Anotace: Když Sheba Hartová nastoupí na londýnskou střední školu St George’s jako učitelka keramiky, postarší a osamělá Barbara Covettová vycítí, že našla spřízněnou duši. Barbara však není jediná, koho Sheba přitahuje. Zanedlouho se Sheba zaplete do tajného milostného vztahu s jedním ze svých studentů. Když jejich známost vyjde najevo a Shebě se zhroutí manželství, Barbara se jí rozhodne ujmout.
Zajímavá kniha. Vážně. Já si je totiž umím vybírat. Sice na nobelovku to není, ale zase na druhou stranu - knihy oceňené nobelovkou za literaturu většinou nejsou pro normálního čtenáře.
Kniha je vlastně převyprávěním událostí vztahu učitelky Sheby (kolem 40) a jednoho žáka - Conollyho (15). Po tom, co se celý skandál provalil, bydlí Sheba se svou kamarádkou Barbarou a postupně jí vypráví celý příběh - od seznámení až po prozrazení. Barbara se rozhodne příběh zapsat, tak jak jí ho Sheba vypráví - tedy jako obhajobu z pohledu prznitelky dětí, za kterou Shebu má celá Anglie. Spolu s příběhem vztahu Sheby a Conollyho Barbara také vypráví okolnosti svého přátelství s Shebou a současnou situaci, vypráví o návštěvách u ní doma, o její rodině a o svém smutném osamělém životě postarší učitelky bez manžela, dětí nebo přátel.
Celé je to vyprávěné jakoby objektivním pohledem na subjektivní vyprávění Sheby a naštěstí se autorka obešla bez nějakého grafického popisu sexuální stránky jejich vztahu. Za to po stránce psychické a emoční si člověk přijde na své. Dokonce jsem se v mnohém dokázala vcítit v Barbaryny pocity. Ne, že by můj život byl bez přátel a rodiny, ale některé stránky její osobnosti mi byly velmi blízké. Nebudu prozrazovat které, ale napíšu vám tu malý úryvek z první návštěvy Barbary u Sheby, který mě zaujal:
"Nepořádek tam dosahoval stupně, který bych myslím byla sotva ochotna tolerovat. A přřece v tom chaosu bylo cosi záviděníhodného. Když žijete sami, vaše zařízení, vaše vlastnictví vám neustále připomíná nepatrnost vaší existence. U každé věci, které se dotýkáte si s bolestivou přesností uvědomujete, odkud pochází a kdy jste se jí dotkli naposled. Pět malých polštářků na vaší pohovce zůstává neustále načechraných a celé měsíce se opírají v jednom okázalém úhlu, pokud je teatrálně nepomačkáte. Slánka se den po dni vyprazdňuje vždy stejným, trýznivým tempem. Když jsem seděla v Shebině domácnosti - a zkoumala pomíchané usazeniny jejích několika obyvatel -, uvědomila jsem si, jaká to musí být úleva, když se k vašim ubohým osobním věcem připojí věci druhých lidí."
Já hodnotím knihu kladně - ačkoliv mě nestrhla svou neodolatelnou čtivostí, také mě ničím neurazila nebo nezklamala. Rozhodně zajímavé spestření mé knihovničky. :)
0 komentářů:
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)