Francisco X. Stork - Marcelo ve skutečném světě

26. 5. 2012

Anotace: Marcelo Sandoval slyší hudbu, kterou nikdo jiný neslyší. Je to jeden z projevů psychické poruchy podobné autismu, kterou trpí. Celý dosavadní život chodil na školu pro žáky se speciálními potřebami, ale toto léto se jeho otec rozhodl, že musí poznat skutečný svět a zaměstná ho ve své právnické firmě. Marcelo poznává, co je to zrada, zklamání, žárlivost, hněv i touha a láska, a učí se s tím vším vyrovnávat.Tento jedinečný příběh je příběhem o spravedlnosti i krutosti světa kolem nás a o tom, že každý z nás může někdy zaslechnout hudbu své duše.

Také se vám zdá, že CooBoo má neskutečně dobrý vkus na knihy, které se rozhodnou vydat? Zrovna jsem dočetla Marcela, na stole přede mnou leží Divergence, lidé si vychvalují Tygrovo prokletí a co taková Rudá jako rubín? Tu si budu muset přidat na seznam "to read". Ale zpět k Marcelovi.
Marcelo rozhodně není žádná dechberoucí akčňárna, kde by si člověk nestihl oddechnout od jednoho nervydrásajícího okamžiku a už by se na něj řítil další. Marcelo plyne hezky pomalu. Přesto ale není ani zdaleka nudný. Rychlost děje se ale tak nějak přizpůsobuje rychlosti, s jakou Marcelo sám dokáže dění kolem sebe vnímat. Tak jsem to alespoň vnímala já.
Seznamujeme se s ním v okamžiku, kdy je na své pravidelné lékařské prohlídce. Nejde při ní ani tak o zjištění Marcelova stavu, jako o studium jeho poruchy, které má pomoct dětem s mnohem horšími formami autismu. Marcelo totiž není jen tak nějaký chlapec. Jeho psychická porucha z něj dělá neobyčejného člověka. Je to vlastně druh velice sociálně funkčního autismu. Marcelo při troše snahy dokáže existovat v nechráněném, jak mu sám přezdívá skutečném, světě, přesto si volí raději bezpečí své školy pro různě postižené děti. Jeho otec, který si odmítá připustit, že by s jeho synem bylo něco v nepořádu, ho ale chce za každou cenu pro skutečný svět připravit, aby byl samostatný a dokázal normálně fungovat i po dostudování - najít si práci, založit rodinu. Rozhodne se tedy Marcela takříkajíc hodit do hluboké vody a zjistit, jestli poplave. Pokud budu v téhle metafoře pro životní zkušenosti pokračovat, Arturo, Marcelův otec, ale samozřejmě nechce, aby se jeho syn "utopil", hodí ho tedy zatím jen na mělčinu - zaměstná ho ve své právnické firmě na místo pomocné síly v podatelně. Marcelo zde musí ukázat, že dokáže splnit vše, co se po něm bude chtít, aby byl Arturo spokojený.
Jak si tu Marcelo vede? Ze začátku nad očekávání dobře, postupně ale zjišťuje, že skutečný svět je mnohem ošklivější místo, než si kdy představoval. Přesto se v něm najdou i hezké stránky - láska například. :) Víc už ale prozrazovat nebudu.
A co na Marcela říkám já? Skvělé, skvělé, a ještě jednou skvělé! Od první stránky do poslední jsem nenašla jedinou chybičku. Jediný falešný tón v symfonii zvané Marcelo ve skutečném světě. Opět se potvrzuje, že psychické poruchy jsou velice rozmanitým spektrem pro namíchání úžasné knihy. Ať už jsou hrdinové umístění v psychiatrické léčebně (Vyhoďme ho z kola ven) nebo ve skutečném světě jako Marcelo, ať je závažnost jejich onemocnění jakákoliv. Když se ke skvělému námětu přidá ještě talentovaný spisovatel, kterým Francisco Stork rozhodně je, máte zaděláno na pořádný malér v podobě dlouhého ponocování a přejetých vlakových zastávek. Ale takovéhle knihy prostě stojí za to. Rozhodně doporučuji všem, kteří jsou unavení okoukanými romantickými schématy, ale přesto se nechtějí lásky ve své četbě úplně vzdát. Tohle je rozhodně vítané oživení. Nebo těm, kteří nepřestávají hledat hudbu ve své duši.




4 komentářů:

Vexa řekl(a)...

Tuhle knížku mám už nějakou dobu nachystanou na stolku, už se těším, až se k Marcelovi po zkouškovém dostanu. :) Moc dobrá recenze, určitě navnadí neznalého k četbě.

Ohana řekl(a)...

Já jsem čtení také chtěla nechat až po státnicích, ale neodolala jsem a vzala si Marcela aspoň do vlaku. Naštěstí výluka způsobila mnohem delší cestu než obvykle, takže jsem po cestě domů a zpět na kolej stihla přelouskat téměř celou knihu a doma v klidu jsem si dočítala jen ten úplný konec. Jinak díky :) pochvala recenze vždy potěší

Margareta řekl(a)...

Zrovna jsem Marcela dočetla a tvá recenze úplně přesně vyjadřuje mé pocity. :)

Ohana řekl(a)...

To jsem moc ráda :)

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.