu představit, až už nebudu mít další díl někde v záloze. Teď jenom musím počkat, až si ho budu moct koupit. Ale až přečtu i ten, a nebudu mít tu naději, že Katniss ještě uvidím, co budu dělat potom?
Jinak tedy ke druhému dílu Hunger games. Myslím, že mé hodnocení je docela jasné - úžasné, geniální, skvělé. Zase jsem si poplakala, vyjekla několikrát překvapením i jsem se zasmála. Prostě naprostá spokojenost.
Jen jednu věc bych vytkla. Ten konec. A né, tu skutečnost, že to skončilo napínavě a já chci další a nemám. Na konci mi vadí, že mi přišel takový uspěchaný. (Tady bude takových spoilerů, že vážně nedoporučuju pokračovat, pokud jste to nečetli) Vždycky všude popisuje div ne každý stromeček i s přesným počtem listů, které na něm rostou, a na konci najednou bum, aréna vybuchla, vznášedlo vyzvedlo mrtvoly i nemrtvoly. Pak se probudí, jde zabít Peetu, najde všechny ostatní. Vzpoura, 13. kraj je, 12. kraj není a konec. Nevím, zdálo se mi to takové nedopropracované. Jako by to ona zvládla ještě lépe napsat, ale musela už knihu odevzdat, a prostě to nestihla k naprosté dokonalosti. Možná se pletu. Možná to ani nebylo uspěchané, jen já jsem kvůli tomu napětí četla tak rychle, že jsem kousky nestíhala vnímat. I to se mohlo stát. Jinak spokojenost naprostá. A teď honem někoho okrást, abych mohla zaběhnout do knihkupectví pro Sílu vzdoru.

0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.