Knihy, ke kterým se vracím #4

2. 5. 2012




Zase je další měsíc v háji a já prozměnu nestíhám. Co na to říct. Takže tenhle měsíc nebude Z lásky k ostrovu Philae, které si rozhodně pro připomenutí musím (a chci) přečíst znovu, ale knížka, kterou mám zažranou do paměti už navěky. Copak to asi bude?

J. K. Rowlingová - Harry Potter a kámen mudrců

Rok vydání: 1997
Anotace:Až do svých jedenáctých narozenin si o sobě Harry Potter myslel, že je jen obyčejný chlapec. Pak ale dostal soví poštou dopis, kterým byl zván ke studiu na prestižní soukromé Škole čar a kouzel v Bradavicích, a jeho život se rázem proměnil. Leccos se dozvídá o minulosti svých zemřelých rodičů, získá pár dobrých kamarádů, naučí se mistrovsky hrát famfrpál a kvůli Kameni mudrců podstoupí smrtelný souboj se zloduchem Voldemortem...

Recenze: Napsat recenzi na Harryho bude těžké, protože jak psát recenzi na knihu, kterou znáte prakticky z paměti? Navíc mi to přijde naprosto zbytečné, takže tenhle krok nejspíš vynecháme. Jeho příběh je notoricky známý a myslím, že není třeba se ho tady pokoušet nějak převyprávět. 
Harry je série, která navždy bude mít místo v mém srdci. Provázela mě dětstvím a neopouští mě ani teď, kdy už mám do dítěte docela daleko. Dokonce je to jedna z mála knih, které jsem si vždycky přála přečíst i v originále, i když je český překlad naprosto dokonalý. Proto jsem si koupila box plný kouzel - všech sedm dílů s krásnými obálkami, na které se nemůžu vynadívat. Bohužel času není nazbyt, takže jsem zatím přečetla jen první díl, a právě proto je teď tady. Jinak musím podotnout, že právě kvůli našemu velice kreativnímu překladu jsem měla trochu problém se zorientovat - např. když mluvili o kouzelnických penězích, jednotlivých kolejích nebo třeba famfrpálu. I spousta jmen učitelů je naprosto jiná, takže to byl trochu oříšek. Přecijen už to mám v krvi zažrané po česku.

Proč právě tahle: Nejprve jsem si myslela, že Harryho do téhle rubriky nezařadím, protože je naprosto zbytečné ho někomu představovat. Potom jsem se ale zamyslela, a zase mi došlo, že ho přece nemůžu vynechat, když je to jedna z mých nejočtenějších knih. Už si nevzpomínám naprosto přesně, kdy jsem dostala první díl, ale myslím, že jsem četla první tři hned po sobě a pak až musela čekat na další díly. Nebo to byly první čtyři? Už vážně nevím. Je to tak dávno a první čtení mi splývá se všemi těmi dalšími. Naprosto jasně si ale vybavuju, jak jsem s pátým dílem odešla od vánočního stromečku, protože jsem prostě musela začít číst okamžitě. Něbo dlouhé hodiny válení po posteli rodičů se šestým dílem, protože jejich ložnice je nejklidnější pokoj v bytě (sdílela jsem pokoj se sestrou) a protože celé letiště dává rozhodně více možností pro krkolomné čtecí polohy. Nebo to hnízdo, které jsem si postavila na zemi v pokojíku, když konečně vyšel i poslední díl (nic děsivého, jen několik vrstev spacáků a dek, aby to bylo měkké a milion polštářků). To byla celá rodina instruována, aby mě za žádných okolností nerušila a já četla do velmi pozdních nočních hodin, protože jsem se prostě nemohla odtrhnout.

Také si vybavuju ty dlouhé hodiny ve vaně, kdy jsem si četla některý ze starších dílů a byla jsem tam tak dlouho, až byla voda úplně jako led, ale já si ani nevšimla. A nikdo z rodiny nechápal, jak jsem se mohla tak zabrat do knihy, kterou už přece znám. Nebo ty bitky se sestrou, když vyšel nový díl a my ho obě chtěly číst okamžitě. Prostě s Harrym mám spojenu spoustu vzpomínek a rozhodně si při re-readingu (už asi miliontém) hodlám vytvořit další, protože Harry mi prostě nikdy nezestárne. A první díl už vůbec ne. To první objevování kouzelnického světa - Příčné ulice, Bradavic, v pozdějších dílech domu rodiny Weasleyových nebo třeba takových Prasinek a ministerstva kouzel. To se prostě nikdy neomrzí. Myslím, že nikdy nedokážu plně docenit, jaké štěstí jsem měla, že jednotlivé díly vycházely zároveň s mým postupným dospíváním, takže jsem v každém díle Harryho chování naprosto chápala. Děti dneska nebudou donuceny čekat, takže když začnou číst moc brzy, poslední díly budou už trochu moc mimo mísu nebo moc děsivé. V tom jsem právě já měla to štěstí, protože vím, že kdyby mě nezpomalovalo postupné vydávání jednotlivých dílů, přečetla bych všechny díly najednou a nic by mě od toho neodradilo. Ani náhodou.
A jako správný pottermaniak musím říct, že na svůj dopis doručený sovou a nadepsaný zeleným inkoustem čekám dodnes. :)

0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.