Christopher Paolini - Inheritance

16. 3. 2012

Anotace: Není tomu tak dávno, co byl Dračí jezdec Eragon obyčejným chudým farmářským chlapcem a jeho dračice Safira pouhým modrým kamenem v lese. Nyní právě na nich závisí osud celé civilizace. Dlouhé měsíce výcviku a bojů přinesly mnohá vítězství a naději, ale také srdcervoucí ztrátu. A ta nejtěžší bitva je přitom teprve čeká: musí se postavit samotnému Galbatorixovi. Aby zvítězili, potřebují být neskutečně silní a odvážní. Pokud to nedokaží oni, neporazí Galbatorixe nikdo. Druhá šance neexistuje.
Jezdec a jeho drak došli dál, než se odvážil kdokoli jiný. Ale podaří se jim porazit samotného krále zla a obnovit v Alegaësii spravedlnost? A pokud ano, co budou muset obětovat?
V Inheritance, čtvrté a poslední části světoznámé řady Odkaz Dračích jezdců, je konečně vše odhaleno. 

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí reading copy knihy Inheritance. Nesmírně si toho vážím.

Neobsahuje spoilery!

O knize: Celá série Odkazu Dračích jezdců je jedna dlouhá cesta. Cesta plná odhodlání a statečnosti, stejně jako strachu a zrady. Se začátkem knihy Inheritance se dostáváme na poslední úsek cesty. Úsek plný nebezpečí, který se bude mnohokrát větvit a odbočovat, ale nakonec se všichni doberou stejného cíle, kde bok po boku stanou v bitvě epických rozměrů. 
Tento díl je mnohem temnější, než předchozí. Ubylo komických situací, malých vtípků mezi Safirou a Eragonem a dokonce ani z čiré zlomyslnosti se čtenář moc nezasměje. To ale asi patří k ohromnému finále, které si pro nás Paolini nachystal. Už při pohledu na výtisk Inheritance člověk pochopí, proč nemohl skončit u trilogie, ale pokračoval ještě čtvrtým dílem. A dle mého názoru je velmi dobře, že to udělal.
Příběh sleduje postup Vardenů napříč Královstvím, při kterém obléhají jednotlivá města a snaží se je dobít a podmanit si místní obyvatele. Většinou sledujeme průběh bitev očima Eragona nebo Rorana. Ojediněle se objeví kapitola z pohledu Nasuady nebo Safiry. Nakonec se ale všechny oddíly vojska spojí před Urû'baenem. Lidé, trpaslíci, urgalové i elfové se zde sejdou aby čelili neznámému nebezpečí v podobě galbatorixových nástrah i samotného Galbatorixe a jeho draka Šruikana. Jejich jedinou nadějí na vítězství je Eragon se Safirou. Všechno ale není tak, jak to vypadá a Paolini má ještě několik es v rukávu, která mohou zvrátit průběh boje. Víc už ale neprozradím, nechci nikomu kazit zážitek z knihy.


Můj názor: Je zajímavé sledovat, jak se autorův styl psaní vyvíjí. V tomhle díle už naštěstí upustil od přebytečného filosofování, kterým se nechal unést v Brisingru. Přesto ale stále pozastavuje vývoj i těch nejnapínavějších scén, aby popsal nové prostředí do kterého se boj zrovna přesunul. Až když popíše poslední suk ve dřevě na židli v rohu místnosti a poslední bradavici na nose útočníků, uráčí se milému Christopherovi pokračovat v popisování vývoje boje. Navíc mě v bitvě s Galbatorixem, která se z očividných důvodů odehrávala na dvou frontách, neskutečně rozčilovalo neustálé přepínání mezi soubojem Eragona s Králem a Rorana v ulicích města s královými vojáky. Předpokládám, že to mělo vystupňovat napětí, ale mě to jen donutilo skřípat zuby.
Jinak se mi poslední díl velmi líbil. Je to důstojné zakončení série, i když je mi líto, že se musím s Eragonem i s půvabnou Alagäesií rozloučit. Ačkoli Paolini v Poděkování slibuje, že se do ní ještě v budoucnu vrátí s novými příběhy a objasní mnohá stará tajemství. Doufejme, že se mu dá věřit, přecijen, nepřísahal ve starověkém jazyce. 

Co dodat? K formě knihy nemám co říct, zapadá do celku série a odpovídá jí obálkou i vnitřním uspořádáním. Opět obsahuje úvodní kapitolu, ve které naleznete všechny podstatné informace z předchozích dílů, takže nezoufejte, pokud nemáte čas osvěžit si před datem vydání 30. března všechny tři knihy. K obsahu jsem toho řekla možná až příliš. Jen jediná výtka k překladu. Ocenila bych převedení různých vzdáleností do metrického systému. Je sice hezké, že vodopád je vysoký půl míle, Kull měří 12 stop a ostří se zastavilo 3 palce od Eragonovy kůže, to mi ale moc nepomůže si jedinou z těchto věcí představit. A jedna poznámka na okraj. Paolini v poděkování zmiňuje, že jednu z nejpozoruhodnějších postav - Angelu - inspiroval svou vlastní sestrou. To mi přijde strasně sympatické a Paolinimu i Angele to hned dodává mnohem lidštější vzhled.
Zbývá tedy jen doporučit knihu čtenářům a vyplísnit ty, kteří se ještě do celé série nepustili. Já jsem v Odkazu Dračích jezdců našla knihy, které jsou mému srdci velmi blízké, a tak je také celým srdcem doporučuji dál. I když jsou určeny pro mladší čtenáře, než jsem já, a jejich děj může být na několika místech poněkud průhledný. Pokud se ale necháte pohltit a dovolíte Christopherovi Paolinimu, aby vás zavedl do svého tajuplného světa a ukázal vám ho v celé jeho kráse, rozhodně nebudete litovat a na nějaké drobné nedostatky ani nepomyslíte.

"Nejsme sami, maličký."

Knihu, stejně jako celou sérii můžete zakoupit na webových stránkách nakladatelství Fragment, kterému ještě jednou děkuji za poskytnutí reading copy.
Více informací o knihách, filmu, autorovi, stejně jako první kapitoly knih volně ke stažení najdete na webových stránkách eragon.cz

2 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Pěkný Lenko

VeEee řekl(a)...

Nejvíc mě asi dojala ta věta, že nepřísahal ve starověkém jazyce :).

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.