Jarní dumání: Délka četby

21. 5. 2012

Je tu zase pondělí a s ním nové téma do Jarního dumání, které pro nás organizuje Syki z Knižního doupěte. Tentokrát se budeme bavit na téma délka četby.

Zajímavé. Nad tímhle mě nikdy moc nenapadlo se zamyslet. Délka četby. Jak dlouho člověk čte knihu je velice individuální. Záleží to na samotných čtecích schopnostech daného jedince. Člověk se totiž postupně zlepšuje (dnes čtu rozhodně rychleji než v první třídě :), i když mám pocit že se ten vývoj jednou musí zastavit. Ačkoliv samozřejmě existuje i technika rychločtení, kdy po dlouhém a náročném tréninku je člověk schopný na jedno či dvě kouknutí vnímat obsah celé A4 najednou. Ta se ale asi nepoužívá při čtení beletrie, ale spíš věcí, které člověk číst musí ale nechce - jako třeba smluv, že. Nevím, já to neumím a ani umět nechci. Ráda si totiž knihy vychutnávám (ačkoliv když je kniha obzvlášť napínavá, občas přeskakuju dovětky k dialogům - "blabla" řekla procítěně. Pomalu se na něj vyčítavě podívala a tichým hlasem prohlásila: "bla bla bla", potom mi to ale přijde líto a vracím se k nim, když se siuace v ději uklidní). 
Dalším faktorem je náročnost knihy, jazyka, stylu spisovatele - souhrně se tomu říká čtivost. Některé knihy jsou prostě čtivé. Rychle ubíhají a nemusí mít ani tak naléhavý příběh. Prostě se čtou skoro samy. Když má navíc kniha obsah, který člověku nedá spát, je zaděláno na pořádnou čtecí smršť. 
Nakonec jde také o jazyk knihy - v cizím jazyce člověk čte zpravidla pomaleji než v mateřštině, to dá rozum. 
Já, jak už jsem říkala, se snažím si knihy vychutnávat. Nechvátám na ně a když se dám do čtení, obvykle udržuju stabilních 40 stran za hodinu. Pokud je kolem naprosté ticho, může to být větší číslo, naopak na návštěvě u babičky, kam si zalezu do koutku a snažím se číst a nevnímat svět kolem (lidé mluví jeden přes druhého, do toho děti, psi, navíc většinou ještě ječí televize) jsem ráda za nějakých 15 stran za hodinu. Vážně. Tam je to strašné. Ve vlaku to jde mnohem lépe. 
Pokud je ale knihou takový Harry Potter, Hunger games nebo podobné nerváky, jsem schopná slupnout 300, 400 stran za večer a ani si nevšimnu ubíhajícího času - to se potom ke spánku dostanu až velice pozdě :)
K tomu jak rychle knihu přečtu má také co říct mé momentální rozpoložení a určité části mého života -.například školní povinnosti. Pokud je toho ve škole moc, jsem schopná mít knihu rozečtenou i několik týdnů, protože v té době prostě nemám náladu zatěžovat mozek ještě čtením - raději si pustím nějaký nenáročný film. A jsou období, kdy na čtení nemám náladu, i když bych čas měla. 
Také se mi občas stane, že po dočtení opravdu dobré série (vždy čtu všechny dostupné díly po sobě), ve které se vážně sžiju s postavami, mám po posledním dílu trochu problém začíst se do jiné knihy - postavy z té přechozí mi chybí, chybí mi jejich svět a jejich problémy a prostě nemám náladu pouštět se do něčeho jiného. Připadá mi, jako bych je schválně opouštěla a vystrkovala ze svého života. Jsem blázen, já vím.
Když už se ale odhodlám k přečtení něčeho dalšího, vybírám prostě podle nálady. Jak jste mohli vidět v mé Tour de Library, můj záběr žánrů a autorů je poměrně široký a neuspořádaný. Knihy si vybírám prostě podle toho, jestli mě dokáže něčím zaujmout. Potom když přijde čas na to, vybrat další k přečtení, prostě se zadívám na svou knihovnu a sáhnu po tom, na co mám zrovna náladu. Mám docela dobrou představu o čem by měla která kniha být a přesně vím, co jsem četla a nečetla, takže s výběrem nemám problém. Často se také vracím k osvědčeným titulům, když se chci s jejich postavami zase setkat :)
Jinak jsem jeden z lidí, kteří nedokážou číst víc knih najednou. Tedy dokážu číst odbornou a po večerech utíkat k zábavné, ale více zábavných najednou? Ani náhodou. Vždy mi přijde, že se o něco ochuzuju. Stejně jako nesnáším dávání pauzy ve filmu, protože mi přijde, že tím přicházím o ten pocit, který má prostě jednotlivými částmi filmu proplouvat a vpíjet se do diváka - pokud dám pauzu, ten pocit se stáhne někam pryč a já už se do něj težko znovu ponořím. Knihy sice odkládat musím, ale pořád mi ten pocit z ní zůstává v hlavě a příště na něj dokážu navázat, pokud bych ale četla víc knih najednou, přijde mi, že bych o ten pocit přišla, přetrhala ho a zničila. Takže ačkoliv nemám nejmenší problém sledovat víc příběhů najednou (viz mé sledování seriálů - vždy alespoň dva najednou + nepočítaně různých, jejichž díly sleduju týden od týdne, tak, jak vycházejí na svět), víc knih najednou nikdy nerozečtu. Nechápu, jak to jiní lidé dělají. 
A nekonečný seznam knih k přečtení? Ten mě netrápí. Však já se k nim jednou dostanu :)

4 komentářů:

Rodaw z Knihánkova řekl(a)...

Napsala jsi to naproso ale naprosto dokonale!
Naprosto souhlasím, mám to úplně stejně.
Bože.. chci ti napsat tolik věcí, snad na žádnou nezapomenu :)
Já většinou čtu taky vždy celou sérii, pěkně hezky díl po dílu. Nejradši čtu doma, v klidu a když vím, že mám volno. Bohužel s mou náročnou školou se to zase tak moc často nestává, tak si čtu třeba i o volné hodině nebo v autobusu. To ale není tolik klidu - hlasy atd.. Když je to hodně zlé, dám si do uší mp3, ale není to ono. Prostě mi při čtení vadí zvuky, hlavně hlasy. Celkově si myslím, že si člověk opravdu knížku užije nejvíc v klidu. Jednou jsem si zkoušela číst na oslavě a to opravdu nešlo :-D
Dělka četby: Jak už jsi psala, u každé knihy je to jinak. Nikdy jsem si neměřila, kolik stránek přečtu za hodinu, ale myslím, že čtu spíš pomalu, než rychle. Ale zas tak moc mi to nevadí, aspoň si knihu vychutnám :) Třeba babička čte hodně rychle a pak si z žádné knihy nic nepamatuje :-D Já si čtení knížek ráda užívám :))
Taky se koukám na víc seriálů najednou, ale knížky to ne.. Párkrát jsem zkoušela číst víc knížek najednou, ale to prostě není ono! Pak se do všeho zamotám, všechno se mi plete. Knihy čtu sólově a jsem za to ráda :))
Opravdu velká pochvala k článku! Napsala jsi ho skvěle!!

JK řekl(a)...

Moc pěkně napsané... Super

Ohana řekl(a)...

Díky moc...takové komentáře vždy potěší :)

C.ind.ere.lla řekl(a)...

Naprosto s tebou souhlasím :) Většinou série nečtu, ale vím, že nejhorší pro mě bylo začít číst něco jiného, když jsem se prokousala všemi díly Angeliky. To bylo třináct knih a najednou byl konec. Nějak jsem se nemohla sžít s tím, že už je konec :)
Víc knížek najednou jsem četla hlavně když jsem byla mladší. Dneska se tomu pokud možno vyhýbám. Radši si vychutnávám ten pocit z jedné knihy a těším se na další.

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.