Tohle je prakticky nezodpověditelná otázka. Každý člověk, i vymyšlený, je originál a tudíž najít takovou postavu, která by mi byla podobná je neproveditelný úkol. Rozhodla jsem se to tedy pojmout jinak. Postava, jakou bych jednou chtěla být.
Vicky Myronová - Dewey
Anotace: Jedno chladné zimní ráno jde Vicki, vedoucí malé iowské knihovny, vybrat ze schránky vrácené knihy a objeví v ní droboučké, na kost promrzlé kotě, které tam někdo předešlou noc vhodil. Vytáhne zubožené zvířátko z hromady těžkých svazků, a jakmile se jí schoulí do náruče, je rozhodnuto. Kocourek pojmenovaný Dewey podle slavného amerického knihovníka se stane trvalým inventářem knihovny. Jak moc může nějaké zvíře ovlivnit osudy lidí? A dokáže opuštěné kotě změnit život jedné malé knihovny, pozvednout tradiční americké městečko a nakonec se ještě proslavit po světě?
Jen pro pořádek. Nechci být jako Dewey, i když být někdo, kdo dokáže vytušit když lidé v jeho okolí potřebují pomoc a je schopný jim přinést radost do života také není špatné. Ale ne, já chci být jako Vicky. Samozřejmě bez toho manžela alkoholika. A také nechci být svobodná matka. Ale jednou, a doufejme že se mi to brzy vyplní, bych vážně chtěla pracovat v knihovně. Ani nemusím být vedoucí, jen jeden z malých pracovníčků, lidí za pultem, kteří pomáhají návštěvníkům najít knížky, vybrat, které by se jim mohly líbit a potom jim umožní, aby si tyhle poklady vzali domů. Sice jen na omezenou dobu, ale i tak lidem přinášejí radost.
Nebo bych chtěla být v kanceláři. Brát do rukou nové přírůstky, zapisovat je, zadávat do katalogu, nebo třeba i vybírat, které knihy knihovna nakoupí. To by byla úžasná práce. A chtěla bych, aby knihovna, ve které možná jednou budu pracovat, byla stejně pohodová, jako ta v Deweym. Místo, kam lidé rádi chodí, i třeba jen posedět, přečíst si noviny, promluvit s ostatními návštěvníky. Rozhodně ne jako univerzitní knihovna, kde musí být ticho a všichni do jednoho jsou návštěvníci vystresovaní, protože jediný důvod, proč do téhle knihovny přišli, je nějaká strašně nudná práce do školy. Ale obyčejná městská knihovna a já její knihovnice. To je můj sen.
Jen pro pořádek. Nechci být jako Dewey, i když být někdo, kdo dokáže vytušit když lidé v jeho okolí potřebují pomoc a je schopný jim přinést radost do života také není špatné. Ale ne, já chci být jako Vicky. Samozřejmě bez toho manžela alkoholika. A také nechci být svobodná matka. Ale jednou, a doufejme že se mi to brzy vyplní, bych vážně chtěla pracovat v knihovně. Ani nemusím být vedoucí, jen jeden z malých pracovníčků, lidí za pultem, kteří pomáhají návštěvníkům najít knížky, vybrat, které by se jim mohly líbit a potom jim umožní, aby si tyhle poklady vzali domů. Sice jen na omezenou dobu, ale i tak lidem přinášejí radost.
Nebo bych chtěla být v kanceláři. Brát do rukou nové přírůstky, zapisovat je, zadávat do katalogu, nebo třeba i vybírat, které knihy knihovna nakoupí. To by byla úžasná práce. A chtěla bych, aby knihovna, ve které možná jednou budu pracovat, byla stejně pohodová, jako ta v Deweym. Místo, kam lidé rádi chodí, i třeba jen posedět, přečíst si noviny, promluvit s ostatními návštěvníky. Rozhodně ne jako univerzitní knihovna, kde musí být ticho a všichni do jednoho jsou návštěvníci vystresovaní, protože jediný důvod, proč do téhle knihovny přišli, je nějaká strašně nudná práce do školy. Ale obyčejná městská knihovna a já její knihovnice. To je můj sen.
1 komentářů:
Jé, tuhle knihu jsem si jednu dobu strašně chtěla přečíst, ale pak jsem na to zapoměla:) Děkuji za připomenutí:D
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)