Bylo nebylo #19

25. 3. 2012

A ještě si dneska přidáme Bylo nebylo. Přecijen, je neděle. Ten pravý čas objevit novou knihu pro příští týden. Další na řadě, kterou si chci přečíst je Rosemary má děťátko. Spousta lidí tenhle titul zná jako název filmu. Velmi vysoce hodnocený thriller z roku 1968 s Miou Farrow v hlavní roli. Z tohoto filmu je i příšerná filmová obálka knihy - přesně takové nesnáším. Přesto mě přečtení této knihy láká. Třeba se mi podaří nalákat i vás:

Ira Levin - Rosemary má děťátko

Anotace: V dramatu Rosemary má děťátko autor sugestivně líčí příběh mladé ženy žijící až doposud klidným životem. Rosemary a její nový manžel Guy se stěhují do nového apartmánu v New Yorku ve slavné Park Avenue, kde se spřátelí se starším párem v sousedství a žijí spokojený život.
Po čase se Guy s Rosemary rozhodnou mít dítě a mladá Rosemary prožívá běžné radosti a starosti nastávající maminky. Do světa Rosemary však záhy zasahují události, které se zdají narušovat její duševní rovnováhu. Zpočátku nevinné, zdánlivě bezvýznamné náhody a shody okolností se v její mysli začínají skládat v děsivý obraz, jemuž po dlouhou dobu nechce uvěřit. Objevuje se i nový problém - ochránit dítě, které čeká. Možná to ale nebude dítě, jenž bude potřebovat ochránit.
Její obavy jsou tím intenzivnější, čím více se blíží narození dlouho očekávaného dítěte. Jsou její zlé předtuchy, které okolí považuje za výplod choré mysli, reálné? Stala se skutečně obětí pečlivě propracovaného plánu samotného Satana? A pokud ano, kdo je do tohoto zlovolného scénáře zapojen? Komu ještě může důvěřovat? Co se stane s jejím dítětem?

První věty: Rosemary a Guy Woodhousovi podepsali nájemní smlouvu na čtyřpokojový byt v bílém hranatém mrakodrapu na První avenue, a hned nato dostali zprávo od jisté paní Cortezové, že se najednou uvolnil byt o třech pokojích v Bramfordu. Starý temný obrovitý Bramford je velkokrálíkárna bytů s vysokými stropy a s krby a zájemci se o ně derou hlavně pro jejich vyktoriánský styl. Rosemary s Guyem se přihlásili do pořadníku, hned jak se vzali, ale už si přestali dělat naděje.

Tak takhle to začíná. Docela slibně. Přesto se bojím, že knihu nedočtu. Nerada se bojím a abych dlouhé hodiny četla něco, při čem se budu bát, to mi přijde jako masochismus. No, uvidíme. Možná nakonec nebude tak děsivá jak slibuje.

2 komentářů:

Jillian řekl(a)...

Miluju Levina!:) Je to bezvadný spisovatel:) Musím si to co nejvřív znovu přečíst a osvěžit si paměť:) Stepfordské paničky jsou taky moc fajn:)

Ohana řekl(a)...

Tohle je první co od něj čtu a myslím, že se taky pomalu zamilovávám. Vůbec to není strašidelné, jak jsem se bála. On spíš působí na psychiku, semtam upustí střípek informace a člověk si to kousek po kousku dává dohromady. Myslím, že ho budu muset víc zařadit do své knihovničky :)

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.