Fabrice Colin - Quartek!

29. 4. 2012

Anotace: Newdon, to je viktoriánský Londýn z vesmíru humoristické fantasy. Město obydlené obry lidožrouty, trpaslíky, ba i řadou ještě prapodivnějších tvorů. Hlavní hrdina našeho příběhu, John Moon, je velice neúspěšným trenérem dost brutálního sportu zvaného Quartek a jeho tým Obrů lidožroutů z Chelsea na sto procent spadne z první ligy. Mnohem horší ale je, že černokněžnický baron Mordayken povolal na svět pekelné mocnosti a že parta, které John Moon shodou náhod stane v čele a která má svět zachránit, není zrovna nejzdatnější. Elfa Vaughana právě potřetí vyhodili z Magické školy a Gloin MacCough je na tom s trpasličími dovednostmi taky bledě... Příjemné literární překvapení od mladého francouzského autora, jehož knize se dá vytknout snad jedině právě to, že se ani o chlup neliší od děl předních anglosaských autorů humoristické fantasy.

Já jsem z téhle knížky tak nějak na rozpacích. Nějakých 80% je docela pěkná a zábavná fantasy. Odehrává se ve městě Newdon, což je vlastně kombinace Londýna a New yorku. Mají tu řeku Temžrout, Broad-In-Ghamský palác, ale také Vampyre state building. Navíc Newdon nemá konec. Je to nekonečné město, nad kterým vládnou tři bohyně - sestry. Příroda, Magie a Smrt. Příroda vládne trpaslíkům, kteří dokáží svými silami vypěstovat cokoliv a slyší šepot rostlin, Magie vládne elfům a překvapivě jim pomáhá kouzlit a Smrt vládne lidem a dává jim smysl života. Kromě těhle živočišných druhů tu máme také skřety, ogry, dráčky a také nemrtvé - zombie. A právě tyhle tři sestry se snaží zajmout ďábel, protože mu vzaly klíče od pekla a zahrabaly ho do kobky pod Quartekové hřiště (quartek je sport jen tak mimochodem). Zajme je tak, že je neprve chytne do pasti do osob, které samy sestry odmítají - elf, který neumí kouzlit, trpaslík, který nedokáže vypěstovat ani pampelišku a člověk, který se sice neustále pokouší zabít, ale nedokáže to, protože ho ani Smrt nechce. A právě tihle tři jsou hlavními postavami. Nakonec si spor o klíče a otevření bran pekla vyřeší mezi sebou smrt s ďáblem pomocí quartekového utkání, ale to není důležité.
Tahle hlavní příběhová linie je docela dobrá, člověka to zaujme, sice ho to klidně i pustí, ale čtivé to je dost. Občas jsem se i zasmála, což je rozhodně plus. Jenomže. Potom do toho Colin začne plést úvahy o velkém loutkáři, který je vlastně bohem, pak do těchto rádoby filosofických úvah, které se mu ale nedaří, takže se je snaží naladit aspoň na humornou notu (nevychází nakonec ani jedno a je to prostě paskvil) ještě zaplete pointu, že velký loutkář je vlastně spisovatel, který tenhle příběh píše. To ale nijak moc nerozvede, takže je to takový výkřik do tmy. Navíc si tam ze sebe tak nějak pitomě dělá legraci, ale přitom z toho jasně vyplývá, že se vlastně bere moc vážně, a nemá rád, když se mu lidé smějí, takže sice napíše, že má prasečí ksicht, ale zase to hned zamluví a prostě přišlo mi to takové podivné. 
Nebýt těhle podivností, mohla to být opravdu dobrá knížka, ale takhle? Nevím. Nic moc. Jsem ráda, že jsem jí konečně dorazila a mohu se pohnout dál. Trvalo mi to totiž neskutečně dlouho (kvůli vytíženosti ve škole - pak jsem večer spíš ráda, že dokážu pobrat nějaký bezduchý seriál nebo romantickou komedii, na čtení nemám ani pomyšlení).

0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.