Anotace: Přísahy, zkoušky oddanosti, mocné síly se střetnou... Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec mocným protivníkem. Eragona se Safirou proto čekají další zkoušky v boji, ale v příběhu už nejde jenom o ně…Stejně jako Eragon a Eldest, i Brisingr je plný napětí, nečekaných odhalení a zvratů, ve kterém nechybí ani Safiřin něžný humor.
Takže. Čím začít? V tomhle díle se toho stalo tolik. Všechno stejně důležité.
Začínáme na úpatí Helgrindu, kde se Roran s Eragonem chystají přepadnout Ra'zaky, aby pomstili smrt Gera a zachránili Katrinu. To se jim při troše námahy povede. Eragon ale pošle Safiru zpět k Vardenům samotnou, aby se mohl postarat o zrádce Slouna, kterého v jedné Helgrindské cele také najde. Když se vrátí, musí opět čelit Trnovi s Murtaghem, kteří zaútočí spolu se skupinou vojáků, kteří necítí bolest a prakticky je nelze zabít. Eragonovi ale pomáhají elfové svými silami, a tak Murtagha zažene. Pokusí se pomoci Elvě, ze které ale udělá dost možná ještě horší zrůdu.
Potom dostane velice důležitý úkol, má cestovat k trpaslíkům a pomoci uspíšit volbu nového krále. V opuštěných chodbách pod Tronhejmem ho napadnou bojovníci jednoho z trpasličích klanů, což se klanu ale nakonec vymstí a je podle trpasličích zákonů vyhoštěn ze společenství trpaslíků. Tato událost pomůže Orikovi získat korunu pro sebe a nebezpečí pro Vardeny je zažehnáno. Pokud by totiž vyhrál Orikův protivník, Vardenové by přišli o veškerou vojenskou podporu trpaslíků. Po korunovaci Eragon se Safirou odlétají do Ellesméry, aby si promluvili se svými učiteli - Oromisem a Glaedrem. Od nich se Eragon dozví hned několik největších překvapení tohoto dílu. Dozvídá se pravou totožnost svých rodičů, získává meč hodný Jezdce a hlavně se dozvídá, jak dokázal Galbatorix po celou dobu své vlády stále sílit nad možnosti člověka či elfa.
Když se oba chystají na cestu zpět k Vardenům, uštědří jim Oromis ještě jedno překvapení, on s Glaedrem poletí část cesty s nimi a připojí se k vojsku královny Islanzadí. Je konec schovávání. Osudy obou draků se tedy rozdělí a každý z nich míří do vlastní bitvy. Safira s Eragonem dorazí k Vardenům právě včas, aby pomohli s dobytím města Feinster. Ve strhující závěrečné bitvě bojují s mnoha vojáky, dostanou se do střetu dokonce se Stínem. Celá bitva je ale narušována záblesky Glaedrova vědomí, které ukazuje Eragonovi i Safiře průběh jeho vlastní bitvy s Murtaghem a Trnem. Využili momentu překvapení a vlastních dlouholetých zkušeností a téměř oba Galbatorixovy přisluhovače dostali na lopatky, v kritické chvíli ale Oromise ochromil silný záchvat a tato chyba se mu stala osudnou. Po chvilce boje podlehl i Glaedr, který byl příliš silně zasažen Oromisovou smrtí. Safira a Eragon jsou opět jediným svobodným drakem a Jezdcem. Sami musí čelit celému království i oběma zbývajícím jezdcům - Murtaghovi a Galbatorixovi.
"Všechno bude dobré, maličký."
Můj názor? Inu, Brisingr je velmi dobrá kniha. Je napínavá a podle mého dobře napsaná. Na začátku mi ale hodně vadilo neustálé filosofování, které bylo nejhorší asi při Eragonově osamoceném putování napříč Královstvím. Chvílemi to vypadalo, že Paolini nehodlá nechat jedinou myšlenku opomenutou. Také jsem v knize narazila na několik hluchých míst. Například setkání s mudrcem v troskách elfské stavby. Předpokládám, že bude mít význam v posledním dílu, ale tady vyznělo poněkud naprázdno. Zbytečně protahované je také třeba rokování trpaslíků nebo kování nového meče. Podle mého by Brisingr potřeboval seškrtat. Také už mě konečně začalo rozčilovat, jak Christopher do bojových scén vkládá naprosto zbytečné popisy okolí, které průběžně aktualizuje. V místnosti nemůže zafoukat větřík, aby to Paolini mnohomluvně nepopsal. Je sice hezké, že se snaží čtenáři přiblížit situaci, ale v zápalu boje to spíš zdržuje. Jinak už snad nemám co vytknout. Hodněkrát jsem se zasmála, ke konci i uronila slzu. Nebýt kniha zbytečně zdlouhavá, byla bych nadmíru spokojená. Přesto je to ale povedené dílko a pro čtenáře předchozích dílů nebude problém těch 600 stran přelétnout během několika dní.
0 komentářů:
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)