Jarní dumání: Knihomolství

28. 5. 2012

Těžko uvěřit, ale je tu poslední téma do Jarního dumání. Copak už vážně uběhlo 8 týdnů? To prostě není možné. Někdo mi ten čas musí krást. Každopádně Syki si pro nás tentokrát připravila skutečně zajímavá témata, doufám, že vás čtení mých příspěvků bavilo a rozhodně se podívejte do linkovače u každého článku na Knižním doupěti - rozcestník je tady. Určitě narazíte na spoustu zajímavých myšlenek. A o čem se budeme bavit tentokrát? Téma posledního dumání je knihomolství. Tak s chutí do toho.

Lidé mě často považují za knihomola. Vidí mě s knihou v ruce a už mě škatulkují jako nudného patrona, který nemá žádné přátele, a tak zabíjí čas knihami. Pro mě ale knihy nejsou zabíjením přebytečného času. Naopak, kolikrát si na ně ten čas musím pracně střádat, aby mi ho nevyfoukly jiné činnosti a já se mohla pořádně věnovat čtení. Čtení je totiž má zábava, mé potěšení, můj únik. Přesto se nepovažuji za knihomola.
Pod tímto slovem si totiž představuji takového člověka, co slupne skutečně cokoliv. Jakýkoliv žánr, jakékoliv období. Stejně si užije krkolomnou Kosmovu kroniku, matoucí ruské realisty nebo nejnovější šlágr YA literatury. Taková já nejsem. Povinnou četbu jsem se vždy snažila nějak ošulit. Můj vkus je velice specifický, i když se může zdát dost široký. Nejde mi totiž ani tak o žánr, jako o styl jakým je kniha psaná. Neumím to pořádně vysvětlit, ale je fakt, že ne všechno mi prostě sedne. Knihomolovi ale sedne skutečně všechno. Alespoň v mé hlavě. Beru definici knihomola přesně podle slov, ze kterých toto pojmenování pro milovníky knih vzniklo. Malý hmyzák, který se prokouše každou knihou, která se mu dostane pod tykadlo. Nezáleží to ani tak na množství knih které přečte, ale na tom, že prostě nic neodloží.
Já třeba se snažím zkusit spoustu věcí. Obzvlášť klasiky. Pokud mě ale kniha po pár stránkách nebaví (což se u klasik stává často), nenutím se do ní a jdu dál. Já čtu (alespoň podle mého okolí) hodně. Na konečném počtu přečtených knih se to ale tak moc neprojevuje, protože se k oblíbencům často vracím, čímž ztrácím spoustu drahoceného času pro hledání nových oblíbenců. Mě to ale nevadí. Proč číst pořád dál, když každou knihu člověk jen odloží na poličku a už se do ní nepodívá, ať se mu líbila sebevíc? Taková já nejsem. Hledám ty malé knižní klenoty a ty si pak hýčkám. Od listopadu roku 2005 si vedu takový seznam všech přečtených knih. Nic převratného, jen tabulka v excelu s autorem a názvem. Teď mě mrzí, že jsem si ke každé knize nenapsala alespoň pár vět, ale co už nadělám. Momentálně je počet přečtených knih 314. Tohle číslo je ale dost zkreslené, chybí tam některé školní (dějepisné, které jsem musela číst na recenzi nebo filosofické, které jsem potřebovala ke zkoušce) a navíc si nezaznamenávám, kterou jsem četla kolikrát, tohle je skutečně jen seznam jednotlivých titulů. I tak mi to ale přijde jako docela pěkné číslo. Nižší než někteří, ale vyšší než mnozí.
Co se týče žánrového rozdělení, od patnácti let se tam nacházejí nějaké ty dívčí románky, možná i něco o koních ( :)), potom mě dostal starověký Egypt, a pokračuje to přes mix detektivek, beletrie všemožného zaměření, fantasy, sci-fi občas taky, zatím jsem se bála hororů a trillerů, ale už jsem dva úspěšně přežila a nevyskočila jsem z kůže, takže se možná zaměřím taky víc na ně. Co opravdu nenávidím je jakákoliv kniha s tématem války. Obzvlášť těch moderních - 1. a 2. světové. Cokoliv co se moc snaží zasahovat do politiky taky odkládám okamžitě - to bych rovnou mohla zůstat v realitě, že. A jak už jsem říkala, na klasiku mě taky moc neužije, i když se snažím zkoušet různé autory z různých dob, třeba mě něco zaujme. V nejbližší době se také budu nejspíš vyhýbat příliš filosofujícím knihám, přecijen, od filosofie bych se po dostudování ráda držela chvíli dál. 
Jak je vidět, vybírat pro mě knihu je náročný úkol. Nejlepší je, když mi lidé prostě dají poukázku, případně s nejbližší rodinou máme systém - já jim dám s dostatečným předstihem seznam knih, po kterých momentálně toužím a oni se mezi sebou domluví, kdo mi pořídí co. Takový systém mi naprosto vyhovuje, i když občas mají tendenci vybírat sami. To potom často nedopadá dobře, ale alespoň mám nějaké překvapení :).

1 komentářů:

laurdes řekl(a)...

Já slovo knihomol vnímám úplně jinak než ty :) ale tak to je věc názoru. Ten systém knih je fajn.. mě rodiče odmítaj knížky kupovat, protože pořád říkají, že si to můžu sehnat v knihovně a tak.. :D

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.