Ira Levin - Rosemary má děťátko

Anotace: V dramatu Rosemary má děťátko autor sugestivně líčí příběh mladé ženy žijící až doposud klidným životem. Rosemary a její nový manžel Guy se stěhují do nového apartmánu v New Yorku ve slavné Park Avenue, kde se spřátelí se starším párem v sousedství a žijí spokojený život.
Po čase se Guy s Rosemary rozhodnou mít dítě a mladá Rosemary prožívá běžné radosti a starosti nastávající maminky. Do světa Rosemary však záhy zasahují události, které se zdají narušovat její duševní rovnováhu. Zpočátku nevinné, zdánlivě bezvýznamné náhody a shody okolností se v její mysli začínají skládat v děsivý obraz, jemuž po dlouhou dobu nechce uvěřit. Objevuje se i nový problém - ochránit dítě, které čeká. Možná to ale nebude dítě, jenž bude potřebovat ochránit.
Její obavy jsou tím intenzivnější, čím více se blíží narození dlouho očekávaného dítěte. Jsou její zlé předtuchy, které okolí považuje za výplod choré mysli, reálné? Stala se skutečně obětí pečlivě propracovaného plánu samotného Satana? A pokud ano, kdo je do tohoto zlovolného scénáře zapojen? Komu ještě může důvěřovat? Co se stane s jejím dítětem?

Zajímavé. Velice zajímavé. Taková pěkná jednohubka. Ale za povšimnutí rozhodně stojí. Film jsem neviděla, takže jsem do toho šla jen s informacemi z anotace. Bála jsem se, že se budu bát, ale nakonec to vlastně vůbec není děsivé.
Vlastně když se nad tím člověk zamyslí, je tahle kniha dost nudná. Technicky vzato. Protože když si řeknete co se tam vlastně děje, zjistíte, že první polovina je jen šťastné manželství, zabydlování v novém bytě, seznamování se sousedy. Občas se ale objeví nějaký detail, věc, která člověka zarazí. Ze začátku si je ale nedá dohromady. Tedy alespoň Rosemary ne. Potom se jí zdá ten zvláštní sen a potom je těhotná. Šťastnější, než kdy předtím. Ale zvláštní detaily, náhody se množí. Pomalu se začínají spojovat do konkrétní myšlenky. Všichni lidé kolem ní jí chtějí ublížit, chtějí jí vzít dosud nenarozené dítě. Ale kdo všechno je do toho zapletený? Komu může věřit? A proč to všechno?
Odpovědi na tyhle otázky se dozvíte až při porodu a potom na posledních pár stránkách knihy. Nejvíc mě ale rozhodil úplný konec. Ne rozuzlení, ale to, že Rosemary se podvolí. Smíří se s tím.
Kniha je psána takovým úsporným způsobem, který příběhu jen prospívá. Nejde jen o délku (210 stran v mém vydání), ale i celkově o pojetí příběhu. Vše je popsáno, vše si dokážete představit, prostředí, osoby, každá situace je dokonale vykreslena, takže člověk v hlavě přímo vidí, co se děje, ale přitom tyhle popisy vůbec nezdržují děj. Prolýnají se s dialogy a akcí v dokonalé symbióze. To se povede málokterému spisovateli. Většinou jsou popisy přehnané a zbytečné nebo zase nedostatečné. Ira ale našel tu křehkou rovnováhu, pevně se jí chytil a nepustil. A to se cení.
Jen mi přišlo zvláštní dělení knihy. Je rozdělena do tří částí, na tom by ještě nebylo nic zvláštního. Každá část ale vždy začíná s počítáním kapitol od začátku. takže ve druhé části, na nějaké straně 103, se opět ocitáme v kapitole jedna. Zarazilo mě to. Jinak k obálce. Hrůza. Tohle vydání se mi ani zdaleka nelíbí. Nemám ráda filmové obálky. Nemělo by to být naopak? Neměl by film mít plakát podle obálky knihy? Co je to za logiku dávat na obálku předlohy obrázky z filmu? To je jako kdyby dali na obal mléka obrázek smetany, protože ta se z něj přece dělá. Sice to není to, co najdete uvnitř, ale nevadí. Smetana je totiž po světě známá a lidé si to snadno spojí. No prostě. Logika nade vše.