Bylo nebylo #25

20. 5. 2012

Včera jsem si dala volno od učení kvůli Světu knihy, článek z něj si můžete přečíst kousek níž a protože jsem měla volno a jela dlouhou dobu vlakem, dohnala jsem své čtení a dočetla Zápisky o skandálu. Recenze se dočkáte nejspíš v úterý. A protože nikdy nejsem bez připravené knihy na další čtení, i když vím, že stejně nebudu mít v nejbližší době čas ani chuť číst, připravila jsem si pro vás další Bylo nebylo. Tentokrát o knize:

Marisha Pesslová - Vybrané okruhy z mechaniky pohrom

Anotace: Prvotina čtyřiadvacetileté, neobyčejně nadané americké autorky, vzbudila v roce svého vydání, 2006, nebývalý ohlas: nejdříve z důvodů atraktivní podoby jako krásná autorka (mnozí tvrdili, že se jí dostalo takové pozornosti jen kvůli tomu, jak vypadá), a hned vzápětí chválou kritiků za výjimečný talent. Detektivní příběh je napsaný s takovou bravurou pro detail i celkovou koncepci, matení i napětí, a s takovým vtipem, že jej někteří recenzenti označili za příliš "velkolepý ohňostroj nápadů a bonmotů".
Román je koncipovaný do kapitol nazvaných podle povinné četby z kánonu americké a světové literatury. Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je studentka na vysoké škole Blue van Meerová, která pouze se svým otcem (matka zahynula), vysokoškolským hostujícím profesorem jezdí semestr od semestru od školy ke škole, až na jeden celý rok zakotví na prestižní škole St. Gallway v Severní Karolíně. Zde se Blue stane záhy členkou tajného eltiního spolku studentů vedených profesorkou filmové vědy charizmatickou Hannou Schneiderovou, jejíž život (i smrt) jsou opředeny samými tajemstvími.

První věty: Táta vždycky říkal, že aby člověk mohl vypsat své Životní osudy s očekáváním, že si je někdo přečte, musí mít velkolepý důvod. "Pokud se člověk neřadí ke jménům typu Mozart, Matisse, Churchill, Che Guevara nebo Bond - James Bond -, měl by ve volných chvílích radši malovat prstem nebo hrát dámu, protože podrobnosti jeho žalostné existencce, která bezpochyby skončí tak, jak začala, tedy hekáním, nebudou zajímat nikoho vyjma jeho dotuha naondulované matky s rozkynulýma rukama a rozkydlým pohledem." Z tohoto přísného vymezení jsem usuzovala, že svůj Velkolepý důvod najdu nejdřív v sedmdesátí, když budu mít jaterní skvrny, revma, ostrovtip jako škrabku na brambory, přisražený příbitek v Avignonu (kde se  budu krmit 365 druhy sýra), o dvacet let mladšího milence, který se bude lopotit na poli (nevím na jakém - nějakém zlatavém a vlnivém), a při troše štěstí se budu chlubit i nějakým menším úspěchem v oblasti filosofie či přírodních věd. Přesto rozhodnuté - ne, nepřekonatelné nutkání - chopit se pera a svěřit papíru své dětství - zvláště onen kritiský rok, kdy se rozpáralo jako natržený svetr - přišlo mnohem dřív, než jsem kdy vůbec tušila.

Dlouhatánské věty a navíc jsem přihodila i bonusovou 4., abyste pochopili smysl předchozích tří. Tuhle knihu mám doma už dlouho a teď konečně se na ní také dostane. Moc se těším až si udělám chvíli a trochu prostoru v mozku a začtu se.

0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.