Tour de Library #11

Předposlední část prohlídky mé knihovny je tady. Předposlední, protože bych chtěla zvládnout sekce 12 a 13 (tedy celou část napravo od hlavní části) dohromady. Jsou tu totiž převážně nové knihy a série, takže nebudu muset jednotlivé kousky tak moc představovat.

První část sekce 12 je velice skromná. Jsou zde zatím jen první dva díly Zěměplochy, tedy Barva kouzel a Lehké fantastično. Původně jsem měla v plánu postupně zakoupit celou tuhle sérii, ale Barva kouzel mě zklamala (můžete si o tom přečíst tady na blogu), takže asi přehodnotím, které díly za nákup skutečně stojí.

Přesně uprostřed se nachází dvě andělské série nahoře máme příběhy Luce a Daniela - Pád, Muka, Vytržení - tahle série se mi líbí s každým dílem méně a méně. Teď už jen doufám, že to s dalším dílem milá Lauren Kate napraví. Recenze na jednotlivé díly jsou tady na blogu. Jinak tyhle tři knihy jsem dostala od mamky k svátku. Já bych při nákupu mě dosud neznámé série byla opatrnější a nejdřív zkusila vodu s prvním dílem, ale nakonec to naštěstí nebyla totální ztráta a přečetla jsem všechny tři knihy. Stejně bych asi měla mamku poučit o pravidlech při nakupování knižních sérií.

Pod nimi je série zavrženého - Zavržený, Crescendo, Ticho. Tyhle už jsou o něco lepší. Na blogu je recenze pouze na zatím poslední díl. Předchozí díly jsem četla ještě před založením blogu, ale zauvažuju o dopsání zbylých, abych tu měla celou sérii. Historka z natáčení: když se pořádně podíváte, zjistíte, že Zavržený je bez přebalu. Za to vděčím svému psovi, který si na peřiňák (na kterém knihy přebývají) prostě sáhl a přebal si půjčil. Bohužel se jeho estetické cítění neshoduje s mým, takže jsem po psích úpravách musela přebal s těžkým srdcem vyhodit. Naštěstí na první pohled to nevypadá až tak nápadně, protože je celá série laděná do tmavých barev. Stejně mě to ale štve. Takový krásný byl..

Tohle je velice zvláštní část knihovny. Obsahuje totiž mou (zatím maličkou) sbírku knih o smrti. Ne, nejsem divná, ale smrt mě svým způsobem fascinuje a ráda si o ní občas něco přečtu. Zatím se ale nechystám dát na dráhu sériového vraha, takže netřeba uvědomovat policii.

Úplně nahoře téhle malé kopičky je kniha Jak si žijí nebožtíci - tahle věc je naprosto skvělá. Určitě se objeví v Knihách, ke kterým se vracím. Je to vlastně popis všeho toho, k čemu se kdy využívala těla mrtvých - lékařství, věda, crash testy automobilů, ... Dozvíte se tu mnoho opravdu zajímavých informací. Třeba: věděli jste, že po useknutí hlavy gilotinou, hlava ještě několik (velice krátkých) okamžiků vnímá, a že existoval vědec, který se pokoušel takto amputované hlavy odsouzenců znovu připojit k cizím tělům? Fascinující. Bohužel bez valných úspěchů. Musím ale upozornit, že tahle kniha je jen pro silné žaludky. Mary si totiž skutečně nebere skrupule.

Historie Kanibalismu - velice zajímavá kniha. První část je věnována různým druhům kanibalismu v historii, kdy ještě byl společnostmi uznáván (tedy jen některými) nebo byl přímo součástí rituálů věnovaných bohům. Druhá část je potom o kanibalismu v dnešní době - např. slavný případ ztroskotání letadla v horách, kdy přeživší pojídali své méně šťastné spolucestující, aby přežili. 

Dějiny sebevražd - další strašně zajímavá kniha o různých druzích sebevražd, doprovázená konkrétními případy a často i velice barvitými fotografiemi (opět tedy jen pro silné povahy). Např. mě překvapilo, že je možné se oběsit i vsedě nebo vleže. Koho by to napadlo?

Historie smrti - tuhle knihu jsem zatím nečetla, ale moc se na ní těším. Měla by být o tom, jak smrt vnímaly různé kultury v různých dobách. 

..a ještě jednou říkám: Nejsem divná, jen zvědavá.

V sekci 13 máme už jen pár věcí. 

Nahoře:

Zatancuj si se mnou - má nejoblíbenější kniha, která se jednou rozhodně objeví v Knihách, ke kterým se vracím. Bohužel jediná, která u nás od této autorky vyšla. Škoda.

Zleva:

Trilogie Milénium: Muži, kteří nenávidí ženy; Dívka, která si hrála s ohněm; Dívka, která kopla do vosího hnízda - četla jsem jen první díl (zatím) a musím jedině doporučit. Recenzi najdete někde na blogu. 

Série o Anitě Blake, lovkyni upírů - všechny díly tu vypisovat skutečně nebudu. Každopádně jsou to zatím všechny, které u nás vyšly (celkem 9). Mimochodem já jsem jedna ze zarytých zastánkyň bílých obalů. Ty nové se mi vyloženě hnusí. Dokonce tak moc, že jsem přebal svého Obsidiánového motýla sprostě vyhodila a nechala knihu nahou. A hodlám to udělat s každým dalším dílem, který Epocha vydá v téhle úpravě. Navíc se k těm přechozím prostě zoufale nehodí. Až se mi z toho chce brečet, jak to zvorali.

V téhle části pokračuje ještě Anita a nakonec tu máme tři knihy:

Jonathan Strange a pan Norrel - velice zvláštní, ale dobrá kniha. Z nějakého důvodu jsem ji kdysi nedočetla, ale jednou se k ní vrátím a přečtu ji konečně celou. Od první strany až k poděkování.

Anděl temnoty - pokračování Psychiatra od Caleba Carra. Skvělá, úžasná, dokonalá.

Psychiatr - o Calebovi se s dovolením vykecám tady. Psychiatr a jeho volné pokračování Anděl temnoty jsou detektivky z doby, kdy po New Yorku jezdily drožky a nějaká kriminologie byla v plenkách. Záhadné (a lehce nechutné) vraždy tady vyšetřuje psychiatr, který se pokouší o dosud nevídanou věc - sestavit profil pachatele, spolupracují s ním dva mladí, pokrokoví detektivové, kteří se snaží prosadit daktyloskopii (otisky prstů) jako plnohodnotnou vyšetřovací metodu a několik dalších lidí. Každopádně to spojení starého New yorku, vražd a podivného týmu, honícího se za přeludem, skrytým mezi těmi hordami lidí, žijících na velice malé ploše. To je podle mě naprostá dokonalost. Navíc si všechny postavy (kromě vraha, samozřejmě) okamžitě zamilujete. Tyhle dvě knihy jsou také v mé knihovně jedny z nejváženějších. Za prvé proto, že když jsem je četla na střední škole o přestávkách, spolužáci se mě ptali, jestli to čtu bibli. Ale hlavně proto, že se nedají už naprosto nikde sehnat. Psychiatra jsem získala naprostou náhodou od jakési paní, která ho měla dvakrát a jeden byl lehce poškozený a neměl přebal, takže ho chtěla prodat. A Anděl temnoty. Toho jsem si koupila od knihovny. Tedy, v knihovně si myslí, že jsem ho ztratila a zaplatila pokutu ve výši ceny knihy, ale vážně, já to beru jako (lehce zvlášní) koupi. Snažila jsem se ho totiž sehnat po všech čertech, ale vážně už nebyl k mání a já ve své mladické nerozvážnosti přistoupila k naprosto odpornému činu. Lhaní knihovně! Pokud tohle někdy uvidí má milá paní knihovnice, velice se omlouvám. Dnes už bych to rozhodně neudělala. 

Tak to je vše přátelé. A co se týče dekorací, máme tady malou věžičku (cd přehrávač), který není ani tak dekorace, jako nezbytnost - nemám ho kam jinam dát. Na Anitě stojí černobílý obrázek kamínků. Ten nemá žádný zvláštní příběh, prostě se mi líbil. Před ním jsou mé dětské botičky (růžové, pro holčičku) a vedle nich ještě stará panenka, která pro mě z nějakého důvodu symbolizuje dětství, stejně jako prak v hlavní části knihovny. Na Calebovi stojí lebka s cigaretou mezi zuby. Ta tady má symbolizovat, že kouření zabíjí (možná už vám došlo, že jsem skutečně velice radikálně proti kouření a kuřáky naprosto nesnáším). Za knihami týkajícími se smrti jsou dvě svíčky, jedna černá, jedna bílá. Ještě tam bývala jedna černá v krásném svícnu, ale o tu se zase postaral pes. Ty svíčky neznamenají nic zvláštního, jen se mi prostě líbí. Mám ráda svíčky a ráda pozoruju jejich malé plamínky. Úplně vepředu jsou potom dva černé kamínky. Ty jsou ze sady černých kamenů roztroušených různě po mém pokoji. Jsou na stojanu CD, na poličce, na stole, nahradily skleněné svícínky v Buddhově písečné zahrádce. Dřív byly spolu se svíčkami a lebkou na televizi, ale televize zmizela, tak se posunuly před knihy. 

Jinak ještě vedle Caleba vykukuje vysoká oranžová váza. Tu jsem si koupila na začátku prváku spolu se dvěma výhonky bambusu. Bambus bohužel hned po maturitě umřel (zvláštní), ale váza zůstává a čeká na nového obyvatele. Ještě nevím, co to bude. Prázdná už je docela dlouho, a i se mi tak skoro líbí. Ta, to je z téhle části už opravdu všechno a těšte se na poslední část se sekcí 14.