Novoroční knihovzetí

31. 12. 2011

Tohle je takový jednorázový projekt, který vymyslela Kath (celé znění najdete zde). Jedná se o zveřejnění seznamu knih, které si člověk touží v nadcházejícím roce koupit. A protože můj seznam nemá konce, rozhodla jsem se zveřejnit ty momentálně aktuální na seznamu.


1. Laurell K. Hamilton - Obsidiánový motýl (2.1.2012)
2. Becca Fitzpatrick - Ticho (1.2.2012)
3. Suzanne Collins - Aréna smrti (6.2.2012)
4. Suzanne Collins - Vražedná pomsta (5.1.2012)
5. Suzanne Collins - Síla vzdoru (24.12.2012)
6. Maggie Stiefvater - Váhání (17.1.2012)
7. Maggie Stiefvater - Splynutí (17.1.2012)
8. Lauren Kate - Pád (21.2.2012)
9. Lauren Kate - Muka (21.2.2012)
10. Lauren Kate  - Vytržení (21.2.2012)
11. Veronica Roth - Divergence (22.5.2012)
12. Francisco Stork - Marcelo ve skutečném světě (22.5.2012)
13. Lauren DeStefano - Past (2.7.2012)
14. Laurell K. Hamiltonová - Narcis v řetězech (2.7.2012)
15. Christopher Paolini - Inheritance (13.3.2012)
16. Stieg Larsson - Muži, kteří nenávidí ženy (6.2.2012)
17. Stieg Larsson - Dívka, která si hrála s ohněm (6.2.2012)
18. Stieg Larsson - Dívka, která kopla do vosího hnízda (6.2.2012)
19. George R.R. Martin - Hra o trůny (8.6.2012)
20. Ursula Poznanski - Erebos (26.7.2012)
21. Terry Pratchett - Barva kouzel (24.1.2012)
22. Terry Pratchett - Lehké fantastično (24.1.2012)
23. Nacuo Kirino - Zrůda (19.5.2012)
24. Patrick Ness - Temný ráj (26.7.2012)
25. Patrick Ness - Válka hluku (26.7.2012)
26. Eden Maguire - Jonas (26.7.2012)
27. Ransom Riggs - Sirotčinec slečny Peregrinové (28.8.2012)
28. Michale Scott - Alchymista (13.8.2012)
29. Anna Godbersenová - Luxus (21.8.2012)
30. Carrie Ryanová - Les rukou a zubů (15.9.2012)
31. Richelle Mead - Vampýrská akademie (28.8.2012)
32. Kerstin Gierová - Rudá jako rubín (1.10.2012)
33. Mats Strandberg - Kruh (27.9.2012)
34. Erin Morgensternová - Noční cirkus (4.10.2012)
35. Laurell K. Hamiltonová - Blankytné hříchy (15.10.2012)
36. Scott Westerfeld - Oškliví (15.10.2012)
37. Jonathan L. Howard - Nekromant (9.12.2012)
38. Catherine Fisher - Inkarceron (9.12.2012)
39. Jim Butcher - Bouřková fronta (9.12.2012)
40. Kami Garciová, Margaret Stohlová - Nádherné bytosti (přesunuta na rok 2013)
41. Lauren Oliver - Chvíle před koncem (přesunuta na rok 2013)
42. Gregg Olsen - Závist (přesunuta na rok 2013)
43. Lusy Adams - Odstíny života (přesunuta na rok 2013)
44. Fernando Baéz - Obecné dějiny ničení knih (přesunuta na rok 2013)
45. Félix J. Palma - Mapa času (přesunuta na rok 2013)
46. Connie Willisová - Kniha posledního soudu (24.12.2012)
47. André Wiesler - Pán čarodějnic (Vánoční seznam)
48. Lauren Kate - Vykoupení (24.12.2012)
49. David Nicholls - Jeden den (29.10.2012)
50. Becca Fitzpatrick - Finale (24.12.2012)

Šťastný nový rok!


Všem mým (těm dvěma) čtenářům přeju šťastný nový rok a hlavně hodně knih ke čtení a filmů ke sledování a utěšeně rostoucí seznam těch již přečtených, které se navždy uhnízdily ve vašem srdci, jako dokonalý mástrpís :) 

Uvidíme se v příštím roce
Ohana      

Maggie Stiefvaterová - Mrazení

30. 12. 2011

Anotace: Romance mezi vlkodlaky. Něžný milostný příběh prodchnutý působivou melancholií a tragikou.
V lesích kolem amerického městečka Mercy Falls u kanadských hranic žijí vlci. Jednoho dne stáhnou z houpačky u nedalekého domu malou Grace. Pokoušou ji, ale vlk se žlutýma očima ji odtáhne do bezpečí. Od té doby dívku vlci fascinují, zvlášť její zachránce. Když o několik let později vlci napadnou Graceina spolužáka, chlapi z městečka vezmou pušky a uspořádají na ně hon. Ještě ten večer najde Grace na verandě svého domu postřeleného chlapce se žlutýma očima. Je to její vlk. Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou, v létě je na pár měsíců člověkem, než ho mráz promění zpátky ve vlka. Každý rok je však doba, po kterou může být člověkem, kratší. Sam ví, že přijde rok, kdy už na sebe lidskou podobu nevezme. Jenže ani on ani Grace se s tím nechtějí smířit, ne teď, když se konečně setkali. Jenže zima se blíží a Sam musí bojovat, aby neztratil sám sebe a taky Grace. Protože tentokrát už to bude navždy. 
 
Dočteno, a že jsem tenhle okamžik odkládala, ale  jednou člověk prostě musí dočíst i dobrou knihu. A jediná myšlenka, kterou mám vypálenou do hlavy je: přeci to nemůže jen tak skončit. A okamžitě chci letět do knihkupectví a koupit další díl, ale jak uvidíte z mého zítřejšího Novoročního knihovzetí, Váhání rozhodně není na prvním místě, protože mám ještě neodpustitelné resty, jako třeba novou Anitu.
Každopádně. Názor na knihu je samozřejmě velice pozitivní. Sama prostě miluju a jelikož Grace není totální blbka, jak to občas bývá, ale docela sympatická holčina, nezbývá, než se zamilovat do celé knihy. A mimochodem, Jacka mi vůbec líto nebylo, stejně to byl jen potížista. A i když si dokážu dost dobře domyslet, co se bude dít dál, stejně se pokračování nemůžu dočkat. Protože proč? Protože mě autorka třeba překvapí. A už za ty žluté oči to stojí za to dočíst až do úplného konce. Co říct víc? Obsah se mi prozrazovat nechce a navíc už ho většina lidí stejně zná a co dál se dá říct, než že Mrazení rozhodně miluju. 
A gratuluju autorce k novému pohledu na systém a logiku přeměn vlkodlaků. Málokdy se člověk setká s novým přístupem a odloučí se od těch zaběhnutých kolejí. Protože kdo kdy řekl, že není možné si už tak vymyšlenou bytost poupravit podle svých představ?

Přátelé

29. 12. 2011

Friends (1994)


Oficiální text distributora: Láska, sex, přátelství, štěstí a smůla kolem nás aneb život je třeba brát s nadhledem.

Kdo by tenhle seriál neznal a nemiloval? Pokud vím, tak nikdo takový neexistuje. Má vůbec smysl se tu o něm zmiňovat? Rozhodně ano, protože nehodlám psát jen o většinou neznámých seriálech, abych vám rozšířila obzory, ale také o těch opravdu povedených, které zná samozřejmě každý.  A Přátelé rozhodně jsou takový seriál.
Jak já ho miluju. Jednu dobu jsem znala každou hlášku a nedokážu ani spočítat, kolikrát jsem do dnešního dne shlédla tenhle seriál od prvního do posledního dílu. A že jich je v 10ti sériích dost. Ale tohle prostě člověka nikdy nepřestane bavit, no ne? Viděla jsem je několikrát česky a poslední dobou anglicky, a musím říct, že i když je český dabing povedený, na originál pořád nemá. Nehledě na to, že originální díly občas obsahují scény, které v českých prostě nebyly. Navíc ne každý vtip se dá přeložit, takže kolikrát zažijete, že se publikum směje a vy nechápete čemu. 
Každopádně tohle se prostě vážně povedlo. Autoři měli neskutečně šťastnou ruku při výběru postav. A to prý pro každou postavu vybírali z 1000 lidí (alespoň se to tvrdí v zajímavostech na CSFD). Další zajímavostí je, že všichni Přátelé vždy brali stejně, začínali s 22,5 tisíci za epizodu a končili s 1 milionem dolarů za epizodu. Herci navíc přátelství nehráli a měli se rádi i ve skutečnosti. 
A velice prostlavené scény v kašně z úvodních titulků se točily ve studiích Warner Bros v LA ve čtyři hodiny ráno. Herci dostali slova k úvodní skladbě, ale neznali hudbu, protože ještě nebyla natočená, a měli tancovat. Výsledek si můžete připomenout tady:


A který z přátel je váš nejoblíbenější? Moje asi Phoebee :)

Vychovávat Hope

26. 12. 2011

Raising Hope (2010)

Oficiální text distributora: Když se stane něco nečekaného… máte alespoň rodinu. Třiadvacetiletý Jimmy Chance ve svém životě nikam nesměřuje. Živí se jako čistič bazénů, každý večer někde popíjí a stále bydlí doma se svou mámou Virginií, tátou Burtem a babičkou Maw Maw. Velký obrat nastane, když se setká s Lucy, která je mimochodem hledaným zločincem. O několik měsíců později se Jimmy rozhodne navštívit ji ve vězení. Čeká ho tam velké překvapení, Lucy je těhotná a až porodí, má se on postarat o jejich dceru. Doma z nového přírustku příliš nadšení nejsou. Jeho rodiče nikdy nevěděli moc o výchově dětí, koneckonců Jimmy se narodil, když jim bylo pouhých patnáct let. Jediný, kdo mu může pomoci je Sabrina, cynická pokladní, se kterou se setkal v supermarketu. Má to však jeden háček, musel by ji pozvat na rande. Virginia má za to, že by se její vnučka měla jmenovat Hope - Naděje.

Jednoduše, Jimmy se vyspal s holkou, zjistil, že je těhotná, a ona zemřela hned jak se dítě narodilo, takže se teď chlapec musí starat. Navíc je zamilovaný do prodavačky v místním obchodě, což jeho situaci ještě víc komplikuje, protože ona má přítele. Jsem v polovině druhé série a nějak už mě to nebere. Vtipy nejsou nic moc, Originální momenty z péče o malé dítě se rychle vyčerpaly a teď už zbývá jen občasné pousmátí nad některou situací. Ani už mě moc nezajímá, co se s celou tou rodinou stane a je mi úplně volné, jestli Jimmy se Sabrinou skončí, nebo ne. Prostě mě veškerý zájem přešel, což je docela špatná vizitka pro seriál. Takže *** za snahu a další díly už skutečně shánět nebudu. 

Bylo nebylo #10

25. 12. 2011

Zase tu máme naši skoro-pravidelnou rubriku Bylo nebylo, kde představím knihu, kterou momentálně čtu a opíšu z ní první tři věty. Pokud vás začátek knihy zaujme, můžete po ní třeba sáhnout taky. Dneska je to už hodně známá:

Maggie Stiefvaterová - Mrazení

Anotace: Romance mezi vlkodlaky. Něžný milostný příběh prodchnutý působivou melancholií a tragikou.
V lesích kolem amerického městečka Mercy Falls u kanadských hranic žijí vlci. Jednoho dne stáhnou z houpačky u nedalekého domu malou Grace. Pokoušou ji, ale vlk se žlutýma očima ji odtáhne do bezpečí. Od té doby dívku vlci fascinují, zvlášť její zachránce. Když o několik let později vlci napadnou Graceina spolužáka, chlapi z městečka vezmou pušky a uspořádají na ně hon. Ještě ten večer najde Grace na verandě svého domu postřeleného chlapce se žlutýma očima. Je to její vlk. Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou, v létě je na pár měsíců člověkem, než ho mráz promění zpátky ve vlka. Každý rok je však doba, po kterou může být člověkem, kratší. Sam ví, že přijde rok, kdy už na sebe lidskou podobu nevezme. Jenže ani on ani Grace se s tím nechtějí smířit, ne teď, když se konečně setkali. Jenže zima se blíží a Sam musí bojovat, aby neztratil sám sebe a taky Grace. Protože tentokrát už to bude navždy.


První věty: Vzpomínám si, že jsem ležela ve sněhu, chladnoucí rudá tečka tepla obklopená vlky. Olizovali mě, kousali, poškubávali mnou sem tam, stahovali se blíž a blíž. Chumel jejich těl zakrýval i tu trochu tepla, kterou mohlo slunce nabídnout.

Kouzelná knihovnička #2


Tak přicházím se svou povánoční edicí. Letos byl Ježíšek velmi štědrý co se knížek týče, takže se mohu pochlubit třinácti novými kousky. A vzhledem k velikosti některých je to skutečně znát. Každopádně změnila se jen jedna část knihovny, takže tady ukážu jen tu s původní fotkou pro srovnání.

Původní stav:

Stav po Vánocích:
A probereme si to postupně. Knihy na pravé straně na původní fotografii byly z knihovny, takže ty zmizely, jejich místo zabrala původně jen nádherná edice Harryho Pottera v angličtině v magickém boxu. Pod něj jsem teď doplnila oba svazky Velkého erbovníku:


Potom přibyly knihy ze seznamu: Kathryn Stockettová - Černobílý svět, Pascal Mercier - Noční vlak do Lisabonu, Chris Priestley - Příšerné příběhy strýce Montaguea, John Kennedy Toole - Spolčení hlupců, Dimitri Verhulst - Úprdelný dny na úprdelný planetě

Ještě dvě ze seznamu: Maggie Stiefvaterová - Mrazení a Ira Levin - Rosemary má děťátko. A i několik knih, které na seznamu nebyly, konkrétně naprosto obrovská kniha Diana Gabaldon - Vážka v jantaru a od babičky Erich Maria Remarque - Stanice na obzoru, Lion Feuchtwanger - Goya

Navíc pár dní před Vánoci jsem dostala naprosto dokonalé vydání Jarmarku marnosti s ilustracemi ve stylu obálky: 

 Ale jeden knižní dárek mě naprosto dostal, i když na seznamu rozhodně nebyl a dokonce jsem se zařekla, že ho nikdy mít nebudu, protože je to naprostá zbytečnost. Jedná se o elektronickou čtečku. Konkrétně krásný model od Prestigia:





Zatím jsem neměla moc příležitosti ji vyzkoušet, ale bylo tam přednahratých 300 knih. Z toho asi 30 v češtině nebo angličtině, takže jsem mohla vyzjistit jak to všechno vypadá a funguje. Navíc dokáže přehrávat hudbu i video (ne, že bych ji na to hodlala používat) a je prostě celá strašně krásná a skvělá a úžasná. Takže sice papírové knihy budou u mě vždy na prvním místě, ale myslím, že i pro tuhle vymoženost nějaké uplatnění najdu.




Šťastné a veselé Vánoce

24. 12. 2011


..., hodně klidu a pohody a samozřejmě kupu dárků, hlavně těch knižních. A nezapomeňte ke mě občas zaběhnout i v novém roce (když má být ten konec světa..).

Loučí se Ohana               

Minority report

(2002)

Oficiální text distributora: Píše se rok 2054. Washington D.C. je zbaven kriminality. Budoucnost je světlá. Vina je potrestána dřív, než ke zločinu vůbec dojde. PreKrim, elitní jednotka Ministerstva spravedlnosti, dokáže vraždě zabránit díky třem jasnovidcům, psychotronickým osobnostem, které neomylně určí pachatele. Je to nejmodernější obrana proti zločinu, dokonalý systém. Velitel jednotky PreKrim John Anderton (Tom Cruise) má dobrý důvod pracovat na této vizi ze všech sil. Jeho motivem je ušetřit tisíce lidí tragédie, jakou sám prožil. Informace od tří médií se nejdříve přenesou na plazmovou obrazovku. John zde analyzuje, co jasnovidci vidí. Nepochybuje o své práci, dokud se sám nestane podezřelým číslo 1. Pak Johna Andertona jeho vlastní jednotka pod vedením osobního rivala Danny Witwera (Colin Farrell) sleduje na každém kroku...

To je nápad, že? Žádný zločin díky předpovědím tria jasnovidců. Už za tenhle původní námět a následně za celý scénář má u mě tenhle film velkou jedničku podtrženou. Trochu se mi nelíbí Tom Cruise v hlavní roli, ale to je čistě má osobní antipatie. A vážně nesnášim tu scénu s operací očí, ale to je čistě má osobní nechuť (prostě nenávidím, když si lidé i třeba šáhnou do oka aby si vydnali čočku).  Jinak je ten film perfektní. Rozhodně to není taková ta tuctovka, kde už od začátku víte jak to dopadne. V prvních minutách byste rozhodně nečekali to, co se bude dít dál. Každopádně viděla jsem ho sice už před několika lety, ale to jsem byla ještě malá a hloupatá. Tentokrát jsem si ale Minority report pořádně užila a musím říct, že je to skvělý film. A hlavně, konečně jsem pochopila, proč se jmenuje tak, jak se jmenuje. Takže **** jasné. Nebýt tam Tom a být tam někde okamžik, který by mě aspoň maličko rozbrečel nebo nekontrolovatelně rozesmál, dostal by plný počet

Škola tance a šarmu

21. 12. 2011

Marilyn Hotchkiss' ballroom dancing and charm school (2005)

Oficiální text distributora: Příběh o náhodě, která učinila sen jednoho muže osudem druhého. Upřímnost, nostalgie, jemný humor a osudová náhoda.
Překvapivý film. Čekala jsem romanťárnu jak stehno a v prvních pár minutách jsem dostala bouračku a chlapa skoro přepůleného kusem auta. Ne, tak drastické to vážně nebylo. Ale také to nebylo to, co bych čekala. Frank, pekař, který se vzpamatovává ze sebevraždy své ženy, na prázdné silnici narazí na nabourané auto. Zjistí, že v něm je ještě živý člověk a zavolá záchranku. Paní v telefonu mu řekne, že ho musí udržet při vědomí a že si s ním má tedy povídat. Zjistíme, že jméno chlapíka v autě je Steve. Steve vypráví Frankovi o dívce, kterou jako malý chlapec miloval. Ve věku, kdy by si nejradši jen hrál na honěnou se spolužáky je donucen zůčastnit se kurzu tance a společenského chování, kde musí chtě nechtě komunikovat s holkami, které jsou ale úplně na nic, protože neumí pořádně běhat, házet míčem, ani flusat na dálku.
Každopádně Steve se zamiluje do jedné spolužačky, Lisy a protože ona ho má také ráda, domluví se, že ať se stane cokoliv, sejdou se 5.den 5. měsíce 5. roku nového milenia. Steve na tento sraz tak chvátal, že se naboural a tak svou vstupenku dá Frankovi s tím, že musí najít Lisu a říct jí, že Steve nemůže přijít, i když doopravdy chtěl. Frank se kurzu zúčastní, Lisu tam sice nenajde, ale najde nový koníček, který mu pomůže zase se bavit a postupně se vyrovnat se smrtí své ženy a dokonce najde i novou lásku.
A i když to až na pár detailů zní docela tuctově, bylo tam pár věcí, které mě překvapily. Už jenom fakt, že Lisa nepřišla, byl vážně zvláštní. Ale co mě dostalo je, že při tom zamilovávání se Franka a Meredith se nedějí takové ty klasické věci, jako že ona by ho nejdřív odmítala a pak se do něj zamilovala. Nebo další klasika, kdy se sice strašně milují, ale něco vstoupí mezi ně a rozdělí je, než se dají dohromady na věky věků. V tomhle filmu prostě sledujeme, jak se postupně mají radši a radši, časem spolu tráví čas i mimo hodiny tance a nakonec si teda dají pusu. Žádné zbytečné drama. Nebo osudová láska. A rozhodně to není sladké tak, že z toho až bolí zuby.
Jinak celý film je složený z průstřihů do Frankovy současnosti, Stevovy minulosti a jejich společných chvil u vraku auta a potom v sanitce. Člověk si přitom postupně dává dohromady co se to vlastně děje. Takže film se mi líbil. To né že ne, ale dalo by se tam hodně vylepšit, aby dosáhl aspoň na ****. Takže za mě momentálně *** a pryč s ním z mé filmotéky.

Zkus mě rozesmát

20. 12. 2011

Just go with it (2011)

Oficiální text distributora: Ve filmu Zkus mě rozesmát požádá plastický chirurg, který chodí s mnohem mladší učitelkou ze školy, svou věrnou asistentku, aby předstírala, že je jeho co nevidět bývalou manželkou, aby mu tak pomohla urovnat jednu neuváženou lež. Když se mu ale vymstí ještě několik dalších lží, vloží se do věci i její děti a všichni se společně vydávají na víkend na Havaji, který jim všem zcela změní život.

Já nevím, ale asi už jsem na tyhle blbinky s překombinovaným lhaním, které vždy přivede hlavního hrdinu do problémů, moc stará. Sandler je sice zábavný, Jennifer sympatická a Nicole krásná, ale nějak se mi to zdálo trochu moc. Zvlášť když ještě přidali druhou lež pro Devlin a nakonec rádoby vtipnou scénku s ovcí. Dokoukala jsem to horko těžko, a i když vyústění zahřálo u srdéčka, dalo se čekat už asi po pěti minutách a za celou dobu se film ani drobátko nepohnul od šablonky, kterou už jsme ale viděli milionkrát v mnohem lepších filmech. Jako zasmála jsem se, to né že ne, ale spíš tak nějak z povinnosti. Nevím, možná to bylo filmem, možná to bylo mnou. Ale tohle se mi prostě nezdálo jako něco světoborného. Navíc český název vůbec nedává smysl, což mě štve asi nejvíc. To už i ta Láska nebeská, což je stupidní název sám o sobě, líp vystihla o co ve filmu jde. *** za snahu a pryč od toho.

Pařba ve Vegas

19. 12. 2011

The Hangover (2009)

Oficiální text distributora: Od režiséra filmu ROAD TRIP přichází do kin nová komedie o loučení se svobodou, které se nepředstavitelným způsobem zvrhne. Dva dny před svou svatbou odjíždí Doug (Justin Bartha) a jeho tři kamarádi (Bradley Cooper, Ed Helms a Zach Galifianakis) do Las Vegas na nezapomenutelnou party. Jenže když se ráno probudí s třeštící hlavou a kocovinou, zjistí, že si vlastně vůbec nic nepamatují. Jejich luxusní hotelový pokoj vypadá jak po výbuchu a ženicha nemůže nikdo nikde najít.

Bez sebemenšího zdání co se vlastně stalo a navíc v časové tísni se musí toto trio pokusit zjitsit, krok po kroku, co všechno v noci prováděli a snad se jim podaří najít Douga a včas ho dopravit do Los Angeles, aby stihl svou vlastní svatbu.

Čím víc toho ale odhalují, tím víc si uvědomují, do jakých potíží se vlastně dostali.

Tenhle film bych si rozhodně sama od sebe nepustila, ale kamarád tvrdil, že je smrtelný hřích, že jsem ho ještě neviděla a je třeba to okamžitě napravit. Tak začala má pouť po Vegas, spolu se třemi neskutečnými magory, ztratou paměti, malým dítětem a tygrem. A bylo to přesně co jsem čekala už podle názvu a plakátu. Změť neskutečných a neuskutečnitelných událostí, trochu nahoty, trochu rasismu, trochu homofóbnosti a podobné lahůdky. Ale musím uznat, že vtipné to rozhodně bylo. Prostě oddechovka tak akorát na večer s kamarády. Nic nového, co se týče konceptu, možná až na to, že hlavní postava, o kterou vlastně má jít je jen na začátku a pak asi v posledních dvou minutách. Jediné, co mě na tomhle filmu ale vážně naštvalo je, že mi nikdy nevysvětlili, kde vzali tu slepici! :D

Láska nebeská

Love actually (2003)

Oficiální text distributora: Láska nebeská, nová romantická komedie ve stylu Čtyři svatby a jeden pohřeb, Notting Hill a Deník Bridget Jonesové, nás zavede do současného předvánočního Londýna, kde se odehraje příběh skládající se z mnoha nádherných milostných historek - někdy romantických, někdy smutných, někdy pošetilých. Žádná nepostrádá svůj osobitý humor. Všude, kam se podíváte, způsobuje láska chaos. Od nově jmenovaného ministerského předsedy, který se zamiluje 30 vteřin poté, co vejde do úřadu na Downing Street, až po smolařského prodavače sendvičů, který nemá s dívkami ve Velké Británii prostě štěstí a raději proto odjíždí do Wisconsinu; od spisovatele, který dostal košem a vypaří se do jižní Francie utěšit své bolavé srdce, až po stárnoucí rockovou hvězdu, která se snaží o come-back za každou cenu; od nevěsty, které dělá starosti nejlepší přítel jejího muže, až po ženu, které dělá starosti její manžel; od chlapce, který se zakoukal do nejkrásněší dívky ve škole, až po jeho nevlastního otce, který se zakokukal do Claudie Schiffer. Tyto londýnské životy a lásky se setkají, smísí a nakonec vše vyvrcholí na Štědrý večer s romantickými, dráždivými a komickými důsledky pro všechny zúčastněné.

Má oblíbená, osobní, vánoční klasika. Bez tohohle filmu se prostě mé předvánoční období neobejde. A zdá se mi, že s každým dalším zhlédnutím je to lepší a lepší. Všechny postavy jsou tak skutečné, tak člověku přirostou k srdci, že vám prostě musí být líto toho chudáka, který se zamiloval do ženy svého nejlepšího kamaráda, a snaží se své pocity potlačit. Nebo té holky, která je tajně zamilovaná do spolupracovníka, a když má konečně naději na úspěch, tak jí to pokazí její postižený bratr. Nebo té manželky, která naprostou náhodou zjistila, že ji její manžel nejspís podvádí. I toho malého chlapečka, který je nešťastně zamilovaný do spolužačky a udělá cokoliv, aby ji získal. A dokonce i toho zoufalce, co se vydá hledat štěstí na jiný kontinent. Ale můj nejoblíbenější pár (i když každodenní realitě nejvíc vzdálený) je ministerský předseda a jeho nejspíš sekretářka a samozřejmě ti dva, kteří se seznámili při zaskakování na natáčení jakéhosi pornofilmu. Spousta roztříštěných příběhů, které se nakonec spojí do jednoho obrovského mišmaše, který spojuje jedna věc. Láska.

A další můj oblíbený aspekt tohohle filmu je fakt, že ne každý příběh skončí šťastně. Čímž se ještě víc přibližuje skutečnému životu. Ale na druhou stranu většina jich i přes vysokou nepravděpodobnost dobře dopadne, což nám věčným snílkům dává novou naději do života. Takže samozřejmě ***** a každoroční opakování. A pro ty, kteří čirou náhodou neznají, nabízím trailer:

Změna vzhledu

18. 12. 2011

Přijde mi poměrně zbytečné to zmiňovat, vzhledem k tomu, že je to změna poměrně očividná, ale přecijen, zajímá mě váš názor. Původní vzhled jsem nastavila hned při tvorbě blogu, a teď mi došlo, že je nutná změna. Porozhlédla jsem se tedy po dálavách internetu a našla nádherný design, ze kterého právě čtete tyto řádky. Také mi po dobu vánoc bude na blogu sněžit. Na světlém pozadí to sice není tak vidět, ale mě to prostě potěší. Stejně jako papírové vločky nalepené na okně. Když nemám sníh venku, budu ho mít všude jinde.

Takže co si myslíte? Nějaké připomínky? Návrhy?

Co se to děje?

Všimli jste si taky, že prakticky všechny knižní blogy píšou o tom samém? Dneska se tomu říká YA neboli Young Adult. Nevím, podle mě je to prostě romantické fantasy, ale dobrá, ať si tomu říkají jak chtějí. Jen nechápu, že všichni ale úplně všichni čtou to samé. Nevím jak to vzniká, jestli je to vzájemná inspirace, která se prostě opakuje dokud všichni nepřečetli všechny momentálně probírané knihy, nebo jestli je to prostě jen převážným věkem tehle blogerů, které prostě takováto témata přitahují. Každopádně bych někdy prosila definici takového mladého dospělého. Jaká je to věková skupina?

Nic proti romantickým fantasy knihám, já je taky miluju. Ono se to čte lehce, je to zábavné, oddechové, člověk si kolikrát pobrečí, kolikrát se zasměje. Je to prostě únik. Ale únikových je i spousta jiných knížek. Proč nečíst ty? Klasickou beletrii, detektivky, hororové knížky, historické romány. Takhle člověk všude vidí jen Upíří deníky, Škola noci, Krásní mrtví, Les rukou a zubů, Sága prokletých, Mediátor, Město z kostí, Temné vize, Pokrevní pouta, Hunger games, Smečka, Tajný kruh, Vampýrská akademie a nevím co všechno ještě. Čím to je? Samozřejmě část bude tím, že ty úspěšnější a lepší recenzentky dostávají tyto knihy ke zrecenzování přímo od vydavatelství, ale co ti ostatní? Že by jen kopírovali?

Jediný důvod, který se mi zdá dostatečně racionální je, že tyto knihy se opravdu čtou skoro samy, když má člověk dostatek času, dokáže jednu přečíst za dvě odpoledne po škole. A samozřejmě pokud chcete mít úspěšný blog, musíte přidávat jeden příspěvek za druhým, což se neslučuje s jakoukoliv náročnější literaturou. Samozřejmě člověk nebude číst Puškina nebo Lva Nikolajeviče, když může číst Suzanne Collins nebo Stephenie Meyer, že. A nic proti tomu. Jen bych vážně ocenila trochu originality při výběru titulů. Číst pořád o tom samém mě prostě nebaví. Ale zase oceňuju, že tyhle knihy dokážou donutit číst dnešní mládež, i když je kolem tuna mnohem snadněji dostupné a méně náročné zábavy.

Nebo že by byla chyba ve mě? Mám prostě omezit počet oblíbených blogů? Možná by to pomohlo. Každopádně mým nejoblíběnějším knížním webem bude asi navždy Knihovnice.cz a diskuze Co právě čtete?...a kam rádi zavítáte vy, pro odpočinek od YA literatury?

(Jinak samozřejmě nechci být pokrytec, i u mě se v budoucnu objeví něco z tohoto žánru. Ježíškovi jsem si napsala o Mrazení, a v knihkupectví pokukuju po Tichu, novém dílu Anity a také už se konečně chystám koupit Hunger games, to jen abych tu nebyla nařknutá, že házím kamenem a přitom nemám proč)

Král Artuš

King Arthur (2004)

Oficiální text distributora: Historikové si po staletí mysleli, že je král Artuš pouze mýtem, avšak tato legenda byla založena na skutečném hrdinovi, jehož život byl rozvrácen vnitřním bojem mezi osobními ambicemi a smyslem pro zodpovědnost. Artuš (Clive Owen) si přeje opustit Británii a vrátit se do poklidného Říma. Ještě předtím však musí podstoupit poslední nebezpečný úkol, který jej spolu s jeho rytíři Kulatého stolu - Lancelotem, Galahadem, Borsem, Tristanem a Gawainem - přivádí ke zjištění, že po náhlém odchodu Římanů z Británie bude země potřebovat vůdce, který by vyplnil mezeru - někoho, kdo by nejen dokázal ochránit Británii před momentální hrozbou útoku Sasů, ale také přivedl ostrov do nové epochy. Pod vedením bývalého nepřítele Merlina a s krásnou a odvážnou Guinevere (Keira Knightley) po svém boku musí Artuš najít sílu k tomu, aby dokázal změnit vývoj dějin.


Ja nějak ani nevím, co k tomu říct. Nění to úplně příšerné. Při prvním sledování se mi to kdysi vážně líbilo. Teď už mám asi víc rozumu, takže z toho jsem spíš rozpačitá. Tváří se to jako úžasný velkofilm, obsazení je vcelku sympatické, ale většina filmu je vcelku nuda. Tedy samozřejmě kromě naprosto úžasné scény na zamrzlé řece nebo jezeru nebo co to bylo. I když tahle slova obvykle nepoužívám, musím říct, že ta scéna je prostě epic. Navíc mi byla krajně nepříjemná hlavní postava. Nevim jestli to bylo tím hercem, nebo jeho scénářem, ale kolikrát bych ho prostě nejradši zabila sama. Ale aspoň oceňuju snahu o nové ztvárnění příběhu o Artušovi, rytířích kulatého stolu a samozřejmě Merlinovi. Musela jsem vidět hodně verzí, ale tahle je vážně originální. Jediná, která mi ale zůstala v paměti a v osobní filmotéce je ta s názvem Merlin z roku 98 http://www.csfd.cz/film/12913-merlin/. To byla perfektní verze, která měla i pořádnou dávku magie.
Jinak hvězdičkové hodnocení Artuše: původně kdysi měl *****, teď by dostal ***, takže výsledkem má hodně slabé ****

Zlatá sedmdesátá

17. 12. 2011

That '70s Show (1998)

Oficiální text distributora: Eric, Donna, Fez, Jackie, Michael a Steven, které spojují radosti a strasti dospívání, bydlí v Point Place ve Wisconsinu. Píše se rok 1976 a parta teenagerů tu společně prožívá celou řadu zábavných dobrodružství i malérů.

Komediální seriál, jehož děj se vrací do 70. let minulého století, se odehrává od května 1976 do prosince 1979 v Point Place ve Wisconsinu, kde se svými rodiči žije partička teenagerů. Vede je sedmnáctiletý středoškolák Eric Forman, dále k nim patří jeho přítelkyně ze sousedství Donna Pinciottiová, Fez, který přijel do Ameriky ze zahraničí na studijní výměnu, Jackie Burkhartová a Michael Kelso, kteří se spolu věčně rozcházejí a zase usmiřují, a také věčný teoretik Steven Hyde. Parta, kterou spojují obdobné radosti i smutky dospívání, se většinou schází u Erika, kde přemýšlejí o životě, o rodičích a o budoucnosti, ale spolu také zažívají celou řadu zábavných dobrodružství i malérů.

Tenhle seriál mám z nějakého důvodu moc ráda. Ale proč se mě nikdo neptejte. Většina postav je tak ulítla, že je spíš otravná než zábavná. V podstatě se v průběhu celého seriálu nic neděje. Sedí u Erica ve sklepě, Red na Erica kvůli něčemu řve, někdo se s někým rozjde, aby se dali zase v dalším díle dohromady. Ale nějak vždycky po puštění prvního dílu vydržím koukat až do konce 8. série. Jak je to možné? Netuším. Ale i přes tu zdánlivou nudu mě tahle dvacetiminutovka vážně baví. To se prostě musí zažít. Nenašla jsem bohužel žádný použitelný trailer, tak alespoň úvodní znělku:


Ale vážně, vážně začnete nenávidět "Hello Wisconsin!!", to mi věřte ;)

Scrubs

12. 12. 2011

Popis z CSFD: Seriál se soustředí na bizarní zkušenosti novopečeného lékařského praktikanta Johna "JD" Doriana. Při jeho práci v nemocnici přeplněné nepředvídatelnými existencemi se dostává do spousty vtipných situací. Ať už se potýká se svými kolegy, nadřízenými či pacienty, vždy je o zábavu postaráno. Humor a tragédie se tu však mohou kdykoli setkat a vy nikdy nevíte, kde končí legrace a jde do tuhého. Velmi často se v průběhu děje dostáváme dovnitř JDho hlavy a vidíme jeho představy, vzpomínky či sny. Navíc nás každou epizodou JD provází jako vypravěč a slyšíme jeho myšlenky a úvahy.

Geniální a překvapivě málo známý seriál. Je sice z lékařského prostředí, ale zachraňování životů je tam až na druhém místě. První jsou vztahy všech lidí v seriálu a jejich velice vtipné příhody a hlášky. Po pár dílech zdají tak skuteční, že za žádnou cenu nechcete, aby díl skončil, natož celý seriál. Celkem má tuším 9 sérií, ale ta poslední už je tak nějak násilně nastavovaná. Na konci osmé je totiž naprosto perfektní zakončení celého seriálu. Jenže pak si tvůrci vymysleli, že chtějí ještě dalších třináct dílů, a i když je to pořád zábava, už to nějak není ono. Spousta postav tam chybí a celé je to točené v jiné budově, než předchozích osm sérií. Prostě, ocenila bych, kdyby tvůrci věděli, kdy přestat. Jako třeba u Přátel nebo Gilmorek.

Takže tady máte dokonalý konec osmé série a kdo nezná, rozhodně seriáln sehnat a pozorně sledovat každičký díl, ať vám neuteče ani jediný vtípek.

Těžká nestíhačka

Poslední dobou nic nestíhám. Tenhle týden je zápočtový, takže práce a učení nad hlavu. Chtěla jsem svůj výpadek napravit někdy během víkendu, ale ten nakonec celý padl na učení Etiky a Italštiny. Oba zápočty byly dneska, tak uvidíme, jak to dopadne.
Dneska po škole jsem si alespoň udělala čas a došla nakoupit pohlednice pro kamarádky, které si vyžádaly trochu osobnější přání k Vánocům, než jen SMSku. Přišlo mi to jako hezký nápad. Přeci jen je to velice levný a milý prostředek, jak někomu popřát. A přijde mi lepší, než když mi celý večer u stromečku bzučí mobil. Takže jsem se rozhodla to od teď vyžadovat. Žádné SMSky natož označování na fotografiích s přáními na facebooku. Letos chci pohlednice.
A při tom nakupování (protože sehnat hezkou pohlednici, která by nebyla kýčovitá je docela kumšt), jsem zabloudila i do buxe a tak jsem se prošla hezky uličkou s fantasy a sci-fi knihami. Pochovala jsem si Ticho i Obsidiánového motýla. Smutně koukla na první díl Hunger games a zase s prázdnou odešla. Tihle miláčkové budou muset počkat až po Vánocích. Babičky určitě ocení, že peníze od nich k Vánocům padnou na takový skvělý účel.
Ale teď už bych měla vážně dopsat tu poslední seminárku a pokračovat v učení němčiny. Takže zatím ádijé. Pokusím se už tak moc nevynechávat. To slibuju. A za odměnu si myslím zasloužím pár pohlednic. Takže má adresa je:
edit (adresa uz tu nemusi byt)

..a koukejte se činit :) (jen vážně doufám, že mou adresu nikdo nezneužije pro nekalé účely)

Bylo nebylo #9

4. 12. 2011

Posledních pár dní a několik měsíců dopředu je ve znamení učení. Zkouškové období se blíží a tudíž si musím vážně pořádně máknout. Každopádně dneska se celý den hodlám věnovat studiu italštiny, protože za týden v pondělí nás čeká závěrečný test a já neumim italsky ani fň.

Anotace: Učebnice italštiny pro začátečníky.


První věty: Nonostante la precedente edizione de Progetto italiano 1 abbia avuto ovunque un ottimo ecrescente riscontro, si é sentita ugualmente la necessitá di una Nuova dizione al fine di presentare un libro piú aggiornato e completo. Questa Nuova edizione é il frutto di una ponderata e accurata evisione, resa possibile grazie al prezioso feedback fornitoci negli ultimi anni, attraverso questionari, e-mail e contatti diretti, da tanti colleghi e colleghe che hanno usato il libro. In questa Nuova edizione si sono tenute presenti le nuove esigenze nate dalle teorie piú recenti e dalla realtá che il Quadro Comune Europeo di Riferimento per le LIngue e le certificazioni d'italiano hanno portato. - To jsou první tři věty z úvodu. A že jsou sakra dlouhé

Ještě k té učebnici pro "začátečníky". Pro začátečníky možná, ale rozhodně ne pro samouky, protože jak může někdo očekávat, že se cokoliv naučíte, když v té pitomé knížce není ani slovo česky. Začátečník, který ten jazyk v životě neviděl (např. já) nepochopí co se po něm chce, ani co zrovna studuje v tabulce před sebou. Takže třeba když jsem vynechala hodinu a chtěla si to pak dostudovat doma, nemohla jsem, protože jsem prostě netušila co to všechno znamená. A těžko po mě někdo může chtít, abych si přeložila každé slovo, které se tam píše. Stěží zvládám přeložit text v němčině, a to jsem ji studovala celkem 10 let. Ale vážně. Co je to za trend, mít učebnici jazyka celou v tom jazyce, který se chce člověk naučit? To je přece absolutně na hlavu postavené. No ne?

Knižní výzva - Knihy od A do Z

2. 12. 2011

O co jde? Princip je jednoduchý. Přečíst 26 knih - stejný počet, jako je v abecedě písmenek. Asi všem došlo, že knihy, musí začínat na určitě písmenko z abecedy. Za tuto výzvu vděčíme Luc. A já svatosvatě přísahám, že se pokusím ji dokončit a do tohohle článku postupně doplňovat jednotlivé tituly.

A- Aréna smrti
B- Brisingr
C- Černobílý svět
D- Dóóóst dobrá rodinka
E- Eragon
F- Frankenstein
G- Goblini
H- Hunger games - Síla vzdoru
I- Inheritance
J- Jak si žijí nebožtíci
K- Kurz tvůrčího psaní
L- Labyrint
M- Mrazení
N- Nebezpečná láska
O- Obsidiánový motýl
P- Příšerné příběhy strýce Montaguea
Q- Quartek!
R- Rosemary má děťátko
S- Splynutí
T- Ticho
U- Utopie
V- Vražedná pomsta
W- Wicca: První zasvěcení
X-
Y-
Z-Žena v černém

Levné knihy

29. 11. 2011

Včera jsem si zase po dlouhé době udělala radost a povolila jsem si vstup do Levných knih. Já totiž obvykle dodržuju přísný zákaz přiblížení se k těmto obchodům na 100 kroků, a to z jednoho prostého důvodu. Kdykoliv do jedné z poboček zajdu, odcházím minimálně s jedno knihou, ale obvykle to bývá mnohem víc než jen jedna. A takovýto postup se nedoporučuje opakovat příliš často, vzhledem k mé finanční situaci. Protože má láska ke knihám a potřeba vlastnit každou, která mě zaujme, došla tak daleko, že jsem schopná si nakoupit knihy a zbytek měsíce žít na suchých rohlíkách. Proto se knihkupectvím většinou z bezpečnostních důvodů vyhýbám širokým obloukem.
Tentokrát jsem si ale pro jednou povolila vstup a odešla jsem rovnou se čtyřmi novými přírůstky. Objevila jsem totiž 4 knihy autora jménem John Maxwell Coetzee. A tak se mi zalíbily, že i když jsem od něj zatím nic nečetla, vzala jsem si je všechny. Jedná se o:

Deník špatného roku - anotace: Stárnoucí spisovatel, neuctivá sekretářka a hamižný přítel… Tři hlasy, tři příběhy a jeden život… Naprosto nová forma románové fikce z pera slavného J. M. Coetzeeho! Prominentní stárnoucí spisovatel, jak už to tak mužové ducha a navíc i pera někdy mívají ve zvyku, si zapisuje do deníku poznámky. Na stránkách se vrší postřehy, glosy a názory na všechno možné, od událostí v Guantanámu po uměleckou pravdu snů, od australské demokracie po úvahy o zneuctění a hluboké znepokojení současnou politikou. To je první část, první hlas této knihy. Ve druhé části se stává obyčejným, sympatickým pánem odvedle, sousedem, který vypráví běžné příhody pohledné mladé ženě, s níž se setká v prádelně domu, kde oba bydlí. Rozeznívá se druhý hlas. Anya, ona bystrá mladá žena, kterou si najal, aby mu deníkové poznámky přepisovala, ale vzdor tomu přehnanou uctivostí ke svému zaměstnavateli neoplývá. Její přítel Alan, pro něhož nejvyšší hodnotu představují peníze, potom už vůbec ne. Pohrdá vším, čemu spisovatel věří, a nestydí se proti němu intrikovat. Anya nechává zaznít také svůj, třetí hlas... Deník zlého roku je obdivuhodné dílo o osamělosti, přátelství a nejrůznějších podobách lásky jako mnohé jiné knihy. Ve skutečnosti se jim však vůbec nepodobá. A není žádnou nadsázkou říct, že představuje revoluční obrat v literární tvorbě. Zatímco u jiných příběhů je běžné vyprávět je z hlediska jedné postavy, zde jsou hned tři výpovědi, tři možnosti, jak na vše nahlížet a všechno pochopit. A je jen na čtenáři, se kterým z vypravěčů se ztotožní, kterého odsoudí, kterého polituje... Jednotlivé příběhy se na každé stránce setkávají ve třech samostatných oddílech (v závislé časové linii) graficky od sebe oddělených linkou. Čtenáři tak vlastně dostávají do ruky tři knihy v jedné.

A volně navazující trilogii: Chlapectví - Mládí - Zrání

Anotace: Mistrovská současná próza Chlapectví působivě vypráví o životě třináctiletého mladíka, souženého pocitem provinění a strachem. Odmítá otce, necítí k němu nejmenší úctu, a trpí výchovou matky, jež ho současně zbožňuje i nesnáší. Chlapec, vyrůstající poblíž Kapského Města, žije dvojím životem – ze vzorného a nesmírně schopného studenta ve škole se doma mění ve frackovského tyrana, který však bez ustání trpí hrůzou, že ztratí matčinu lásku.
Utíká do svého uzavřeného světa, objevuje literaturu, probouzí se v něm sexuální touha a stále silněji si uvědomuje rozpory dožívajícího apartheidu. To vše v něm vyvolává zmatek a hoch se upíná k jedinému místu, kam podle vlastního přesvědčení patří: k rodinné farmě, jež mu však nikdy nebude doopravdy náležet.
Charakteristický styl Coetzeeho vyprávění vtáhne čtenáře do děje od první stránky a předestře před námi hrdinův pubertální náhled na život stejně jako jeho nelehké dospívání. Realistické záběry se splétají v jediný celistvý, působivý obraz světa a duše dorůstajícího mladého muže.

 Anotace: Próza Mládí navazuje na vzpomínkovou knihu Chlapectví. Vypravěč a hlavní hrdina v jedné osobě se přestěhuje z Kapského Města do Londýna, aby se vymanil jak z vlivu rodičů, tak z nezdravé politické atmosféry, která v Jižní Africe vládne. Chce se zde věnovat literatuře, zároveň si však musí najít obživu. Ve svých úvahách, nakolik smí umělec – budoucí umělec – ustoupit požadavkům „obyčejného“ světa, i o způsobu umělecké tvorby a jejím smyslu se v duchu odvolává na své vzory Eliota, Rimbauda, Baudelaira a další a zároveň se s nimi dostává do pomyslných sporů. Prožívá rovněž milostná rozčarování obojího druhu – je zklamáván i zklamává. Ujasňuje si, zda k tomu, aby tvořil pravdivě, je nutné, aby byl umělec zamilovaný či trpěl, nebo aby jeho tvorba vycházela ze skutečných sexuálních zážitků… To vše se odehrává na pozadí Londýna počátku šedesátých let minulého století s jeho strojenou korektností, v níž budoucí spisovatel žije životem cizince – cizince ve smyslu národnostním i lidském.


Anotace: Autobiografie, kterou její autor nikdy nenapsal, a vzpomínky na zemřelého, který stále ještě žije… Poslední díl volné trilogie, předešlé díly Chlapectví a Mládí.
Tento román uzavírá Coetzeeho třídílnou fiktivní autobiografii, a navazuje tak na knihy Chlapectví a Mládí.
Svorníkem příběhu je mladý Angličan Vincent, který připravuje knihu o již zemřelém autorovi Johnu Maxwellu Coetzeem a schází se kvůli ní s pěticí lidí, jejichž životy se nějakým způsobem protnuly s životem tohoto spisovatele a z nichž každý z nich ho vidí jinýma očima. Pandán k těmto vzpomínkám tvoří Coetzeeho poznámky k chystané autobiografii, kterou ovšem nikdy nenapsal.
Zrání je silná próza, již Coetzee prokládá drsným sebezničujícím humorem; a také něžná, jímavá knížka o podobách lásky a o vztahu zralého muže k otci.



Nemůžu se dočkat, až zase budu mít čas číst i normální knihy, ne jen ty do školy, a pustím se do všech restů, čekajících na mě v knihovně. A že se to pořádně hromadí..

Šéfové na zabití

Horrible bosses (2011)

Oficiální text distributora: Jediná věc, která by udělala Nickovi, Kurtovi a Daleovi denní dřinu v práci snesitelnou, by byla rozdrtit jejich netolerantní šéfy na prach. Podat výpověď je bohužel nemožné, takže s podporou více než malého množství drinků a pár pochybných rad od bývalého trestance si tři kamarádi vymyslí komplikovaný a zdánlivě „blbuvzdorný“ plán, jak se navždy zbavit svých nadřízených. Je tu však jeden problém. I ten nejlepší plán je vždy jen tak spolehlivý jako mozek, který ho vymyslel.

 Tohle bude krátké. Film to byl totiž pěkný, ale během deseti minut jsem na něj už skoro zapomněla. Každopádně jde o klasickou komedii, kdy se hlavní hrdinove vždy zapletou do šílených situací, ale nakonec všechno vyjde v jejich prospěch. Kdo by to byl čekal. Tahle byla alespoň dobrá co se týče vtípků. Několikrát jsem se i opravdu zasmála. Každopádně mnohem víc než hlavní hrdiny jsem měla jejich šéfy. Byli vtipnější, jejich postavy promyšlenější a člověk se o nich během filmu dozvěděl mnohem víc, než o těch hlavních chudáčcích. Ono o tom také svědčí obsazení. Mezi šéfy najdeme Kevina Spaceyho a Jennifer Aniston. Z ostatního obsazení neznám vůbec nikoho. A to skutečně vůbec, jejich obličeje mi vůbec nic neříkají. Ale jako jednorázová zábava na večer to postačilo. Za dobré vtipy a Kevina dostal tenhle filmek **** a teď se může zase utěšeně vypařit z mých mozkových závitů.

Funny girl

24. 11. 2011

(1968)

Oficiální text distributora: Jeden z nejznámějších zfilmovaných muzikálů je příběhem komediantky Fanny Brice (Barbra Streisand). Film sleduje její kariéru od začátků až po nástup do Follies, nejslavnější show, kterého se stává hvězdou. Zamiluje se do Nicky Arnsteina (Omar Sharif), krásného hazardního hráče. Jeho hráčské štěstí ho však opustí. Zatímco ona je stále populárnější, on se propadá a končí ve vězení. Po návratu zjišťuje, že s Fanny již nedokáže žít a rozvádějí se. Barbra Streisand za tuto roli dostala Oskara za nejlepší ženský herecký výkon.

Úžasný film. Rozhodně se zařadí do seznamu mých nejoblíbenějších. Uznávám, 2,5 hodiny je poněkud dlouhá doba. Obzvlášť u takhle starého filmu mě to zarazilo. Ale režisér myslel i na diváka, a tak je ve druhé půlce intermission. A i kdyby přestávku neudělal, vůbec by to nevadilo. U tohohle filmu je totiž člověk tak zažraný do toho, co se na plátně děje, že si na něco jako hlad, žízeň, potřeba toalety apod. ani nevzpomene. Písně, které jsou už legendární a závěr, který nemůže nechat jediné oko suché. Tedy alespoň já pořád čekala, že se Barbra podívá do hlediště a on tam bude sedět. A ono nic. Proč že jí jednou nemůžou dopřát happy end? Zatím (alespoň co si uvědomuju) jsem viděla přesně dva legendrádní filmy s Barbrou Streisand a ani v jednom se člověk happy endu nedočkal. Co to má sakra být?

Zkrátka tenhle film si zasloužil každého oscara, který existuje. Nenajdu jedinou věc, kterou bych mohla vytknout. A teď už můžu jen přemýšlet, který moment byl můj druhý nejoblíběnější. První je totiž naprosto jasný:


A kdyby to někomu nedošlo, mé hodnocení je *****

Autogramiáda Jiřího Kulhánka

23. 11. 2011

Literární zážitek roku!

   Sice to nebylo úplně ideální. Přecijen 2,5 hodiny čekání nejsou sranda, navíc když potom člověk vidí Mistra ani ne půl minuty, ale stálo to za to. Byla jsem tak strašně natěšená a nervózní už od rána. Potom to čekání veškeré pocity poněkud utlumilo. Teda veškeré kromě pocitu zmrzlosti a bolesti v zádech. Ale když jsem byla na dosah vytouženému stolečku s jedním naprosto obyčejně vypadajícím člověkem, zase se to ve mě všechno probudilo. Sice jsem s Mistrem prohodila jenom dobrý den a děkuju, ale i tak to byl zážitek.
   Nechala jsem si podepsat Noční klub 1. Sice mám i druhý díl a dva díly Divokých a zlých, Stroncium, Povídky a samozřejmě Vyhlídku na věčnost, ale když já naprosto nenávidim ty lidi, kteří sebou přitáhnou všechno co mají, navíc i pár knížek pro kamaráda, kterému se nechtělo čekat ve frontě. Spisovatel podepisuje jednomu člověku knihy půl hodiny, ten se přitom ještě vyptává kde bere inspiraci a co chystá dalšího a nakonec se ještě nechá vyfotit. Div že mu nepodstrčí i své pokusy o sepsání něčeho podobného a netrvá na tom, aby si to okamžitě přečetl a sdělil mu svůj názor. Když jsem odcházela, měla autogramiáda za pět minut končit (podle původního plánu, nevím, jestli Kulhánek nesvolil prodloužení) a fronta pořád ještě sahala až ven. Copak si ti lidé neuvědomují, že zbytečně zdržují? Proč si prostě nevyberou svou oblíbenou knížku a nenechají si podepsat jen tu? Nám skutečným fanouškům totiž nejde o zvýšení hodnoty knih, ale o připomínku na úžasný zážitek setkání s prvotřídním sociopatem, který navíc vypadá jako masový vrah. A na to stačí jeden podpis. Já třeba jsem si vybrala Noční klub, protože to je první knížka, kterou jsem od Mistra četla a díky ní začalo mé nehynoucí zbožňování každého slůvka z pera tohoto geniálního autora. Ale abych tam táhla všechno co mám a ještě byla natolik arogantní, abych si myslela, že Kulhánek stojí o pokec zrovna se mnou..to tedy ani náhodou.
   Ale ještě k tomu počtu knih. U Kulhánka to ještě není tááák úplně strašné, ale dokážete si představit třeba Pratchettovu autogramiádu, kdyby si tam každý druhý přinesl celou sérii o Zeměploše?To by byla autogramiáda minimálně na týden.
   Každopádně zážitek skvělý. A to i s dopravou, protože Student agency je prostě geniální firma (už nikdy nechci ČD ani vidět). A navíc jsem na sebe pyšná, že jsem se ani jednou neztratila. (První cestování po Praze sama samotinká.) A k negativním zážitkům: musí být v Praze všude tolik lidí? A vážně se někomu libí nadabovaný TBBT? To je asi vše. Teď si jen můžu nechát zdát znovu a znovu o té půl minutě strávené s jedním z mých spisovatelských idolů. :)

Goyovy přízraky

20. 11. 2011

Goya's ghosts (2006)

Popis z CSFD: Rok 1792, Španělsko, Madrid. Církevní hodnostáři se právě shodli, že je na čase, aby byla opět zřízena Inkvizice. Inkvizice je však instituce až přespříliš podezřívavá a tak se, shodou nešťastných událostí, do křížku s ní dostane i počestná dívka Inés. Její zhrzený otec hledá pomoc u svého přítele, malíře Francesca Goyy, který se zná s jedním z vyšších představitelů církve, bratrem Lorenzem. I přes Goyův apel na bratra Lorenza a ujištění o Inésině nevině se však nezdá, že by měla být osvobozena, neboť inkvizitoři ji, stejně jako stovky dalších, svými nekalými praktikami donutili k “doznání“.

Film však není jen o tragickém osudu jedné dívky, ale také o zkaženosti, chamtivosti a nenasytnosti všech, kteří mají moc, ale touží po ještě větší a po ještě větším bohatství.

Můj názor? Nuda. Zklamání. A zase nuda. Proč má tenhle film na CSFD přes 70% nepochopím. Snad jen díky jménu režiséra. Ani nevím co mi na něm přesně vadilo. Myšlenka dobrá. Snaha o sdělení něčeho víc, než že když se dva potkají, tak se zamilují a budou spolu navěky, se vždycky cení. Ale nevím, no. Snad proto, že když se film jemnuje tak, jak se jmenuje, čekám, něco trochu jiného. Rozhodně nečekám, že postava z názvu filmu bude mít sotva vedlejší roli, že se o ní a jejích myšlenkách nedozvím vůbec nic, a že tam vlastně je jen kvůli těm pár obrazům. Co na tomhle filmu bylo válečného skutečně netuším, a že by to bylo nějaké úžasné drama? Ani náhodou. Herci sice hráli dobře, ale postavy prostě neměly moc s čím by se dalo pracovat. Všechny mi přišly tak trochu ploché a prázdné. Co s tím? Asi jen litovat těch 110 minut, o které jsem kvůli této podivné podívané přišla. Slabé ***.

Bylo nebylo #8

Dnešní knížka je jedna z mých oblíbených, kterou ale vždycky tak nějak pozapomenu do dalšího čtení. Tím ale lépe pro mě. Alespoň se můžu vždy nechat překvapit tím, kudy se bude celý příběh ubírat a jak dopadne. Jinak kdo by neznal, okamžitě nástup do knihovny a číst a číst, dokud neuvidíte poslední stránku. Tákže dneska je to:

Emily Brontëová - Na Větrné hůrce

Anotace: Slavný romantický a dramatický román Emily Brontëové se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů.

První věty: 1801 Vracím se z návštěvy u svého domácího pána - jediného souseda, kterého tu budu mít na krku. Takovouhle končinu si dám líbit! V celé Anglii bych na mou věru marně hledal zákoutí tak vzácně nedotčené společenským ruchem.

Moulin Rouge!

19. 11. 2011

(2001)

Oficiální text distributora: Muži chladnou, jak půvaby vadnou a léta začnou přibývat. Ať je broušený tak či onak, diamant nic nepřekoná, diamant je náš nejlepší kamarád... Paříž, 1900. Byl jeden hoch, zvláštní, okouzlený hoch, smutný pohled měl, byl však velmi moudrý, jednoho dne, jednoho zázračného dne potkali jsme se na cestě záhadné a při tom, jak jsme si o mnohém povídali, o bláznech a králích, tak mi pověděl: To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a v lásce být milován. Moulin Rouge. Noční kabaret. Tančírna a bordel. Jeho majitelem byl Harold Zidler. Království nočních rozkoší, kde bohatí i chudí chodili za mladým a krásným podsvětím. Nejkrásnější ze všech tam byla žena, kterou jsem miloval. Satine. Byla kurtizána. Prodávala mužům svou lásku. Říkali jí jiskřivý diamant. Byla hvězdou. Žena, kterou jsem miloval, je...

...mrtvá. Je tomu rok, co jsem přijel do Paříže. Psal se rok 1899, bylo to milostivé léto lásky. Nevěděl jsem nic o Moulin Rouge, Haroldu Zidlerovi ani Satine. Svět žil bohémou a já přijel z Londýna,abych byl její součástí. Na vršku poblíž Paříže stála vesnice Montmartre. Nebyla to, jak mi řekl otec... hříšná vesnice! ...ale bohémský svět, hudebníci, malíři, spisovatelé. Říkalo se jim děti revoluce. Ano, měl jsem žít bez halíře a měl jsem psát o pravdě, kráse, svobodě a o tom, v co jsem věřil nejvíc ze všeho. O lásce.

Pravděpodobně nejlepší a nejšílenější muzikál, jaký znám. Tenhle film prostě nic nepřekoná. A protože už o něm bylo řečeno všechno co řečeno být mohlo, půjčím si protentokrát komentář od Oskara (mého oblíbeného uživatele CSFD): "Moulin Rouge. Domov prostopášných kurtizán, chrám rozdováděných bohémů a nekonečný zdroj inspirace pro umělce všech zaměření. A také místo, kde se setkává Phill Collins s Madonnou, Elton John s Dolly Parton a v "diamantové" písni dokonce Marilyn Monroe s Marléne Dietrich. Koho překvapí, že do toho všecho organicky zapadá Offenbachův kankán z Orfea v podsvětí? Zapomeňte na všechny muzikály, které jste dosud viděli. Pryč je broadwaysky úhledné skotačení z My Fair Lady i Julie Andrewsová, prostince rotující Za zvuků hudby. Baz Luhrman natočil NEJFILMOVĚJŠÍ muzikál všech dob, eklektický ohňostroj emocí, filmových asociací a starých songů v nových hávech. Tak třeba Roxanne. Z uprděného reggae od Police je strhující, dechberoucí, střevarvoucí tango a nejsilnější scéna filmu."A těch úžasných písniček je tam víc. Těžko si vybrat nejoblíbenější, ale je pravda, že El tango de Roxanne je nejpůsobivější scéna. Kdo by čírou náhodou neznal, může se pokochat přímo tady a teď:


A kdyby to někomu nedošlo, tak pro mě je tenhle film za *****

Kouzelná knihovnička

 

Kouzelná knihovnička je projekt Abyss z Knižního nekonečna. Jedná se vlastně o to, vyfotit svou knihovničku teď a potom zase za rok, aby člověk viděl, jak se mění jeho vkus, jak to hezky narůstá co do počtu atp. A aby toho nebylo málo, zapojím se i do nadstavby z Knižního světa, kdy tedy přibude ještě jedna fotka stavu po Vánocích. Táákže. Momentální stav vypadá asi takto: 






Tak uvidíme, jak se to změní.

Dobrý Will Hunting

17. 11. 2011

Good Will Hunting (1997)

Oficiální text distributora: Psychologické drama, líčící osudy dvacetiletého matematického génia, ale zároveň i hospodského flákače Willa Huntinga. Ten pochází z nuzných poměrů a svůj život strávil převážně v sirotčincích. Mladíkovy neuvěřitelné početní vlohy vyjdou najevo, když jako uklízeč na bostonské univerzizě náhodně vyřeší složitý matematický příklad, který zůstal na tabuli. Citově vyprahlý a zablokovaný Will ovšem odmítá využít svého obrovského talentu a změnit svůj život. Nakonec se však podvolí tlaku okolí. Příběh je koncipován jako střet několika silných osobností a charakterů. Přesvědčivě je ztvárněno jak prostředí a atmosféra jižního Bostonu, tak "akademická půda".

Co k tomuto filmu říct. Úžasný? Geniální? Mě přijde tak nějak opravdový. Všechny ty postavy si dokážu představit jak žijí svůj život i za hranicemi tohohle filmu, dokážu si domyslet jejich problémy, radosti. Tenhle film jsem viděla tolikrát a stejně pořád nevím, jak se k němu vyjádřit. Ale ono je to vlastně jednoduché. Miluju ho. Hotovo. Ten film je skvělý a kdo ho nezná, dostává ode mě velký červený puntík. Ale. Copak on existuje někdo, kdo tenhle film nezná? Pochybuju. To prostě není možné. A když se zamyslím kdo a v jakém věku ho napsal. Jsem z naprosté dokonalosti tohohle filmu unešená ještě víc. A zkuste se mnou nesouhlasit. Jasných ***** a věčné zařazení do filmotéky mých osobně oblíbených dílek.

Igor

16. 11. 2011

(2008)

Popis z CSFD: Animovaná komedie o nadaném vědci jménem Igor, který je přinucen sloužit jako pomocník doktorovi Glickensteinovi. I přesto, že pouze obstarává všechnu "černou" práci, touží se zařadit mezi uznávané vědce. Zvláště pak vyhrát na každoroční vědecké soutěži Evil Science Fair, která přitahuje všechny vědce z okolí. Když Glickenstein zemře dva týdny před začátkem soutěže, neváhá ani chvíli a chopí se příležitosti, aby tak uskutečnil svůj sen. Snaží se vytvořit šerednou kreaturu s ohromnou silou. Místo toho se však ukáže, že to, co vytvořil je ženská bytost s čistým srdcem a on má tak pouhé dva týdny na to, aby z ní udělal krvežíznivou noční můru.

Tak popořádku. Začátek atmosférou a vizuálně dost přípomínal Burtonovy animáky, základní premisa příběhu se mi líbila, takže jsem se celá nadšená ponořila do Igorova světa. Poznala jsem mozek ve sklenici Briana i nesmrtelného zajíce Scampera, který si nepřeje nic víc, než umřít. Poznala jsem i nádhernou zrůdičku, kterou Igor vytvořil, a která odmítala konat zlo.  Zatím pořád nadšení. O to horší mě čekalo zklamání. Co se zrůdou, která není zlá? Vymýt jí mozek. A od toho okamžiku se to vezlo celé směrem do pekel. S tou původní myšlenkou by se dalo udělat tolik věcí, jen prosím ne to, co udělali tvůrci. Od toho okamžiku už to totiž jelo hezky podle lehce pokřivené, ale přesto snadno rozpoznatelné, osvědčené hollywoodské šablonky. Igor se snažil naučit zrůdu konat zlo a přitom se do ní zamiloval. V okamžiku, kdy si to uvědomí mu jí ale někdo vyfoukne, takže Igor musí překonat strašně moc překážek a jen tak mimochodem zachránit celé město před zkázou, aby se k ní dostal. Jeho úžasný proslov zastaví zrůdu před zničením stadionu a zabitím všech obyvatel města. A na závěr vidíme město plné dobrých lidí a slunce a samozřejmě slepé sirotky, protože bez nich a jejich optimistické písně by to prostě nebylo ono, že? No prostě humus. Igor ode mě dostane ***, ale mám pocit, že mu možná ještě moc naddržuju.

Vampires suck

15. 11. 2011

(2010)

Oficiální text distributora: Zakousněte se do neskutečně legrační parodie TUPÍŘI v prodloužené SKOUSNUTELNÉ verzi, která servíruje ještě větší porci nestydatého humoru a krvavě dobré legrace! Zakřiknutá Becca právě začala studovat na střední škole a už o ni usilují dva nadpřirození nápadníci: náladový upír a nesmírně zarostlý vlkodlak. Geniální autoři filmu Scary Movie uvádí komedii, u které se ani chvíli neubráníte salvám smíchu! V jedné z vedlejších rolí se představuje Ken Jeong (Pařba ve Vegas).


Tak tenhle film si trochu moc fandí. Ne, že by stál úplně za nic. Měl své světlé chvíle. Například Jacob běžící za kočkou. Prostě zasmála jsem se několikrát skutečně od srdce, ale kolikrát jsem se taky jen tak uchechtla a několikrát si říkala, že je sice očividná snaha o vtip, ale u toho to končí. Celkově tenhle film vypadá, že se u piva sešlo pár kamarádů a začali se strefovat do Stmívání, přišli s pár dobrými vtípky, a tak si řekli, že by bylo fajn napsat celý film, sledující osudy hrdinů, kde se každý okamžik otočí v parodii toho originálního. Nápad dobrý, ale nakonec člověk přímo vidí, kde se vtípky vymýšlely skoro samy a kde se to muselo lámat přes koleno. Možná, kdyby přizvali do týmů scénáristů více lidí, přišli by s dobrými vtípky i pro ten zbytek. Každopádně. Všichni víme, že najít dokonalou parodii je těžké. Těch skutečně dobrých jako třeba Manitouova bota nebo RRRrrrr!!!, je pomálu. A i ty se zase nelíbí každému. Záleží prostě na smyslu pro humor. A Vampires suck mi sedlo asi tak ve 40%. Takže *** a za týden zapomenuto.

Bylo nebylo #7

13. 11. 2011

Dneska zase jednou pracovní:

Patrick Riley - The Cambridge companion to Rousseau

 Anotace: Rousseau, the great political theorist and philosopher of education, was an important forerunner of the French Revolution, though his thought was too nuanced and subtle ever to serve as mere ideology. This is the only volume that systematically surveys the full range of Rousseau's activities in politics and education, psychology, anthropology, religion, music, and theater. New readers will find this the most convenient and accessible guide to Rousseau currently available, while advanced students and specialists will find a conspectus of recent developments in the interpretation of Rousseau.


První věty: There is no need to recommend the writings of Jean-Jacques Rousseau: the greatest of all critics of inequality, the purest social contract theorist of the eighteenth century (and simultaneously the deepest critic of contractarianism after Hume), the greatest writer on civic education after Plato, the most perceptive understander of mastery and slavery after Aristotle and before Hegel, the finest critic of Hobbes, the most important predecessor of Kant, the most accomplished didactic novelist between Richardson and Tolstoy, the greatest confessor since Augustine, the author of paradoxes ("the general will is always right" but "not enlightened") that continue to fascinate or infuriate. Rousseau's extensive range and intensive depth have been best brought out by Judith Shklar, in the Postscript to her celebrated Men
and Citizens:
What did his contemporaries recognize as great in him, even those who reviled him as a charlatan and a poseur? He lived among the most intelligent and competent literary judges.

Ale překládat to vážně nebudu. Kdo má zájem, může začít :)

Kabaret

12. 11. 2011

Cabaret (1972)

Oficiální text distributora: Príbeh o americkej speváčke, ktorá očarená dekadenciou predvojnového Berlína hľadá na javisku Kit Kat klubu cestičku ku kariére filmovej hviezdy, a o jej priateľstve k dvom mužom - krajanovi, učiteľovi angličtiny a nemeckému milionárovi. Filmový tvar sa vyznačuje pôsobivým uplatnením náznaku a brilantnosťou choreografického riešenia. Film príkladne stavia do kontrapunktu dramatický dej s hudobnými a tanečnými číslami, ako aj sentimentálny príbeh s analýzou rozrastajúcej sa agresivity a fašizujúcej netolerantnosti (metafora o zlobe davu, o manipulovaní s masou). Osobitnú rovinu tvorí kabaret - veľkolepý, ironický, smutnoveselý, s fascinujúcou postavou kabaretiéra. Odcudzovací efekt umocňuje sugestívnosť výpovede, pripomínajúcej postupy magického realizmu. Všetky roviny sú precízne prepojené, zobrazujúce dobu a prostredie ako úrodné podhubie hnedého moru, a zároveň nemožnosť preraziť dogmatické konvencie

Co na to říct. Tenhle film si ukousl trochu víc než mohl spolknout. Oceňuju snahu říct filmem taky něco víc než že když se dva mají rádi, odpustí si i vraždu, ale trochu to uvázlo na cestě mezi plátnem a divákem. Člověk se dívá na normální film, najednou je tam úchylná scéna z kabaretu prolínající se s hrůzami, kterých jsou nacisti schopní, ale nějak tomu schází pointa. A celé to promíchávání situací se mi zdálo zmatené a nedomyšlené. Liza byla úžasná, to nepopírám. Pár dobrých písniček by se taky našlo, ale rozhodně bych tomu neříkala muzikál. V muzikálu totiž písničky mají posouvat děj dopředu, tady si ti lidé prostě zpívali na jevišti. A co z toho? Nic. Ono smíchat šílené věci do úžasného chaosu se občas vyplatí, ale tady se to jaksi nepovedlo. Jediný, kdo si svého oscara skutečně zasloužil byl ten nádherně úchylný uvaděč. Ale těch zbylých sedm? Nevím, nevím. Pro mě jsou to *** a za týden už ani nebudu vědět, že jsem se na něco takového dívala. 

Juno

10. 11. 2011

(2007)

Oficiální text distributora: Juno je šestnáctiletá středoškolačka, která se potýká s nečekaným těhotenstvím. Otcem dítěte je další teenager, Paulie, kterého ovšem ona nepovažuje za svého přítele. Chce, aby všechno skončilo jako špatný sen, ale zjišťuje, že musí začít situaci řešit. Využije pomoci své nejlepší přítelkyně Leah a uvažuje o Centru pro pomoc ženám, aby jí pomohlo s „rychlým potratem“, jak tomu sama říká. Před klinikou ale potká svou kamarádku Su-Chin, která odmítá potraty a přesvědčí ji, aby svoje rozhodnutí změnila.
Juno nakonec spolu s Leah nachází v Penny Saver inzerát od Marka a Vanessy Loringových, kteří zoufale touží po dítěti a právě zde začíná příběh mladičké dívky Juno a jejího dospívání.

Nejdivnější úžasný film, jaký jsem kdy viděla. Já vím, podle popisu to zní jako jeden z těch filmů, které vám pouštěli při hodinách rodinné výchovy, aby vás odradili od sexu, ale on vážně není. (Mimochodem, třeba u nás pouštěli Modrou lagunu..humus). Juno bere své těhotenství s nadhledem a prostě se rozhodne, že se s tím popere a hned jak bude moct dá dítě k adopci. Co je taky na tom tak složitého, že? A víte co? Ono se ukáže, že na tom vážně nic moc není. Paulieho jsem naprosto milovala. Je tak roztomile zakřiknutý, až to není možné. A nejlepší hláška? "Pěkný nohy" :)
Každopádně i když se v tomhle filmu všechno bere s humorem, stejně nějaká ta slzička ukápne. Ať už u té scény v obchoďáku nebo třeba nad vzkazem od Juno. Ale ani jednou se mi to nezdálo jako hraní na city, jen to prostě tak nějak přirozeně vyplynulo. A vůbec celý ten film tak nějak utekl. Člověk se párkrát zasmál, párkrát udělal ooooch a bylo po všem. Ale mám takový pocit, že ve mě pár myšlenek ještě chvíli zůstane. A tak to má být. :)

Na plný pecky

9. 11. 2011

Empire records (1995)

Velmi neoficiální text distributora z csfd: Empire Records je film o mladých zaměstnancích obchodu s hudbou, kteří milují dobrou hudbu a svůj obchod nade vše a jednoho dne spojí své síly aby zabránily prodeji milovaného obchůdku firmě Music Town... Film se odehrává během jediného dne, kdy dojde k nečekaným zvratům i v osobním životě všech zaměstnanců Empire Records, projdou zkouškou úpřímnosti a pevnosti vztahů mezi sebou a zároveň každý z nich si vyřeší své soukromé bolístky. Film je plný začínajících hvězd (jako Liv Tyler, Robin Tunney, Renée Zellweger), které se bezprostředně a bez sentimentu snaží brát živož takový jaký je i když jim hází klacky pod nohy...

Pecka :) Stáří filmu byste neodhadli, kdyby nebylo tak příšerného mládí dnes už velkých hvězd, které v tomhle filmu všechny vypadají jako děti.  Veselý, lehký, nenápadný filmek, který se jen hemží slavnými jmény v začátcích. A tak to má být. Tenhle film vám rozhodně přitáhne na ksicht úsměv. A přiznejte se, kdo by nechtěl pracovat v takovémhle obchodě, kde jsou všichni zaměstnanci kamarádi, každý je nějak šílený a celý den si jen pouští písničky a paří? To je přece dreamjob. Open 'till midnight :)

Bílý oleandr

8. 11. 2011

White Oleander (2002)

Oficiální text distributora: "Kdybyste se náhodou chtěli zeptat, proč začínám od konce a vracím se na začátek, důvod je prostý. Svoje dětství jsem pochopila, až když jsem dospěla. Bylo jako nedokončená skládačka." Tak Astrid začíná svoje vypravování. Jako dvanáctiletá žije v Kalifornii se svou matkou, krásnou umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ochranou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé. Poznává, jak je to těžké mít rád a být milován. Uvědomí si, jak to vlastně s její mámou bylo, a napíše jí. Už dospělá dívka pak může podpořit nešťastnou matku a dát jí sílu k přežití.

WOW. Jednoduše úžasný film. Jako chápu, že nesedne každému, a rozhodne to není úžasný hollywoodský trhák plný filmových triků, ale o to víc se mi líbil. Jednoduché vyprávění příběhu, bez potřeby zakrývání nedostatků ve scénáři rozptylováním diváka. Jen úžasná hudba a přímo herecká báseň v podání Alison Lohman. Ano, plakát k filmu se hemží úžasnými jmény, ale tahle pro mě zatím neznámá herečka je překonala všechny. Je to jeden z mála filmů, kde vážně ztěží odhadnete, kam vás příběh zanese. A to mě se právě líbí. Miluju nepředvídatelnost. Samozřejmě se u filmů nesnažím uhodnout, co se asi stane, ale někdy je to tak očividné, že si člověk prostě nemůže pomoct. Tady jsem byla jako na holičkách až do konce. Další ze série skvělých filmů, který se přesně hodil do mé dnešní nálady. A za tu podivnou atmosféru a která se přenesla až do mého pokoje a neměla co dělat s umělým kouřem a zrcadly, dostává zasloužených ****