Svět knihy 2012

Úžasný mezinárodní knižní veletrh je za mnou. A že jsem si ho užila :), a to i přes to, že hlavním tématem byl letos (jedná se o 18. ročník) komiks a vše kolem něj a čestným hostem Rumunsko - lákadla dle mého literárního zaměření dost na nic.
Tákže pěkně popořadě. Původně jsem vůbec jet nechtěla. Přecijen Praha je trochu z ruky z domova i z města mých studií a navíc ta témata mě prostě nezaujala. Na knížky se můžu podívat v knihkupectví kdykoli, tak co tam, že. Navíc se letos odehrává nějaké dva týdny (a pár dní) před mými státnicemi a to není zrovna nejvhodnější doba na celodenní výlety kamsi. Potom jsem ale vyhrála vstupenku. Tedy jednodenní čestnou pozvánku, podívala jsem se tedy podrobněji na program, pár věcí mě zaujalo a bylo rozhodnuto. Dalším dilematem bylo který den jet, protože každý den mě z programu zaujalo hned několik věcí. Nakonec volba padla na sobotu a to překvapivě ne kvůli Patricii Briggs nebo jakékoliv jiné autogramiádě. Zaujaly mě tři body programu:
 

Vlasta Winkelhöferová: Od Šimazakiho k Murakamimu
Etapy ve vývoji moderní japonské literatury a jejich hlavní přestavitelé v překladu do češtiny.

- hned jak jsem viděla jméno Murakamiho, věděla jsem, že tohle nemůžu propást - navíc moderní japonská literatura je prostě vážně zajímavé téma, alespoň tedy pro mě.

Historická témata v literatuře
Poodkrytá rouška historie – zajímavá historická témata v literatuře. Beseda s českými autory, autogramiáda a čtení.

- další úžasné téma a beseda s autory? Ne, že bych jim měla moc co říct, ale poslouchat to by mohlo být vážně zajímavé.

Předávání Cen Akademie science-fiction, fantasy a hororu
Sedmnáctý ročník tradiční akce, v níž stovka akademiků, odborníků na fantastiku, hodnotí produkci fantastických literárních žánrů za uplynulý rok, také oceňuje výkony předních osobností. Pořad moderují Eva Decastelová a Richard Klíčník.

- ceny za sci-fi, fantasy a horor? Tam nesmím chybět.

Takže sobota je mým dnem. S davy lidí se prostě nějak poperu, lokty na to mám ostré dost a trpělivosti celé kotle :)

Do Prahy jsem dorazila před desátou a vydala se hledat stanoviště tramvají, naštěstí nejsem úplně neschopná přežít ve velkém městě plném zlých lidí, takže jsem (k mému velkému překvapení) byla úspěšná už napoprvé a navíc mi tramvaj přijela už asi po minutě čekání. Začátek dne tedy optimistický (až na to vstávání v 6 ráno). V Holešovicích jsem byla něco po desáté a hurá do akce. Hned za dveřmi jsem si z informací uzmula plánek (ráda aspoň vdáleně tuším, kde jsem) a vyrazila. Nejprve střed, ve kterém jsem ale rychle pochopila, že ukrývá převážně stánky jednotlivých zemí (kdo by to byl čekal na mezinárodním veletrhu, že) a přesunula se rychle dál - o Islámskou literaturu zájem vážně nemám. Zamířila jsem tedy napravo. Hned za dveřmi na mě číhal stánek BB artu a pak už jsem byla jako Alenka v Říši divů. Tolik knih na jednom místě, tolik zajímavých článku a navíc nakladatelství o kterých jsem třeba ani neslyšela, tolik skvělých akcí (hlavně slevových :) ale hlavně: tolik lidí! A pak že zájem o literaturu v České republice upadá. Pche! Takový kec. Jako já vím, že z těch milionů obyvatel je to zoufale málo, ale i tak mě dav lidí příjemně překvapil (tedy dokud mi nedošlo, že tím se budu muset prodírat).

Potom už to byl jeden stánek za druhým. Kde mě zaujaly vyložené knihy (či jiné produkty), vzala jsem si katalog, ediční plán nebo alespoň nějaký leták nebo vizitku s internetovými stránkami, abych to mohla doma všechno prozkoumat a nic nezapomněla. Tímto stylem jsem se sice musela každou chvíli zastavovat a odkládat jednotlivé materiály do batohu, ale to mi náladu zkazit nemůže. Po projití asi tak poloviny pravého křídla výstaviště bylo 11 hodin a čas najít pravý Komorní sál, pro přednášku o Japonské literatuře. Ta byla vážně zajímavá, i když trochu zklamala. Za prvé tím, že paní špatně rozvrhla čas a tudíž se k té úplně moderní, která mě zajímala úplně nejvíc, nedostala. To bylo opravdu velké zklamání, protože jsem se těšila, že když se dostane k Murakamimu, doporučí třeba autory s podobným stylem. Přesto jsem si zapsala pár názvů děl a rozhodně se k Japoncům pod literární pokličku ještě podívám. Za druhé mě lehce zklamalo, že očividně inteligentního člověka připravujícího přednášku plnou krkolomných nezapamatovatelných jmen (ani zapsat se většinou nedala) nenapadne, že by bylo fajn připravit pro těch pár zájemců (a že nás tam vážně nebylo mnoho) alespoň na jednu A4 soupis zmíněných autorů. To by mě vážně potěšilo, a i když se s tím nedalo počítat, trochu mě to zklamalo. V 11:50 zpět do víru veletrhu. Další kupa stánků, katalogů a slev a hurá do levé poloviny. 

Tam jsem se těšila na jeden stánek - L420, ve kterém měla být trvalá výstava Jak se dělá kniha. Další kupa stánků, hned u vchodu například Knižního klubu, kde mě odchytla jakási paní a tentokrát se jí podařilo mi "vnutit" členství. Už mi totiž bylo nabízeno několikrát při různých jiných příležitostech, vždy jsem ale odmítla, protože se mi nelíbí povinnost nakupovat z každého katalogu 1 knihu, aby si člověk udržel slevy a pokud nenakoupí, prostě mu vyberou knihu a pošlou. Paní mě ale přesvědčila a to jednoduchou větou - karta je přenositelná a navíc stačí jen nahlásit číslo karty a nákup se přičte na mé zákaznické konto. Navíc znala Milevsko, maličké město ze kterého pocházím, a které naprosto nikdo nezná - ona u nás byla kdysi na dovolené a dokonce zná naše přírodní koupaliště Pytlák. Tím mě prostě vyhrála, takže jsem konečně podlehla :) A ačkoliv jsem na tom s financemi dost mizerně, koupila jsem si tedy jednu knihu - abych potvrdila své členství a také abych mohla říkat - "tu mám ze Světa knihy", protože jaká lepší památka na knižní veletrh než kniha? A navíc s 50% klubovou slevou, tu jsem tam prostě nemohla nechat. :) A která je ta má vyvolená? Máte ji o kousíček níž. Původně jsem si chtěla odvézt Divergence, tu jsem si ale nakonec objednala už v pátek spolu s Marcelem a čekám je v pondělí (a nemůžu se dočkat - sice nemám čas je číst, ale i jenom je vidět je prostě splněný sen - ve stánku Albatros Media jsem nad nimi slintala jakou dobu a vážně litovala, že jsem tu objednávku učinila - sleva 25% totiž platí i přímo na stánku a dopravu bych měla zdarma taky).

Nacuo Kirino - Zrůda

Anotace: Juriko a Kazue, které si na střední škole začaly vydělávat prostitucí, byly v průběhu jednoho roku zavražděny stejně brutálním způsobem. Jejich tragický osud líčí a komentuje Juričina o rok starší sestra: postupně odkrývá souvislosti, jež mezi oběma vraždami vyvstávají, „detektivní“ rovina děje však stále více ustupuje intimní zpovědi vypravěčky – z jejího popisu událostí a snahy dobrat se motivace Juričina a Kazuina jednání a pravdy o jejich smrti začne čím dál zřetelněji probleskovat obraz vypravěččina myšlení a pocitů, jejího vztahu k rodině a společnosti i jejích názorů na prostituci nezletilých, jednoho z nejaktuálnějších a nejpalčivějších problémů moderního Japonska. Obraz bolestný, pokřivený, bizarní… Dokonalá psychologická sonda do duše dnešních japonských žen a zároveň vynikající noir detektivka získala prestižní ocenení Izumi Kyoka Prize for Literature, její vydání v Americe bylo kvůli šokujícím, provokativním scénám podstatně zcenzurováno. 

A pak už jsem našla L420. A další zklamání. Stánek totiž sestával ze živého obrazu "čtenář a jeho kniha" ve kterém se můžete za poplatek vyfotit (já neměla foťák), potom několika dřevěných plastikckých obrazů a v růžku byl skrčený snad necelý metr na metr obraz, kde byly velice ve zkratce popsány jednotlivé kroky a to navíc až skutečného fyzického vytvoření knihy - takže svázání, přebal a hotovo. Nevím co jsem si představovala, ale tohle to rozhodně nebylo.

Na další program - Historická témata v literatuře jsem úplně zapomněla a vzpomněla si až půl hodiny po začátku, takže ten jsem vynechala a na ten poslední už se mi nechtělo čekat. Byl až pozdě odpoledne a mě se veletrh už začínal protivit. Zatímco pravá polovina byla skvěle klimatizovaná, stejně jako střed, v levé polovině bylo naprosto nechutně nedýchatelno a všichni ti lidé kolem. Navíc když nemáte peníze na nakupování knih, knižní veletrh se docela rychle omrzí. 

Co mě ale nad očekávání potěšilo byl stánek PRAHA MĚSTO LITERATURY, kde jsem ukořistila úžasné plakáty nad kterými jsem slintala od okamžiku, kdy jsem je prvně viděla v univerzitní knihovně. Už jsem vám je tu ukazovala - jsou to plakáty ze série Přečtěte si to dřív než Hollywood ze článku Propagace čtení. A navíc krásný plakát Praha město literatury, který zobrazuje plán Prahy s vyznačenými místy kde žili významní čeští autoři. Jenom je strašné, že mi přijde líto je pověsit na stěnu - abych je třeba nepoškodila :)

Celkově to ale bylo prostě úžasné. Skvěle jsem si to užila a zjistila poučení pro příště - bez peněž a bez foťáku na veletrh nelez! A mám i jedno doporučení pro organizátory - židle lidi!