Day 04: Kniha, která tě rozbrečí

To záleží na to, co se myslí slovem rozbrečí. Že vyklouzne jedna osamocená slza, nebo že brečím tak, až nevidím na stránky knihy? Nejspíš to druhé. Takových knih moc není. Nebo mě třeba rozbrečely při prvním čtení, ale potom, když už vím co se stane, tak to ve mě emoce už nedokáže probudit. Existuje ale jedna, která mě rozbrečí pokaždé, když ji čtu a vždy na stejném místě.

Emily Brontëová - Na větrné hůrce

Anotace: Slavný romantický a dramatický román Emily Brontëové se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů.

Ano, Větrná hůrka to dokáže. Zajímá vás o jakou scénu se jedná? Přeci když umírá Katka. Heatchliff jí drží v náruči a konečně u něj člověk zahlédne alespoň nějakou emoci. A potom jak čeká před Drozdovem, aby se s ní mohl jít ještě jednou rozloučit. To je prostě nádhera. Katka byla jediný člověk, kterého byl schopen milovat a zrovna ona musí zemřít, navíc jako manželka Heatcliffova soka, který ho do domu ani nechce pustit. Naposledy, když jsem tuhle část četla, jsem byla ve vlaku. Rozbrečela jsem se skutečně tak, že jsem nedokázala přečíst jediné další písmenko. Paní, sedící naproti mě sice koukala divně, ale mě to v tu chvíli bylo jedno. Jediné co jsem cítila byla Heatcliffova bolest. A tohle ať si zkusí topnout nějaká z těch teď tak oblíbených knih rychlokvašek.