Knihy, ke kterým se vracím #1

Má pravidelná rubrika je tady. O co jde jsem vysvětlovala v úvodním článku, ale tady to krátce zopakuju. Jak už název napovídá, každou první středu v měsíci se hodlám podělit o jednu z knih, které z nějakého důvodu čtu znovu a znovu. Představím jí pomocí obálky, anotace a roku vydání. Potom bude následovat klasická recenze a po ní důvod, proč mě zrovna tahle kniha zaujala. 

Rozhodla jsem se začít jednou z prvních knih, které si pamatuju, jak jsem četla sama. Z nějakého důvodu jsem nikdy nečetla Honzíkovu cestu, O letadélku káněti, Děti z Bulerbinu ani Kroniku města Kocourkova. Rodiče mi samozřejmě předčítali pohádky Boženy Němcové a spoustu jiných a při hledání jedné dětské knihy, kterou bych tady chtěla představit, jsem si krásně zavzpomínala. Dětské knížky už bohužel nemají místo u mě v pokoji, ale jsou hezky pohromadě ve skříni. A tak jsem si jedno odpoledne sedla před skříň a probírala se všemi těmihle dětskými poklady. Každou jsem prolistovala, abych si připomněla oblíbené příběhy a ilustrace a do některých jsem se dokonce na chviličku začetla. Nakonec jsem ale našla, co jsem hledala.

Vítězslava Klimtová - O statečném skřítku Drnovci

Rok vydání: 1996

Anotace: Víte, že malí skřítci vylézají ze země vždycky jen jednou v roce, a to brzy ráno 1. května? Když je maminka včas najde a zavolá jménem, mohou zůstat na zemi. Takto Holubinka našla copatou Drnůvku, neposedu Špuldu a zlatovlasého Bukvínka. Táta Drnovec se o svou rodinu vzorně stará a statečně chrání nejen ji, ale i rodný Buk nebo zatoulaného zajíčka Ouška. Drnovcům také pomáhá Babí, která bydlí lidské chaloupce, má bílé vlasy, modré oči a dobrý úsměv. Do všeho se motá Ťapka, zvědavý pes, který chce všechno vědět a všude strká svůj studený čenich. A jaká dobrodružství prožívali, jaká nebezpečí překonávali, s jakou odvahou pomáhali? To se dozvíte, až se začtete do příběhů statečného skřítka Drnovce. 

Recenze: Celý příběh začíná náhlým probuzením celé rodiny skřítků ze zimního spánku. Drnovec, otec rodiny, hned vycítí, že něco není v pořádku. Letos totiž místo v lese přespali v opuštěné chaloupce, ale probudili se příliš brzy. Okamžitě se seznamují s Ťapkou, která v domě ucítí cizí pach a je zvědavá odkud pochází. Po nehodě s pastí na myši se seznámí i s majitelkou domu - s Babí. Ta jim ale nechce ublížit. Žije v chaloupce sama a je ráda, že má jinou společnost, než jen psa. Po tomhle, pro sktřítky děsivém, seznámení se všichni zkamarádí, Babí pro všechny vaří a jsou tak spokojení, jak jen mohou pohádkové bytosti být. 

V blízkosti chaloupky zažívají dobrodružství, ale Holubinka, matka skřítčí rodiny, nakonec rozhodne, že jsou přeci skřítci lesní a měli by se tedy do lesa zase vrátit. Blíží se totiž čas kvetoucích stromů (neboli květen), kdy na jeden den v roce vyleze zpod rodného stromu skřítků nové skřítče a pokud to jeho maminka nestihne a nezavolá ho včas jménem, zaleze zase pod zem a objeví se až za další rok. Vydají se tedy na cestu zpět ke svému Buku, na cestě je ale čeká mnoho problémů a ani u stromu není nesnázím konec. Díky Drnovcově statečnosti ale vše dobře dopadne a ani na Babí se nezapomene.

Proč právě tahle: Tuhle knížku si pamatuju skutečně jako jednu z prvních, které jsem četla sama. Ještě dneska jsou v ní tužkou označená místa, kde jsem přestala číst. Vygumovala bych je, ale přijde mi to líto. První značka je totiž hned na začátku třetí stránky. Předpokládám, že dočíst tam mi trvalo celý večer :) Jedná se o skvělý příběh, který je napínavý a zábavný. Navíc je knížka plná krásných ilustrací Vítězslavy Klimtové a pamatuju si, že jsem jí ráda i jen listovala a prohlížela si jednotlivé obrázky. Není to typický představitel knih, ke kterým se vracím. Musím přiznat, že dokud jsem se nepřipravovala na napsání tohohle článku, nevzala jsem jí do ruky už spoustu let. Ale teď jsem si jí ráda přečetla a rozhodně se těším, až o Drnovci a Holubince, jejich dětech i Babí a Ťapce, budu číst svým dětem a synovcům a neteřím, aby se jim lépe usínalo.