Tour de Library #8

24. 4. 2012

Konečně se dostáváme k poslední části hlavní části knihovny. Mluvím o sekci 9 - polička vlevo nahoře.


Na levé straně je jediná věc všech sedm dílů Harryho Pottera. Teď jen kdyby byly všechny ze stejné edice, byla bych ještě šťastnější.
A jdeme doprava. Dekorace budou tentokrát všechny až na konci. Tak jdeme rovnou na to:

Tady shora máme:
Kladivo na čarodějnice - zkoušela jsem to číst, je to hrůza, takže jsem jí zase pěkně rychle odložila.
Když se Bůh smál - tuhle jsem zatím nečetla, ale měla by být zajímavá.
Zákony křiklounství a řvounství - zvláštní příběh, který už si tak úplně nepamatuju a ani si nejsem jistá, že jsem ho správně pochopila. Asi bych se na to měla znovu kouknout.
Třikrát Sherlock Holmes - klasické detektivní příběhy, co dodat.
Život mi pije krev! - komix o upírech, zatím jsem ho jen prolistovala.
Vrána - o tomhle komixu jsem tu už mluvila ve spojitosti s filmem. Naprostá dokonalost, i když lehce psychedelická.

A zleva:
Ne vrah, zavražděný je vinen - tuhle jsem zatím nečetla, také je to nejnovější přírůstek do mé sbírky Edice světových autorů z Levných knih.
Tovje vdává dcery - další dosud nepřečtená
Lord Jim - to ani pořádně nevím, o čem by mělo být, ale chystám se. Jednou.
Na Větrné hůrce - má milionkrát čtená milovaná Brontëová. Kdo ji dosud nečetl, rozhodně neváhejte.
Léčba neklidem - skvělá sbírka povídek od Sakiho. Všechny povídky mají naprosto nečekanou a často děsivou pointu. Třeba příbeh o dvou mužích, na které na lovu v lese spadl strom (nebo něco podobného, co je prostě uvěznilo, takže se nemohli dostat pryč). Tihle dva muži byli nepřátelé, během svého uvěznění pod stromem si ale všechno vyříkají a čekají, až je najde zbytek jejich družiny, aby je vysvobodili. Po dlouhé době slyší kroky, snaží se vyhlížet čí skupina to je. S nadějí čekají, odkud se objeví. Až zahlédnou vlky.
Mrtvé duše - zatím jsem ji nečetla, tyhle ruské spisovatele moc nemusím, ale mluví se o nich v Gilmorkách, takže jsem si jí koupila, snad nezklame.
Tajnosti paříšské - moc milá knížečka. Samé intriky a tajemství. Líbila se mi.
Dracula - před svým prvním čtením Stokerova Draculy jsem netušila, jak napínavá může taková stará knížka být. Kam se hrabou všechny moderní upířiny.
Literární poklesky - ty jsem myslím nečetla, protože jestli ano, nemám na to ani tu nejmenší vzpomínku.
Fantom opery - zase jedna opravdu skvělá klasika. Veškerá filmová zpracování se jí nehrabou ani po kolena.
Zámek - omlouvám se předem, ale podle mě byl Kafka idiot, který prostě neuměl psát. Nějaký kritik si to přečetl, nepochopil a protože se bál, aby nevypadal hloupě, vychválil to do nebe. Všichni ostatní se toho chytli, protože přece když on tam našel nějaký úžasný smysl a veleliterární dílo, musí tam být a oni také nechtěli vypadat hloupě. Z toho Kafkova sláva vznikla a nikdo mi to nevymluví.
Milenec lady Chatterleyové - tuhle knížku jsem četla při čekání na představení Cantervilské strašidlo v angličtině. Jela jsem na něj s cizí třídou, abych doplnila počty a nikoho jsem neznala, takže jsem celé tři hodiny v nejbližší kavárně usrkávala ledový čaj a četla Lady Chatterleyovou. Zajímavá knížka.
Cantervillské strašidlo a jiné prózy - o téhle knize jsem psala ve 30ti denní výzvě. Moc hezká.
Šťastný princ a jiné pohádky - další Wilde. Co já se u téhle knížky nabrečela. Ale nelituju toho a ráda si jí přečtu znovu a znovu.

Tak, to je snad vše z poličky nad postelí. K dekoracím: Na Harrym je trojrámeček s fotografiemi jedné kamarádky zestřední. Byl to dárek na rozloučenou po maturitě, prý, abych na ní nezapomněla. Před Harrym je můj oblíbený obrázek Cafe latte. Pod Harrym je zachycená kůže, na které přes okraj poličky visí dolů Thorovo kladivo, ani nevím, proč tam je. Nechtěla jsem ho nosit na krku, tak jsem ho tam pověsila a tak nějak tam zůstalo. A ještě před Cafe latte je dřevěná lžíce, kterou údajně můj otec na vojně vyřezal z jednoho kusu dřeva. Nevím, jak moc tomu věřím, ale stejně se mi líbí.
Vedle Harryho jsou úplně nejvíc vzadu tři šampusky. Nevešly se do skříňky s nádobím, tak skončily u mě jako dekorace. Čtvrtá je potom úplně vpravo. Před skleničkami je má asi nejvzácnější čičurka. Je to nádherná dřevěná skříňka, okovaná a zamykatelná. Moje mamka jí našla na půdě u prababičky, když jí vyklízeli (takže už tehdy musela být stará). Vzala si jí a používala jí většinu svého manželství jako šperkovnici. Já jsem jí potom poprosila, jestli bych jí nemohla přesunout k sobě, jako dekoraci a mamka souhlasila, ale nevím, jestli půjde se mnou až se budu stěhovat, nebo jestli zůstane zase mamce. Ještě před truhličkou je taková tenká hnědá čára - to je tužka z domu Karla Čapka (tedy jako suvenýr, ne, že bych ukradla čapkovu tužku). Vedle truhličky je usušená bílá růže - tu jsme dostávali při šerpování na maturáku. Vedle ní je podivná dřevěná soška nebo figurka jakéhosi zvířete. Podle pruhů to odhaduji na zebru. Je sice divná, ale mě se moc líbí. Potom je tam hodně špatně viditělná pidi ebenová soška (na tu se ale musíte vážně soustředit, jinak ji na pozadí černých knih nenajdete) a za tím vším je malý obrázek z kytičkou, další dárek od mamky. A poslední věc. Nahoře na Kladivu čarodějnic sedí stylizovaná soška africké bohyně (tedy to, že je to bohyně, jsem si vymyslela já, jinak pochází ze stánku na pouti ve vsi kousek od mého městečka).
Tak to je vše přátelé. Koukám, že celá část o dekoracích je vlastně delší, než ta o knihách, ale když u mě má každý kousek svůj příběh. Příště se můžete těšit na přesun nalevo od hlavní části - sekce 10 a možná hned i 11.

0 komentářů:

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.