Stieg Larsson - Muži, kteří nenávidí ženy

Anotace: Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii.

Já nevím, asi jsem divná, ale já z Milénia až tak nadšená nejsem. Není to špatné. Přečetla jsem ji bez větších zádrhelů celou, ale nepovažuji ji za takový dokonalý skvost, jaký bych podle nadšených reakcí ze všech stran čekala. Možná jsem čekala příliš.

Začátek knihy je vyloženě nudný. První dvě kapitoly jsem prakticky protrpěla a začala jsem uvažovat o nedočtení. Naštěstí jsem se potom začetla do třetí, která je o něco lepší a na konci čtvté se konečně dozvíme o zločinu. Čekat ale až do pětiny knihy, až to konečně začne být zajímavé, se mi rozhodně nezamlouvá. Navíc je tam na začátku příliš jmen a detailů, které nakonec jsou víceméně zbytečné. Také mi dělaly problémy místní jména měst a míst ve Švédsku. Přecijen, zdálo se mi, že některá ani nemá smysl snažit se přelouskat. 

Hlavní dějová linie, tedy zmizení Harriet je zajímavé a vážně vás vtáhne do děje, chcete vědět o co vlastně jde, co se jí stalo nebo nestalo a proč. Vedlejší, tedy Wennerströmova aféra mě ale nijak zvlášť nezaujala a tudíž posledních asi 70 stran knihy pro mě opět vyšlo na prázdno. To by se podle mého mínění nemělo stát. Když bestseller a navíc údajně nejnapínavější detektivka století, tak rozhodně celá, od první strany do poslední. Tady bylo tolik hluchých míst, že se mi chtělo brečet. Čtivá uprostřed byla, to ano, ale zase né tolik, že bych měla problém knihu odložit a věnovat se jiné činnosti. Takže sice to není úplný propadák, ale také to není žádný zázrak. I přes to je to dobrá detektivka a rozhodně se chystám za čas i na další dva díly. Jinak ještě jeden detail. Ze začátku mě zarazilo, jak zvláštně je písmo na stránce posunuté. Hornímu okraji je blíž než spodnímu. Přišlo mi to takové nevyvážené. Ale to je jen takový detail, kterého si běžný člověk, který se nezabývá hnidopišstvím na plný úvazek, snad ani nevšimne.