Mike & Molly

(2010)

Popis z CSFD: Policista Mike a učitelka Molly se setkávají v podpůrné skupině na hubnutí. Molly má věčně zhulenou sestru a matku, která je přesvědčená, že Molly má jen těžké kosti. Mike má parťáka se spoustou návrhů, jak by si měl Mike najít přítelkyni.

Sebere Mike dost odvahy, aby pozval Molly na rande?

I přes nízké hodnocení mám tenhle seriál ráda. Jedná se o klasickou vztahovku s velmi omezeným obsazením, celkem je tam asi 8 stálých postav a pes, ale zábavy si užijí dost na dvě celé série. Celý příběh se točí právě kolem dvou prostorovně výrazných lidí, kteří se snaží zhubnout, a zároveň najít lásku. Alespoň to druhé se jim daří a my sledujeme, jak se jejich vztah vyvíjí. Mike obvykle něco podělá a musí to napravovat, aby Molly neutekla za lepším. Mikův parťák Carl vše doprovází svými dobře míněnými radami, které ale málokdy skutečně pomohou. Koho v tomhle seriálu opravdu miluju je právě Carlova babička, u které stále ještě bydlí, a která je naprosto úžasným stereotypem postarší černé ženy, nábožensky založené, která vždycky ví co říct, aby navedla Mika správným směrem a pro vtip na účet Carla nejde daleko. 

Tenhle seriál je mi velmi sympatický, protože jako jeden z mála ukazuje, že láska a role v televizi nejsou jen pro hubené a krásné. Že trochu té lásky si zaslouží každý. Na nic si nehraje, z tloušťky si dělá pravidelně legraci a nikoho neuráží. Jen mě trochu mrzí ty komentáře na csfd, nadávající na tlusťochy a předpovídající hlavním postavám infarkt.

Anotace: Vlkodlaci z Mercy Falls se vracejí. Teď, když se Grace a Sam našli, musí bojovat, aby mohli zůstat spolu. Pro Sama to znamená zúčtovat s minulostí, pro Grace vyhlížet budoucnost, která je čím dál nejistější. Do jejich příběhu však nečekaně zasáhne nový vlk jménem Cole, který bojuje se svými vnitřními démony a už navždy chce zůstat ve vlčí kůži. Sam si naopak stále nemůže zvyknout na svou lidskou podobu. Tolik se bojí, aby nepřišel o své nové štěstí s Grace. Jenomže netuší, že v Grace, uvnitř jejího těla, roste hrozba, která je může o jejich štěstí připravit... Bude láska dost silná na to, aby se poprala s osudem? Můžeme se vyhnout tomu, kým jsme?

Nemyslela jsem, že je to možné, ale Maggie mě skutečně překvapila. A příjemně. Takovýhle zvrat situace jsem nečekala. Možná jsem tak naivní, možná Maggie není tak průhledná a nebo je to možná proto, že se snažím předem nepřemýšlet nad dalšími zápletkami knih. Každopádně mi zase uchystala dočítání naprosto bez dechu, kdy jsem se od knihy odtrhla jen kvůli úkonům nezbytným pro život nebo osobní hygienu.
Tentokrát se o vyprávění dělí 4 postavy - Grace a Sam samozřejmě zůstali, ale přidala se Isabel a Cole. Colea jsem neměla moc ráda, zvlášť ty chvíle kdy se vracel do své minulosti a vyloženě se vyžíval v popisu toho, jaký byl hajzl. Nejradši bych k němu přišla a propleskla ho, aby se vzpamatoval. Neustále se litoval, říkal, jak chce umřít a na nic nemyslet. To mu nedošlo, že každý člověk ve svém životě zažívá bolest? Většina se ale oklepe, vyrovná se s tím a jde dál. Cole se choval jako strašný slaboch. To mě rozčilovalo, ale do celého vyprávění to patřilo a posouvalo ho to dál, takže tuhle otravnou postavu Maggie odpustím. Co ale neodpustím argu, je nazelenalý tisk. Bolely mě z něj oči, ze začátku i trochu hlava a navíc mě kamarádka považovala za šílence, když jsem jí řekla, že je ta kniha vytištěná zeleně. To jediné mě taky drží od okamžitého otevření dalšího dílu. Leží tu přede mnou na stole, ale ta myšlenka na červené písmo mě nijak zvlášť neláká. Navíc bych taky měla místo čtení dělat na své vlastní knížce, která má být za měsíc hotová a za další měsíc jít do tisku, ale do jejího dokončení zbývá ještě mnoho hodin práce. Teď samozřejmě nemluvím o skutečném veledílu krásné literatury, ale o své bakalářské práci. Co bych dala za to, kdybych dokázala napsat opravdovou knihu. Momentálně to nevypadá, že bych mohla dodělat ani tu bakalářku.

Hříšný tanec

Dirty dancing (1987)

Oficiální popis distributora: Píše sa rok 1963. Beatles v USA ešte nie sú známi a diskotékam kraľujú latinsko-americké tance. Do letoviska horského hotela prichádza na prázdninový pobyt 17-ročná Frances, prezývaná Baby, so sestrou Lisou a rodičmi. V hoteli sa tancuje úplne iný tanec než na aký je Baby ako dievča zo "slušnej rodiny" zvyknutá - tzv. dirty dancing (hriešny tanec). Baby sa zoznámi s tanečným inštruktorom Johnnym a prežije nielen svoju prvú lásku, ale aj premenu zo škaredého kačiatka na sebavedomú mladú ženu.

Jak já tenhle film miluju. Musela jsem ho vidět aspoň třicetkrát, ale stejně to není dost. Už od prvních titulků, kdy přes černobílé scény jede růžové písmo, vás chytne a nepustí. Od tohohle skvělého začátku je to smršť úžasných scén, a těžko vybírat jednu oblíbenou. Nechci tady popisovat co se ve filmu děje, protože jestli ho někdo nezná, nezaslouží si žít a měl by to okamžitě napravit. Beze všech pochyb dostává Dirty dancing plný počet, tedy *****. 

Jinak rozhodně doporučuju přečíst si zajímavosti o filmu na csfd. Několik jich tady uvedu:

Když se Patrick Swayze dozvěděl, že jeho hereckou partnerkou bude Jennifer Grey, chtěl okamžitě z filmu vycouvat. Nepadl si s ní totiž vůbec do oka, když se natáčel film Rudý úsvit.

Ačkoli Jennifer Greyová zdaleka netančila před kamerou poprvé, Patrick Swayze později tvrdil, že scény kdy Johnny učí Baby tančit základní taneční kroky, vůbec nebyly hrané; musel prý Jennifer učit doopravdy.

Zcela spontánně vznikla mj. scéna, v níž Johnny stojí Baby za zády a nechává svou ruku zlehka sklouznout podél jejího těla. Jennifer při natáčení několikrát zkazila záběr, protože byla nesmírně lechtivá a pokaždé vyprskla smíchy. Režisér Emile Ardolino nakonec tyto „nepovedené“ pokusy zařadil do hotového filmu. Velmi autenticky v nich působí zejména otrávený výraz Patricka Swayzeho.

Jennifer Grey dělaly velké problémy milostné scény. Nechtěla líbat Patricka Swayzeho na ústa. Režisér už její upejpání nevydržel a řval na ní, ať zavře oči a myslí přitom na svého kluka.

Těžko uvěřit, že se ti dva ve skutečnosti neměli rádi. Už několikrát jsem se při filmu pokusila zahlédnout tyhle jejich skutečné emoce, ale nic na nich není znát. Byli to opravdu dobří herci :)

Úžasná giveaway

BOX of BOOKS na Bookish

 

Obrovská giveaway, ve které jeden člověk dostane krabici plnou knih v angličtině - celkem je jich 16. Spousta možností pro extra vstupy, ale také obrovská konkurence, takže se do toho pusťte a hodně štěstí všem :)

Terry Pratchett - Barva kouzel

Anotace: Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety. 

Vzdávám to. Po dlouhé době musím uznat porážku. Škoda je, že se jedná zrovna o Zeměplochu. Nehodlám to s ní vzdát úplně. Vezmu si jí ještě do vlaku a uvidíme, když mě nebude nic rozptylovat, jestli se nedokážu začíst a dokončit i druhou polovinu. Myslela jsem, že když už jsem přečetla dva díly, někde ze středu celé série, budou se mi líbit všechny. Teď si jen říkám, jestli se třeba nebude kvalita postupně zlepšovat s počtem knih. Třeba se Pratchettovi nepovedla první tak úplně dokonale, ale časem na to přišel. Nebo kvalita prostě kolísá. Navíc ty dva byly o městské stráži, zatímco tahle je o Mrakoplašovi.

Každopádně ze čtyř částí, na které je kniha rozdělená jsem přečetla první dvě. A mám dost. 

Chvílemi to připomíná stylem psaní Douglase Adamse a Stopařova průvodce po galaxii, až na to, že není ani zdaleka tak vtipná a rozhodně není tak čtivá. Prostě jedno velké zklamání. Zvlášť po prohlášení na zdaní straně, že se jedná o "nejšťavnatější a nejoriginálnější fantasy od doby, kdy vyšla kniha stopařův průvodce po galaxii". Jak říkám, zkusím to s ní ještě jednou, ale rozhodně ne teď, kdy mám po zkouškovém, kratičké prázdniny přede mnou a na výběr tolik skvělých knih. Nechci se nutit čist něco, co mě prakticky vůbec nebaví.

Amélie z Montmartru

Le Fabuleux destin d'Amélie Poulain (2001)

Oficiální text distributora: Amélie žije v pařížské čtvrti Montmartre, která je světem sama pro sebe. Je číšnicí v místním bistru, nakupuje u místního zelináře, zdraví sousedy jako na malém městě. V jejím životě se nikdy neudálo nic zvláštního, až na matčinu kuriózní smrt, nad níž Améliin tatínek stále truchlí. Amélie by asi zůstala smířená se svým osamělým údělem, kdyby jednoho dne neobjevila ve svém bytě ukrytý poklad v podobě staré krabice s památkami na dětství někdejšího nájemníka. Nejenže se Amélie rozhodne po letech doručit krabici jejímu majiteli, ale dospěje současně k poznání, že může pomáhat zlepšit a napravovat okolní svět. Když pak jednoho dne objeví člověka sbírajícího u nádražních fotoautomatů zahozené podobenky cizích lidí, Amélie se zamiluje. Trvá to ale ještě nějaký čas, než se seznámí s Ninem a než mu dovolí rozšifrovat její tajemné zprávy.

I když se seznam filmů, které chci jednou vidět neustále prodlužuje, rozhodla jsem se zase vrátit k Amélii. Takhle kouzelný film totiž jen tak nenajdete. Všechny postavy, které se zde objeví jsou neuvěřitelně výstřední, ale zdají se také strašně skutečné. Podobné lidi přece potkáváte na ulici, ne? Jen si jejich zvláštnosti na první pohled nevšimnete, protože ty jsou velmi dobře skryté. Celý příběh je navíc doplněn úžasným soundtrackem a člověk si jen přeje, aby mohl v takovéhle vesničce uprostřed velkoměsta žít také. Ale nejde jen o to místo, jde o atmosféru, kterou mu dodali tvůrci úžasné Amélie. Cokoliv co zde můžu říct se ale nevyrovná jednomu komentáři na CSFD. Jedná se o komentář uživatele Tyler a já si ho tady bez dovolení půjčím:

Bylo 15. listopadu 2002, 20 hodin 47 minut a 31 vteřin, na ulice se začal hebce snášet první sníh, vzduch byl chladný, vločky studily na tváři a starý bělovlasý muž marně zápasil s deštníkem. V téže vteřině drobná dívka rozezněla smíchem celé foyer kina Centrál tak hlasitě, až trojice nedaleko stojících lidí otočila hlavy jejím směrem. Stále v ten samý moment policejní hlídka před kulturním domem Střelnice zvědavě pozorovala skupinku mladíků opakujících si nové taneční kroky. Ve stejný okamžik stínil mohutný dub odcházejícím divákům výhled na Baťkovo náměstí a jen jedna pouliční lampa blikotavě osvětlovala místo pod stromem, kde zatoulaný pes hladově očichával odhozený obal od svačiny. V tutéž vteřinu ve čtvrtém patře činžovního domu č.p. 833 v Nerudově ulici si malý David zakryl peřinou hlavu, aby tatínek, který zrovna nakoukl do jeho pokoje, nepoznal, že ještě nespí. A v té samé chvíli si Vladimír Endresl, devatenáctiletý snílek jenž má rád zvuk nárazů kapek deště do okna, uvědomil, že "Amélie z Montmartru" si právě našla místo v jeho srdci...

Kdo Amélii nikdy neviděl, okamžitě doporučuju nápravu. Tenhle film nemůžete propásnout. Kdybych mohla, dala bych jí hvězdiček třeba milion, ale mé možnosti jsou omezené, takže se budu muset spokojit jen s pěti.

Kathryn Stockettová - Černobílý svět

Anotace: Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 50. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeter s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích. 

 Právě jsem dočetla a musím říct, je to úžasná kniha. Poslední stránky jsem četla jedním dechem a loučení s Mae Mobley jsem obrečela tak, že jsem chvíli neviděla na písmenka. I když je tenhle konkrétní příběh fikce, podobné a horší věci se děly ještě docela nedávno. Dneska nám přijde naprosto hloupé, že by člověk s tmavou pletí měl být považován za špinavého a nehodného společnosti bílých lidí, ale tehdy to nebylo absudní. Byla to každodenní realita a Kathryn Stockettová ji dokázala úžasně popsat. Naprosto autenticky vyznívají nejen části slečny Skeeter, ale i obou černošských hospodyň. Nedokážu si představit, jak těžké muselo být snažit se vžít do jejich života, podívat se na svět z jejich úhlu pohledu, když přesně tohle muselo být bílému dítěti vychovávanému v té době zakazováno. Ale Kathryn to dokázala s velkým citem. Popsala vzájemnou lásku i nenávist, která vlastně vůbec nesouvisí s tím, jakou barvu má vaše kůže, ale s tím, jaký je člověk uvnitř. 

Rasistů se i dnes najde hodně, ale zvláštní je, že neexistuje bestseller, který by mluvil o tom aktuálnějším rasismu, proti romům. Té se nejspíš dočkáme za dalších padesát let, až si lidé budou ťukat na čelo, jak mohla vůbec kdy existovat nenávist vůči někomu jen na základě jedné charakteristiky, a to navíc takové, na kterou člověk nemá vliv, ani kdyby vážně chtěl. 

Jen ještě musím říct, že skutečně nenávidím ten nápis přes obálku. Koho zajímá, že se jedná o bestseler? Přeci tu knihu nečtu proto, že se hodně prodává, ale proto, že jsem na ní slyšela dobré ohlasy. Kdyby se to aspoň dalo sundat..

Cougar town

(2009)

Popis z CSFD: Jules Cobb (Courteney Cox) je rozvedená čtyřicátnice, vychovávající sedmnáctiletého syna Travise (Dan Byrn), která marně hledá muže ve svém věku. Štěstí má však jen na mladší milence a jejím hlavním problém je pravděpodobně fakt, že bez rozmýšlení ihned řekne, co ji napadne, čímž se utápí v stále trapnějších a trapnějších situacích, které jejímu synu a celému okolí jen ztrpčují život. Přivítejte Jules Cobb - co na srdci, to na jazyku.

Jedna z dalších skvělých dvacetiminutovek. Začalo to původně sice jako stěžování si na život rozvedené čtyřicátnice, ale naštěstí jsme se od popisování slastí a strastí svobodného života dostali ke klasické vztahovce, které rozhodně nechybí vtip. Jules je neuvěřitelně ukecaná a vážně se nedrží v normálních hranicích slušnosti. Její exmanžel je věčný snílek. Nejlepší kamarádka Ellie bydlící ve vedlejším domě je zase mrcha k pohledání. Její manžel je takový podpantoflák, až je mi ho občas líto. Julesin syn Travis je zrovna ve věku, kdy si vybírá vysokou školu a snaží se jen vyrovnat s hrůzou střední školy a rodičů, kteří ho každý svým způsobem vždycky dokáží ztrapnit. (Jules nemá filtr a Bobby nepozná trapnou situaci ani kdyby ho kousla dozadku). Navíc Travis řeší klasické klukovské problémy s holkama. Julesina spolupracovnice je zase typická bláznivá party girl, která se nebojí nosit vyzývavé oblečení, a sebevědomí má na rozdávání. A kroužek nám uzavírá Grayson, soused přes ulici, který je všechny nejdřív považuje za naprosto šílené. Je taky rozvedený, ale do postele si tahá jednu 20 letou holčičku za druhou a nevypadá, že by hodlal na tomto stylu života něco měnit. Jules ho ale postupně zatáhne do své skupinky kamarádů a trochu ho napraví. 

Tenhle typ seriálu i humoru se mi moc líbí, takže Cougar town má za **** a vážně doufám, že neskončí u pouhých dvou sérií.

Mimochodem, nevím, jestli to takhle skutečně někde funguje, ale vážně bych chtěla mít někde poblíž pláž a jít tam na celý den s partou kamarádů.

Včera jsem si procházela své starší články a jeden z prvních (Oblíbené knihy) mě inspiroval k vytvoření mého vlastního meme. O co jde? I když ráda čtu nové knihy, které mě překvapí a jsou napínavé, je spousta knih, ke kterým se vracím. Čtu je pořád dokola. Vím, že spousta lidí čtení knih znovu považuje za ztrátu času, který by mohli využít ke čtení dalších a dalších knih. Já jsem se ale už smířila s tím, že rozhodně za svůj krátký lidský život nepřečtu všechny skvělé knihy, které existují. Čtení stále nových knih je sice fajn, ale když narazím na nějakou opravdu skvělou, nechci jí jen odložit na poličku spolu s ostatními a nechat jí tam. Chci si jí vychutnávat znovu a znovu.

A přesně pro lidi, jako jsem já vzniká tohle meme. Půjde o to, každou první středu v měsíci zveřejnit článek o knize, ke které se rádi vracíte. Může to být dětská kniha, dívčí románek, nebo třeba světová klasika. To je mi jedno. V každém příspěvku chci vidět obálku, anotaci, rok vydání, potom klasickou recenzi a na konec pár slov o tom, proč vás zrovna tahle kniha tak uchvátila. Pokud si dokážete vzpomenout, zajímalo by mě i jak jste se k ní prvně dostali. Někdo vám ji doporučil? Sama vás zaujala? Nebo to byl dárek?

Rozhodla jsem se vytvořit meme, a ne jen vlastní pravidelnou rubriku, protože mi přijde, že většina memes (nebo mem, memí?co já vim, jak se to skloňuje) mi přijde jako taková výplň blogů, která člověku o blogerovi nic neřekne. Je sice hezké, že opíšete dvě náhodné věty z náhodné knihy, nebo mi sdělíte svůj názor na obálku knihy, ale přijde mi to, jako takové zabíjení času. Nemáte ještě přečtenou knihu na další recenzi, ale nechcete nechat blog další dva dny prázdný? Strčte tam meme. Ale přijde mi, že tohle mé by mohlo alespoň mě říct něco víc o vás. Protože knihy čteme všichni, ve většině titulů se blogeři shodují, ale ty, které zaujaly přímo vás? To je něco jiného. 

Vzhledem k nižší návštěvnosti mého blogu, nepředpokládám, že by se hned ujalo, ale tady je linkovač, kdyby se chtěl přecijen někdo přidat:

A proč zrovna první středu v měsíci? Mám totiž špatnou pamět a přijde mi, že ty cvičné poplachy vždycky ve 12 hodin mi tenhle příspěvek třeba připomenou.

Takže 1.2. se můžete těšit na můj první příspěvek do Knih, ke kterým se vracím. :)

(obrázek použitý na vytvoření buttonku je od uživatelky Senderosolvidanos na deviantart.com)

Bylo nebylo #14

Má jediná pravidelná rubrika je opět tady. Konečně jsem se dostala k přečtení Černobílého světa a nebýt zkoušky z Etiky, zhltla bych ho na jeden zátah. Ale né, já musím být zodpovědná a číst jen kousek večer nebo ve vlaku, abych si svou hlavinku nezahlcovala momentálně nedůležitými informacemi. Takže:

Kathryn Stockettová - Černobílý svět

Anotace: Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 50. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích. 

První věty: Mae Mobley se narodila v srpnu 1960 v neděli brzo ráno. Takovejm říkáme kostelní děti. Já se starám o bílý děti, k tomu ještě vařím a uklízím. Už jsem jich za život vychovala sedmnáct. Umím je uspat, utišit a posadit na nočník dřív, než jejich mámy ráno vyleou z postele.

Tak tady máte anotaci a první odstavec téhle skvělé knihy. A uvědomuji si, že obvykle to bývají první tři vety, ne odstavec, ale když ona Aibileen na začátku říká samé krátké a efekt jejích slov vyzní až ve čtvrté a páté větě.

(2006)

Popis z CSFD: Seriál Lucky Louie vypráví příběh jedné obyčejné americké rodinky s ještě obyčejnějšími starostmi. Mechanik Louie, zdravotní ošetřovatelka Kim a jejich dcera Lucy se denně potýkají se svými příbuznými, sousedy či nejlepšími přáteli bez jakýchkoliv okolků. Jste opravdu připraveni kouknout se na šťastnou americkou rodinku?

Jedna z opravdu povedených dvacetiminutovek. Dokonce vás před začátkem upozorní, že je seriál natáčen před publikem. Není to ale klasický americký sitcom. Tenhle si nebere servítky. Nesnaží se vám vnutit lidi s dokonalými životy, kteří i když nemají dobře placenou práci si mohou dovolit vysedávat celý den v kavárně (Přátelé), chodit každý večer chlastat s kamarády a každý den na oběd (Sex and the city) nebo prostě si každý den objednávat donášku jídla (každý americký seriál). Protože vážně, buď tam mají pizzu, čínu a podobné lahůdky extrémně laciné, nebo mě v každý film a seriál zkouší naštvat. 

Tohle je o rodince, kde oba rodiče pracují, pravděpodobně za minimální mzdu. Každý měsíc se rozhodují, které účty musí nutně zaplatit. Večer venku s kamarády je pro Louieho svátek a Kim si nemůže ani dojít k holiči. Baví se o každodeních problémech, včetně sexu, protože i když je hezké dívat se na sex jako na výraz lásky dvou zamilovaných lidí, ve skutečném životě ho vetšina snad bereme mnohem pragmatičtěji. A baví se tak, jak jim zobák narost. Žádné vypípávání sprostých slov. Žádné úpravy scénáře, aby autoři náhodou někoho nepohoršili. Prostě na férovku život normálních lidí. K tomu se samozřejmě přidá pár groteskních postaviček jako Jerry a Rich a samozřejmě nevychovaná dcerka Lucy. Celkem zde potkáte asi 10 stálých postav a několik procházejících.  Prostě taková milá komorní šou. Bohužel má celkem jen 13 dílů. Což je na jednu stranu velká škoda, ale zase oceňuju, že tvůrci nenatahovali zápletku donekonečna, jak se to u seriálů často stává. Za mě dostává Lucky Louie **** a ráda se na něj zase jednou podívám. 

Mimochodem, co je to s Pamelou Adlon? V tomhle seriálu se baví s manželem o tom, že mu strčila při sexu prst do zadku, v Californication taky, trochu se bojím pátrat po dalších seriálech s touhle milou herečkou. 

A i když mě tenhle seriál hodně bavil, jedna věc mě pobavila o dost víc, než celý zbytek seriálu dohromady. Na konci dílu, kde se probíral alkoholismus Jerry mluví do kamery. Jak to tak bývá, když se někde probírá vážné téma, někdy jedna postava seriálu promluví na konci o tom, že i když si třeba z drog nebo potratů dělali legraci, je to vážná věc a děti by neměly brát drogy, a potrat by si měl člověk promyslet. No na konci dílu o alkoholismu Jerry mluví o tomhle: 

... :0D The elderly. They are not dead yet..

The big C

(2010)

Popis z CSFD: Ústřední postavou tohoto seriálu je učitelka Cathy. Její život vypadá naprosto stejně jako příběh jakékoliv jiné ženy z amerického předměstí - nudně a stále stejně. Vše se ale otočí vzhůru nohama v momentě, kdy se Cathy dozví, že má rakovinu a že ji pravděpodobně nezbývá mnoho času. Rozhodne se tedy zahodit konvence a tradice a konečně se pro jednou chovat jak chce ona a ne, jak chtějí druzí. Způsob, jakým se s údělem vyrovnává ve společnosti jejího lehce nevyspělého manžela, pubertálního syna či bratra, radikálně bojujícího za záchranu celé planety, překvapí a rozesměje asi každého.

The big C. Kdo by nemiloval Cathy? Úplně změnila svůj život. A proč? Protože nemá co ztratit. Nepotřebuje už šetřit na důchod. Nemusí být ve stereotypním manželství. Nemusí být opatrná aby někoho nenaštvala. Neodkládá už nic, co vždycky chtěla udělat, ale říkala si, že jednou na to bude víc času nebo příhodnější chvíle. Prostě si dělá to, co chce. A že tahle šílená ženská chce hodně věcí. Se svou přicházející smrtí je smířená. Alespoň po většinu první série. A chce si prostě užívat tu trochu života, která jí zbývá.
Komu by se tenhle přístup nelíbil? Každý říká, žij jako by každý den byl ten poslední, ale kdo to vážně dodrží? A kdo si to může dovolit dodržet? Nemůžete prostě utratit všechny své peníze, protože další den nejspíš nezemřete a budete potřebovat jíst a bydlet a platit účty. Nemůžete poslat šéfa do háje, protože práci budete potřebovat i ten další den a ten další. Člověk prostě nemůže dělat to, co se mu zachce, bez ohledu na následky. Protože většina z nás neví, jestli s těmi následky bude muset žít týden nebo 50 let. Takže myšlenka je to hezká, ale pro většinu lidí neuskutečnitelná. Cathy má to štěstí, že ví, že její následky jí už moc dlouho pronásledovat nebudou. A tak od ní v každém díle můžete očekávat novou šílenou věc. A nám snílkům tenhle seriál o umírajícím člověku přináší naprosto nesmyslně naději. A krásný pocit. Protože jak skvělé by bylo, kdyby si člověk mohl dělat co chce?
Každopádně jsem zvědavá, jak se tvůrci jednou vypořádají s koncem, protože jestli zkazí ten, zkazí celý seriál, ať byl jakkoliv dobrý. Pro mě tenhle seriál stojí za ***** a jsem moc ráda, že mi přeběhl přes cestu. Chystám se na druhou sérii a nemůžu se dočkat dalších dílů. Nebo je možná druhá série poslední. Kdo ví?

Suits

(2011)

Popis z CSFD: Mike Ross (Patrick J. Adams) má fotografickou paměť a je velmi inteligentní, přesto ale nikdy nedokončil školu. Je právě na útěku kvůli nezdařenému drogovému obchodu, když se shodou okolností připlete k výběrovému řízení na post spolupracovníka Harveyho Spectora (Gabriel Macht), jednoho z nejlepších právníků na Manhattnu. Harvey najme Mika jako svého spolupracovníka, přestože jednou z podmínek přijetí je, aby uchazeč byl absolventem práv na Harvardu.

 Proč se lidem tenhle seriál líbí? Netuším. Ale mě se líbí taky. Na csfd tvrdí, že je to drama a komedie. Trochu dramatu by se našlo. Zasmála jsem se asi jednou. Nejde tam o romantiku, sex ani mezilidské vztahy. Jde o hodně vysokou hru ve firmě, kde nikdo nikoho pořádně nezná, jeden s druhým soutěží o lepší post a přitom nikdo nemůže vyhrát. Není to klasický právnický seriál. Vnitřek soudní síně skoro nezahlédnete. Tady jde o všechno to před soudem. Hledání fakt a svědků, zastrašování protivníka, dohody o vyplacení poškozených. A i když hrdinové vlastně nemají žádný osobní život, stejně jim od prvních chvil fandíte, zajímá vás kam se jejich život a kariéra ubírá a jak to všechno skončí. Mike balancuje na ostří nože pokaždé, když se někdo jen zmíní o Harvardu, škole, kde měl údajně vystudovat. Jak může být právník bez titulu? Jednoduše. Zkoušky na právnické škole dělal pod jinými jmény několikrát. Dokáže díky fotografické paměti jmenovat zákony a precedenty jako nikdo jiný. Jen nějak nikdy nevystudoval. 

Udržet s tímhle seriálem krok je makačka. Mluví se zde skoro rychleji, než v Gilmore girls. A to už je co říct. Neustále se něco děje. V každém případě se objevují další a další komplikace. Ale naši dva hrdinové je vždy dokáží vyřešit a zachránit situaci. A právě proto, že vám tvůrci nedají ani chvíli oddychu, nestihnete se nudit. Oba dva se navíc dokáží během toho všeho pošťuchovat, testovat a zkoušet, kdo dokáže dočůrat dál. (Samoztřejmě ne doslovně.) Zajímá vás, kdo z nich je lepší? Podle mě ani jeden. Jsou totiž dokonalý tým. Ale sympatičtější je mi Mike. 

Každopádně rozhodně doporučuju shlédnout. Za mě ****. Už aby byly další díly. Zatím je jich totiž jen 12 a to je žalostně málo

Ugly americans

(2010)

Popis z CSFD: Děj je zasazen do alternativní verze světa, kde kromě lidí žije i spousta dalších tvorů i netvorů všeho druhu. Sociální pracovník Mark Lilly, hlavní postava seriálu, žije v New Yorku a pracuje v Oddělení integrace, kde se stará o všechny, kdo chtějí získat americké občanství. Jeho kanceláří denně prochází zástupy upírů, mořských panen, jednorožců, robotů a dalších kreatur, které tvůrci sesbírali z žánrů hororu, fantasy i sci-fi nebo si je prostě vymysleli. Se směsí černého, sarkastického, cynického a taky trochu vulgárního humoru pak můžeme sledovat, jak se vede průměrnému obyvateli Manhattanu, jehož spolubydlícím je zombie, spolupracovníkem čaroděj a přítelkyní démonka.

Neurazí ani nenadchne. No, urazit by mohl. Tenhle seriál je něco jako variace na Futuramu, až na to, že nejsme v budoucnosti, ale v alternativní realitě. A na to, že tenhle je o hodně vulgárnější a černější. Někomu se bude nejspíš líbit, někdo ho bude nenávidět, někdo jako já se podívá, řekne hm, pokrčí rameny a jde dál. Viděla jsem první sérii a ačkoliv to nebylo strašené ani vyloženě nudné, taky to nebylo nijak výrazně vtipné. Takže podívala jsem se, ale další díly už shánět nebudu. Postavy mi nepřirostly k srdci, nechtělo se mi ani brečet ani smát, tak co s tím? Já říkám *** a pryč od toho, dokud je ještě čas.

Scary movie

(2000)

Oficiální text distributora: V poklidném americkém městečku začne zničehonic řádit vrah ve známé halloweenské masce a černém kostýmu. Jeho akce ovšem mají velmi svérázný průběh - někdy ho překvapí oběť nečekanou reakcí, jindy se zdrží na marihuanovém večírku, pak ho pro změnu při vraždění předběhne někdo jiný...

 Já nevím, ale já takovýmhle filmům nikdy na chuť nepřijdu. A nemluvím o parodiích. Těch se pár dobrých najde. Jen vážně nesnáším tyhle americké (a ne jen americké) zhovadilosti, které když se nad tím zamyslíte, vlastně ani nemají děj. Staví na přechodu z jednoho vtipu k dalšímu. Kdyby aspoň ty vtipy byly vtipné. Jenže ta větší polovina se může líbit akorát tak nadrženým puberťákům. A z téhle fáze já už jsem naštěstí nějakou dobu venku. U nás je na podobné koncepci postaven třeba Kameňák. A ne, ani ten se mi nelíbil. Kameňák dostal na csfd hodnocení odpad. Scary movie dostane už jen za ten vtip s Dawsonem aspoň tu jednu hvězdičku za snahu. Jinak snad ani nemám co dodat. Snad jen, že lituju, že nesplnili ten slib z plakátu - no sequel (žádné pokračování).

Laurell K. Hamilton - Obsidiánový motýl

Anotace: V životě Anity Blakeové se vyskytuje hodně netvorů. Někteří z nich jsou lidé. Mezi ně patří i muž jménem Edward, nájemný lovec se specializací na nadpřirozeno. Ten ji požádá, aby mu pomohla vystopovat největší zlo, s jakým se kdy potkala. Cosi, co vraždí, mrzačí a beze stopy mizí do noci. Cosi, čemu se Anita bude muset postavit naprosto sama…
"Jmenuju se Anita Blakeová. Seznamte se prosím s Edwardem... Edward je nájemný vrah. Specializuje se na nestvůry. Upíry, kožoměnce, cokoli si vzpomenete. Jsou takoví jako já, co jedou podle zákona, a pak je Edward, kterého dodržování zákonů a vlastně ani etika nikdy moc nezajímaly. Dává všemu rovnou příležitost. Jsem jeden z mála Edwardových přátel, ale je to jako kamarádit se s ochočeným leopardem. Spává stočený do klubíčka v nohách vaší postele, nechá vás, abyste ho hladili po hlavě, ale stejně vám pořád může kdykoli rozsápat krk…"

Anita, stejná jako vždycky. Není na co si stěžovat. Další kniha ze skvělé série. Začíná případem, končí vyřešením případu. End of story. Žádné napínavé konce, aby si člověk ukousal všechny nehty než vyjde další díl. Tak se mi to líbí. Tentokrát příběh extrémně děsivý a nechutný. Minimum sexu ale zato spousta citů. Překvapivě od Edwarda. Konečně se tato postava zbavuje části tajemství, která ho obklopuje a dostáváme se mu trochu pod kůži. Na jednu stranu je mi to líto, protože Edwarda jsem měla ráda přesně takového jaký byl, tajemný a smrtící. Objevil se, zabil vše co mu přišlo do cesty a zase zmizel. Ale na druhou stranu je hezké se o něm něco málo dozvědět. Minimálně je hezké, jak moc mu záleží na Anitě. Zase mi ale chyběli Jean-Claude a Richard, kteří se v tomto dílu objevují jen snad v jedné kapitole. Richard dokonce ani osobně, jen jako vzkaz předaný Edwardem. Dost se o nich mluví, protože Anita se přeci musí rozhodnout, ale osobně tam nejsou ani jeden. 

Laurell ale opět nezklamala. Kniha byla plná napětí a nadpřirozených potvor a to je přeci důvod, proč to všichni čteme, že? Takže já jsem spokojená a můžu se hezky těšit na další díl. Jen tenhle díl nakonec vážně skončil v knihovně bez papírového přebalu. Já ho prostě vážně naprosto nesnáším. A je naprosto jedno, že 99% času obálku nevidím. Ja vím, že tam je, a to mi stačí.

Jen bych řekla, že i když je tenhle díl pořád dobrý, na těch prvních pár nemá. Že by Hamiltonová přeci jen trochu ztrácela šťávu?

Bylo nebylo #13

Má jediná pravidelná rubrika se nám opět vrací. Tentokrát je to nejnovější díl Anity, kterého jsem se nemohla dočkat a s chutí jsem se do něj začetla při první příležitosti.

Laurell K. Hamilton - Obsidiánový motýl

Anotace: V životě Anity Blakeové se vyskytuje hodně netvorů. Někteří z nich jsou lidé. Mezi ně patří i muž jménem Edward, nájemný lovec se specializací na nadpřirozeno. Ten ji požádá, aby mu pomohla vystopovat největší zlo, s jakým se kdy potkala. Cosi, co vraždí, mrzačí a beze stopy mizí do noci. Cosi, čemu se Anita bude muset postavit naprosto sama…
"Jmenuju se Anita Blakeová. Seznamte se prosím s Edwardem... Edward je nájemný vrah. Specializuje se na nestvůry. Upíry, kožoměnce, cokoli si vzpomenete. Jsou takoví jako já, co jedou podle zákona, a pak je Edward, kterého dodržování zákonů a vlastně ani etika nikdy moc nezajímaly. Dává všemu rovnou příležitost. Jsem jeden z mála Edwardových přátel, ale je to jako kamarádit se s ochočeným leopardem. Spává stočený do klubíčka v nohách vaší postele, nechá vás, abyste ho hladili po hlavě, ale stejně vám pořád může kdykoli rozsápat krk…"

První věty: Byla jsem celá od krve, ale naštěstí nebyla moje, takže vše v pořádku. A nejen že to nebyla moje krev, byla zvířecí. Pokud si dněšní noc vyžádá za oběť jen šest kuřat a kozu, dokážu s tím žít.

Bookfessions #3

A poslední vybraná přiznání. Pročetla jsem se až k číslu 1, takže teď si zase chvíli počkám nez se objeví některé skutečně dobré.

A které, z těch stovek zde neuvedených přiznání se líbí vám?

Bookfessions #2

Nová várka přiznání, která mě zaujala.

Suzanne Collins - Síla vzdoru

Anotace: Jmenuji se Katniss Everdeenová. Proč nejsem mrtvá? Měla bych být.

Proti všem očekáváním přežila Katniss hladové hry dvakrát, ale ani poté nemá klid. V zemi Panem vypuklo postání. Kapitol je naštvaný a chce pomstu. Kdo by měl za nepokoje zaplatit? Katniss. A co je nejhorší? Prezident Snow dal jasně najevo, že v bezpečí není vůbec nikdo…

Bude připravovaná revoluce v čele s Katniss úspěšná? Cena může být hodně vysoká… 

Poslední díl série jsem dočítala jedním dechem. Tedy dočítala bych, nebýt takového malého zádrhelu, jako je učení na zkoušku. Ale nevadí, nakonec jsem skloubila obojí, a cestou zpět do rodného města jsem dočítala poslední stránky. Lidem sice přišlo divné, že ve vlaku najednou brečím, bez zjevného důvodu, ale nevadí. Po dočtení jsem byla schopná jen tupě koukat z okna a srovnávat si to všechno v hlavě. 

Vím, že si hodně lidí stěžuje, že to neskončilo podle jejich představ, ale já jsem spokojená. Jediné, co bych změnila je smrt Prim. Ta si zemřít skutečně nezasloužila, ale chápu, proč to musela být zrovna ona. Samozřejmě jsem fandila spíš Hurikánovi než Peetovi, ale co se dá dělat. Jeho past zabila Prim. Musel jít z kola ven. A vůbec každý výsledný aspekt knihy byl dokonale vysvětlen a zapadl do finální skládačky. Za co jsem ale skutečně ráda je, že Pryskyřník přežil. Protože kdyby autorka nějak srdceryvně zabila domácího miláčka, musela bych asi dát Sílu vzdoru do mrazáku :)

Jinak ještě bych se ráda vyjádřila k obálkám protože tyhle naprosto miluju. A líbí se mi, že nejsou jen hezké, ale i se vztahují k obsahu knihy a k vývoji celé série. 

 

Líbí se mi černá barva symbolizující beznaděj, červená vzpouru a modrá mír, stejně jako měnící se symbol reprodrozda. Na prvním dílu se jedná pouze o brož, na druhém už je oživlý, ale stále v zajetí kruhu rozděleného navíc na dvanáct částí (tik-tak) a na posledním jsou okovy zlomeny a reprodrozd je konečně volný. No není to nádhera?

Bookfessions

Nejspíš ji dávno všichni znají, ale já teď nedávno objevila stránku bookfessions.com a naprosto jsem se zamilovala. Je úžasné vidět, že nejsem magor. Že spousta dalších lidí má na knihy stejný názor. A rozhodla jsem se tedy podělit se o několik, které mě zaujaly:

 

Moje úplně nejoblíbenější je tahle, protože spojuje jeden z mých nejoblíbenějších seriálů a knihy. A navíc má naprostou pravdu:

A na závěr jedno přiznání, které se naprosto skvěle hodí k mému blogu. Všimli jste si toho nového názvu? A všimli jste si videa na uvítanou? Jedná se o píseň Pure imagination z filmu Willy Wonka and the Chockolate factory.